Minerály – baryt, cinabarit, mastek, azbest a magnezit
Úvod
Samotná věda „petrografie“ je součástí geologických disciplín a její charakter ji činí vědou popisnou. V podstatě je dnes petrografie chápana jako součást vědní disciplíny „petrologie“. Petrologie se všemi svými podobory nám umožňuje pochopit vývoj zemské kůry a pláště, zemského tělesa i ostatních planet, má tedy nedílnou součást ve vzdělávacím procesu neživé přírody.
Výběr minerálů pro seminární práci byl ovlivněn zejména subjektivním dojmem, že právě tyto minerály jsou neprávem opomíjeny laickou veřejností.
Samotnou práci se autor snažil psát popisně, tedy tak, aby korespondovala s charakterem předmětu studia kurzu „Petrografie“. Při tvorbě každého minerálu se autor snažil dbát jednolité koncepce a používat i cizojazyčné zdroje literatury, které jsou uvedené v seznamu.
Baryt
Samotný název nerostu „baryt“ pochází z řeckého slova „barys“ – což v překladu znamená „těžký“. [1] Tento název byl zřejmě odvozen z fyzikálních vlastností nerostu, zejména pak z hustoty, která je uváděna jako 4,5 g/cm³ [2] a od ostatních minerálů se lehce rozezná, právě podle váhy (potažmo hustoty), neboť je výrazně těžší. Tento fakt zjistili už horníci v období středověku a snad i proto se pro baryt vžil i český ekvivalent „těživec“. [3] V období středověku zaujal také alchymisty. Těkavé soli barya sloužily k zelenožlutému zbarvení plamene bengálských ohňů a ohňostrojů. [1]
Chemické složení barytu je různorodé dle místa naleziště. [4] Obecně je to ovšem sulfát – síran barnatý BaSO4. Procentuálně je zastoupen Baryem – 58,84 %, Sírou – 13,74 %, kyslíkem – 27,42 % a dále ostatními příměsemi jako je Stroncium (Sr), Olovo (Pb) a Vápník (Ca). [1] Běžnou mechanickou nečistotou bývá hematit. [5]
Dle vyššího množství příměsi může být baryt definován jako odrůda, to v případě Stroncia – pak je nazýván jako „stronciobaryt“ a má chemický vzorec (Ba,Sr)SO4 nebo v případě olova – „hokutolit“ – pak má chemický vzorec (Ba,Pb)SO4. [6]
Baryt se získává těžbou z hlubinných dolů (dlouho byl však považován jako bezcenná hlušina) a to nejčastěji v doprovodu s fluoritem. Velni častý v hydrotermálních žilných ložiscích a největší množství barytu se těží v Číně, Indii, USA a Maroku. V České Republice se k roku 1999 baryt netěží. [7]
Nejčastěji je baryt bílý, bývá i bezbarvý (čirý), nažloutlý, narůžovělý, šedobílý, nazelenalý, světle modrý, černý a jinak zbarvený a tvoří bílé deskovité až lupenité agregáty, jindy je jemnozrnný až celistvý. Tvoří také konkrece, krápníky, vláknité, zemité a jiné agregáty. [8] Často tvoří tence tabulkovité, méně sloupcovité až jehlicovité, dobře omezené krystaly s hladkými skelně lesklými krystalovými plochami. Krystaly mohou být průhledné, průsvitné i neprůhledné, nejrůzněji zbarvené, ale i čiré, bezbarvé. [8] Viz. také obr. č. 1
Ložiska barytu v ČR patří k žilným, resp. žilníkovým a metastatickým. Jsou rozmístěna nerovnoměrně na několika místech Českého masivu, což je dáno větším počtem barytových formací různého stáří a různých ložiskových typů. [7] Barytové žíly jsou známé např. z Křižanova nedaleko Liberce a z Krkonoš, kde se nachází v okolí Harrachova nebo Svatého Petra. Řada výskytů barytu byla zaznamenána i na polské straně Krkonoš, nedaleko Jezowa Sudeckého u Jelení Hory byla nalezena žíla barytu o délce okolo 150 metrů. [1] Zajímavé je, že baryty z Jeníkova se vyznačují zvýšenou radioaktivitou. [9] Viz. o nalezištích – obr. č. 2.
Baryt jako takový má velmi pestré a všestranné využití. [6] Největší množství barytu se však spotřebuje k výplachům a těsnění vrtů při těžbě ropy a zemního plynu. [8] Velmi zřídka se používá jako drahý kámen ve šperkařství. [2]
Pro jeho podmíněné vlastnosti jako je bělost, vysoká hustota, chemická odolnost se používá při výrobě glazur, smaltů, barev, speciálních druhů skla, plastických hmot, v pyrotechnice (signální rakety, rozbušky ap.). Dále tvoří součást ochranných nátěrů a omítek proti rentgenovému a radioaktivnímu záření, jedů pro hlodavce a hmyz. [7]
Zajímavá je recyklace. Při použití barytu jako zatěžkávadla do suspenzí jde fakticky o permanentní recyklaci, avšak jako chemikálie recyklace není možná. Alternativou barytu v těžkokapalinových suspenzích je magnetit, hematit (i syntetický), jde však pouze o okrajovou možnost. [7]
Cinabarit
Starší český název pro cinabarit je rumělka, a to zřejmě pro svou jasně červenou, až vínovou barvu (někdy také uváděn jako karmínově červený, až hnědočervený [2] )což je mimo jeho vysoké hustoty (8,1 g/cm³ ) i typickým diagnostickým znakem. [11] Chemicky jde o sulfid rtuťnatý (HgS). [19] Složení velmi často odpovídá teoretickému vzorci HgS. Síra však může být nahrazována Selenem nebo Tellurem. V agregátech cinabaritu bývá přítomna heterogenní příměs jílové a bitumenní složky, popř. oxidy železa. [12] Cinabarit neboli rumělka je uváděn jako jediná vydatná ruda rtuťi. [14]
Jako nerost byl cinabarit znám a dobýván již ve středověku, kdy z něj vyráběn velmi ceněný jasně červený pigment (práškovitá barva) a také ryzí rtuť, jež byla používaná k amalgamaci zlata a stříbra při těžbě zlatých a stříbrných rud a při postříbřování a pozlacování předmětů. [w] Dnes se ovšem pigmenty s obsahem těžkých kovů pro výrobu barev nepoužívají, pro jejich zdravotní závadnost. [10]
Cinabarit je typickým nízkoteplotním hydrotermálním minerálem vznikajícím při teplotách kolem 100°C. Při teplotě 344°C dokonce přechází na vysokoteplotní polymorfní modifikaci metacinabarit. [13] Většina ložisek cinabaritu má vulkanický původ s tím, že jemně rozptýlený cinabarit se nejprve usadí na mořském dně a pozdějšími geologickými pochody je i několikrát rozpouštěn a přemisťován, takže vytvoří i samostatné žíly a masivní akumulace. [16]
Krystaly cinabaritu jsou klencové nebo šestiboké, tabulkovité podle plochy spodové. [2]
Tvoří zemité, celistvé, jemnozrnné až hrubozrnné agregáty a někdy také nedokonale až dokonale omezené matné i lesklé krystaly. Cinabarit je spolu se rtutí bohatým tetraedritem hlavní rudou rtuti. [17] Další vlastnosti cinabaritu – Tab. č. 2.
Největší ložiska jsou na rudních žilách v mladých pásemných pohořích, často v asociaci s Sb a As. [13] Ekonomicky významná jsou ložiska vázaná na nízkoteplotní hydrotermální žíly, impregnační ložiska ve vápencích a břídlicích bohatých na bituminové látky, stratiformní ložiska nevyjasněné geneze v kvarcitech. [2]
Téměř polovina známých vytěžených rud i jejich zásob na světě je soustředěna na malé území v Almadenu (Španělsko), těžba všal zde již nedávno skončila. Další významná ložiska se dříve těžila v Itálii, Makedonii, Srbsku, Slovinsku (Idrija), Ukrajině, SRN, Mexiku a USA[15]
U nás se cinabarit vyskytuje v žílách sedimetárních železných rud na Dědově hoře u Hořovic, dále Krušná hora u Hudlic, Březina u Radnic, Horní Luby. Na Slovensku Rudňany, Nižná Slaná, Čuntava u Dobšiné, Poproč, Rákoš aj. [2] až 10 cm mocné žíly masivního zrnitého cinabaritu byly nalezeny při těžbě sedimentárních železných rud na Krušné hoře u Nového Jáchymova. [20]
Využití cinabaritu tkví především v získávání rtuti, a to při získávání vzácných kovů z rud např. amalgámování zlata), dále také v elektrotechnice, v chemickém průmyslu, v lékařství (v zubních plombách a očních mastech), pyrotechnice (známá tzv. třaskavá rtuť Hg(CNO), rozbušky) v polygrafii, při konzervaci dřeva aj.
Pro nepříznivé zdravotní (karcinogenní) a ekologické účinky rtuti na životní prostředí byla těžba cinabaritu na většině nalezištích skončena a rtuť je nahrazována jinými neškodnými prostředky (např. místo rtuťových teploměrů digitální, lihové, elektronické apod.) . [13]
Mastek
Mastek je někdy označován též jako klouzek či tuček (také talek a proto hornina složená z mastku se někdy nazývá talkit [19] ). Patří do skupiny hořečnatých fylosilikátů. Chemické složení mastku je definováno vzorcem Mg3(Si4O10)(OH)2, přičemž Mg může být nahrazováno Fe a Al, vstup hliníku do tetraedrické sítě je ovšem velmi omezený. [5]
Jeho barva je bílá, stříbřitě bílá, šedá, někdy nazelenalá až tmavozelená. [13]mastek je velmi dobře rozeznatelný minerál díky své malé tvrdosti (je zařazen na stupnici tvrdosti s nejmenší hodnotou), jeho tvrdost je tedy velmi nízká. Do mastku lze snadno rýpat nehtem a dokonce se roztírá mezi prsty. Na omak je mastek (zdánlivě) mastný a kluzký. [13] Tyto vlastnosti jsou pro mastek diagnostické. Tvoří jemnozrnné až celistvé, perleťově až mastně lesklé agregáty. [6] Další vlastnosti mastku jsou uvedeny v příloze (Tab. č. 3.)
Jen zcela výjimečně tvoří krystaly v podobě šestibokých tabulek. Většinou je lupenitý, šupinatý nebo drobounce zrnitý až celistvý. [18]
Mastek je velmi hojný v hydrotermálně alterovaných ultrabazikách (serpentinity, mastkové břidlice – tzv. krupníky) a karbonátových horninách, kde vzniká z olivínu, enstatitu a jiných minerálů hořčíku. Vyskytuje se i na hydrotermálních rudních žilách.[c] Svým charakterem je to poměrně hojný minerál. [6]
Ložiska mastku se vyskytují ve Slovenském rudohoří. [19] např. Jelšava, Muránska Dlhá Lúka, Ploské či Podrečany. V Čechách se mastek vyskytuje u Bohdaneče, Horního Slavkova, Chýnova a Rychnova. [18] Hlavními producenty mastku jsou však Čína, USA, Jižní Korea a Japonsko. [6]
Co se týče vzniku, nejčastěji vzniká hydrotermálními pochody (tzv. talkizací), a to buď hydratací bazických a ultrabazických hornin [19]. Vzniká taktéž při kontaktní i regionální metamorfóze dolomitů (metasomatózou dolomitu) a byl nalezen v některých pegmatitech.[13]
Využití mastku se datuje až do období raného středověku. Vikingové mastek získávali v norských lomech a položili tím základ pro kvetoucí výměnný obchod na mezinárodních obchodních trasách. Z lesklého žáruvzdorného materiálu vytvářeli hrnce, hrací kameny a šperky. Nádoby na vaření z mastku byly žádaným zbožím v celé severní Evropě. Ve Švýcarsku byly dokonce mastkové pánve používány až do 20. století. a na mnoha trzích v afrických nebo asijských zemích nabízí obchodníci ruční práce z mastku ve tvaru malých dóz nebo figurek. [5]
Mastek má velmi široké použití pro svou měkkost, bílou barvu, jemnost prášku, chemickou odolnost, hydrofobnost, žáruvzdornost, velký elektrický odpor a absorpční schopnosti pro tuky, barvy a pryskyřice. [13] Mastek se dnes využívá k výrobě žáruvzdorné keramiky a vyzdívek pecí (má enormní specifickou hustotu, a proto dokáže akumulovat podstatně více tepla než keramika kachlových kamen [5]).
Jemně mletý mastek se používá v kosmetice jako různé druhy pudrů, mýdel a líčidel. [20] Dále se využívá např. v elektrotechnice jako izolátor.V chemickém průmyslu jako plnidlo do papíru, barev, či gumy. Dále také jako psací materiál a leštidlo, ve stavebnictví na výrobu obkladů , desek a umělého mramoru a přidává se také do asfaltu. [13]
Azbest
Azbest – česky též „osinek“ je minerál ze skupiny silikátů – šesti různých fibrózních materiálů (amosit, chryzotil, krokydolit, a fibrózní druhy tremolitu, actinolitu a antofylitu), [24] které se v přírodě vyskytují ve dvou hlavních formách – jako serpentiny (např. chryzotil) a amfiboly (např. krocidolit). [21]
Mineralogické složení je relativně komplikované a řada těchto minerálů se vyskytuje i v „neazbestové“ podobě. [22] Tyto minerály se přirozeně vyskytují v životním prostředí a neazbestové (nefibrózní) formy tremolitu, aktinolitu a antofylitu se v přírodě vyskytují také. [24] Chemický vzorec např. aktinolitu by šel ale vyjádřit takto: Ca2(Mg,Fe)5(Si8O22)(OH,F), či tremolitu: Ca2(Mg5 )(Si8O22)(OH,F2) [23]
Nejčastějším druhem nerostu azbestu je bíle zbarvený chryzotil, další mohou být modré (krokydolit), šedé (antofylit) nebo hnědé (amosit). Tyto nerosty nemají žádný charakteristický zápach ani chuť. Azbest se může v některých oblastech přirozeně vyskytovat v půdě a horninách. [24] Daší vlastnosti azbestu jsou uvedeny v Tab. č. 4.
Společnou vlastností všech azbestových minerálů je jejich vláknitá struktura, při níž délka mnohonásobně převyšuje průřez. Vlákna mají tendenci se stále štěpit po délce. [21] Tato vlákna jsou přiměřeně flexibilní a dají se, za vhodných podmínek i tkát. [22]
Co se týče těžby, doly na těžbu azbestu v ČR nejsou. [21] Azbest produkovalo před r. 1990 více než 20 zemí celého světa a z nich kolem sedmi, bylo hlavními producenty: Brazílie, Čína, Kanada, Kazachstán, Rusko, Jihoafrická republika a Zimbabwe.
Výrobou produktů se zabývalo více než 100 zemí. Od poloviny 70. let produkce klesá. V současné době se pohybuje v úrovni necelých 1 mil. tun. [22]
Světové zásoby a zdroje nejsou uváděny. Nicméně světová těžba: činila v r. 2006 – 2,30 mil. t, 2,20 mil. t (2007) a 2,09 mil. t (2008). [25]
K roku 2008 těží azbest tyto státy: Rusko (1020 tis. t), Čína (280 tis. t), Brazílie (255 tis. t), Kazachstán (230 tis. t) a Kanada (180 tis. t) [26]
Vlákna azbestu jsou odolná vůči teplu a většině chemických látek. Pro tyto vlastnosti je azbest těžen a využíván k výrobě velké řady produktů, zejména stavebních materiálů, třecích výrobků a látek odolných vůči teplu. Kritériem pro použití je minerální druh a délka vláken azbestu. Azbesty s nejdelšími vlákny se používají k výrobě ohnivzdorných materiálů, azbesty s krátkými vlákny se přidávají do výplní podlahových krytin a stavebních
materiálů. [22]
Další používání azbestu je však v mnoha zemích zakázáno, protože azbestová vlákna způsobují vystaveným lidem zdravotní problémy. [24] Jeho dlouhá vlákna se dostávají s vdechovaným vzduchem až do plicních sklípků. Zde tato odolná vlákna vyvolávají místní reakci, která může vést ke vzniku onemocnění. Onemocnění z azbestu obvykle vznikají po dlouhé době od prvního kontaktu s azbestem. Mohou vzniknout tedy i v době, kdy dotyčný s azbestem již řadu let nepracuje. [21]
Stejně tak v ČR je práce s azbestem zakázána zákoníkem práce s výjimkou výzkumných a analytických prací, likvidace nepotřebných zásob azbestu, odpadů a zařízení obsahujících azbest a prací při jeho zneškodňování. Jiné činnosti spojené s používáním azbestu podléhají individuálnímu schválení odpovědných úřadů. [21]
Specifické nemoci v důsledku nadměrné expozice azbestu se říká azbestóza. Azbestóza vzniká v důsledku vdechování malých koncentraci azbestu, který je deponován v plicích a zde způsobuje fibrózu ( tkáňové zajizvení), doprovázenou plicní nedostatečností. Expozice musí být většinou delší než 20 let. [22]
Magnezit
Magnezit, chemicky uhličitan hořečnatý (MgCO3). Svůj název získal magnezit podle složení, neboť obsahuje magnézium (česky hořčík). [20] Může obsahovat příměsi, z nichž nejdůležijěší je Fe – breunnerit – (Mg,Fe)CO3. [28]
Makroskopicky je magnezit často podobný kalcitu nebo dolomitu. Od těchto minerálů ho ovšem odlišujeme barvícími zkouškami.
Chemicky je magnezit stálejší než kalcit a ve zředěné studené kyselině chlorovodíkové se jen nezřetelně rozkládá. V teplé kyselině chlorovodíkové se však rozpouští a navíc zřetelně šumí (úniky oxidu uhličitého) – což je diagnostickým znakem pro poznávání magnezitu. (Pravdou je, že stejně reaguje vápenec a proto při sofistikovaném problému musí být nápomocna chemická analýza, který vyloučí hořčík či vápník.) Kryptokrystalické formy lze od podobného křemene odlišit díky nižší tvrdosti. [29]
Mikrokrystalický magnezit je bílý až nažloutlý s lasturnatým lomem. Tvrdost se rovná 4 – 4,5. [29] Magnezit může vznikat několika způsoby – kryptokrystalický magnezit vzniká zvětráváním ultrabazickými hornin bohatých na hořčík, zejména peridotitů a serpentinitů a následným průnikem fluid bohatých na CO2 do těchto sedimentů. Dále také metasomatickým zatlačováním CaCO3 při přínosu hydrotermálních roztoků s vysokým obsahem hořčíku do vápenců a dolomitů – takto vzniká krystalický magnezit. [29]
Sedimentární ložiska vznikají spolu s evapority v mělkých zátokách a hypersalinných jezerech. [29] Další vlastnosti magnezitu jsou uvedeny v Tab. č. 5.
Hlavními producenty magnezitu ve světě je Čína (50,5%), Rusko (13,1%), Turecko (10,1%), Slovensko (6,5%) a Brazílie (5%). Největší ložiska v Rusku jsou na Urale, v okolí města šátek, v Alpách při rakouském Veitsch, řeckém ostrově Euboia. V USA jsou známy několik lokality v Kalifornii, Washingtonu a Nevadě. [29] V Česku se vyskytuje v jižních Čechách, kde vzniká jako produkt serpentinizce ultramafických hornin ve směsi s opálem, a to v podobě kryptokrystalických hlíz a žilek v okolí Křemže. [27] S údaji o tomto magnezitu se setkáváme především ve starší literatuře. Oswald (1959) označuje jako magnezit bělavé celistvé žilky, které byly dobývány v letech 1915 – 1920 na výrobu žáruvzdorných cihel v údolí Křemežského potoka v tzv. jeskyňkách. V zápětí uvádí chemický vzorec tohoto „magnezitu“ jako CaMg(CO3)2, což však odpovídá vzorci dolomitu.
Dále se magnezit v českém masívu vyskytuje také u Dolních Králové, v Nové Vsi u Oslavan a jinde. [28]
Nejlepší lokality na Slovensku jsou Hnúšťa-Likier (okres Rimavská Sobota), Jelšava (při Revúci, okres Revúca), Košice (ložisko Bankov, okres Praha I), Lubeník (při Revúci). Velká ložiska krystalického magnezitu jsou vázány hlavně na karbonského vápence a dolomity v Slovenském rudohoří v pásmu od Lučence po Košice. Na Slovensku se zásoby magnezitu odhadují na 1124 miliard tun. Roční těžba v roce 2005 byla okolo 1 292 000 tun, 80% magnezitu je určeného na export. [7]
Magnezit se používá k výrobě slínku, který se získává zahřátím a zbavením CO 2, čímž se získá téměř čistý MgO. Z něj se dále vyrábějí magnezitové a chrómmagnezitové cihly, které mají dobré tepelně izolační vlastnosti a velkou žáruvzdornost. Používá se na žáruvzdorné obezdívky pecí. V minulosti se z něj vyráběl kovový hořčík. [31] Dále se používá se při výrobě papíru, umělého hedvábí, gumy, cukru a sloučenin hořčíku.
Závěr
V této práci bylo zevrubně popsáno pět minerálů, přičemž se autor snažil dbát jednolité koncepce.
Zpracování daných minerálů bylo ovlivněno subjektivním dojmem autora, že jsou tyto minerály laickou veřejností neprávem opomíjeny. Alespoň z dostupných informačních zdrojů se částečně hypotéza potvrdila u minerálu azbestu, ke kterému je krom zdravotních rizik dostupno omezené množství informačních zdrojů a u minerálu magnezitu – ze stejného důvodu. Naopak minerály baryt a cinabarit mají poměrně velkou informační základnu a zdrojů k jejich studiu je podstatně více.
Přílohy
Tabulky:
Tab. č. 1. – přehled vlastností barytu
| Baryt | |
| Kategorie | minerál |
| Složení | síran barnatý, BaSO4 |
| Soustava | kosočtverečná |
| Vzhled | tabulkovité, lupenité |
| Barva | bezbarvý, různě zbarvený |
| Vryp | bílý |
| Tvrdost | 3 – 3,5 |
| Hustota | 4,5 g/cm³ |
| Štěpnost | dokonalá |
| Další vlastnosti | slabá rozpustnost v H2SO4 |
Tab. č. 2. – přehled vlastností cinabaritu
| Cinabarit | |
| Kategorie | Minerál |
| Složení | Sulfid rtuťnatý, HgS |
| Soustava | Trigonální |
| Vzhled | jemnozrnný, celistvý |
| Barva | jasně červená, karmínová |
| Vryp | rumělkově červený |
| Tvrdost | 2,5 |
| Hustota | 8,1 g/cm³ |
| Štěpnost | dokonalá |
| Další vlastnosti | diamantový lesk |
Tab. č. 3. – přehled vlastností mastku
| Mastek | |
| Kategorie | minerál |
| Složení | křemičitan Mg s obsahem vody, Mg3Si4O10(OH)2 |
| Soustava | jednoklonná |
| Vzhled | lupínkovitý, šupinkovitý |
| Barva | bílá |
| Vryp | bílý |
| Tvrdost | 1 |
| Hustota | 2,58 – 2,83 g/cm³ |
| Štěpnost | dokonale štěpný v jednom směru |
| Další vlastnosti | možnost rýpat nehtem |
Tab. č. 4. – přehled vlastností azbestu
| Azbest | |
| Kategorie | minerál |
| Složení | prvek, As |
| Soustava | monoklinická |
| Vzhled | středně dlouhá vlákna |
| Barva | stříbrná |
| Vryp | bílý |
| Tvrdost | 2 |
| Hustota | 2,1 – 2,8 g/cm³ |
| Štěpnost | odlupování po vláknech |
| Další vlastnosti | typická hedvábná struktura |
Tab. č. 5. – přehled vlastností magnezitu
| Magnezit | |
| Kategorie | minerál |
| Složení | uhličitan hořečnatý, MgCO3 |
| Soustava | klencová |
| Vzhled | romboedry, skalenoedry |
| Barva | bílá, šedá, žlutá, hnědá, černá |
| Vryp | bílý |
| Tvrdost | 4 – 4,5 |
| Hustota | 3 g/cm³ |
| Štěpnost | dokonalá |
| Další vlastnosti | rozpustný v horké HCl |
Použitá literatura
[1] ŘÍDKOŠIL, Tomáš. Baryt. Časopis Krkonoše : Jizerské hory [online]. 2010, no. 1., [cit. 2011-12-04]. Dostupný z WWW: <http://krkonose.krnap.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=10793&Itemid=34>.
[2] Bernard J.H. a kol. (1992): Encyklopedický přehled minerálů, Academia Praha.
[3] LOSERTOVÁ, Monika. Výukové texty pro předmět: neželezné kovy . Ostrava : Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava, 2004. 61 s. Dostupné z WWW: <http://katedry.fmmi.vsb.cz/637/soubory/VyrobaNzkovu2.pdf>.
[4] Zimák J. (1993): Mineralogie a petrografie. Skripta UP Olomouc.
[5] VÁVRA, Václav , et al. Učebnice mineralogie : Systematická mineralogie [online]. Brno : FRVŠ, 2006 [cit. 2011-12-04]. Dostupné z WWW: <http://www.sci.muni.cz/mineralogie/index.htm>.
[6] Velebil D. (2000): Marek Chvátal: Mineralogie pro první ročník – krystalografie, Univerzita Karlova v Praze, nakl. Karolinum.
[7] ČGS-Geofond [online]. 2002, 2005 [cit. 2011-12-04]. Dostupné z WWW: <http://www.geofond.cz/dokumenty/nersur_rocenky/rocenkanerudy99/html/baryt.html>.
[8] Velebil D. (2005): Marek Chvátal (2005): Úvod do systematické mineralogie (recenze). – Minerál (Brno)
[9] MYSLIVEČEK, Jakub. Stránky sběratele minerálů [online]. 2010 [cit. 2011-12-04]. Databáze minerálů – baryt. Dostupné z WWW: <http://strankymineraly.wz.cz/Fotky%20k%20webu/Datab%E1ze/Baryt/baryt.html>.
[10] Www.barvy.cz [online]. 2010 [cit. 2011-12-04]. Barvy laky pro bydlení a průmysl. Dostupné z WWW: <http://www.barvy.cz/otazka/12920-rumelka-cinabarit/>.
[11] Nickel E.H. (1992): Solid solutions in mineral nomenclature. – Cand. Mineral.
[12] Nickel E.H. (1995): The definition of a mineral. – Canad. Mineral.
[13] Slavík, Novák, Kokta (1974): Mineralogie. Academia, Praha.
[14] Deer, W.A., Zussman, J., Howie, R.A. (1992): An Introduction to the Rock-Forming Minerals.- Addison-Wesley Pub Co. 2nd edition.
[15] Nesse, W.D. (2000): Introduction to Mineralogy.- Oxford University Press, New York, Oxford.
[16] Velebil D. (2007): Těžba rumělky v oblasti Monte Amiata v Toskánsku. – Minerál (České Budějovice) (Cinnabar mining in Monte Amiata district in Tuscany, Italy)
[17] Velebil D. (2009): Dolování cinabaritu v Horních Lubech u Chebu, Česká republika. – Bull. mineral.-petrolog. Odd. Nár. Muz. (Praha)
[18] Svoboda a kol.(1983): Encyklopedický slovník geologických věd, 1.sv., Academia Praha
[19] PETRÁNEK, Jan. Geologická encyklopedie online [online]. 2010 [cit. 2011-12-07]. Geologická encyklopedie – mastek. Dostupné z WWW: <http://www.geology.cz/aplikace/encyklopedie/term.pl?mastek>.
[20] CHADIMOVÁ, Vlasta ; CHVÁTAL, Marek. Mineralogie pro školy [online]. 2010 [cit. 2011-12-07]. Přehled minerálů – mastek. Dostupné z WWW: <http://web.natur.cuni.cz/ugmnz/mineral/mineral/mastek.html>.
[21] Chris Pellant: Horminy a minerály. Vydavateľstvo Osveta, Martin (SR), 1994, 2000.
[22] EMINGER, Stanislav. Azbest – situace ve zkratce. EnviWeb [online]. 19.10.2011, neuvedeno, [cit. 2011-12-08]. Dostupný z WWW: <http://www.enviweb.cz/clanek/bozp/88621/azbest-situace-ve-zkratce>
[23] Kraus, I., Kužvart, M.: Ložiska nerud. Praha: SNTL, 1987.
[24] Toxicological Profile for Asbestos, August 1995 Update: Agency for Toxic Substances and Disease Registry;United States Public Health Service.
[25] Riordon, P. H. (ed.): Geology of Asbestos Deposits. Ann Arbor: American Institute of Mining, Metallurgical, and Petroleum Engineers, 1981. 118 s.
[26] Virta, R. L.: Mineral Commodity Summaries – Asbestos [online]. USA: U.S. Geological Survey, January 2010 [cit. 2010-08-14]. PDF formát. Dostupný z www: <URL: http://minerals.usgs.gov/…>
[27] Magnezit. MINERÁL [online]. 2006, I, [cit. 2011-12-08]. Dostupný z WWW: <http://www.mineraly.org/mineraly/?podle=abecedy&clanek=731>.
[28] Tuček, Karel (1970): Naleziště českých nerostů a jejich literatura 1951 – 1965. Academia Praha
[29] Bernard, J.H., Rost R. & al.(1992): Encyklopedický přehled minerálů. Academia, Praha
[30] Kratochvíl J.(1960): Topografická mineralogie Čech, díl III, NČSAV Praha, p.368(Křemže).
[31] DUĎA, Rudolf; REJL, Luboš. Minerály. Fotografie Dušan Slivka. 1., české vyd. Praha : AVENTINUM, 1997