Protržená přehrada

„Poutníče postůj a vzpomeň této velké katastrofy, která se tu odehrála, uposlechni !“

Z památníku v obci Desná pod Protrženou přehradou

 Protržená přehrada

Po příkladu Liberce bylo také v Dolním Polubném (dnešní Desná III) založeno 15. 12. 1902 »Vodní družstvo k úpravě toku a zřízení údolní přehrady na Černé a Bílé Desné«. Obě říčky jsou nepatrné horské bystřiny ústící v Tanvaldě do říčky Kamenice, která se u Spálova vlévá do Jizery. V údolí těchto toků se během doby rozvinul prosperující sklářský a textilní průmysl. Malé brusírny skla, umístěné na příkrých svazích úzkých údolí, těsně v blízkosti vody, využívaly vodní síly k pohonu vodních kol a turbínek o síle okolo 2,5 KS¹⁵⁾. Na jejich dolních tocích se pak nalézaly textilní továrny s vodními turbínami o mnohem větším výkonu. Průtok vody a tím i využitelná energie vody byly nestálé a nespolehlivé, a to zejména v zimě a při déle trvajícím suchu.

V roce 1902 vyslechl desenský mlynář W. Wenzwl v Liberci přednášku prof. Intze z Cách o významu budování údolních užitkových přehrad. On byl také iniciátorem pozvání řečníka k návštěvě Dolního Polubného. Prof. Otto Intze pozvání továrníka Wilhelma Riedla, předsedy Vodního družstva, přijal a po prohlídce vyhlédnutých míst pro stavbu přehrad je uznal za vhodné. Při prohlídce povodí Kamenice ho stihla náhlá srdeční nevolnost a po převezení synem do Cách koncem roku zemřel a své myšlenky nepropracoval. Dle jeho intencí vypracoval stavební rada Ing. Wilhelm Plenkner, úředně oprávněný civilní inženýr z Prahy, podrobné projekty, které byly 30. prosince 1908 pražským místodržitelem schváleny.

Po dlouhém jednání byla koncem ledna 1912, na základě předešlých usnesení, uzavřena mezi c.k. Ministerstvem veřejných prací a družstvem smlouva o vyplácení stavební subvence. Družstvo urychleně přistoupilo k zahájení příprav ke stavbě obou vodních nádrží vzájemně spojených        1 105 m dlouhou štolou a o světlosti 6,6 m².

Dno přehrady na Bílé Desné leželo v nadmořské výšce 806,1 m a koruna hráze 820,5 m. Maximální množství zadržené vody mělo činit 400 tisíc m³.¹⁵⁾

Dodavatelem stavby přehrady na Bílé Desné a spojovací štoly byla pražská firma Franz Schön a synové. První výkop se uskutečnil 17. října 1912 – o necelé dva měsíce později než na Soušské přehradě.

V průběhu stavby vypukla dne 26. 7. 1914 první světová válka, která v mnohém nepříznivě ovlivnila náročnou stavbu. Zejména postupující inflace a pevný rozpočet nutily investora i dodavatele k tvrdým úsporným opatřením, které se pravděpodobně odrazily i v jakosti díla. Ještě před dokončením stavby musely obě hráze podstoupit náhlou zatěžkávací zkoušku v podobě přívalu vod způsobeného velkými dešti ve dnech 5. a 6. srpna  1915. Zadržení velkého množství vody zabránilo vzniku škod v údolích a opodstatnilo stavbu obou přehrad i štoly.

Kolaudační řízení proběhlo 18. listopadu 1915 a shledalo nádrže provozuschopné. Nikdo z přítomných tehdy netušil, že za 10 měsíců se hráz přehrady na Bílé Desné protrhne a způsobí v níže položené obci katastrofu.

Na počátku třetího roku války, v pondělí 18. září 1916, byli majitelé vodních děl na Bílé Desné telefonicky vyrozuměni, že po šestnácté hodině poteče větší množství vody, ale již za čtvrt hodiny po této zprávě zněly sluncem ozářeným údolím Desné signály hasičských trubek, upozorňujících na příchod nebezpečí.

„Hráz se protrhla!“ znělo od úst k ústům. Nejprve se lidé domnívali, že někde hoří, ale záhy se údolím řítila obrovská vlna vody, valící před sebou nesmírné množství klád, trámů, prken a trosek stavení spolu s vyvrácenými stromy a velkými balvany vyrvanými z koryta a břehů říčky. Na co toto beranidlo narazilo, to podlehlo zkáze. Jeden z očitých svědků uvedl: „Tato příšera jako by svými chapadly vtahovala do svých útrob překvapené lidi, aby je záhy zohavené a nahé vyvrhla.“.

Celá tato hrůzná apokalypsa se odehrála v necelé půlhodině. Půl hodiny stačilo, aby se z kvetoucí obce stala spoušť zavalená dřevem, bahnem a sutinami. V ní se nalézalo vše, co vodní příval zničil.

Mrtví, zranění a postižení …

Jak bylo později zjištěno, katastrofa si vyžádala 62 lidských životů a další vládního rady Ing. Podhajského, vykonávajícího dohled nad stavbou, který se po obdržení zprávy o protržení hráze zastřelil. Z povrchu zemského zmizelo 29 obytných stavení a 11 brusíren skla, dalších 62 budov bylo těžce poškozeno, 307 občanů přišlo o veškerý majetek a 308 osob o střechu nad hlavou, 1020 ztratilo obživu. Zahynulo rovněž velké množství domácího zvířectva a drůbeže.¹⁵⁾

Hned druhý den byl do Desné povolán oddíl ženistů. Zdravotní skupina vyhledávala utonulé a odklízela je do márnice. Jejich identifikace byla často velmi obtížná či nemožná. Na desenském hřbitově se 23. září konal pohřeb 27 obětí do společného hrobu a další individuální pohřby. Pohřbívání obětí katastrofy se zúčastnilo 17 kněží a velký počet lidí. V dalších dnech se konaly ještě individuální pohřby v Desné, Příchovicích a Bozkově.

V Desné vznikl výbor na pomoc postiženým, který organizoval sbírky, shromažďoval a rozděloval pomoc postiženým. Ačkoliv získané peněžní i věcné dary byly nemalé, na úhradu škod postiženým nestačily.

Soudní spory o náhradu škod a určení viníka se táhly až do roku 1932, kdy Krajským soudem pověřený Okresní soud v Tanvaldě svým rozsudkem ze dne 29.září 1932 zprostil obžalované viny. Odvolání veřejného žalobce odvolací soud nepřijal. Rozsudek se opíral o znalecký posudek, dle kterého příčinou eroze hráze bylo vniknutí spodní vody z podloží do tělesa hráze.¹⁵⁾

Podle zjištění jiných znalců na základě průzkumu nebyly to jen uvedené přírodní účinky, ale i četné nedostatky v projektu a při jeho realizaci. Způsob navážení vrstev zeminy a její zhutňování, jakož i izolace a těsnění objektů hráze vykazují spěch a nedostatky v dozoru nad prováděnou prací. S tím souvisí i  dokončování  stavby a její kolaudace ve válečné době. Tyto novodobější poznatky potvrzují oprávněnost údajů znaleckých posudků soudem odmítnutých. To vše může být poučením pro budovatele dalších přehrad, ale utrpení a ztráta postižených se tím nikterak nezmenšují.

Jedině čas, osvědčený lékař lidských duší, pomáhá zapomenout.

Dne 24. května 1996 byla Protržená přehrada prohlášena Ministerstvem kultury ČR za kulturní památku a při této příležitosti byla slavnostně otevřena naučná stezka.