Možnosti rozvoje Internetu a jeho problémy

PSITE assignment

Všechno to vlastně začalo na konci sedmdesátých let, konkrétně v roce 1969, kdy vědci americké agentury ARPA završili svůj výzkum propojením čtyř počítačů… Ano začínám stejně, jako v prvním a druhém assignmentu. Ono je totiž vždycky lepší začít tak říkajíc „od píky“. Ale konec řečí!

Na začátku by možná bylo dobré jen tak stručně zmínit vývoj Internetu do dnešních dnů a trochu rozebrat jeho současný stav. Jak už bylo řečeno, „prapředek“ Internetu se zrodil koncem sedmdesátých let (dvacátého století 😉 Původně však nikoliv v Americe, ale v Britském Národním fyzikálním ústavu. Nejdřív tedy byly propojené čtyři počítače, ale prakticky hned po prvním veřejném představení této „minisítě“ se počet jejích uzlů zvýšil na téměř desetinásobek. V roce 1983 nastoupily na scénu TCP/IP a vznikla první evropská počítačová síť. 1989 je nejen rok „Sametové revoluce“, ale také rok zavedení HTTP a DNS. V roce 1993 byly zrušeny smlouvy a dokumenty „svazující“ internet do vládních a akademických kruhů, čímž se podnítil jeho rychlý (komerční) rozvoj, a konečně se internetu začalo říkat Internet :o) Tak, a to by, myslím, k dosavadnímu vývoji Internetu mohlo být všechno, takže teď něco o jeho současném stavu.

Jednoznačným „lídrem“ mezi službami Internetu je dnes WWW. Dospělo to až tak daleko, že mnozí lidé považují Internet a WWW za jedno a to samé. To je ale velká chyba! Služeb, které v současnosti Internet nabízí, je nepřeberné množství. Bylo by zajímavé je všechny spočítat a nějak utřídit, i když by to byl tak trochu Sysypovský úkol… Druhé místo mezi službami stále drží E-mail. Kdo dnes namá „emajlovou“ adresu, jako by nebyl. Nemůžu si odpustit následující vtip, který do dokonale ilustruje:

Na ulici potká plačícího chlapečka starší paní a ptá se ho: „Copak se ti stalo, dítě?“ – „Já jsem se ztratíííil,“ vzlyká klouček. „To nic,“ chlácholí ho paní. „A svoji adresu znáš?“ – „Znám!,“ on na to. „Franta zavináč volný tečka cézet…“ ;o)))

Ale zpátky k Internetu. V souvislosti s e-mailem je třeba zmínit adresářové služby (zabezpečované především pomocí LDAP), které jsou také hojně využívané. Zkušenější uživatel Internetu určitě bude rozumět zkratce FTP, což je protokol pro výměnu souborů… Mohl bych pokračovat, ale to není účelem tohoto „elaborátu“.

Úkol byl zaměřit se na budoucí možnosti rozvoje Internetu, především pak na problémy, které nám to přinese, a jak se těmto problémům vyhnout. To je pěkně tvrdý oříšek. Nejen proto, že Internet je tak veliký, rozsáhlý a spletitý. Hlavně proto, že člověk nikdy neví, „na co všechno ti vědci ještě přijdou“ (jak jsem někdy někde zaslechl ;o) Ale zkusím to.

V posledních letech se hodně začíná mluvit o domácích sítích, které budou spojovat všechny domácí spotřebiče, mikrovlnnou troubou počínaje, přes ledničku a televizi, radiátory konče… No ano, bylo by to přece skvělé, kdyby člověk přišel domů, sedl si k počítači a zjistil, že mikrovlnka má drobné problémy s generátorem mikrovln, v ledničce chybí mléko, že televize úspěšně nahrála na disk film, který na prvním programu dávali v půl druhé odpoledne a že radiátor v podkroví by potřeboval odvzušnit… 😉 A to všechno by ještě mohl kontrolovat pomocí notebooku přes Internet, protože má doma „nataženou“ „pevnou lajnu“ a počítač běží „7/24″… Tvůrci nejnovější technologie v tomto směru nazvané Bluetooth (nechtěl bych se hádat, jestli je to napsané přesně) šli ještě dál. Prostě do každé místnosti zabudovat anténku – takový malý „access point“. A místo kabelů, které prostě překážejí, používat bezdrátový přenos. A samozřejmě zase celou tuhle síť domácích spotřebičů napojit na Internet, aby si člověk, který ráno připravil do mikrovlnky večeři, mohl to jídlo na dálku ohřát, než dojede domů z práce… 😉

Pomocí Internetu se bude v budoucnu určitě i operovat. Není to tak dávno, kdy se uskutečnila první, na dálku řízená operace (teď už nevím čeho). Bylo to samozřejmě kdesi v Americe a šlo o to, že nějaký věhlasný chirurg nemohl být přítomen na operačním sále, tak napojili operační přístroj na „káblik“ a chirurg ho na dálku řídil. Myslím, že to byl první krok k nečemu převratnému…

Tele- a video konference už si také našli své místo na Internetu. Ony už se tedy konference konaly v době telefonů (teda alespoň ty telekonference ;o), ale Internet a jeho „pevné linky“ dokázaly víc a přenášely i obraz. Dneska se to vůbec všude kolem hemží „káblikama“, kabelama a superkabelama, optickými vlákny a každý druhý podnik má svoji „mikrovlnku“… (rozuměj anténu bezdrátového připojení 😉

Problém je v tom, že na Internetu je vlastně všechno všech. Tak trochu „komunistická“ logika, je s podivem, že ještě nezačli Internet výrazněji podporovat… Jenže pak do může dopadnout tak, že soukromí prostě prakticky vymizí a tak nějak ztratí svůj smysl… Tohle vyřešit bude nesnadný oříšek pro všechny. Nejlepší cesta je prostě cesta kompromisů, i když, jak historie ukázala, většinou je to cesta dlážděná buď modřinou na tváři (v lepším případě), nebo krví (v případě horším)…

Dalším problémem (a nejenom budoucím, ale už současným) je to, že obsah Internetu, resp. obsah dat po Internetu putujících, je naprosto nekontrolovaný. Protože je prostě nekontrolovatelný. V jeho začátcích by možná ještě šlo filtrovat pakety, ale dnes, když jich za jediný zlomek vteřiny projde sítí několik milionů, to prostě nejde. A tak s stává (až moc často), že obsah WWW stránek je tak „trochu“ (trochu víc) za hranicí kusu, ne-li za hranicí zákona. S tím ale vyvstává další problém, a to, že Internet naprosto nerespektuje hranice států, kontinentů, kultur. Je to vlastně takový „mix“ všech jazyků, národů, kultur. To z něho dělá unikátní fenomén všech dob.

Nakonec jsem si nechal nejvetší a nejpalčivější problém dnešního Intenetového světa. Tím je rychlým tempem docházející adresový prostor na Internetu. Jak známo, Internetová síť používá protokoly TCP/IP. Za doručení paketu zodpovídá protokol IP. Jelikož se ale při jeho tvorbě naprosto nemyslelo, že někdy bude potřeba více jak 4 miliardy adres, je tento protokol koncipován pouze na 32bit. adresu – tedy čtyři 8bit. čísla. Když se ještě nějaké ty adresy vyhradí pro lokální sítě, začne dnešní svět v době informačního boomu akutně postrádat volný adresový prostor.

Tento problém už se řeší. Nutno říci, že už poměrně dlouho a že nikoliv bez výsledků. Na svět se klube nový „IP“, který už ale bude umět adresovat daleko více uzlů. Dostal název IPv6(tedy Internet Protokol version 6). Teď si přesně nepamatuju, kolik bitů připadne na adresu, ale minimálně 64 to bude… 😉

Tak, a to by bylo asi všechno. Koho jsem zklamal, že řešení problémů jsem tak nějak „diplomaticky“ vyhnul, tak se mu omlouvám. Ale však si to zkuste sami, navrhnout řešení třeba filtrování paketů obsahující nebezpečná data, data „úchyláků“, podvodníků a teroristů. Navrhnout řešení ochrany proti junk-mailum… A hlavně navrhnout řešení problémů, o kterých ještě ani nevíte! Ano, je to složité. Ale snad se na tenhle můj elaborát budete dívat schovívavě…