Úvod

Tato seminární práce měla být původně zaměřena na geologický popis mého bydliště obce Chomutov, studiem literatury a dostupných zdrojů se však oblast území rozšířila oblast Mostecké pánve, České středohoří a okrajově o oblast Doupovských hor.

1.     Regionální geologická jednotka

Z hlediska geomorfologického členění je Chomutovsko součástí provincie Česká vysočina a nižšího celku Krušnohorská soustava. Jednotlivými celky této soustavy zastoupenými v oblasti jsou Krušné Hory a Mostecká pánev. Okrajově zasahují i Doupovské hory a to pouze svým nejvýchodnějším výběžkem. Do Chomutovského okresu sice přímo nezasahuje České středohoří, ale jsou zde zbytky sopečné činnosti.

Krušné hory jsou tvořené komplexem přeměněných hornin magmatického nebo sedimentárního původu, jejichž stáří je odhadováno na 560 milionů let (tj. konec starohor). Pro tyto horniny (ruly, svory, svorové ruly) se užívá názvu krystalinikum. Během následných horotvorných pochodů pronikaly do hornin krystalinika – horniny magnatického původu jako žuly a třetihorní výlevy čediče. Tento geologický vývoj umožnil v Krušných horách vzniku velkého množství rudonosných žil. [ 1]

 

2.      Pět nejvýznamnějších minerálů

Monotónní sedimenty tercierních pánví nejsou příliš bohaté na mineralogické nálezy, ale i zde se dá něco zajímavého objevit. Během jednoho a půl století průzkumu a těžby bylo v naší pánevní oblasti objeveno a zdokumentováno téměř 60 druhů nerostů. [ 5]

 

2.1 Markazit, Pyrit

S těmito minerály se za svůj život každý určitě setkal v podobě „kočičího zlata“ v uhlí nebo ve formě oválných a kulovitých konkrecí známých jako vršanské či bílinské koule. [ 5]

 

2.1.1     Pyrit

Spolu s křemenem a kalcitem patří pyrit mezi nejrozšířenější nerosty vůbec a nacházíme ho, byť v malém množství, ve všech horninách i na rudních žilách.

Pyrit je krychlový sirník železa, který obsahuje přes 53% síry a asi 47% železa s příměsí arzénu, selenu, mědi a někdy i zlata. Krystaluje v krychlích, někdy značně velkých. Jeho hlavním tvarem je však dvanáctistěn pětiúhelníkový, označovaný také jako kyzotvar nebo pyritotvar. Nejčastěji se vyskytuje zrnitý, stébelnatý. Nejeví štěpnost, je křehký a má nerovný nebo lasturnatý lom. Jeho výrazně mosazná barva bývá někdy zakryta pestrými náběhovými barvami. Má ale vždy černý vryp. Snadno se rozkládá kyselinou dusičnou a je lehce tavitelný. [ 4]

Nálezy pyritu jsou z oblasti bílinské poruchy na Dole Bílina, na Mostecku to byl lom  Československé armády. Největší naleziště u nás je ve Chvaleticích u Kolína, Jílové u Prahy, Kutné hoře a Příbramy. [ 4,5]

 

2.1.2     Markazit

Přibližně stejné zbarvení a řada jiných podobných vlastností byly příčinou, že pod název pyretés („jiskřivý“) byly ve starověku zahrnovány dva nerosty- pyrit a markazit. Teprve v roce 1814 odlišil markazit spolehlivě od pyritu francouzský mineralog R.J. Hauy.

Markazit je kosočtverný nerost, má nižší hustotu a jeho barva je poněkud bledší s patrným odstínem do zelena. V přírodě tvoří markazit zarostlé i narostlé, krátce sloupcovité nebo tabulkovité krystaly, vždy jemně rýhované, které srůstají podle hranolových ploch a tvoří zajímavá dvojčata nebo cyklická paterčata. V hnědém uhlí se nachází jemně paprsčité agregáty- paprsčitý kyz, někdy i radikálně paprsčité konkrece, označované havíři jako „pomeranče“. Také barva markazitu často klame nálezce, protože se mohou mylně domnívat, že objevili v uhlí zlato. Odtud vznil lidový název pro Markazit „kočičí zlato“.

V malém množství se Markazit nachází na mnoha místech. U nás na Mostecku, Sokolovsku dále pak v Příbrami, Stříbře a okolí Kladna. [ 2, 4]

 

2.2         Křemen

Vyskytuje se běžně v sedimentárních horninách ve formě zrn a valounů od prachové velikosti pře písčitou, až do velkých valounů ve štěrcích a konglomerátech. Podílí se také na pokřemenění většiny izolovaných prouhelněných kmenů a větví třetihorních stromů nebo některých partií uhelného sloje. Drobné krystalky křemene jsou součástí výplně některých puklin pelosideritových hlíz a konkrecí. Křemen je typický zbarvený nerost, mívá barvu šedobílou, ale i jinou podle příměsí. Křemen vyniká tvrdostí (7.člen Mohsovy stupnice) i tavitelností (teplota tání kolem 1600° C.

Nalezišť  je mnoho u nás to jsou Cínovec, Příbram, Stříbro.

 

2.3         Sádrovec

Spolu s pyritem a markazitem je charakteristickým doprovodným nerostem uhelných ložisek. Je velice hojný především v blízkosti jižních výchozů uhelné sloje a v jílech bezprostředně nad ní. Vznik sádrovce je spojen s rozkladem pyritu. Je bezbarvý, průhledný, ale mlže být i zabarvený, podle prostředí svého vzniku, částečkami jílu a uhelné hmoty do šeda, žluta, hněda. Vytváří mnoho různých forem, jako jsou vláknité deskovité agregáty, dlouhé lištovité monokrystaly i zdvojčatělé „vlaštovčí ocasy“ mají tvar vykrojeného ocasu vlaštovek. Pod názvem mariánské sklo známe kusový sádrovec ve velkých čirých tabulích. Hojnější je však sádrovec zrnitý, lupenitý, řidčeji i jemně rovnoběžně vláknitý.

Nejznámější, dnes již bohužel zaniklou lokalitou, byla těžebna keramických jílů ve Strkovicích. Unikátní kolekce sádrovce z bývalé obce Lužice je uložena v Oblastním muzeu v Chomutově a čítá zhruba 10 000 kusů krystalů a srostlic. Nové nálezy jsou v areálu Dolů Nástup Tušimice z katastru obce Březno u Chomutova. [ 4,5]

 

 

2.4 Ametyst

Ametyst je odrůda obyčejného křemene SiO₂. Obliba ametystu spočívala v krásné fialové barvě, která je od příměsi železa a možná také – podle nových názorů – vlivem radioaktivního záření. Jeho barva přechází od velmi světlé až do tmavě fialové, někdy s odstíny do červena. Barva ametystu není však stálá a již při teplotách 200 až 450 ^oC přechází do hnědých až žlutých odstínů. Ametyst se těšil zvláštní oblibě už kvůli pověrám, zaručujícím majitelům ochranu před nemocemi, neštěstím a různými nesnázemi. Již Aristoteles ho doporučoval ve 4. století př. n. l. jako zaručený prostředek proti opilosti. Na Chomutovsku se nachází v podobě drobných krystalů do 1 cm, narostlých na hornině nebo jako výplň dutin chalcedonových hlíz např. v Ciboušově a v Ahníkově. [ 2, 4,5]

 

3.     Horniny Chomutova a okolí

3.1 Rula

Nejrozšířenější horninou okolí Chomutova jsou ruly. Vznikají intenzivní regionální metamorfozou s vysokým obsahem živců, v barvě světle až tmavošedé (až domodra), texturu má středně až hrubě zrnitou a a je pevná a tvrdá. Horninu tvoří křemen, živec a slída – muskovit (světlá slída), biotit (tmavá slída), může být přítomen amfibol, místy také pyroxen a granát. Ruly se vyznačují rovnoběžnou stavbou (břidličnatostí). Krystalky horninotvorných minerálů vytvářejí svým uspořádáním žilky typické pro rulovou texturu. Ruly vzniklé přeměnou usazených (sedimentárních) hornin se nazývají pararuly a ruly vzniklé přeměnou vyvřelých (magmatických) hornin jsou ortoruly.

Výskyt: jedna z nejběžnějších hornin na všech kontinentech. [  2, 5]

 

3.2. Pískovec

Pískovce jsou v podstatě zpevněným pískem. Nejcharakterističtějším znakem jsou zrna pískové frakce, jichž má být min. 25 %. Písek je pojený nejčastěji vápnitým nebo křemitým tmelem. Má hnědou barvu-oxidem železa zbarven do červena. Textura a zrnitost: je to úlomkovitá hornina se zaoblenými zrny. Praktické použití pískovců je mnohem menší než písku a většinou o něm rozhoduje povaha tmelu. Nejodolnější jsou pískovce s křemitým tmelem, a proto nalézají poměrně časté uplatnění ve stavebnictví. U nás se těží například kolem Měděnce. [ 3, 4, 5]

 

3.3. Granit

Granit neboli žula je magnatická hornina složená z křemene, živce a několika tmavších minerálů. Texturu má středně až hrubozrnnou. Granity se dále dělí na: alkalické, vápenato-alkalické, monzonitické a mikrogranity. Žula je velmi pevná hornina. Odlučuje se v kvádrech, vzácněji také ve sloupcích nebo koulích.

U nás tvoří jádro centrálního masívu Krušných hor, Šumavy, Českomoravské vrchoviny.

 

4.     Těžba nerostných surovin

Lomové dobývání hnědého uhlí je v České republice, i přes výrazný pokles těžby v posledních patnácti letech, stále významným oborem. Spolehlivé dodávky domácího hnědého uhlí jsou stabilizujícím prvkem české energetiky. Těžba je soustředěna do několika velkolomů v Ústeckém a Karlovarském kraji. Hnědé uhlí, dobývané povrchovou těžbou obsahuje velké procento síry. Vedlejšími produkty při uhelném dolování jsou často porcelanity, vypálené jíly s uhelnými a kyzovými proplásty. Této horniny se používá jako stavebního materiálu na stavbu komunikací. Stejně se používá i ruly a svoru, jejichž těžba byla především využívána ke stavbě přehrad.

Těžbou hnědého uhlí se zabývají tři velké důlní společnosti, z toho jedna je v okrese Chomutov a to Severočeské doly a. s. Chomutov – vlastník České energetické závody. (ČEZ). Největší objem zahrnují ložiska těžená povrchovým dolem Nástup (Tušimice-Libouš). Doly Nástup-Tušimice těží ročně okolo 13,5 mil. tun hnědého uhlí odbytově  převážně pro tepelné elektrárny ČEZ a.s.. Na skrývce je roční těžba  cca 26,5 mil. m³nadložních zemin.  Lom Libouš, který postupuje severním směrem k hranicím dobývacího prostoru pod obcí Černovice, která je před nepříznivými vlivy lomu chráněna mohutnými zemními valy. Vytěžená skrývka je zakládána na vnitřní výsypky. Po přeložce trati Chomutov – Březno bude postup skrývkových řezů směrem východním k hranici dobývacího prostoru. [ 5]

5.     Staré důlní dílo

V okrese Chomutov a jeho blízkém okolí je na 70 starých důlních děl. Následuje výčet některých starých důlních děl přímo v okrese Chomutov.

 

Číslo ohlášení	Označení	Název	Datum ohlášení
1737	1706	propad Chomutov (Škroupova 1306)	2005
1698	1667	propad Chomutov	2005
888	880	Jiří – Šichtův důl (Georg)	2002
889	881	Jáma Rudolf (20) Název	2002 Datum ohlášení
579	578	Sirius II.	2000
652	650	Jan Žižka- jáma II.- dopravní	2001
653	651	Jan Žižka- jáma II.- těžní	2001
320	321	Sirius	1997
900	882	Jáma Gabriela (188)	2002
901	883	Jáma Gabriela (305)	2002
902	884	Jáma Gabriela I.	2002
903	885	Jáma gabriela II.	2002
655	653	Jan Žižka- výdušná jáma č.5	2000

Tabulka 1 Stará důlní díla v okrese Chomutov

6.Chráněná přírodní památka

6.1 Hradiště u Černovic

Hradiště tvoří nápadný výškový bod Krušných hor (954m n.m.) Předmětem ochrany na této lokalitě jsou třetihorní křemence, významné hojnými otisky roslinných zbytků. Lokalita, která byla odkryta těžbou, je významná z hlediska vývoje Krušných hor i Podkrušnohorské pánve.

 

6.2 Geologie Hradiště

Na podložních horninách krušnohorského krystalinika se zachoval denudační zbytek třetihorách pánevních sedimentů v podobě křemenců spodního miocénu. Křemence vznikly prokřemeněním písčitých okrajových sedimentů bazálních poloh nadložního souvrství severočeské pánve. Dnes tvoří mírně ukloněnou desku o mocnosti cca 10 m. Jsou významné poměrně hojným výskytem třetihorních rostlinných zbytků především šišek borovice a listů různých dřevin. Křemence jsou odděleny od pánve linií tzv. krušnohorského zlomu, podél kterého došlo v pozdějším geologickém vývoji k výzdvihu Krušných hor. Na okrajích křemencové desky vznikly mrazové sruby. Dnešní strmé stěny na jižním obvodu jsou však zbytkem lomových stěn, pod nimiž se nahromadily mohutné balvanité sutě. Plochá vrcholová deska dává hradišti vzhled svědecké hory ve tvaru rozlehlé kupy.Na fotografii níže, jsme zachytili pěkný pohled na křemencové desky. Tuto přírodní památku jsem si vybrala i proto, že jsme ji několikrát navštívili s manželem. Celé okolí Hradiště na nás působí divným strašidelným dojmem………[ 1]

 

7.Orgány zabývající se problematikou geologie

Problematikou geologie se zabývá Krajský úřad a Ministerstvo životního prostředí a průmyslu a obchodu i organizace zřízené ministerstvem – ČGS (Česká geologická služba) a ČGS – Geofond. Oslovované jsou i orgány obcí (s rozšířenou působností),

Ale pouze v souvislosti s územním plánováním.

KÚ a ministerstva provádějí běžnou agendu – vydávají stanoviska k různým záměrům (stanoviska z hlediska případného vlivu záměru na chráněná ložisková území, stanoviska k územním plánům, aj.) a samozřejmě souhlasy nezbytné pro povolení těžby.
ČGS – Geofond vede evidenci ložisek nerostů (výhradních i nevýhradních) na území

České republiky a má na starosti jejich ochranu .

V případě těžby nerostů je hlavním orgánem Český báňský úřad, který má v každém kraji svoji pobočku – Obvodní báňský úřad (sídla OBÚ většinou nejsou v krajských městech, Chomutov spadá pod OBÚ v Mostě.)

 

8. Bibliografie

[ 1]ČR, A. o. (1999). Chráněná území ČR – Ústecko. Praha.

[ 2]Kraus, I., & Kužvart, M. (1987). Ložiska nerud. Praha: SNTL.

[ 3]Štýs, S. (1997). Chomutov a prostředí pro život. Praha: Naklad. Bílý slon.

[ 4]Tuček, K., & Tvrz, F. (1982). Kapesní atlas nerostů a hornin. Praha: SPN.

[ 5]Vrubel, M., Coufal, P., Čermák, V., Dejl, S., Klvaňa, M., Mistoler, O., a další. (2011). Důlní měřiči a geologové. Chomutov SD: Tiskárny Havlíčkův Brod.