Sekáče slouží k dělení materiálu a k oddělování přebytečných částí výkovků. Polotovar položíme na kovadlinu, případně jej upneme do svěráku, a provedeme do něj záseky z jedné a z druhé strany do takové hloubky, aby následně došlo k oddělení materiálu.

Existuje několik základních druhů sekáčů, a to podle jejich použití na:

1. Sekáč pro sekání za tepla, jenž má štíhlé ostří a úhel břitu 20˚- 40˚; jejich ostří je kalené a popuštěné.
2. Sekáč pro sekání za studena, který má mohutnější těleso a širší břit s úhlem 60˚- 80˚, neboť odpor materiálu při tváření za studena je větší a vyžaduje větší sílu, potřebnou k přeseknutí (oddělení materiálu).
3. Sekáč s tvarovým ostřím, sloužící k vysekávání tvarových závad, k vysekávání žlábkových drážek, apod.Tvar ostří si pak můžeme vyrobit podle potřeby, v závislosti na charakteru příslušné operace.

Dělící působení sekáče je závislé na působící síle a na úhlu břitu. Čím větší je úhel, tím

• větší je vynaložení síla, sekáč vniká těžce do materiálu
• tím více sekáč pěchuje materiál
• tím menší je namáhání ostří sekáče (vyšší trvanlivost břitu)
• tím méně se láme ostří sekáče

Sekání a prosekávání

 – Sekání představuje technologickou operaci, sloužící k úplnému oddělení materiálu.

– Prosekávání slouží k částečnému oddělení (naseknutí) materiálu tak, že polotovar

zůstává ve formě kompaktního celku.

Pokud při sekání nedojde k úplnému oddělení materiálu, pak jej ulomíme buď úderem kladiva přes hranu kovadliny, nebo sekáčem dosekneme skrz materiál těsně vedle hrany kovadliny, popřípadě čelistí svěráku (efekt střihu- obdobně jako u pákových nůžek). Tímto se zabrání poškozování nástrojů, a to jak sekáče, tak i podložky.

 Prosekávání (štípání) se provádí zpravidla na plochých profilech nebo na plechu, a to pouze v jisté, předem orýsované délce úseku. Proseknutá část se většinou ještě dodatečně upravuje. Zásadně se prosekávání provádí na podložce z měkké oceli, a nikoli na dráze kovadliny. Tím se zabrání poškození, resp. otupení či vyštípnutí ostří sekáče.

Základní typy sekáčů, se kterými se běžně setkáváme:

• Plochý sekáč je nejpoužívanější, k plošnému opracování, k oddělování a odstranění otřepů.
• Dělící sekáč k vysekávaní částečne odvrtaných děr (přepážky).
• Vysekávací sekáč má ostří prohnuté. K vysekávání tvarů a kruhových oblouků z plechů.
• Křížový sekáč má ostří a šířku stopky tvořící kříž. K vysekávání drážek.

Hodnoty dané zkušeností pro úhel břitu ostří sekáče jsou: hliník a měkké slitiny hliníku

30˚- 40˚, měkká uhlíková ocel, šedá litina, ocelolitina 65˚ – 70˚, legovaná ocel, tvrzená litina

75˚ – 85˚.

Pozor: práce se sekáčem nepatří k hospodárným prac. postupům, proto ji lze nahradit např. frézováním, broušením nebo stříháním.[1]

[1] Použitá literatura: Vondráček, Fr. a kol.: Technologie a obrábění kovů, SPN Praha, 1985

Petržela, Zdeněk: Základy strojírenské technologie, VŠB Ostrava, 1976