Faustovská tématika v masové popkultuře
Původně legenda, později četná literární zpracování, divadelní inscenace, hudební a výtvarné pojetí. Faust přežil do dnešní doby v mnoha podobách. Nejstarší známe již z roku 1578 (kniha: Historie dr. Johanna Fausta). Současná teorie umění se stále více začíná rozhlížet kolem sebe a zahrnovat do svého oboru i vizuální kulturu, jakožto plnohodnotný okruh zájmu. V tomto širokém pojetí umělecké tvorby najdeme faustovskou tematiku na mnoha místech.
Faustův příběh prosakuje do popkultury dvěma základními způsoby. Prvně jde o citace a (více či méně) přesné výňatky konkrétních faktů, postav či dialogů z příběhu. Přesněji řečeno – z konkrétního zpracování. Druhou polohou je použití obecného příběhu, námětu, typu. Příběh Fausta, jako pokoušení člověka ďáblem a hledání absolutního vědění.
Již po letmém rozhlédnutí najdeme řadu triček a hrníčků s potiskem (1), kreslených vtipů (2) atp.
Zde je Faust často v konfrontaci s něčím naprosto přítomným. Pro pochopení sdělení je potřeba znalost příběhu a jeho nuancí v jednotlivých zpracováních. Jindy je použití postavy Fausta naprosto symbolické a nevyžaduje od diváka hlubší znalost příběhu (3).
Na pomezí klasických pojednání Fausta pak můžeme zaregistrovat počítačové hry, např. Faust: Seven Games of the Soul, 1999 (4). Tato počítačová hra je zcela postavena na předpokladu schopnosti člověka odolat pokušení. Hrdina nejen že má za úkol evidentnímu zlu odolat, je navíc postaven do role takřka spasitele, který má za úkol zachránit sedm duší. Motiv Fausta je zde přizpůsoben hrdinské vizi. Četné jsou také komiksové, filmové či literární parodie a parafráze (Faustus Bastard; Another Faust) (5). Pole tvorby komiksů a animací je vděčné pro každý námět. Fausta nevyjímaje (6). Hloubková sonda do komiksových, animovaných a kreslených zpracování (často i velmi volných) by byla jistě silným základem pro sociální studii objasňující popularitu našeho tématu. Stejně tak nástin rozmanitosti, s jakým lidé přistupují k příběhu Fausta a různorodosti toho, jak samotný příběh vnímají. Uchopení tématu se na tomto poli stává silně kreativním. Zmíněné druhy zpracování nabízí široké možnosti, jak kombinovat motivy a myšlenky pro demonstrace postojů a názorů. Nastínění fikcí je pak nezanedbatelnou součástí.
V tomto pohledu stojí za zmínku i divadelní spolek vážných tragikomiků: The MickeeFaust (7). Sdružení nadšenců pro multikulturní aktivity provozuje centrum pro zájemce nejširšího záběru.
Jméno Faust najdeme i v The Art and Design of Hip Hop by Cey Adams (Harper Collins Publishers). Definice nám představuje vizuálního umělce z New Yorku. Jeho práce je reakcí na neustále se měnící image města (8).
Někteří otrlejší posluchači alternativních hudebních žánrů možná taky znají německou skupinu Faust. (9) Poslech jejich ďábelské tvorby se doporučuje pouze na vlastní nebezpečí.
Nikoho snad také nepřekvapí, že vznikla řada digitálních Fontů, nesoucí kromě Faustova jména také charakter německých lomených písem (10).
Faustovo prokletí je stále přítomno ve všech úrovních umění. Od nejvyšší a nejoceňovanější kultury, po parodie a kýč. Otázkou je, zda tento příběh – nabídky pekla nadlidského vědění a moci – lidi fascinuje právě pro ony nadlidské možnosti. Nebo odstrašujícím faktem, že peklo člověku nic dobrého nenabídne. Že moc, která pochází z pekla, je už ze své podstaty pouhým pokušením. Takovým, které člověka ke štěstí nikdy nedovede. Pekelná otázka…
Popularitu faustovské tematiky chápu kromě samotného námětu také v jeho přizpůsobivosti jiným projevům. Faustův příběh nevznikl jako jediný literární počin, jako fiktivní příběh, který v dalších divadelních či jiných zpracováních nabízí pouhé variace. Celý mýtus „FAUST“ vznikal poměrně volně. Na základě mýtu o konkrétní osobě, přesto v několika rozdílných pojednáních. Současná masová kultura tak má možnost čerpat z poměrně bohatého materiálu.
I love Faust…