Přístupnost informačních systémů veřejné správy handicapovaným spoluobčanům – esej

Informační systémy ve státní správě by měly sloužit hlavně jako rychlý zdroj informací důležitých pro chod společnosti. Jako jeden z hlavních cílů zavádění státního informačního systému v České republice byla deklarována rychlejší, efektivnější a výrazně snažší komunikace občanů se státní správou. Pro občany by pak systémy veřejné správy měly zajišťovat rychlý přístup k potřebným informacím, ať už legislativním nebo důležitým pro hospodářskou činnost, jako je například ověřování existence firem a jejich kvality. Pro vládu má dobře zavedený systém veřejné správy v budoucnu představovat efektivní nástroj kontroly jednotlivých částí státního ústrojí.

Jedním z hlavních požadavků, jak je uvádí Úřad pro veřejné informační systémy (ÚVIS), které mají systémy státní správy splňovat, je „…aktivní omezování nepříznivých dopadů rozvoje informačních technologií na občany s nižším vzděláním a ekonomicky a sociálně slabší subjekty včetně handicapovaných občanů.“ Tento záměr je zejména reakcí na trendy Evropské unie ve vývoji informačních systémů, zejména na plán eEurope, směřujících k vytváření fungující informační společnosti. Ta má být založena na účasti všech (zdravých i handicapovaných) na aktivní ekonomice založené na znalostech.

Stejně jako veřejné budovy, měly by i informační systémy jednotlivých úřadů státní správy mít bezbariérový přístup pro zdravotně postižené uživatele. I v ČR se blíží platnost zákona, který od informačních systémů státní správy a místní samosprávy bezbariérovou přístupnost požaduje.

Již celou řadu let (nejméně od roku 1997) se mnoho společností, které mají významný vliv na tvorbu internetových standardů, v čele s World Wide Web Consotium (W3C) zabývá dostupností obsahu internetu pro každého, nehledě na jeho zdravotní či sociální podmínky. Výsledkem snahy je několik standardů ať už pro tvůrce webových stánek nebo pro autory browserů. Dodržení těchto pravidel při tvorbě jakéhokoli informačního systému by mělo vést k výraznému zlepšení přístupnosti všech informací na webu lidem se všemi druhy zdravotních postižení. Zvláště s poruchami pohyblivosti, zraku a v neposlední řadě i sluchu. Zda webová stránka odpovídá stanoveným standardům je možné i ověřit pomocí specializovaných nástrojů na jejich kontrolu. Jejich cenová dostupnost však není pro ekonomické poměry v České republice příliš příznivá. Za licenci na servlety pro jeden server je účtováno kolem 3.000,- USD.

Co se týče dostupnosti informací veřejné správy handicapovaným lidem je náš stát za téměř všemi zeměmi Evropské unie poněkud pozadu. Ostatně jako skoro ve všem, co se informačních technologií týká. Jedním z důvodů takového informační zaostalosti je systém budování veřejných informačních systémů. Návrhy jednotlivých částí je možno souhrně charakterizovat pojmem „syndrom dortu pejska a kočičky“. Standardy ÚVIS se totiž zabývají hlavně obsahem, ale pomíjejí formu. Příkladem kvality práce Úřadu může být i přímo jeho vlastní webová stránka. Již velmi dlouhou dobu je veřejně propagováno její umístění na www.uvis.cz, ale na uvedené adrese není dodnes prostě nic. Jako další příklad toho, jak na tom jsme můžeme uvést stránky Úřadu vlády s framy.

Při vývoji jakéhokoli informačního systému veřejné správy musí být dodržovány standardy zejména v oblastech struktury, navigace a grafických prvků. Každý grafický prvek musí mít i svoji textovou podobu a struktura musí být dobře zvolena a navigace na webu intuitivní a jednoznačná. Pokud nejsou tyto základní požadavky dodržovány, stává se web složitě přístupný a ovladatelný i pro nehandicapované spoluobčany. Vytvořené systémy potom působí značně zmatečně a v cyklických odkazech se ztratí úplně každý.

Než se tomuto problému začal konečně někdo věnovat vznikla v naší státní správě celá řada WWW stránek nepoužitelných pro handicapované občany. To vše za peníze daňových poplatníků a za tytéž peníze budou muset být veškeré nevyhovující stránky předělány do přístupné podoby, když už ne proto, aby odpovídali novele zákona o informačních systémech státní správy, tak proto, že nás k tomu bude nutit EU. Podle některých návrhů EU je pro zlepšení kvality informačních systémů veřejné správy možné vytvořit webové stránky dvě. Jednu čistě v textové podobě převážně pro zdravotně postižené spoluobčany. Takže opět další velké výdaje ze státní pokladny.

To jakým způsobem jsou stránky připraveny na dodržování novely zákona o informačních systémech veřejné zprávy, která by měla vstoupit v platnost v polovině tohoto roku, zkoumal v prosinci roku 2004 projekt „Dobrý web“. Novela mimo jiné nařizuje webům státní správy, aby byly přístupné všem občanům, tedy i zdravotně postiženým: „…bezbariérový server neklade uživateli žádné překážky a dokáže poskytnout plnohodnotnou informaci každému, nezávisle na jeho zdravotním stavu či technickém vybavení. Z přístupného webu získá veškeré informace i člověk nevidomý, hluchý, pohybově omezený nebo uživatel zastaralého počítače či naopak moderního mobilního zařízení.“ Tato charakteristika je důležitá pro všechny webové stránky, ale pro veřejnou správu pochopitelně mnohonásobně více. Testování bylo podrobeno 19 webů státní správy a výsledky jsou přímo katastrofální. Celých 11 z testovaných stránek zcela nevyhovělo podmínkám pro jednoduchý přístup zdravotně postižených, a tudíž jsou pro handicapované lidi zcela nepoužitelné.

Nejlépe v testech dopadly stránky ministerstva životního prostředí (www.env.cz), které obstály ve všech kritériích. Na druhém místě bylo ministerstvo informatiky, které samo novelu předkládalo. Naopak nejhůře dopadl web ministerstva zemědělství, který dostal hned ve čtyřech z šesti kritérií nejhorší známku.

Novela zákona předpokládá testování informačních systémů státní správy ve 37 kategoriích přístupnosti. Dobrý web prováděl testování pouze v šesti aspektech. Je tedy nutné neutěšenou situaci začít co nejdříve razantním způsobem řešit, aby weby státní správy naše handicapované spoluobčany nediskriminovaly.