Etologie
Náplň etologie
Náplní etologie je zkoumání, popis a hodnocení přirozených projevů zvířat. Zabývá se především pohybovou aktivitou živočichů, příčinami jednotlivých pohybů ve vztahu k vnitřní a vnějším podnětům a uspořádání pohybové aktivity v prostoru a čase.
Chování živočichů zahrnuje dále smyslové vnímání a dorozumívání (komunikaci) mezi živočichy. Etologa zajímá především specifické odpovědi na jednotlivé podněty. Již každý jednotlivý pohyb části těla je integrovaným procesem, celé chování pak spočívá ve skladbě jednotlivých pohybů, které vyúsťují v určitou činnost živočicha – nalezení a příjem potravy, útěk před nebezpečím, kladení vajec, péče o potomstvo atd. Etologie se snaží poznat a vysvětlit tyto projevy chování živočichů neboli etologické projevy.
Metody etologického výzkumu
- a) přímá pozorování – sledování zkoumaného živočicha zrakem a sluchem. Pozorování se zapisují do protokolu. Základními pomůckami přímého pozorování jsou : dalekohled, magnetofon, fotoaparát, videokamera, noktovizory, hodinky
- b) nepřímá pozorování – opožděné zaznamenávání činnosti zvířete. Klasickou metodou je stopařství, ale i sledování zbytků potravy (požerků, vývržků, trusu ), spasené vegetace, sešlapaného substrátu, hnízd, nor, chodbiček ve dřevě, podle značek, jež zvířata zanechala záměrně (otírání o kmeny, hrabání, močení) , podle peří, srsti, svlečené kůže hadů a mnoha dalších známek předchozí činnosti živočichů.
Komfortní chování
Komfortní chování zahrnuje projevy živočichů, které bezprostředně souvisí s péčí o povrch těla; předpokládá se, že jsou spojeny s pocity pohodlí, tělesné libosti a „příjemna“. Nejde však o zbytečný komfort, ale o životní nutnost. Je to např. čištění peří a srsti, koupání, slunění, protahování se a zívání.
Ochranné chování
Nebezpečí je normální jev, který provází život zvířat v přirozeném prostředí. Jednotlivé druhy proto vykazují řadu adaptací, které jim umožňují nebezpečí čelit. Ekofyziologické adaptace pro přežití mohou být různé povahy a chování, kterým se živočichové chrání, souvisí s jejich biologickou výbavou. Je to např. migrace, ostražitost a strnulost, útěk nebo útočný výpad.
Sociální chování
Jako společenské chování se označují etologické projevy, které souvisí s životem jedinců ve skupinách. V užším smyslu se sociálním chováním rozumí etologické projevy příslušníků takových skupin, které zahrnují více jedinců než je rodičovský pár. Mohou to být rodiče a jejich potomci nebo matka a její potomci, a nebo větší seskupení navzájem příbuzných, vzácněji i nepříbuzných jedinců. Takto chápané pojetí sociálního chování se stalo základem sociobiologie. Vlastní sociální chování probíhá totiž hlavně uvnitř skupin, tvořených příslušníky téhož druhu. Vedle toho zkoumá etologie také projevy chování, které vyplývají ze vztahů mezi různými druhy, např. mezi predátorem a jeho kořistí. Příklady sociálního chování: dělba práce, společná péče o potomstvo, ochrana skupiny a dělení se o potravu.