Žaloba za výpověď zaměstnavatele – právní případ
Právní poradenství
Žena žijící sama se dvěma dětmi ve věku 6 a 10 let byla vyslána na služební cestu dne 1. 2. 1997. Žena se služební cestou nesouhlasila , a proto ji zaměstnavatel dal výpověď pro porušení pracovní kázně zvláště hrubým způsobem dne 4. 4. 1997 podle § 46 odst. 1 písmeno f zákoníku práce. Žena s výpovědí nesouhlasila a podala žalobu soudu na neplatnost výpovědi dne 10. 4. 1997.
Jakým způsobem tato žena svou žalobu zdůvodnila?
Řešení:
- Podle § 154 odst. 1,2 zákoníku práce smí být osamělá žena pečující o dítě, které nedosáhlo věku 15 let, vyslána na pracovní cestu mimo obvod obce svého pracoviště nebo bydliště jen se svým souhlasem. Proto neměl zaměstnavatel důvod považovat nesouhlas ženy s uskutečněním služební cesty za porušení pracovní kázně zvláště hrubým způsobem.
- Podle § 46 odst. 3 zákoníku práce může dát zaměstnavatel zaměstnanci výpověď pro porušení pracovní kázně nebo z důvodu, pro který se lze s okamžitou platností zrušit pracovní poměr pouze ve lhůtě do dvou měsíců ode dne, kdy se o důvodu k výpovědi dozvěděl. Důvod k výpovědi nastal 1. 2. 1997 a výpověď byla podána 4. 4. 1997, což přesáhlo lhůtu dvou měsíců.
Komentář:
Zákoník práce nevymezuje a ani nemůže vymezit, co se rozumí pod pojmem závažné porušení pracovní kázně. V případech závažného porušení pracovní kázně je nezbytné posoudit vždy souvislosti případů, při nichž porušení pracovní kázně nastalo. Je nutné, aby zaměstnavatel posoudil porušení pracovní kázně z hlediska objektivních dopadů, z hlediska intenzity porušení kázně a z hlediska osobních vlastností zaměstnance.