Můj Nikifor – recenze filmu

Režie: Krzysztof Krauze

Hrají: Krystyna Feldman, Roman Gancarczyk, Jerzy Gudejko, Jowita Miodlinkowska, Katarzyna Paczynska, Marian Dziedziel, Magda Celówna

Film získal řadu ocenění jako křišťálový glóbus, hlavní cenu na MFF v Karlových Varech a v Chicagu

Tento 96 minutový film se může zdát nejednomu divákovi příliš dlouhý, nebo až nudný. Mě však tento snímek zaujal. Ne, kuli dobrému hereckému obsazení hlavní postavy Nikifora, kterou obsadila dáma v „nejlepších letech“ Krystyna Feldman, ale především díky atmosféře, kterou se tu podle mého podařilo skvěle vystihnout.

Pokud někdo čeká akční příběh a velké dějové zvraty, bude jistě zklamán. Dlouhé záběry zasněžených krajin,  zdůraznění prostoru, tlumené prostředí v kontrastu s barevnými nebo jinak zdůrazněnými detaily to vše je podstatou tohoto filmu. Jako by okolí bylo napojeno na Nikiforovy nálady a emoce a podle nich se dotvářelo.

Sám film je podle mého spíše výtvarnou podívanou pro citlivé a bystré diváky. V bílé, sněhem zapadané, krajině sedí dvě nevýrazné postavičky. Starý naivistický amatérský malíř Nikifor a mladý vystudovaný malíř Marian Wlosinski, který pracuje na výzdobě lázeňských domů v Krynici. Ti se po nějaké době sblíží a jako by oba splývali s Krynickou krajinou. Co nás, ale zaujme je např. tyrkysová termoska na čaj zabořená vedle hlavních hrdinů ve sněhu, rudé nápisy u šedivých lázní, světlo dopadající jediným oknem do chmurného malířského ateliéru nebo občasná skřehotavá slova podivína Nikifora.

Stejně je to i tak, když nás kamera vede průhledem okna ven z Nikiforova domu. Je tu velká bílá (zasněžená) plocha s malým plůtkem. Nebarevné prostředí, občas oživeno červeným autem, které patří malíři Marianovi a které spíš vypadá jako autíčko na hraní.

Děj není nijak strhující. Žádné vraždy, násilí ani milostné pletky. Jde o přepis skutečné události v Polsku. Nikifor jako „pomatený“ starý malíř se ocitne v obyčejném životě jiného malíře. Ten nakonec pro něj obětuje peníze, osobní život a rodinu, aby Nikiforovi pomohl. Nikifor zde představuje jakousi fantaskní persónu, která se vám objeví v životě, prostě tady najednou je a vy nevíte jak se sem dostala, co chce a jak se jí vlastně hergot zbavit? Nakonec zjistíte, že Nikifor nepotřebuje Vaši pomoc, ale Vy potřebujete jeho.

Co bych ale vytkla, je málo chytlavý děj, ačkoli se ho snaží režisér dohnat citlivými a intimními prvky (jako je třeba mytí nohou Nikifora), zdá se mi to i tak málo přesvědči-vé. Možná si tu chtěl autor filmu uchovat jakýsi divácký odstup. S tím bych souhlasila na začátku. Pak bych očekávala silné vtažení do děje a ztotožnění se s postavami. Možná mě zcela nevcucnul příběh také proto, že koukat na film na zašedlém 17 palcovém monitoru není nejlepší nápad. Nakonec mě napadá, že snímku jako je tento by snad pomohly více prokreslené postavy, především malíře Mariana a s ním spjaté potíže při péči o Nikifora.

Ovšem i tak tento snímek rozhodně zařadím k palcům postaveným jasně vzhůru, dle stupnice hodnocení pana Fuky a Baldýnského. Ale pokud si běžný mainstream divák, nedočkáš se tu krve, sexu ani násilí, takže si raději skoč do bijáku na nějaký ten akční krvák.