Teorie sociální geografie – esej

Z nabízených témat, z kterých jsme si měli vybírat základní motiv práce, jež je podmínkou k udělení zápočtu, jsem zvolil polemiku o funkci a fungování mé katedry – katedry aplikované geoinformatiky a kartografie – ve vztahu ke geografické sekci a geografii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy vůbec.

Vím, že nejsem dostatečně kompetentní ani erudovaný, abych posoudil, kterým směrem se vyvíjí geografie obecně, zato si ale troufám odhadnout, kam jde, vlastně utíká, kartografie.

Jestliže ještě před druhou světovou válkou byla tvorba map výsledkem lidské vůle zdolávat přírodní překážky s měřícími přístroji na zádech a výsledná měření posléze zaznamenávat na papír s podstatnou dávkou opravdového uměleckého „kumštu,“ prudký technický rozvoj během ní a ještě více po druhé světové válce zapříčinil, že dnes je kartografie natolik technický obor, že nevratně vybočila z řad ostatních geografických oborů vyučovaných na naší fakultě. Podstatnou část práce dnes za člověka udělá počítač a lidský prvek má pak tedy funkci jakéhosi dohledu, korekce a generalizace mapy s ohledem na její účel. K tomu je potřeba vnuknout člověku cit či spíše smysl zobrazovat určitá data pokud možno nejvhodnějším způsobem a pak samozřejmě je nutné naučit člověka ovládat příslušný program. Z tohoto hlediska se myslím všichni shodneme, že kartografie je dnes právě o tom. Je to relativně úzce specializovaný obor ryze technického charakteru. Ale…

Zamysleme se nad tím, jak je mapa důležitý informační podklad vlastně v mnoho dalších odvětvích než jen v geografii, ale právě v ní asi nejvíce. Mapa dokáže velmi přesně a srozumitelně zobrazit objekty a jevy v prostoru a čase. A to nejen jevy fyzicko-geografické, ale i sociálně-geografické, tedy jevy těžko uchopitelné. Proto si myslím, že je nutné, aby se všichni studenti geografických oborů učili základy kartografie, aby se učili chápat mapu. Samozřejmě jakákoliv náročnější mapová díla, by měli přenechávat na specialistech, kartografech, nebo s nimi velmi úzce spolupracovat. Nicméně stále není možné je úplně vynechat z výuky tvorby map. Ovšem k tomu je zapotřebí dostatečně sofistikovaných osobností a tady ruku na srdce, takovými lidmi u nás jiná katedra než katedra aplikované geoinformatiky a kartografie nedisponuje. A k tomu nakolik jimi disponuje ta moje katedra nyní se později určitě ještě dostanu.

Otázkou dále zůstává, je-li zapotřebí držet si na Přírodovědecké fakultě, tedy poměrně humanitní fakultě, velkou katedru technické povahy s celkem vysokými nároky na provoz a autoritou v senátu.

Odpověď na tuto otázku se mi zdá celkem jasná a mám pro ní několik argumentů. Za prvé: jak jsem již napsal výše, není možné vyškrtnout výuku kartografie, byť jejích základů,  žádným geografickým oborům z rozvrhu. I tyto základy by měli vyučovat odborníci. Pak, jestliže chceme, aby se u nás vyučovala kartografie, stejně musíme poskytnout studentům a vyučujícím vybavení. A pokud by se vedení fakulty rozhodlo poskytnout jen omezené základní vybavení a nevyvíjet na poli kartografie žádnou vědeckou činnost, řekněte mi prosím někdo, který odborník by se na takovou katedru hrnul!

A nakonec tedy, i když se škola rozhodne zaměstnat odborné kartografy a poskytnout jim dostatečné vybavení, proč nevyužít tohoto potenciálu k rekrutování „čistých“ kartografů? Uznávám, kartografie je technická disciplína charakterem hodícím se spíše na České vysoké učení technické, ale proč toho nevyužít?

K této části mé práce chci již jen dodat, že by se vedení fakulty mělo vlastně zamyslet jen nad tím pro kolik lidí otevírat tento obor a jestli nedarovat mé katedře podobnou volnost, jako má například Ústav aplikací matematiky a výpočetní techniky. Ovšem chápu, že pokud bude mít moje katedra své studenty nebude se moci vzdát své odpovědnosti.

Dále chci trochu probrat dnešní stav výuky kartografie na fakultě. Nutno říci, že ať již byly záměry s jakými se rozpouštěla původní sestava lidí na mé katedře jakékoliv, a já o jejich ušlechtilosti pochybuji, byl to tragický krok nikoliv zpět, ale do tmy. A v této tmě samozřejmě nebloudí nikdo jiný než studenti (především tedy kartografové) a my bohužel stále ještě nevidíme svoji budoucnost příliš jistě.

Původní členové katedry,  ať už se jmenuje jakkoliv, nebyli zdaleka nahrazeni dostatečně kvalitními osobnostmi a velká část z nich nemá žádné zkušenosti s výukou a vlastně několik z nich ani s kartografií. Takže se nedivme, že se mezi kartografickými podniky momentálně šušká, že u nás se kartografie vyučuje nejhůře v ČR a nedoporučuje se nás zaměstnat!

Co k tomu dodat? Východisek je jako vždy několik. Student může změnit školu nebo celý obor. Zůstat pasivní a očekávat zlepšení situace ( za kolik let?) nebo naopak zaujmout aktivní pozici, uvědomit si odpovědnost k sobě samému a snažit se sám na sobě pracovat s mnohem větším úsilím, protože mu škola zkrátka v seberealizaci nedokáže pomoci. A je to smutné, že nedokáže.