Intergrace v evropské politice
- Integrace – nový jev prosazující se po druhé světové válce
- hospodářskou integrací se rozumí proces spojený s odstraňováním bariér, které zatěžují vzájemné obchodní styky
- dochází ke slučování národních trhů, vzniká větší a rozsáhlejší trh přinášející výhody, členské státy si však ponechávají svou samostatnost
- význam pro integrační procesy má politická vůle(zájem)
- integrační procesy jsou rozšířeny v menší či větší formě po celém světě
- Ekonomický přínos – při větším trhu lze vyrábět větší objem produkce
- podniky dosahují optimálnějšího rozsahu výroby
- příležitost pro snižování nákladů
- prohlubování specializace v oboru a zvyšovat produktivitu práce
- zvětšování počtu účastníků na trhu, tím zostření konkurence
- prospívá spotřebiteli-zvětšuje se výběr zboží i služeb
- Integrační procesy nejsou jen hospodářského charakteru. V západní Evropě se po druhé světové válce vyvíjely procesy ke sdružování v oblasti politiky. Týkalo se především Francie a Německa. Ale také západní Evropa si uvědomovala dvě supervelmoce, které začaly dominovat ve světě – USA, SSSR. Proces integrace v Evropě měl semknout země západu vůči těmto mocnostem.
- léta iniciativní roli od Francie – návrh na vytvoření integračního seskupení v západní Evropě,
podpora od Beneluxu, Německa a Itálie a USA
- integrační procesy mimo Evropu :
- jihovýchodní Asie – ASEAN
- asijsko-tichomořská oblast – APEC
- severní Amerika – zóna volného obchodu NAFTA (North American Free Trade Area) – smlouva mezi Kanadou, Mexikem, USA, vstupuje v platnost 1.1.1994, překážky ve vzájemném obchodu mají odstraněny během patnácti let
- jižní Amerika společný trh MERCOSUR
- jižní Afrika rozvojové společenství – SADC
- Vývojové fáze integračního procesu : ( fáze ekonomické integrace jsou součástí tzv. revizních smluv celkem pět, což jsou smlouvy, které doplňovaly základní zákon integračních procesů, které proběhly v roce 1957 Římskými smlouvami) , konkrétně
smlouvy o Jednotném evropském aktu z roku 1987 :
- Pásmo volného obchodu = odstraněny obchodní překážky mezi členskými státy – bez cel, ale vůči nečlenským zemím si určuje každá země zvlášť své tarify
Př. CEFTA (Central European Free Trade Agreement) – středoevropský dohoda o volném obchodu, platnost od 1.3.1993, členi : ČR, Maďarsko, Polsko, Slovensko a Slovinsko
Také NAFTA, EFTA(Evropské sdružení volného obchodu), které si zakládá
Velká Británie, do určité míry jako konkurenci vůči EHS, členové : VB, Švédsko,
Norsko, Dánsko, Švýcarsko, Rakousko, Portugalsko
- Celní unie = nejen odstraněny celní bariéry mezi členskými zeměmi, plus zaváděná společná
jednotná cla vůči nečlenským zemím
- Společný( jednotný trh ) = zavádí volný pohyb tzv. výrobních faktorů – pracovních sil a kapitálu,
služeb, zboží mezi zúčastněnými zeměmi ( tzv. základní ekonomické svobody ), k dokončení tomu chybí ještě bariéry fyzické, technické, daňové
- Hospodářský a měnová unie = společná politika měny a rozpočtu, s tím nově zřízena společná centrální banka ve Frankfurtu. ( v r. 99 započal přechod k závěrečné fázi hospod. A měnové unie a jedenáct zemí EU se zapojilo do měnové unie ), Delorusova zpráva = časový harmonogram od zavedení společné měny – Jacques Delor předseda Evropské komise, jednotná měna od 1.1.99 pouze v bezhotovostním styku, od 1.1.2002 placení v hotovosti, s tím, že do konce února existovaly národní i evropská měna, v 11 zemích EU bez VB, Dánska, Švédska, Řecka, Řecko přistoupilo až 1.1.2001(nesplňovalo konvergenční kriteria) , EURO a jeho symbol – řecko-římské civilizace
- Politický unie = nejvyšší proces integračního systému, členské země se stávají zeměmi jednoho státu, existuje jeden centrální orgán, který řeší hospodářství, zahraniční i vnitřní politiku, bezpečnost
- přístupy k integraci vyústily ve vytvoření dvou typů integračních organizací :
- struktur s nadnárodními institucemi a sdílenou suverenitou = Evropská společenství ( zakládajícím státy Francie, SRN, Itálie, Belgie, Nizozemsko, Lucembursko, vzniklo Maastrichtskou smlouvou 91-92, platnost 93, a tím se EHS přejmenovala na EU ), která se předtím skládala z Evropské společenství uhlí a oceli ( 1951 ) , Evropské hospodářské společenství a Evropské společenství pro atomovou energii ( 1957 ) založená Římskými smlouvami
- struktury s omezeným stupňem ekonomické integrace = Evropské sdružení volného obchodu = EFTA ( 1959 ), zakl.členové viz. Výše, přistoupil pak Island, Finsko, v současné době jsou členové Norsko, Island, Lichtenštejnsko, Švýcarsko, EFTA brzy po svém založení ztrácelo na významu a vlivu, jeho členové požádali o členství v Evropských společenstvích a po vstupu do nich vystoupily z EFTY
- osoby, které přispěly k integračním procesům:
- Jean Monnet – předkládá návrh o představě federaci, který předkládá v roce 1950 fr.
Ministr zahraničí Robert Shuman ve fr. parlamentu
- Konrad Adenhauer – v čele vzniklé Spolkové republice Německo v r. 49, předst. CDU
- Paul-Henri Spaak,
- Spinelli
- Gasperi
= na rozvíjení integrační politiky se podílely hlavně křesťansko-demokratické strany
a strany sociálně demokratické
- Vytváření Evropských společenství :
- Evropské společenství uhlí a oceli (ESUO)
- smlouva o jeho vytvoření uzavřena v dubnu 1951 v Paříži na 50 let, též nazývána Pařížskou smlouvou
- zakládající členové : Francie, SRN, Belgie, Nizozemí, Lucembursko, Itálie
- první předseda Jean Monnet
- mělo odstranit konflikt mezi Francií a Německem
- Evropské hospodářské společenství (EHS) a Evropské společenství pro atomovou energii (EUROATOM)
- vznikají po neúspěšném pokusu vzniku Evropské společenství obrany- nepříznivé podmínky vzhledem k mezinárodnímu napětí po vypuknutí korejské války, rozhodující zemí se stala Francie, která návrh zamítla
- k iniciativě přichází Benelux, začátkem června 1955 se sešla konference členských zemí ESUO v Messině k projednání návrhů, které byly od belgického ministra zahraničí Paula-Henriho Spaaka
- EHS a EUROATOM jejichž smlouvy byly podepsány 25.3.57 v Římě – Římské smlouvy a zakládající členové Belgie, Francie, Itálie, Lucembursko, Nizozemsko, SRN, po ratifikaci členskými zeměmi vstoupily tyto smlouvy v platnost 1958
- rozšiřování EHS 73 VB, Dánsko, Irsko
81 Řecko
86 Španělsko, Portugalsko
95 Finsko, Rakousko, Švédsko
= Římské smlouvy spolu s Pařížskými smlouvami jsou základními právními a programovými dokumenty evropské integrace
= smlouvy byly postupně doplňovány a rozšiřovány tzv. revizními smlouvami
1) Slučovací z r. 67
2) Akt o jednotné Evropě 87,
3) Maastrichtská smlouva 93,
4) Amsterdamská smlouva 99,
5) Smlouva z Nice 03
ad1) Slučovací smlouvy podepsány 65, v platnost 67
- orgány EHS,EUROATOM, ESUO se sloučily, vznikl nový název Evropské společenství (ES)
- důvodem bylo, že se nechtěly zabývat jen hospodářskou problematikou – bez „h“
ad2) Akt o jednotné Evropě 87
- založení jednotného vnitřního trhu
- vznik fází ekonomické integrace, která měla urychlit jednotný vnitřní trh ( viz fáze integračního procesu)
ad3)Maastrichtská smlouva podepsána 91-92, v platnost 93
– obsahuje dva dokumenty :
- smlouva o EU = řeší se rozdělení působnosti do pilířů- pilíř ekonomický, zahraničně-politický, bezpečnostní , justiční, vnitřních věcí, dále zavádí občanství unie = pokud jsem občanem členského státu, jsem taky občanem EU(můžu být volen, volit do jiného členského státu než kde bydlím), být chráněn jurisdikcí
- smlouva o založení Evropského společenství, tímto se přejmenovalo EHS na ES
ad4) Amsterdamská smlouva 99
- řeší nezaměstnanost
- řeší otázku volného pohybu osob – s tím související Shengenské dohody, stávají se tak součástí Amsterdamské smlouvy
- úprava instituciálních úřadů ES
ad5) Smlouva z Nice
- podepsána roku 2001, platnost 2003
- řeší otázku rozšíření členů EU, což vejde v platnost roku 2004 až vstoupí členové
obsah Agendy 2000
– červenec 97 Evropská Komise uveřejnila tento program, který obsahuje
posudky připravenosti deseti kandidátských zemí střední a východní Evropy na členství v EU
– komise doporučila, aby Unie zahájila jednání o přistoupení s pěti zeměmi ČR, Estonsko,
Maďarsko,Polsko, Slovinsko, Kypr
– Evropská rada na zasedání v Lucembursku prosinec 97 tento návrh schválila
– březen 98 Komise s těmito státy zahájila jednání o přistoupeni k EU