Digitální fotografie

Ve 40. letech 19. století William Hendry Fox Talbot zkombinoval světlo, papír, několik málo chemikálií, k tomu přidal dřevěnou krabici a vyrobil fotografii,  čímž položil základy dnešního fotografování. Během dalších let byl Talbotem vynalezený postup zdokonalen, a tak lidé na celém světě objevili radost z fotografování. A začali si vyměňovat obrázky koní a dětí. Jejich výtvory začaly zdobit nástěnky a zdi příbytků a nakonec přišli na to, k čemu se dá použít malá celuloidová kapsička v peněžence.

Digitální fotoaparát, počítač a některý ze softwarů pro editování obrázků nabízí neomezené možnosti. I když nejsme zrovna zkušenými počítačovými experty, můžeme snadno upravit obrázek pořízený fotoaparátem tak, aby vyhovoval našim uměleckým představám. Můžeme například zkombinovat části několika různých obrázků do fotografické koláže a vytvářet speciální efekty, které nelze(nebo jen velmi obtížně) vytvořit pomocí klasického filmu.Velmi praktický je také fakt, že digitální fotografování značně spoří čas nezbytný pro úpravu obrázků. Několikerým kliknutím myši lze vyřešit problém týkající se vyváženosti barev, odstranit nežádoucí objekty na pozadí a dokonce vylepšit zaostření.

Fotoaparáty
Digitální fotoaparáty mohou mít různý tvar i velikost. I když se funkce a vlastnosti jednotlivých modelů liší, všechny digitální fotoaparáty slouží jednomu účelu:zjednodušení procesu vytváření digitálních obrázků.
Digitální obrázky nejsou ničím novým. Již roky lidé vytvářejí a editují digitální obrázky pomocí takových programů jako Adobe photoshop a Corel Photo-paint. Ale před příchodem digitálních fotoaparátů byl proces získání obrazu v digitální formě časově náročný a namáhavý. Po pořízení obrázku fotoaparátem na film jsme tento film museli nechat vyvolat. Pak musely být fotografie nebo diapozitivy digitalizovány (tj. převedeny na počítačový obrázek) pomocí zařízení známého pod názvem skener. Za předpokladu,že jste ve východním křídle svého paláce nevlastnili dobře vybavenou temnou komoru a skener, tento proces trval až několik dní a muselo v něm být angažováno několik prostředníků,což příslušně zvyšovalo náklady.
Nyní již nepotřebujeme celý hrnec zlaťáků, abychom si mohli koupit digitální fotoaparát. Ale připravte se, že za fotoaparát, který je schopen generovat kvalitní snímky a je vybaven bleskem, dobrou optikou, displejem, vyjímatelným paměťovým mediem a obsahuje funkce, které budete potřebovat při každodenním používáním fotoaparátu, zaplatíte od 6000Kč do 20000Kč. Přístroje na horní hranici cenového rozpětí nabízejí funkce, které ocení profesionální fotografové i pokročilí fotoamatéři, například ovládací prvky pro manuální nastavování rychlosti závěrky a clony. Ale pokud nemusíte mít všechny fotografické fajnovosti, postačí vám fotoaparát přibližně za 10 000Kč.

Ukládání obrázků do paměti fotoaparátu
U obvyklého fotoaparátu světlo prochází čočkou, dopadá na film, a tak se vytvářejí obrázky. Na film je nanesena vrstva světlo-citlivých chemikálií,a kdykoli dopadne na tuto vrstvu světlo, dojde k chemické reakci a zaznamenání obrazu. Při vyvolání filmu se působením dalších chemikálií vytvoří fotografie.
Digitální fotoaparáty také používají světla pro tvorbu obrázků, ale místo na film tyto fotoaparáty zaznamenávají obrázky pomocí paprsku dopadajícího na světlo-citlivé počítačové čipy. V součastné době se používají dva typy těchto čipů:CCD, což je zkratka pro zařízení s nábojovou vazbou (Charge Coupled Device), a CMOS, což je zase zkratka pro technologii polovodičů s vrstvou kysličníku křemíku(Complementary Metal Oxide Semiconductor). I když se čip CCD a CMOS podstatně liší, oba prvky slouží stejnému účelu. Když na ně dopadne světelný paprsek, emitují elektrický výboj, který se uvnitř fotoaparátu procesorem vyhodnocuje a převádí na data digitálního obrázku. Čím více světla, tím je výboj silnější. Poté, co se elektrické impulsy převedou na obrázková data, se tato data uloží do paměti přístroje. Jako paměť může sloužit čip vestavěný do fotoaparátu či vyjímatelná paměťová karta nebo disk. Chceme-li následně pracovat s pořízenými obrázky, stačí je převést z paměti do počítače. Některé fotoaparáty nabízejí možnost přenosu na televizní obrazovku nebo do tiskárny, takže si je můžeme prohlédnout či vytisknout, aniž bychom museli používat počítač.

Obdobně jako klasické fotoaparáty, tak i digitální přístroje vytvářejí obrázky vyhodnocením množství světla a tmy fotografovaného objektu. Ale jak vlastně fotoaparát převádí tyto údaje o jasu na barvy, které vidíme na konečném obrázku? Ukazuje se, že digitální technologie funguje stejně jako lidské oko. Chceme-li pochopit, jak digitální fotoaparáty a naše oči vnímají barvu, musíme se nejdříve dovědět, že světlo lze rozdělit na tři základní barvy: červenou, zelenou a modrou. Uvnitř oka máme tři receptory odpovídajícím těmto barvám. Každý receptor tak měří jas světla určité barvy. Červený receptor zaznamenává množství červeného světla, zelený receptor zaznamenává množství zeleného světla a modrý receptor zaznamenává množství modrého světla. Mozek pak kombinuje údaje z těchto tří receptorů do jednoho mnohobarevného obrázku v naší hlavě.

Rozlišení obrázku a jeho kvalita
Každý digitální obrázek sestává z určitého množství pixelů. Nejlevnější digitální fotoaparáty obvykle vytvářejí obrázky, které jsou 640 pixelů široké a 480 pixelů vysoké.
Když otevřeme obrázek z digitálního fotoaparátu, software pro editování obrázků přiřadí přednastavené rozlišení, což je obvykle buď 72ppi nebo 300 ppi. Chceme-li rozlišení zvýšit nebo snížit, máme dvě možnosti: obrázek převzorkovat nebo upravit jeho rozměry.
Výrobci fotoaparátů: Agfa, Canon, Casio, Fuji, Kodak, Minolta, Nikon, Olympus, Panasonic, JVC, Sony.