Živočišná výroba

Úvod

Živočišná výroba je významnou součástí zemědělské výroby. V celosvětovém měřítku převažuje hodnota živočišné výroby nad rostlinnou. Tuto převahu vytvářejí především státy s rozvinutou tržní ekonomikou, tedy státy vyspělé, ve kterých je živočišná výroba vedoucím odvětvím zemědělské výroby. Rostlinná výroba je ve vyspělých zemích zaměřena pro potřeby výroby živočišné, především produkce zrnin.

Ve většině rozvojových zemí je živočišná výroba až druhořadým odvětvím, protože postrádá kvalitní krmivovou základnu. Nedostatek potravin živočišného původu se projevuje v populaci tzv. bílkovinným hladem, který působí negativně na fyzickou kondici obyvatel a pracovní výkonnost.

Rozmístění živočišné výroby ovlivňují dvě skutečnosti:

• krmivová základna
• spotřeba (poptávka po produktech živočišného původu)

Ve vyspělých zemích je první faktor, tedy krmivová základna, geograficky oddělena od vlastního chovu. Proto se zde při rozmístění živočišné produkce významnou měrou uplatňuje činitel spotřeby.

Působení trhu se projevuje ve dvou územních dimenzích. Jednak přitahuje zemědělskou výrobu včetně živočišné výroby do svého bezprostředního zázemí (příměstský chov mléčného skotu a drůbeže). Jednak působí v širších geografických dimenzích především zásluhou modernizace dopravy. Jako příklad lze uvést specializované dodávky masa, masných výrobků či mléka z Argentiny, Uruguaye, Austrálie, Nového Zélandu…

V rozvoji a rozmístění živočišné výroby se uplatňují významnou měrou i náboženské vlivy. Islamisté nejí vepřové, hinduisté zase hovězí maso…

Živočišnou výrobu můžeme rozdělit na intenzivní a extenzivní typy. Rozdíly jsou však velmi relativní a v řadě zemí dochází ke kombinaci intenzivní a extenzivní živočišné výroby.

Extenzivní typy živočišné výroby:

• kočovný a polokočovný chov – charakteristický pro suché oblasti centrální a jihozápadní Asie (Mongolsko, západní Čína, střední Asie, Kazachstán). Kočovníci provázejí stáda po trasách podle rozložení pastvin s dočasnými sídly obvykle v místech vodních zdrojů.
• sezónní přesuny dobytka mezi horskými a nížinnými pastvinami – praktikován v některých středomořských oblastech Evropy a v andských státech.
• moderní extenzivní chov – rozvinut např. na rozsáhlých prériích severoamerického středozápadu, na pampách v Latinské Americe. V suchých polopouštních oblastech Austrálie a na kvalitních pastvinách Nového Zélandu se chovají moderním extenzivním způsobem hl. ovce. Pastviny se ošetřují, zajišťují se dostatečné zdroje vody…

Intenzivní typy živočišné výroby:

• chov alpského typu – rozvinut hl. v Evropě v alpských zemích, ale také ve Skandinávii. Přes letní měsíce se dobytek pase ve vyšších polohách. V zimě je dobytek ustájen.
• intenzivní stájový chov – charakteristický pro převážnou část střední, jižní a jihovýchodní Evropy. Při tomto typu chovu je hlavním příjmem ze zemědělství rostlinná výroba.
• dominantní stájový chov – rozvinut v oblastech intenzivní živočišné výroby, především v západní a severní Evropě a v Severní Americe. Při tomto typu chovu je hlavním příjmem ze zemědělství živočišná výroba.

Chov skotu

Chov skotu je základním oborem živočišné výroby. Je celosvětově rozšířen z důvodu optimální adaptability zvířat. Ve specifických přírodních podmínkách (teplo, vlhko) je rozšířen chov buvolů (jižní a jihovýchodní Asie).

Chov skotu zabezpečuje přibližně 30% spotřeby masa ve světě, ale jeho význam je i v produkci mléka a kůží.

Chov prasat

Chov prasat zabezpečuje asi 40% světové spotřeby masa. Výhodami chovu prasat jsou snadná aklimatizace a rychlá reprodukce. Jejich chov nevyžaduje žádnou zvláštní přípravu krmiv a lze zkrmovat i různé odpady.

Prasata se chovají hlavně v oblastech mírného podnebného pásu. Nejvíce (42%) v Číně, 20 – 25% v Rusku a asi 10% v USA.

Chov ovcí

S výjimkou stříhání nevyžaduje chov ovcí mnoho lidské práce. Celosvětově převládá extenzivní chov ovcí.

Přibližně 20% celosvětového stavu ovcí se chová v Austrálii a na Novém Zélandu. Mezi další významné oblasti chovu patří Rusko a cela střední Asie.

Chov koz

Chov koz má význam především v hospodářství rozvojových zemí. Nejvyšší stavy koz, avšak s malou užitkovostí, jsou v Indii, Číně, Pákistánu a také na africkém kontinentu v Nigérii, Etiopii či Súdánu.

Celosvětově převládá chov koz na mléko a na maso. V řadě středomořských států (hl. v Turecku), ale i v jižní Africe, Rusku a USA se chovají angorské kozy poskytující kvalitní vlnu.

Chov drůbeže

Chov drůbeže je v rozvinutých zemích industrializovaným oborem bez přímé závislosti na krmivové základně. Krmné směsi se vyrábějí mimo spotřebitelské regiony a mnohdy se i dovážejí.

Moderní drůbežnictví je lokalizováno v oblastech s největší spotřebou (příměstské zemědělství).

Z jednotlivých druhů drůbeže má největší ekonomický význam chov slepic (maso i vejce).

Zdroje:

HRALA, V., KAŠPAR, V., VITVAROVÁ, I. Geografie světového hospodářství, vybrané kapitoly. Praha: VŠE, 1996. 131 s. ISBN 80-7079-232-9