Životní prostředí romských rodin se sociálním znevýhodněním ve městech

Jako téma své seminární práce jsem si zvolila život a životní prostředí příslušníků romského etnika. Váhala jsem, zda se věnovat spíše vztahům a životnímu prostředí v romských osadách, jako v tradičním sídle Romů na Slovensku nebo stejné problematice ve městech v Čechách. Oba tématické okruhy jsou velmi zajímavé, ale nakonec jsem se rozhodla zvolit variantu druhou, protože je podle mého názoru aktuálnější pro Českou republiku a také bližší mému studijnímu oboru, tedy speciální pedagogice. První varianty se však zcela nevzdávám, neboť život Romů v českých městech je velmi ovlivněn životem v romských osadách na Slovensku, odkud 90% Romů do Čech přišlo.

Pokud mám na tuto problematiku nahlížet očima ekologie člověka, považuji za důležité nejdříve definovat, co ekologie člověka vlastně je, čím se zabývá. Václav Hajn se k tomu  ve své knize Ekologie člověka staví takto: „Ekologie člověka je nový obor antropologie. Zkoumá souhrn všech složek životního prostředí, které působí jak na jednotlivce, tak i na celou populaci. Cílem ekologie člověka je studium vztahů mezi lidskými populacemi a ekosystémy za účelem ochrany budoucích populací i ekosystémů.“ Jde tedy o jakýsi mezioborový přístup přihlížející k poznatkům přírodních věd, filozofické antropologie, soudobé psychologie, sociologie, kulturologie. Problematika soužití etnické minority a majority, prostorového rozmístění obyvatel ve městě a vztahu tohoto rozmístění ke kvalitě života, vliv kultury určitého etnika na způsob života, soužití s majoritou a vztahu k životnímu prostředí tedy podle mého názoru do ekologie člověka patří.

Romů je v České republice oficiálně asi 200 tisíc. Důležité je vědět, že nejde o původní české Romy, kteří se z velké většiny stali oběťmi holokaustu a po válce jich zbylo necelých 600, ale o Romy přistěhovalé z romských osad na Slovensku, ať už šlo o přesídlení dobrovolné (za prací, za příbuznými) nebo státně plánované (za socialismu). Tito Romové si nesou kulturní návyky spojené s romskou osadou do svých nových bydlišť, která se však od osady diametrálně liší, což přináší nemalé problémy.

Kde tedy Romové v českých městech bydlí? Za základ beru Macurovo rozdělení typů romských městských sídel na roztroušené chudé enklávy uprostřed městské zástavby, periferní slumy a zničená socialistická sídliště a nově postavená ghetta. Jednotlivé typy se liší stupněm ohrožení sociální segregací. Typický pro současnou dobu je právě vznik novodobých ghett, která se vyznačují velkou sociální segregací, s tím souvisejícím růstem sociálních problémů jako je neplatičství, kriminalita, lichva, záškoláctví, drogy, nezaměstnanost. Nejméně ohrožené sociální segregací a vznikem ghetta se všemi jeho negativními důsledky jsou roztroušená chudá obydlí, jejich existence je však ohrožena postupující privatizací takovýchto domů a v některých případech i cíleným vystěhováním Romů z těchto objektů za hranice města.

Jak takové ghetto vypadá? Jaké jsou jeho problémy? Označení ghetto se dá lehce splést s pojmem etnická enkláva, jde však o dvě velmi rozdílné věci. Etnická enkláva je území, kde žijí lidé stejného etnika v celém spektru sociálního postavení ze svobodného rozhodnutí z důvodů komunitního života, vzájemné podpory, vyjádření příslušnosti a svébytnosti etnika. Ghetto je naproti tomu místo nedobrovolného pobytu lidí s nízkým sociálním statutem. Životní prostředí ghetta je velmi problematické jak z pohledu sociálního, tak z pohledu enviromentálního.

Sociální prostředí vykazuje řadu patologických rysů, které již byly zmíněny výše. Jednou z příčin, která se často opomíjí je kulturní založení a zvyky romského etnika a zpřetrhání vztahů, které jsou typické pro romskou osadu. Romové mají zcela odlišnou historickou zkušenost než majoritní obyvatelstvo. Vzhledem k původně kočovnému životu nemají vztah k půdě, k budovám, ani k dlouhodobějšímu časovému plánování. Žijí ze dne na den tak, jak to pro ně bylo přirozené během staletí kočování, kdy nemohli vědět, kde druhý den budou. Vidí jen krátkodobé cíle, které mají uspokojit současné potřeby bez ohledu na budoucnost.

Velmi důležitým, dá se říct určujícím aspektem života Romů je rodina (famelija), v širším pojetí rod (fajta). Rodina je základní a nejvyšší institucí, příbuzenské vztahy jsou nejuznávanějšími vztahy, což znemožňuje do jisté míry vytvoření občanské společnosti a obecních struktur (jak o tom píše Marek Jakoubek ve své práci Romové – konec (ne)jednoho mýtu). Rodina je víc než jednotlivec, jde zde o princip kolektivismu. Mezi rodinami funguje diferenciace na základě rituální čistoty a nečistoty (degeši) a subetnicity, což se v osadách projevuje i územním rozložením obydlí a zaručuje určitý vnitřní řád a diferenciaci uvnitř romské osady, to se ovšem přesídlením do novodobých sídlištních ghett ztrácí a panuje v podstatě stav anomie, bez společenských pravidel. Ztráta diferenciovaného společenského systému a další sociální a ekonomické faktory vedou potom k současnému velmi problematickému stavu.

Z hlediska životního prostředí jsou ghetta velkým problémem. Všudypřítomný odpad vycházející z důvodů neplacení za odvoz popelnic a také z kulturního povědomí, že prostor, který není ničí, také nikdo neuklízí, což neplatilo v osadách, kterou obývala jedna rodina, pak byl přirozeně i společný prostor této rodiny a ta se postarala o jeho úklid, špatná dostupnost služeb, tedy i lékařského ošetření, větší nemocnost, budovy v dezolátním stavu, způsobeném nešetrným a nevhodným užíváním a absencí správy, nedostatečné hygienické podmínky, nedostatek teplé vody, elektřiny apod., to všechno je prostředí ghetta.

Ghetto se tak postupně stále více uzavírá, pro členy majoritní společnosti se stává místem nebezpečným, je tedy do jisté míry velmi znesnadněn přístup ke službám (jako pošta, sociální pracovníci, škola, doprava) a jeho problémy rostou, s tím také rostou problémy s okolní majoritní společností, která se právem může cítit problémy ghetta ohrožena. Obecný, vždy platný návrh na řešení neexistuje. Z různých projektů však vyplývá, že řešení tohoto problému, musí vycházet z aktivity obou zúčastněných stran, vyžaduje tedy také přímou aktivitu a snahu zlepšení od samotných Romů, tento fakt zase musí být respektován při sestavování programů a plánů na řešení takovýchto situací, musí se myslet na spolupráci s konkrétními lidmi uvnitř ghetta a na jejich pomoc.

Stav životního prostředí v ghettech s převahou romského obyvatelstva je tedy složitou směsicí problémů sociálních, kulturních, ekologických, ekonomických, na jejichž úspěšné řešení se zatím čeká.

Použitá literatura:

Jakoubek, M.: Romové – konec jednoho mýtu, Socioklub, Praha 2004

aut. kol.: Romové ve městě, Socioklub, Praha 2002

Hajn, V.: Ekologie člověka, Olomouc 1996