Počátky starořecké filosofie, miléčtí filosofové, pythagorejci

• počátky starořecké filosofie = etapa antické filosofie = předsokratovské období (7. stol. – 4. stol. př. n.l.):
• typické hledání 1. principu veškerého jsoucna => hledají pralátku (arché) světa, života
  • Homérovo období (7. stol. př. n. l.)
• náznaky filosofického pohledu na svět => popis počátku světa:
  • 3 základní pralátky: noc, pramoře, životodárná síla => vázány na Zemi
    • orfisté – prazáklad světa v objektivně daných prvcích -> z nich se snadno odvozují další
    • Hesiodós – základem všeho je CHAOS = neohraničená beztvará masa – má v sobě skryté další formy bytí
    • Ferekydes – prapůvodem všeho je ZEUS = životaschopná látka -> vyvíjí se a realizuje se => vznik bohů, Vesmíru, Země
  • Mylétská škola (6. stol. př. n. l.)
• Myléthos = centrum překládání zboží na lodě do Řecka => středisko blíže k rozvoji kultury, setkávání různých kultur a jazyků => 1. nezávisle filosofické středisko = neváže se na náboženství a mytologii = kolébka řecké filosofie a západní vědy
• filosofové – řeší co je to arché, jak a z čeho vzniklo -> hledají urč. prvek, který je věčný = neztrácí se, nezaniká
  • Thales (624 – 547 př.n.l.)
• zakladatel staré řecké filosofie => za základ všeho jsoucna považuje VODU: vše na světě vzniká zhušťováním nebo zřeďováním vody
• jeho učení – hylozoismus = učení vycházející z toho, že v určité látce už je život => 1. krok k vysvětlení podstaty světa ze světa samotného => nehledá nic mimo světa (boha atd.)
• předpověděl zatmění Slunce, názor: „Země má tvar disku a plave na nekonečné vodě.“
  • Anaxymandros (610 – 546 př.n.l.)
• zavádí do filosofie termín arché = pralátka, 1. princip základních zákonitostí v oblasti jsoucna
• prvopočátek nespojuje s konkrétní látkou -> APEIRON HYDOR – voda, která se nedá určit -> nechce určit jednu konkrétní látku, snaha být obecnější = čistě racionální vysvětlení podstaty světa
• existuje látka, ve které jsou obsaženy všechny věci = APEIRON
• děj se vyvíjí vylučováním protikladů -> určité zhušťování a zřeďování 4 živlů (látek): voda, vzduch, oheň a Země -> z nich odvozujeme teplo, vlhko, chlad, sucho = 4 různé kvality
• názory:
  • „Země vykonává věčný pohyb, z toho vychází teplo, chlap atd.“
  • „Vše, co vzniklo, se zase navrací do původního stavu.“ -> tento návrat je nutný, spravedlivý, zákonitý
• Anaxymenes (585 – 524 př.n.l)

• za základ jsoucna určuje VZDUCH = tzv. APEIROS AER = všudypřítomný, neohraničený neurčitý vzduch => zředěním tohoto vzduchu vznikl oheň, zhuštěním větry, mraky atd.

= duše člověka -> vykonává nadvládu dýchání

• názor, že i bohové vznikly z pralátky – návaznost na Thaleta -> vzduch je lepší pralátkou než voda, protože je neurčitější
  • Pythagoras a jeho spolek (571 – 497 př.n.l.)
• všímá si pravidelnosti a cykličnosti dění (střídání dne a noci, 4 roč. období atd.) a harmonie
• nastoluje tzv. anezující konečný princip => při řešení podstaty světa používá termín „konečný“ = přesný opak názoru Anaxymandra

x    to, co je přesně zaznamenatelné, podstata jsoucna = ČÍSLO – podobá se všemu, věci se jím dají vyjádřit  -> jako základní bere první 4 čísla:

1 vyjadřuje základní prvek = bod

2 vyjadřuje přímku

3 vyjadřuje rovinu

4 vyjadřuje těleso

• > celé jsoucno se označuje jako součet prvních 4 čísel = 10
• názor, že je člověk podřízen bohům, mluví o nesmrtelnosti duše -> víra ve stěhování duší
• zakladatel aritmetiky a kultu mystiky
• matematika rozvíjena novopythagorejci -> hl. aritmetika