Čistírna odpadních vod v Liberci – esej

Čistírna odpadních vod v Liberci spadá pod Severočeské vodovody a kanalizace, pod které spadá také celý vodovodní systém. Majitelem tohoto všeho je Severočeská vodárenská společnost, která zastupuje města a obce. Severočeské vodovody a kanalizace jsou pouze provozovateli. Severočeské vodovody a kanalizace pokrývají zhruba 95 % vodohospodářství severočeského kraje.

Čistírna odpadních vod je zařízení na čištění splaškové a průmyslové vody, která se vyčištěná vypouští do řeky. V roce 1964 byla na místě dnešní čistírny v Liberci postavena stará čistírna, ale brzy se zjistilo, že její kapacita nestačí. Pojmula asi jen polovinu špinavé vody – zbytek vypouštěla do Nisy. V 70. Letech se začalo uvažovat o rozšíření čistírny a zároveň o čištění jabloneckých i libereckých odpadních vod v jedné čistírně. Využilo se toho, že z Jablonce nad Nisou teče vody do Liberce samospádem, aniž by se musela čerpat. V roce 1989 se začal tento projekt realizovat. Sběrač z Jablonce nad Nisou kopíruje Nisu a je 11,5 km dlouhý. Do čistírny natékají dva sběrače. Jeden z Liberce a druhý z Jablonce. Typ liberecké čistírny je mechanicko – biologická. Na začátku čistírny je tzv. hrubé přečištění. Na obou sběračích jsou lapače štěrku s hrubými česlemi. Na jabloneckém sběrači je navíc vírový suspenzátor, což je vlastně nádrž, do které přitéká přebytečná voda spodem (např. když hodně prší nebo taje sníh). Tato nádrž má takový tvar, že voda v ní neustále víří a špína se usazuje na dně. Částečně přečištěná voda potom odtéká vrchem do Nisy. Dalším stupněm čištění je česlovna. Do této budovy voda z jabloneckého sběrače teče samospádem, ale z libereckého musí být čerpána šnekovými čerpadly, která fungují na principu Archimédova šroubu. V této budově se oba sběrače spojují. Dále jsou čtyři strojně stírané česle, na kterých se zachytávají hrubší nečistoty, lapač písku, který sbírá písek, jenž přináší odpadní voda. Potom už nastupuje hlavní součást čistírny odpadních vod – mechanicko biologická jednotka, která se skládá z usazovacích, aktivačních a dosazovacích nádrží. V usazovacích nádržích na dně se usazuje tzv. surový kal, který se shrnuje do kalového hospodářství.  Dále se voda dostává do aktivačních nádrží, což je nejdůležitější součást čistírny odpadních vod. V této nádrži žijí mikroorganismy nazývané aktivní kal, které se živí špínou. Tyto nádrže s aktivním kalem musí být probublávány vzduchem. Z těchto nádrží odtéká voda do dosazovacích nádrží, kde se aktivní kal oddělí od vyčištěné vody. Aktivní kal se přečerpává zpátky do aktivační nádrže a vyčištěná voda odtéká ven z čistírny. V cestě jí stojí už jen měrný objekt, kde se měří aktuální průtok, pH vody, chem. složení a podobné. Malá část vyčištěné vody se ještě pouští přes pískové filtry. Tato voda se pak využívá k vytápění provozní budovy čistírny odpadních vod.

Surový kal se dále využívá v tzv. kalovém hospodářství, kde se rozkládá na bioplyn. Tento bioplyn se dále využívá na spalovacím motoru, který vyrábí elektřinu.

Čistírna odpadních vod v Liberci je v provozu od listopadu 1994. Od té doby se situace s čistotou Nisy hodně zlepšila, ale pořád je co zlepšovat.