Korupční ICT kauzy ve státní správě

1. Úvod
Korupce je v ČR velkým tématem, vždyť podle indexu vnímání korupce za rok 2013
sestaveným dobře známou nevládní organizací, se naše země umístila těsně před tak
„vysoce vyspělými“ státy jako Omán nebo Namibie. [1] V Evropské unii jsme tak bok po
boku se Slováky, kteří jsou na tom o něco málo hůře, na samém chvostu.
1.2 Korupce v ICT
Z výše uvedeného vyplývá, že korupce je v ČR značně rozšířený fenomén, jenž zasahuje
do mnoha sfér státní moci. Vzhledem k zaměření práce a předmětu samotného se
nemohu věnovat až tragikomicky zábavným kauzám jako třeba tzv. „karlovarská
losovačka“, „Rátově sedmičce“, či letním událostem vedoucím ke svržení vlády.
Místo nich se v práci pokusím rozkrýt pozadí mnohdy ještě větších průšvihů informatiky
státní správy, odehrávající se na pozadí těchto mediálně známějších kauz. Škody
způsobené podivnými nákupy mnohdy nefunkčních nebo nepotřebných informačních
systémů, nepočítaje peníze, jenž by mohly být se správně fungujícími systémy zcela jistě
ušetřeny, se v těchto kauzách šplhají do miliardových částek. Ve světle těchto faktů
vyvstává řada otázek. Proč se tak děje? Kdo je za to zodpovědný? Co na to zákony?
Rozumí politici alespoň trochu informatice?
Na některé z výše vyřčených otázek není snadné nalézt jasnou odpověď. Zvlášť, když
informací, jež proniknou na veřejnost, prostřednictvím mainstreamových médií není
zrovna příliš, zákonu č.106/1999sb., o svobodném přístupu informací, navzdory. Politici
se velice často odvolávají na oblíbený institut obchodního tajemství, jenž jim utajování
informací umožňuje. V případě, že jsou obviněni ze zamlčování informací, začnou hrát
dezinformační hru a vytahovat jeden odborný pojem za druhým (IP adresy, firewally,
atd.), které jsou ve smlouvách údajně uvedeny a jejichž zveřejnění by mohlo
představovat riziko. V prospěch jim hraje i fakt, že ta menšina přeci jen zveřejněných
dokumentů, běžnému občanovi neodborníkovi, dovolím se domnívat i novináři, nic moc
neřekne.
2. Definice pojmů
Než se pokusím na příkladu několika nejzářivějších korupčních kauz odpovědět na
některé z těchto otázek, bylo by vhodné definovat si základní pojmy a právní prostředí
s informatikou ve státní správě související.
2.1 Korupce
Když jsem se rozhodoval pro výběr tohoto tématu, položil jsem sám sobě základní
otázku: Co je to korupce? Poměrně přesnou definici uvádí MVČR:
„Korupci lze charakterizovat jako vztah mezi dvěma subjekty, ať jednotlivci nebo
institucemi, z nichž jeden nabízí a většinou i poskytuje druhému určitou formu odměny za
4
poskytnutí či příslib neoprávněné výhody. Druhý pak očekává, že za tuto poskytnutou
výhodu mu bude slíbená materiální či nemateriální odměna poskytnuta.“ [2]
Poněkud ironicky pak působí fakt, že samotné ministerstvo je, byť nepřímo, zamotáno
do dvou z největších korupčních kauz posledních let…
2.2 Informační systém
Zákon č. 365 / 2000 sb., o informačních systémech veřejné správy a o změně některých
dalších zákonů, § 2 písm. b), definuje informační systém jako:
„Informačním systémem funkční celek nebo jeho část zabezpečující cílevědomou a
systematickou informační činnost. Každý informační systém zahrnuje data, která jsou
uspořádána tak, aby bylo možné jejich zpracování a zpřístupnění, provozní údaje a dále
nástroje umožňující výkon informačních činností.“ [3]
3. Právní prostředí
Abychom lépe porozuměli, tomu, jak je korupční jednání realizováno, je vhodné osvětlit
si, jaké právní předpisy jsou rámcem a dějištěm, možná i částečnou příčinou
jednotlivých kauz.
3.1 Zákon o informačních systémech veřejné správy
Prvním zde již zmíněným zákonem je zákon č. 365 / 2000 sb. , o informačních systémech
veřejné správy a o změně některých dalších zákonů, ten je však spíše zákonem, jenž
definuje informační systémy státní správy jako celek a zasazuje je do určitého kontextu.
A z hlediska korupčního jednání tak není moc zajímavý.
3.2 Zákon o veřejných zakázkách [4]
Tím nejpodstatnějším zákonem, který je obcházen, zneužíván, záměrně špatně vykládán,
je dobře známý zákon č. 137/2006 sb. , o veřejných zakázkách. Zejména část začínající §
21, který pojednává o druzích zadávacího řízení. Většina ICT zakázek státního sektoru
se nevejde do limitu pro podlimitní řízení podle § 25, jenž je omezeno přepokládanou
hodnotou 10 000 000 Kč, a tak jsou zakázky zadávány v zásadě dvěma způsoby, a to pro
korupční jednání, horším případě § 22, tedy jednacím řízením s uveřejněním. Do nějž se
mohou přihlásit společnosti, které mají o zakázku zájem a splňují podmínku ekonomické
stability. Ty jsou pak posuzovány podle různých kritérií určovaných státem, či orgánem
státní samosprávy, tedy zadavatelem. Na první pohled by se mohlo zdát, že vítěz řízení,
tak bude skutečně disponovat nejlukrativnější nabídkou. Jenže, jak se ve skutečnosti již
několikrát ukázalo, když už proběhlo zadávací řízení s uveřejněním, kritéria stanovená
v zadávací dokumentaci byla přímo „ ušita“ na míru jedná konkrétní firmě. Nebo se čirou
náhodou do řízení přihlásil pouze jeden uchazeč, jenž se pak samozřejmě stal vítězem.
Dalším přímo v zákoně zaneseným požadavkem omezujícím dost podstatně volnou
soutěž mezi dodavateli, kteří se chtěli do řízení přihlásit, byly až do 1. 4. 2012
5
ekonomické a kvalifikační předpoklady v § 55, které díky nesmyslně stanoveným
hodnotám minimálního obratu a dalších kritérií, de facto způsobily to, že menší a střední
společnosti byly z řízení již předem diskvalifikovány a v řízení zůstaly sice velké a
ekonomicky silné společnosti, mnohdy však nedisponující potřebnými schopnostmi, jenž
si pak stejně tyto menší společnosti najímaly jako subdodavatele a samy působily, jako
systémoví integrátoři. Samozřejmě, že si za to také nechaly pořádnou provizi, což
zakázky dále jen prodražovalo.
Téměř synonymem pro zkorumpované řízení se ale stal druhý způsob vedení
výběrového řízení a to v § 23 uvedené řízení bez uveřejnění. „Mělo by se jednat
o výjimečný nástroj používaný jen za krajních a mimořádných okolností.“ [5] Lze jej tedy
použít pouze v případě nastání několika okolností a důvodů, které jsou stanoveny přímo
v zákoně. V případě použití tohoto řízení je státem, nebo orgánem státní samosprávy
oslovena pouze jedna vybraná společnost, s níž jsou přímo vyjednávány podmínky
plnění, nabídka je podána až v návaznosti na jednání.
V případě korupčních kauz informatiky jsou pro odůvodnění tohoto druhu řízení nejvíce
zneužívanými podmínky uvedené v odstavcích 4 a 5. O konkrétním způsobu zneužití
bude ještě řeč v popisu jednotlivých kauz.
3.3 Zákon o ochraně osobních údajů [6]
Zákon č.101/2000 sb., o ochraně osobních údajů a změně některých zákonů, má zabránit
zneužití citlivých osobních dat. Mimo jiné zřizuje Úřad pro ochranu osobních údajů,
mající za úkol dohlížet na naplňování tohoto zákona. Souvislost zákona s informačními
systémy veřejné samosprávy obsahujícími údaje o zdravotním stavu, finanční situaci,
majetku občanů, asi netřeba dlouze vysvětlovat.
3.4 Trestní zákoník [7]
Pak je tu ještě zákon č.40/2009 Sb., trestní zákoník, jehož aplikaci by na své vlastní
osobě asi nechtěl pocítit nikdo ze zainteresovaných. V případě, že skutečně zasáhne
pomyslná ruka spravedlnosti, obvinění padají zejména na základě § 257 pletichy při
zadání veřejné zakázky a při veřejné soutěži, § 329 zneužití pravomoci úřední osoby,
nebo § 332 podplácení.
6
4. Kauzy
Korupční prostředí v ČR vygenerovalo několik skutečně závažných kauz v oblasti
informačních systémů státní správy, které svým způsobem ovlivnily jak chod státu, tak
do jisté míry i politickou situaci stran, z nichž korupční aktéři pocházejí. V práci
uvedené kauzy byly dostatečně medializovány na to, aby o nich bylo možné najít alespoň
částečně relevantní informace a z nich si jistou dedukcí vytvořit obrázek o povaze,
závažnosti a možných dopadech jednotlivých kauz.
4.1 IZIP
4.1.1 Průběh [8] [9]
Příběh tohoto eHealth projektu začíná v roce 2001, kdy poslanci ODS Milan Cabrnoch,
Miroslav Ouzký a Pavel Hronek, zakládají společnost IZIP. V roce 2002 společnost
podává žádost o přidělení národního patentu. Předmětem patentu je v podstatě vynález
centrálního úložiště zdravotních záznamů o pacientovi, ke kterým lze vzdáleně po
ověření přistupovat. Implementací tohoto nápadu vzniknul v roce 2001 systém
Elektronických zdravotních knížek, který si bez výběrového řízení u společnosti
objednala VZP v čele s ředitelkou Jiřinou Musílkovou, přísun finančních prostředků tak
započal a postupně se stupňoval. Mezitím se v roce 2005 společnost mění z organizace
s ručením omezeným na akciovou společnost s akciemi na majitele. (Ve společnosti
s takovouto formou akcií, nejsou majetkové podíly veřejně známé. Akcie na majitele byly
v ČR zrušeny k 1. 1. 2014.) Po uvalení nucené správy nad VZP v roce 2006 kontrola
zjistila neoprávněné vyplacení 146 mil. a David Rath, jakožto tehdejší ministr
zdravotnictví podává trestní oznámení a pojišťovna přestává platit za služby IZIPu.
Současně byl do čela VZP dosazen Pavel Horák, který později sehraje v celé aféře
významnou roli. [10]
Se změnou politické reprezentace v tomtéž roce, ale nastal zvrat, plnění smluv se
společností bylo obnoveno a navíc postupně přibývá k EZK portál VZP a správa osobních
účtů dříve zajišťovaná společností Unisys. V roce 2011 již europoslanci Cabrnoch a
Ouzký převádějí 95% akcií na nově vzniklou firmu eHealth International se sídlem ve
Švýcarsku. Ve vedení VZP stále sedí Pavel Horák, který spolu s představenstvem
rozhoduje o ovládnutí nadpolovičního podílu tj. 51% v IZIPU.
Audit provedený před definitivním uzavřením obchodu ukazuje úniky financí v řádech
desítek milionů korun do společností UNIQSOL a MD Acces s nejasnou vlastnickou
strukturou, navíc podle auditu samotný IZIP již nevlastní autorská práva na EZK. [11]
Přesto za podmínky navrácení práv k EZK VZP kupuje 46% akcií za 1,1 milionu korun.
Bohužel stanovy společnosti uvádějí, že pro rozhodování je potřeba hlasů 2/3
akcionářů… Na veřejnost unikají informace o tom, že celkově projekt stál už okolo 1,8
mld. korun. Představenstvo VZP v čele s ředitelem Horákem se snaží projekt ještě
zachránit případně úspěšným testováním v několika krajích [12], v té době je ale už
téměř jasné, že vše skončí fiaskem.
7
V prosinci 2011 situace konečně eskaluje je podáno trestní oznámení a podmět na
provedení finanční kontroly ve VZP. V květnu 2012 se VZP rozhoduje pro ukončení
všech smluv se společností IZIP. Následují výhružky o arbitráži ze strany švýcarského
vlastníka, vyhrožuje i generální ředitel IZIPU Jiří Pašek. [13]Bohužel má čím, IZIP totiž
pro VZP provozuje portál, který je zároveň jeho vlastnictvím. Navíc rozvázáním smluv
podle ředitele IZIPu Jiřího Paška ztratí i svých 50 % akcií, jejichž držení je údajně
podmíněno smluvním vztahem mezi VZP a IZIP. V září se na podmět ministerstva
zdravotnictví v září rozbíhá vyšetřování zabývající se únikem až 450 mil korun.
Možná pod tlakem těchto okolností, možná z jiných důvodů se VZP v říjnu téhož roku
rozhoduje uzavřít v jednacím řízení bez uveřejnění novou smlouvu na správu portálu a
další služby, to vše za 72 mil. korun ročně. Pozornost si zcela jistě zaslouží maximální
výše sankce 200 tis., které při plnění mnoha milionového kontraktu IZIPu hrozí při
nedodání odpovídající kvality služeb. [14]
Tato smlouva předznamenává konec ředitele Horáka, jenž je donucen koncem listopadu
rezignovat, ve funkci ho vystřídal Zdeněk Kabátek. Nový ředitel původně na jaře 2013
deklaroval zájem akcie IZIPu prodat a koupit od něj portál, to ale údajně není z technické
podstaty implementace portálu možné, takže se rozhodl koupit zbývajících 49% akcií
samotného IZIPu. Proti tomu se ale brání švýcarská společnost, jež za ně požaduje 450
mil, zatímco VZP je ochotna dát pouze 59 mil.
Mezitím došlo k obvinění bývalého ředitele VZP a generálního ředitele VZP Jiřího Paška
za smlouvu z roku 2008, kdy VZP poslala do IZIPu celkem 553,5 mil., za něž měl zajistit
VZP nové klienty, na tento účel ale nakonec bylo vynaloženo jen 40 mil. [15]
4.1.2 Pozadí a důsledky
Na samém počátku stál poměrně dobrý záměr realizovat eHealth projekt v českém
prostředí, někteří lékaři by možná namítli, že nic takového není potřeba, protože
současný stav informačních toků mezi lékaři je dostatečný. Je to věc názoru, o kterém by
se dalo polemizovat, nicméně to sem nepatří. Celý projekt už od samého počátku stojí na
patentovaném pseudovynálezu, něčeho co už bylo vynalezeno dávno předtím, ten
znemožňoval od roku 2002 dalším společnostem podnikání v tomto odvětví.
S provalením celé kauzy, bylo konečně zahájeno správní řízení o odejmutí patentu, které
ale zatím není uzavřeno.
Dalším důležitým aspektem je i to, že společnost IZIP, vlastník tohoto patentu je už od
počátku soukromou firmou a jak je známo, většina soukromých firem má za cíl zisk. To
podle mě dokonale vystihují i slova dnes již obžalovaného ředitele Paška: „Protože je to
prostě geniální nápad a IZIP byl a je soukromá společnost a my na tom prostě chceme
vydělat.“ [16] Povedlo se, podle níže uvedené tabulky inkasovali za dobu trvání projektu
EZK od VZP celkem asi 1,5 miliardy korun, přičemž celková částka se šplhá ke
2 miliardám korun.
8
Obr. 1: Výdaje za IZIP [17]
Co by na to asi řekl Gerry Douglas, zakladatel Baob Health Trust, jenž v chudé africké
republice Malawi vybudoval funkční eHealth systém za v přepočtu asi 27 milionů korun?
[18]To vše v zemi, kde ani přístup k elektřině není samozřejmostí a nemocnice jsou
takové lepší chatrče. Dobře, tenhle příklad je i v zemích, kde jsou na tom mnohem lépe
s efektivitou státního hospodaření pokládán tak trochu za zázrak.
Přímé srovnání v českém prostředí ale nabízí projekt Zdravotní pojišťovny ministerstva
vnitra Karta života, která od roku 2009 do roku 2012 stála pojišťovnu, podle vyjádření
jejího generálního ředitele, 4 miliony, což znamená v průměru něco okolo 1,3 mil. ročně.
[19] Je sice pravdou, že kartu v té době používalo kolem 170 tisíc klientů, zatímco IZIP
má ve své evidenci dva a půl milionu pacientů. Pokud však použijeme prostou
matematiku a velmi zjednodušenou úvahu, že systém obstarávající zhruba 15 x vyšší
počet uživatelů, bude také 15x dražší, spíš to ale ve skutečnosti bude míň. Tímto
způsobem se dostáváme na částku okolo 20 milionů ročně, potažmo 200 milionů za 10
let, teď to porovnejme se 1,5 miliardou v tabulce. Roli samozřejmě hrají i další
doplňkové služby, jako třeba vytvoření portálu, jenž si VZP u IZIPu objednala, či jiné
veřejně neznámé okolnosti, na druhou stranu 7 x vyšší cenu porovnatelné zakázky
nezpůsobí jen tak něco. Navíc EZK, ani portál pojišťovně po takovýchto výdajích nepatří,
a pokud by jej chtěla dál využívat, musí se s IZIPem domluvit na odkupu, což už
neúspěšně zkoušela.
Posledním palčivým problémem této kauzy je skutečnost, že zde existuje soukromá
společnost vlastněná z 49% švýcarskou investiční skupinou, která v průběhu let podle
svého vlastního vyjádření shromáždila více než 200 milionů zdravotních záznamů o
občanech této republiky. Nejedná se jenom o relativně „málo nebezpečné“ údaje typu
bydliště, telefon, atd., ale přímo o detailní zdravotní záznamy, jež se dají třeba dobře
využít k vydírání, nebo za vysokou cenu prodat farmaceutickým společnostem. Úřad pro
ochranu osobních údajů tomu všemu v tichosti přihlížel, respektive provedl na podmět
9
organizace E-republika naoko pár kontrol, které nic neobjevily. Samotný IZIP navíc tato
data chápe jako svůj majetek, jak jinak si lze vysvětlit, vyhrůžky směřující na VZP, že
data odprodá konkurenční pojišťovně. [20]
4.2 Kauzy na ministerstvu práce a sociálních věcí
Dalším případem, zatím sice soudem nepotvrzeného korupčního jednání jsou události,
jež se staly na ministerstvu práce a sociálních věcí za úřadování Jaromíra Drábka a jeho
náměstka Vladimíra Šišky, který zde sehrál snad ještě větší roli než ministr sám. Bohužel
se toho na ministerstvu dělo tolik, že tak za poměrně krátkou dobu vznikly dvě dost
závažné kauzy, které mají pojítko právě v osobách ministra a jeho náměstka a částečně i
ve firmě IDTAX s.r.o.
4.2.1 sKarta [21] [22]
V květnu roku 2009, tedy cca rok předtím než je Drábek zvolen do poslanecké sněmovny
a stává se ministrem, zakládá společně s Šiškou a Janákovou společnost IDTAX zabývající
se výrobou a zpracováním elektronických účtenek. Brzy v říjnu Drábek převádí svůj
podíl na společnost CONE ADVISE s.r.o., jejímž jediným vlastníkem je právě Šiška.
V červenci 2010 se stává Drábek ministrem a Šiška, jenž původně působil v čele
Mezinárodní obchodní komory, jeho náměstkem. Pár dní na to končí Šiška jako jednatel
CONE ADVICE s.r.o a IDTAX s.r.o.
Po devíti týdnech ve funkci Šiška odesílá ředitelům, úřadů práce výzvu k okamžitému
ukončení všech dodávek ICT vybavení i služeb. Krátce po tom je společnost CONE
ADVICE prodána akciové společnosti Vítkovice a.s., jež je přes holding vlastněna Janem
Světlíkem. Uběhne několik měsíců a v létě 2011 je představen projekt sKarty, jejímž
oficiálním cílem je podle úřad zabránit zneužívání dávek a navíc ušetřit okolo čtvrt
miliardy ročně. A to způsobem, jež objasňuje Šiška: „V systému, který chystáme
s Generálním finančním ředitelstvím, budou údaje o používání karet a také údaje
z elektronických účtenek. Tyto dva soubory dat už není problém postavit vedle sebe,
abychom viděli, jestli si majitel karty nekupuje něco, co nemá,“ [23]
Zákon vytvářející sKartu sněmovnou přes odpor opozice prošel a správou celého
projektu byla po výběrovém řízení, do nějž se přihlásila Komerční banka, ČSOB a Česká
spořitelna nakonec pověřena poslední jmenovaná, jedinou vadou na kráse jinak
transparentního řízení může být fakt, že v ní delší dobu působil jako marketingový
ředitel Drábkův stranický kolega z TOP 09 Václav Kubata. Spořitelna si jako hlavního
subdodavatele vybírá společnost Vítkovice IT Solutions, do které byla společnost IDTAX
po odkupu nesměřována. Vydávání sKaret probíhalo od července 2012, koncem října se
však ozývá poslankyně ODS Lenka Kohoutová, která poukazuje na hrubé nedostatky ve
smlouvě mezi ministerstvem a Českou spořitelnou a sněmovní výbor tak doporučuje
pozastavení výdaje karet.
Na konci října ministr Drábek po zatčení náměstka Šišky odstupuje. Ten byl zatčen kvůli
souběžně běžící kauze se systémy společnosti Fujitsu, popsané níže. Ve funkci ho tak
10
nahrazuje Ludmila Mullerová opět z TOP 09, za jejíhož působení se karty stále vydávají.
Začíná ale být jasné, že budou zrušeny, zvlášť po tom co je v únoru 2013 senátory ČSSD
podán návrh zákona o zrušení sKaret. V létě začíná konat i Úřad pro ochranu osobních
údajů, který uděluje MPSV pokuty celkem 3 mil., za to že porušilo zákon, když pověřilo
správou informací o klientech soukromou instituci, jíž Česká spořitelna nepochybně je.
Marně se ministerstvo odvolávalo, že se jedná o banku, a tudíž musí uchovávat bankovní
tajemství a navíc je kontrolována ČNB. Definitivní konec projektu nastává v srpnu 2013,
kdy je parlamentu schválen senátní návrh, jež kartu ruší, pro hlasují i poslanci bývalé
koalice z ODS. [24]
4.2.2 Cloud od Fujitsu [25] [26] [27]
Příběh tohoto do značné míry souběžně probíhajícího, nezaslouženě poněkud méně
známého skandálu, začíná 15. 7. 2011, kdy se MPSV připojuje ke smlouvě ministerstva
vnitra se společností Fujitsu z roku 2008. Smlouva se původně týká především zajištění
dodávky licencí k produktům společnosti Microsoft. Ministerstvo si, ale u společnosti
objednalo vývoj nových informačních systémů pro výplaty dávek pomoci v hmotné
nouzi, příspěvku na péči a dávek pro tělesně postižené, včetně jejich následné správy. To
vše v souhrnné hodnotě kolem 2 mld. korun. Jelikož se celá zakázka takto naroubovala
k původní rámcové smlouvě, vše proběhne bez výběrového řízení. Fujitsu zde
zafungovalo především jako již zmíněný systémový integrátor a objednalo si velký počet
subdodavatelů, mezi něž patřily např.: Vítkovice IT Solutions, Digi Trade, Skill a
Techniserv.
Na uzavření takovéto smlouvy poprvé poukázala KDU-ČSL, která podala 7. 2. 2012 na
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže podmět k okamžitému zastavení výplaty dávek
prostřednictví systému Fujitsu. Dne 27.2 podává trestní oznámení na ministra Drábka a
náměstka Šišku Nadační fond proti korupci, hlavní postavou v něm je Radim Jančura a
jeho Student Agency. Ministerstvo se v květnu brání prostřednictvím vyjádření [28],
které má obhájit nevykonání výběrového řízení. Do celé kauzy se zamotává i
ministerstvo vnitra, jež ve svém prohlášení na webových stránkách v podstatě obhajuje
postup MPSV. V srpnu ÚOHS žádá po ministerstvu vnitra původní smlouvy se
společností Fujitsu.
Zjišťuje se však, že originály smluv ministerstvo ztratilo, nebo spíš jak vyplývá
z vyjádření samotného ministerstva, někdo ze zhrzených zaměstnanců je ukradl. V říjnu
jsou protikorupční policií zatčeni Šiška a ředitel odboru informatiky Milan Hojer,
obviněni jsou z toho, že nabízeli společnosti OKSystem umělé navýšení zakázky o 20 mil.
Společnost před Fujitsu zajišťovala chod informačních systémů pro výplatu dávek a
stěžovala si u ÚOHS na postup ministerstva při zadání zakázky. Tato navýšení mělo být
tedy zřejmě úplatkem, aby společnost svoji stížnost stáhla. Kauza se tak rozbíhá naplno,
ministr odstupuje, následuje 3 milionová pokuta ministerstvu vnitra za ztrátu
dokumentů. 25. února je smlouva prohlášena ÚOHS za neplatnou. V březnu 2013 je
obžalována desítka lidí z úřadů i ze soukromých společností.
11
V květnu ministerstvo pod vedením Mullerové ohlašuje, že vypíše na systém pro výplatu
dávek novou soutěž celkem asi za 1,4 miliardy, nový systém by měl být zaveden do roku
2015, do té doby však poběží systém Fujitsu. Brzy však přichází politické zemětřesení
v podobě pádu vlády a na ministerstvo přichází František Koníček. ÚOHS 18. prosince
přes návrhy rozkladu jeho rozhodnutí s definitivní platností zakazuje společnosti Fujitsu
další plnění smlouvy s MPSV. Ta v návaznosti na to systém na začátku ledna 2014
vypíná. Na úřadech se začínají tvořit zmatky, výplaty dávek se zpožďují, zjišťuje se, že
nejsou k dispozici ani potřebná data. Ministr Koníček podepisuje se společností
OKsystem dodatek k rámcové smlouvě a ta rychle zprovozňuje svůj staronový systém,
který bez tak fungoval nějakou dobu s Fujitsu duplicitně. [29]
4.2.3 Pozadí a důsledky obou kauz
Za dobu pouze dvouletého působení ministra Drábka a jeho náměstka Šišky vznikly dvě
kauzy, jež se zcela jistě zapíší do dějin státní správy. V případě první kauzy a to sKaret
nelze ve své postatě mluvit o korupci, žádné takové obvinění tam nepadlo, ani jednání
aktérů tomuto jevu zcela neodpovídá. Minimálně se však jedná o dost viditelný, i když
právně nedoložitelný střet zájmů, více u osoby náměstka Šišky a možná o něco méně pak
v případě ministra Drábka. Pochybuji, že si toho nebyli oba dva zmínění vědomi, když
předkládali v létě 2011 zákon o sKartách. Postavit celý takto klíčový systém výplaty
dávek na elektronických účtenkách dodávaných jimi nedávno založenou společností
IDTAX, mohou pouze lidé využívající své absolutní nedosažitelnosti, ať už politické, či
trestní.
Zákon však projektem sKaret porušen byl jinak, Česká spořitelna jako soukromá
komerční instituce nesmí disponovat s daty klientů státních úřadů. V této věci bylo
podáno i trestní oznámení na tyto pány, nakonec však bylo pokutou potrestáno jenom
ministerstvo. A tak zde máme opět další nestátní instituci disponující velkým souborem
opět komerčně zajímavých dat, jako v případě IZIPu. Data by logicky měla být po
ukončení projektu smazána, nad tím, jestli se tak skutečně stane, ale visí otazník, vždyť
udělat obraz diskového pole není až tak náročné…
Jediným, alespoň malým pozitivem celé kauzy je, že nebyla „až tak“ drahá, tedy alespoň
finančně. Náklady za 277 300 vydaných karet a správu účtů v České spořitelně vyšly na
82 milionů korun, k tomu ještě připočítejme nějakých 5 milionů za zrušení smlouvy a
možnou žalobu ze strany spořitelny, která se však zatím nekoná. [24]
Z hlediska financí je mnohem závažnější druhá kauza týkající se informačního systému
na výplaty dávek sociální podpory od Fujitsu, respektive pravdivěji spíš od Vítkovice IT
Solutions a dalších. Prvním podstatným problémem je způsobem přidělení zakázky
přistoupením ke starší rámcové smlouvě ministerstva vnitra. Hlavním předmětem
smlouvy je ale poskytování licencí k produktům společnosti Microsoft. V dodatku
objednaný vývoj nového informačního systému nemá, ale s poskytováním licencí nic
společného. S tím si Drábek a Šiška a další v pozadí příliš hlavu nelámali. (Samotné
využívání rámcových smluv je některými lidmi považováno za docela elegantní způsob,
12
jak omezit volnou soutěž. Protože rámcová smlouva funguje v podstatě jako síto,
společnosti, které projdou výběrovým řízením pro rámcové smlouvy, jsou pak pro
konkrétní zakázky vybírány podle volnějších kritérií.) Aby toho nebylo málo, původní
smlouva se navíc na ministerstvu vnitra ztratila.
Další věcí hodnou pozornosti, je zda ministerstvo skutečně potřebovalo systém založený
na cloudu. Cloud je v současnosti buzzword, podle některých odborníků se mnohdy
jedná jenom o marketingové označení něčeho, co už tady jednou bylo. Cloudové řešení je
vhodné zejména pro aplikace, u nichž lze očekávat nekonstantní vytíženost, kde pak
s využitím softwaru postavenému na konceptu SaaS, tady toho, kde zákazník platí za
určitou jednotku využívání. Tou mohou být třeba čas, přenesená data, využití úložiště
atd. Pak lze realizovat poměrně značné úspory oproti běžnému softwaru. Další výhodou
cloudu je pak třeba snadná dostupnost systému z mobilních zařízení.
Podmínku nekonstantní vytíženosti úřady práce moc nesplňují, i kdyby smlouvy byly
nastaveny za využití, nikoliv za paušálně, jak tomu ve skutečnosti je. A domnívat se, že je
žádoucí umožnit úředníkovi přístup do systému pro výplatu dávek třeba
prostřednictvím mobilu, je holý nesmysl.
Částečnou výši finančních prostředků, jež byly vyplaceny společnosti Fujistu ukazuje
tabulka níže. Kontroloři NKÚ spočítali, že tento cloudový pořádně nefungující
experiment prodražil výplatu dávek o 365%, konkrétně o 1,5 miliardy. Při pohledu na
souhrnnou částku je potřeba brát v potaz, že informační systémy Fujitsu a OKsystemu
fungovaly určitou dobu paralelně a za oba se platilo. Druhá jmenovaná společnost prošla
výběrovým řízením naposledy na počátku 90. let, od té doby jsou s ní smlouvy uzavírány
v jednacím řízení bez uveřejnění, tedy je oslovována přímo. Přesto je v kauze
prezentována jako solidnější a byla po vyřazení Fujitsu ministrem Koníčkem opět plně
povolána do služby pro ministerstvo, údajně do doby vypsání otevřeného výběrového
řízení.
Obrázek 2: Výdaje MPSV [29]
13
5. Závěr
Informace, které prostřednictvím médií unikají ohledně korupčních kauz, jsou většinou
příliš útržkovité, či nekompletní, aby si z nich člověk mohl snadno utvořit nějaký alespoň
částečně reálný obrázek, situaci stěžuje nejen mnohdy dost značná komplikovanost
vztahů panujících mezi hlavními aktéry, ale i časová proluka mezi jednotlivými články.
Docela dobrým zdrojem jsou pak, pro mě trochu překvapivě soukromé blogy, u nichž je
však občas potřeba dávat pozor na tendenční informace, ale to lze na blogu, jež má být
místem pro prezentaci subjektivních názorů předpokládat.
Přes zmíněná úskalí jsou v práci popsány 3 kauzy týkající se informačních technologií,
které byly významné jak svým rozsahem, tak i konečným dopadem na politickou situaci.
Rád bych prohlásil, že už se žádné další podobné nestaly, to bych ale musel opomenout
kauzu OpenCard, registr vozidel, Lesy ČR, či dávný a monstrózní projekt Indoš. A
obávám se, že v budoucnu přece jen nějaká další vznikne. Zřejmě však bude menších
rozměrů, než tady tyto. Informační vakuum o dějích ve státní správě se v posledních
letech, za nemalého přispění těchto kauz výrazně zredukovalo. Další naději, že při
výrobě informačního systému státní správy lze přinejmenším nekrást, nebo dokonce být
efektivní je třeba CzechPoint, který přes omezenější funkčnost běží spolehlivě.
Výrazným problémem, však nadále zůstává to, že za kauzy odpovědné osoby, ač nyní
souzeny s nejistým výsledkem, nejsou alespoň částečně hmotně zodpovědné za svojí
činnost a učiněná rozhodnutí. Je sice moc pěkné, když jedna státní instituce, jako třeba
Úřad ochrany osobních údajů udělí MPSV, jako druhé státní instituci, celkem slušnou
pokutu. Ale význam toto gesto nemá v podstatě žádný, dokud to odpovědná osoba
nepocítí na své vlastní kapse.
Na úplný závěr bych chtěl říct, že z vytváření korupčních kauz nelze výlučně vinit jen
vysoce postavené státní zaměstnance, protože k takové hře je vždy potřeba minimálně
dvou hráčů. Dokud budou brát soukromé IT společnosti korupci, jako jeden z běžných
prostředků konkurenčního boje pro získání státní zakázky, bude sebeurputnější boj s
korupcí dost bezzubý.
14
6. Zdroje
1. TRANSPARENCY INTERNATIONAL. Corruption Perceptions Index 2013 – Results.
Transparency International [online]. 2013 [cit. 2014-20-01]. Dostupné z: http://
www.transparency.org/cpi2013/results
2. MINISTERSTVO VNITRA. Jak definovat pojem korupce?. Ministerstvo vnitra České
republiky [online]. verze 2010 [cit. 2014-01-25]. Dostupné z: http://www.mvcr.cz/
clanek/faq-vymezeni-pojmu-jak-definovat-pojem-korupce.aspx
3. MINISTERSTVO VNITRA. Zákon č.365/2004, o informačních systémech veřejné
správy. Ministerstvo vnitra České republiky [online]. verze 24.1. 2012 [cit. 2014-01-
25]. Dostupné z: http://www.mvcr.cz/clanek/legislativa-zakon-c-365-2000-sb-oinformacnich-
systemech-verejne-spravy.aspx
4. MINISTERSTVO VNITRA. Zákon o veřejných zakázkcáh a jeho prováděcí právní
předpisy. Portál o veřejných zakázkách [online]. [cit. 2014-01-25]. Dostupné z: http:/
/www.portal-vz.cz/cs/Jak-na-zadavani-verejnych-zakazek/Legislativa-a-
Judikatura/Legislativa/Narodni-legislativa-aktualni-a-uplne-zneni-z-(1)/ZVZ
5. VLADIMÍR LEVANDOVSKÝ, K. Kdy může veřejný zadavatel použít jednací řízení dle
zákona o veřejných zakázkách? In: Deník veřejné správy [online]. 13. 2. 2009 [cit.
2014-01-29]. Dostupné z: http://www.dvs.cz/clanek.asp?id=6358196
6. ÚŘAD PRO OCHRANU OSOBNÍCH ÚDAJŮ. Zákon o ochraně osobních údajů. Úřad pro
ochranu osobních údajů [online]. verze 2013 [cit. 2014-01-25]. Dostupné z: http://
www.uoou.cz/vismo/zobraz_dok.asp?id_ktg=1261&p1=1261
7. BUSINESS CENTER. Trestní zákoník. Business Center.cz [online]. [cit. 2014-01-25].
Dostupné z: http://business.center.cz/business/pravo/zakony/trestni-zakonik/
8. REDAKCE. Kauza IZIP aneb Velká datová loupež. In: E – republika.cz [online]. 16. 4.
2013, 8:17 [cit. 2014-01-28]. Dostupné z: http://e-republika.cz/article1675-Kauza-
IZIP-aneb-Velka-datova-loupe
9. IZIP, eHealth a e… Tunel (Elektronická zdravotní knížka). In: EGONOV. Egonov
[online]. 23. 11. 2011, 21:20, verze 23.11.2011 [cit. 2014-01-28]. Dostupné z: http:/
/www.egonov.cz/clanky_111.html
10. MARKOVÁ. Projekt, který lidem neprospěl. In: KSČM [online]. 28. 11. 2013 [cit. 29-
01-2014]. Dostupné z: http://www.kscm.cz/politika-kscm/politika-ve15
zdravotnictvi/82552/markova-projekt-ktery-lidem-neprospel
11. STRNADOVÁ, T. Z IZIP odtékají desítky milionů, firma nemá ani autorská práva na
knížky. In: iDNES.cz [online]. 18. 11. 2011, 1:04 [cit. 2014-01-28]. Dostupné z: http:/
/zpravy.idnes.cz/z-izip-odtekaji-desitky-milionu-firma-nema-ani-autorska-pravana-
knizky-1ng-/domaci.aspx?c=A111117_211404_domaci_brm
12. VÁLKOVÁ, H. Test elektronických zdravotních knížek IZIP nabral zpoždění. In:
iDNES.cz [online]. 12. 11. 2011, 9:29 [cit. 2014-01-28]. Dostupné z: http://
zpravy.idnes.cz/test-elektronickych-zdravotnich-knizek-izip-nabral-zpozdeni-puo-/
domaci.aspx?c=A111007_163806_domaci_hv
13. VÁLKOVÁ, H. Spoluvlastník IZIP: Do září jsme ochotni jednat, pak může přijít i
arbitráž. In: iDNES.cz [online]. 18. 7. 2012, 18:48 [cit. 2014-01-29]. Dostupné z:
http://zpravy.idnes.cz/rozhovor-se-zastupcem-akcionare-izip-ladnerem-fqx-/
domaci.aspx?c=A120718_163846_domaci_hv
14. VÁLKOVÁ, H. Miliony od VZP pro IZIP bobtnají. Firmě je zaručuje nová smlouva. In:
iDNES.cz [online]. 26. 10. 2012, 8:16 [cit. 2014-01-28]. Dostupné z: http://
zpravy.idnes.cz/dalsi-vyhodna-smlouva-pro-izip-ze-strany-vzp-fn5-/
domaci.aspx?c=A121025_140335_domaci_hv
15. ČTK. Bývalý ředitel VZP Horák je obviněn za poslání půl miliardy firmě IZIP. In:
Česká televize [online]. 20. 1. 2014, 4:23 [cit. 2014-01-29]. Dostupné z: http://
www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/259013-byvaly-reditel-vzp-horak-je-obvinenza-
poslani-pul-miliardy-firme-izip/
16. VÁLKOVÁ, H. Portál má od nás VZP zadarmo, tvrdí ředitel IZIPu. In: iDNES.cz
[online]. 29. 10. 2012, 20:52 [cit. 2014-01-29]. Dostupné z: http://zpravy.idnes.cz/
rozhovor-s-reditelem-izip-dci-/domaci.aspx?c=A121026_181836_domaci_hv
17. STRNADOVÁ, T. Z IZIPu tekly peníze i na golf. Ustoupil VZP, protože mu hrozil soud.
In: iDNES.cz [online]. 22. 11. 2011, 16:20 [cit. 2014-01-29]. Dostupné z: http://
zpravy.idnes.cz/z-izipu-tekly-penize-i-na-golf-ustoupil-vzp-protoze-mu-hrozilsoud-
1ds-/domaci.aspx?c=A111122_1688356_domaci_jw
18. MAKENZIE, P. Malawi’s $1 million eHealth miracle. In: Torronto Star [online]. 10. 4.
2010 [cit. 2014-01-30]. Dostupné z: http://www.thestar.com/news/world/2010/
04/10/malawis_1_million_ehealth_miracle.html
19. ZPMV ČR: Karta života stála prozatím čtyři miliony korun. In: mojelekarna.cz
[online]. 5. 6. 2012 [cit. 2014-01-30]. Dostupné z: http://www.mojelekarna.cz/oprojektu-
moje-lekarna/novinky/zpmv-cr-karta-zivota-stala-prozatim-ctyri-milionykorun.
html
16
20. ČABAN, M. Pojišťovna, která vyhrožuje sama sobě. In: ZDN [online]. 8. 10. 2012 [cit.
2014-01-29]. Dostupné z: http://zdravi.e15.cz/clanek/priloha-lekarske-listy/
pojistovna-ktera-vyhrozuje-sama-sobe-466869?category=komentare
21. RED. Ministr Drábek si buduje čtvrtý důchodový pilíř. In: Pirátské Noviny [online]. 2.
12. 2011 [cit. 2014-02-02]. Dostupné z: http://www.piratskenoviny.cz/?c_id=33460
22. NAVRÁTIL, V. Jak pustit státu žilou. In: revuepolitika [online]. 27. 1. 2012 [cit. 2014-
02-02]. Dostupné z: http://www.revuepolitika.cz/clanky/1612/jak-pustit-statuzilou
23. TÁBORSKÝ, J. Konec zneužití dávek? Nákup alkoholu a cigaret odhalí počítačový
program. In: iHNED.cz [online]. 18. 7. 2011, verze 2.9. 2011 7:55 [cit. 2014-01-30].
Dostupné z: http://zpravy.ihned.cz/c1-52334930-konec-zneuziti-davek-nakupalkoholu-
a-cigaret-odhali-pocitacovy-program
24. MÁNERT, O. a ČTK. Senát definitivně pohřbil sKarty, zřejmě skončí už v říjnu. In:
iDNES.cz [online]. 12. 9. 2013, 14:31 [cit. 2014-02-03]. Dostupné z: http://
zpravy.idnes.cz/konec-skaret-c9j-/domaci.aspx?c=A130912_142228_domaci_ert
25. DEMAGOG.CZ. Michal Babák. Demagog.cz [online]. 2013 [cit. 2014-02-02]. Dostupné
z: http://demagog.cz/politici/189/michal-babak/
26. NFPK. MPSV. Nadační fond proti korupci [online]. [cit. 2014-01-02]. Dostupné z:
http://www.nfpk.cz/kauza-mpsv
27. BĚLOBRÁDEK, P. Vedení MPSV zřejmě obešlo zákon o veřejných zakázkách, média
mlčí! In: Pavel Bělobrádek (blog.iDNES.cz) [online]. 8. 2. 2012, 17:56 [cit. 2014-01-
30]. Dostupné z: http://belobradek.blog.idnes.cz/c/245468/Vedeni-MPSV-zrejmeobeslo-
zakon-o-verejnych-zakazkach-media-mlci.html
28. MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ. Vyjádření [online]. 2012 [cit. 2014-01-
30]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/files/clanky/13007/vyjadreni.pdf
29. BÁRTOVÁ, E. Sociální dávky má opět na starosti firma bez soutěže. In: Aktuálně.cz
[online]. 20. 1. 2014, 13:40 [cit. 2014-02-03]. Dostupné z: http://
aktualne.centrum.cz/domaci/kauzy/clanek.phtml?id=799665
30. ČTK. Kvůli zdravotním knížkám policie údajně obvinila exředitele VZP Horáka. In:
iDNES.cz [online]. 8. 11. 2013, 10:43, verze 8.11. 2013 15:30 [cit. 2014-01-29].
Dostupné z: http://zpravy.idnes.cz/kvuli-zdravotnim-knizkam-policie-obvinila-dvalidi-
fxn-/domaci.aspx?c=A131108_104002_domaci_jpl