Předlékařská první pomoc při intoxikaci alkoholem
„Akutní intoxikace je přechodným, v principu reverzibilním syndromem, který následuje v krátké době po užití návykové látky a ústí v nápadné změny chování, změny psychických funkcí (dýchacího a srdečně – cévního systému). Příznaky a znaky akutní intoxikace odpovídají typickým účinkům užité návykové látky. Vlastní akutní intoxikace se vyvíjí po užití návykové látky od nenápadných příznaků až k útlumu životně důležitých funkcí“. (Kalina, 2008, 131)
Přístup k intoxikaci alkoholem se řídí klinickým obrazem. Mezi základní znaky patří: dezinhibice chování, hádavost, agrese, labilita nálady, zhoršená pozornost a úsudek, kolísavá chůze, špatná rovnováha, setřelá řeč, nystagmus, porucha vědomí, zarudlý obličej a spojivky. (Kalina, 2008, 133)
Předlékařská první pomoc při akutní intoxikaci zahrnuje akutní první pomoc, kterou poskytují většinou nezdravotníci, a skládá se z následujících kroků:
- posouzení ohrožení života
- posouzení stavu vědomí
- zabezpečení životních funkcí
- zklidnění a zajištění lékařské pomoci
Než začneme poskytovat první pomoc, je vhodné chránit rovněž sebe, opatříme si např. gumové rukavice (u benzínové čerpací stanice) či alespoň igelitový pytlík, abychom si mohli chránit ruce a předešli případnému nakažení žloutenky nebo virem HIV.
Při setkání s člověkem s intoxikací je důležité rychle stanovit priority dalšího postupu. Prvním úkolem, bez ohledu na druh intoxikace, je zajištění základních životních funkcí tj. krevního oběhu a dýchání. Stav dýchání můžeme zkontrolovat podle pohybu hrudníku a břicha. Krevní oběh kontrolujeme pomocí vyhledání pulsu na periferních tepnách. Při intoxikaci dochází ke kvalitativním i kvantitativním změnám ve vědomí. Na počátku je důležité posoudit míru porušeného vědomí. Míra porušeného vědomí se pohybuje od celkové utlumenosti, přes ospalost, bezvědomí, které můžeme přerušit, až po kóma. Pro stanovení hloubky kvantitativního poškození vědomí existují různé stupnice.
V rámci základní předlékařské první pomoci postačí orientačně posoudit stav vědomí zhodnocením, zda pacient reaguje na oslovení, bolestivý podnět (pohybem, očním kontaktem či slovy), anebo nereaguje vůbec. Posouzení stavu vědomí je důležitým krokem pro rozhodnutí o dalším postupu, v první řadě jde o uložení pacienta do správné polohy. Diferenciální diagnostika je komplikovaná, porušené vědomí může mít samozřejmě mnoho různých příčin. Důležitou částí první pomoci při intoxikaci je snaha udržet vědomí, zpomalit jeho zhoršování. Nejjednodušší je aktivovat vědomí intoxikovaného nucením k rozhovoru. (Kalina, 2003, 291)
Nižší stupeň akutní intoxikace alkoholem nevyžaduje žádné speciální postupy. Terapie vážnějších stavů spočívá v zajištění základních životních funkcí, v udržování volných dýchacích cest (případ vdechnutí zvratků), v doplnění tekutin, ve zvýšeném dohledu pro nebezpečí možné komplikace (vnitřní zranění, kóma, neklidné chování vedoucí k úrazu). (Kalina, 2008, 133)
Zabezpečení životních funkcí
Prvním krokem je uložení do správné polohy. Zvolená poloha se řídí podle stavu vědomí a stavu základních životních funkcí. Je – li člověk v bezvědomí, nikdy nepodáváme nic ústy ani se nesnažíme vyvolat zvracení, protože hrozí nebezpečí vdechnutí zvratků. Bezvědomého, jenž spontánně dýchá, uložíme do stabilizované polohy na boku, aby mu nezapadl jazyk. Pacient při plném vědomí, s poruchami srdce a oběhu, se uloží na záda s horní částí těla lehce zvýšenou. Pacient s poklesem tlaku se uloží na záda se zvýšenou polohou dolních končetin. Při zástavě životních funkcí se uloží na záda na pevnou podložku pro zahájení umělého dýchání (zakloníme hlavu, odstraníme zvratky nebo cizí tělesa tak, že sáhneme opatrně do úst a poté následuje dýchání z úst do úst).
Zásady první pomoci při ztrátě životních funkcí:
- uložení do vodorovné polohy,
- vyčištění prostrou úst a hltanu,
- umělé dýchání,
- masáž srdce (poměr umělých vdechů a stlačení hrudníku se dnes doporučuje v poměru 2 : 30 – 2 vdechy a 30 stlačení při jednom i dvou zachráncích, přičemž se doporučuje začínat u dospělých nepřímou srdeční masáží a u dětí pěti vdechy),
- kontrola výsledku.
Zklidnění a zajištění lékařské pomoci
Uložení na klidné místo a zklidnění patří ke standardním postupům při první pomoci, u intoxikovaných je tento bod důležitější z důvodu, že mezi příznaky intoxikace patří také různé psychotické stavy (často s paranoidním myšlením) nebo impulsivní a agresivní reakce intoxikovaného. K jejich zmírnění je nutné navozovat klidnou, nerušenou atmosféru a snížit dráždící podněty z okolního prostředí. Úzkostné reakce můžeme tišit také klidným a podpůrným rozhovorem s intoxikovaným. Předlékařská první pomoc končí přivoláním lékaře nebo převezením do zdravotnického zařízení. (Kalina, 2003, 291)
Literatura:
Kalina K. a kol. Základy klinické adiktologie. Praha: Grada publishing, 2008. ISBN 978-80-247-1411-0
Kalina K. a kol. Drogy a drogové závislosti: mezioborový přístup. 1. Praha: Úřad vlády České republiky, 2003. ISBN 80-86734-05-6