Viktor Borisovič Šklovskij a jeho metoda ozvláštnění

Šklovskij byl sovětský spisovatel, teoretik a scénárista. Byl mluvčí literárněvědné formální školy v Petrohradě. Zprvu formalista se začal postupem let orientovat na marxismus. Liboval si jak v ruské literární klasice, tak i v avantgardě. Psal biografie (Lev Nikolajeviš Tolstoj, Vladimír Majakovský, Maxim Gorkij, Laurence Sterne), dále teoretické práce o filmu (rád spolupracoval se Sergejem Ejzenštejnem) a další teoretická díla a prózy.

Snažil se najít obecnější pravidla v různorodém materiálu. V jeho dílech (především v pohádkách) jsou postavy literárně podřízeny ději. Je toho názoru, že jednotlivé pohádky si jsou v základech podobné. Umělecké dílo vnímal v asociativním vztahu k dílům ostatním. Snažil se ukázat imanentní sílu formové literární struktury. Zastával názor, že román je plný informace nedostatečně motivovanou hrdiny. Postava vstupuje k dějům a výkladům do vztahu vědomě prožívaném.

Tvrdil, že věci, jejich vztahy a výpovědi o nich vnímáme automaticky. Nereagujeme na ně nijak zvlášť. Jsou familiární a obyčejné, což jim dává status nevnímaných, pouze tupě registrovaných. To Šklovského dohnalo k touze realitu nějakým způsobem ozvláštnit, defamiliarizovat. Chtěl donutit akceptory uměleckého díla znovu dílo vnímat a cítit z něj něco nového a nečekaného. Skrze literaturu nám je sdělovány, jak vnímáme samotné věci. Metoda ozvláštnění spočívala v důrazu a upozornění na neobvyklost věcí (v literatuře především). Pozornost má tedy směřovat k promluvě jako estetickému objektu, ale vnímání se má zaměřovat na text. Dílo je podle něj poměr materiálů, nikoli pouhá věc.

Této metodě se věnoval v knize „Teorie prózy“ – kapitoly „Umění jako metoda“. Tato kniha se považuje za jeden z nejvýstižnějších projevů ruské formální školy. Od samého začátku je zaměřena silně proti symbolismu. Chybí zde totiž ono ozvláštnění, které vnímal jako způsob nahlížení na věci vyvedené z kontextu novým pohledem. Na „propagaci“ své metody ozvláštnění s oblibou použil Šklovskij Leva Nikolajeviče Tolstoje a jeho prózy. Měl totiž v oblibě věnovat se naprostým detailům nebo psát události tak, jako by je viděl poprvé. Ozvláštnění je podle Šklovského tam, kde se nachází obraz, jenž nás nutí vidět a ne poznávat. Je základním cílem každého uměleckého díla. Šklovského pojetí ozvláštnění mělo velmi silný vliv na ruského literárního vědce a teoretika kultury Michaila Michajloviče Bachtina.