Vztah sociologie k ostatním společenským vědám
Dříve než přistoupíme k osvětlení vztahů sociologie vs. společenské vědy, podívejme se na to, čím rozumíme vědu, resp. společenskou vědu.
Věda je obvykle charakterizována jako propojení tří systémů: vědění, činností a institucí, které jsou svázány metodou v určitém systému. Dnes se prosazuje potřeba chrakterizovat vědu jako sociální systém orientovaný na tvorbu vědění, sledující jak růst vědění a logiku výzkumu, tak i výzkumné cíle a záměr tvorby. Vědou se uskutečňuje základní lidská potřeba uspořádanosti rozdílné a mnohostranné skutečnosti. Věda se realizuje ve vzájemně propojených činnostech, jejichž cílem je popsat a vysvětlit řád jevů a fenoménů, jejich všeobecné rysy a zákonité vztahy.
Společenskými vědami (sociálními, z lat. socialis=družný,spol.) rozumíme moderní označení pro souhrn věd o člověku a společnosti. V rámci anglosaské tradice se rozlišují: 1.vědy humanitní, jako jádro věd sociálních, do něhož patří dějiny,filozofie a klasická filologie, 2. vědy sociální, k nimž patří především ekonomie, sociologie, demografie a pol. věda, 3. úhrn věd přírodních. Rozdíl mezi humanitními a sociálními vědami ja dán mírou kvantifikace, která je ve sociálních vědách vyšší než v humanitních a stupněm vzužívání výzkumných metod, zejm. experimentu a standardizovaného pozorování. Ve středoevropské kultuře není ovšem obvyklé vést ostrý předěl mezi humanitními a sociálními vědami.
Vztah sociologie k ostatním vědám, nebyl v histotii stálý a každá koncepce tohoto vztahu akcentovala jiné postavení sociologie v rámci celé klasifikace věd.
Otázka vztahu sociologie k jiným vědám má dva úhly pohledu. 1. Pohled obecný, jaký je vztah sociologie k ostatním vědám a jaká je podstatnost poznatků, metod a teorií jiných věd pro sociologické nazírání. 2. Pohled na konkrétní ovlivnění sociologických přístupů v průběhu vývoje až po současnost.
Při respektování prvního způsobu pohledu musíme o vztahu sociologie k jiným společenským vědám vypovídat v souladu s jejími strukturálními úrovněmi.
Na úrovni obecné teorie je nejpodstatnější vztah k: filozofii, dějinám, psychologii,
ekonomii, kulturní a sociální antropologii.
1.Vztah k filozofii:
Filozofie (z řec. filos=milující,sofia=moudrost) je podle původního řeckého významu
slova „láska k moudrosti“, později se stává vědní disciplínou. Slovo „filozofie“ původně označovalo úsilí o poznání, rozšiřování sumy poznatků. Teprve později se po tímto slovem chápalo to, co rozumíme pod vědou, tj.
získávání nesporné vědomosti o vztazích, věcech a procesech. Sociologie vděčí filozofii za svůj původ.Vznikla historicky ze sociální filozofie, filozofie státu a filozofie dějin. I když se tedy sociologie vydělila z filozofie, vazba mezi nimi nikdy nezanikla. Téměř každý sociol. směr má určité fil. podloží (některé převzaly i názvy – fenomenologická socg. apod.) Filozofie dává sociologii základní myšlenkovou orientaci, část pojmového aparátu. Není proto náhodou, že někteří velcí filozofové byli i sociology (Comte, Marx,Weber ).
- Vztah k dějinám:
Dějiny (historii) chápeme buď jako proces probíhající v přírodě a společnosti, nebo jako historiografii, tj. v podstatě soupis jednotlivých významných událostí, příp. analýzu jednání historických osobností, nebo snahu o odhalení zákonů, jímž se řídí dějinný proces. Sociologie se i při soustředění na současné společnosti neobejde bez znalostí o vývoji, tj. bez hist. srovnávacího materiálu. Vědecká práce se dnes „historizuje“, hist. pojetí proniká stále více do jiných vědních oborů.
- Vztah k psychologii:
Psychologie (z řec. psýché=duše,původně dech, logos=nauka,slovo) je původně věda o duši, později věda o duševním životě a psych. fenomenech prožívání a chování. Pro sociologii je psychol. poznání důležité. Poznatky o zákl. psych. procesech a psychologických aspektech vztahů mezi lidmi, jsou pro sociologii nejen inspirující, ale mají význam i pro výstavbu sociol. teorií a výzkumných hypotéz.
Vztah sociologie a psychologie je velmi úzký, v některých částech dochází dokonce k oborovému překrývání, např. v oblasti sociální psychologie.
- Vztah k ekonomii:
Ekonomie (z lat. oeconomie=šetrnost, hospodárnost, to z řec. oikos=domácnost, nomos=věda) je v moderním smyslu obecně nauka o hospodaření, zabývající se různými jeho aspekty. Ekonomie se dělí na podnikovou a národní ekonomii. První se zabývá jednotlivými funkcemi podniku, teorií vedení podniku, personalistikou, plánováním apod., druhá se zabývá pozorováním, analýzou a koordinací aktivit jedno-
tlivých hosp. subjektů (státu, podniků a domácností) v rámci daného právního, spol. a hospodářského prostředí. Znalost ekonomických teorií je pro sociologii důležitá pro posouzení důležitosti rolí ekonom.činitelů v motivaci chování sociálních sktérů a utváření a fungování soc. struktur. Ekonomické chování může být někdy modelem chování sociálního. Spojitost obou oborů je dozajista dána také tím, že ekonomie a ekonomické myšlení a uvažování se stává významnou částí myšlení společenského.
- Vztah ke kulturní a sociální antropologii:
Antropologie (z řec. anthropos=člověk, logos=nauka,slovo) je disciplína zabývající se studiem růstu, vývoje a funkce lidského organismu v rámci různých rasových, etnických, kult. a soc.skupin v čase a prostoru. Jako obecná věda o člověku, společnosti a kultuře integruje poznatky přír. i spol. věd. Sociální a kulturní antropologie a sociologie mají tolik styčných ploch, že v historii byly někdy považovány za vědu jedinou. Tradičním dělítkem bylo to, že první se zajímá o „společnosti“ (mnoho kulturních linií reprezentovaných jednotlivými přírodními národy) a druhá o „společnost“ (jednu tzv. evropskou či civilizační linii). Rozdíly lze najít v metodologii. Zatímco antropologie inklinovala k zúčastněnému pozorování, sociologie se orientovala na extenzivní dotazníkové šetření.
V rovině teorie středního dosahu, resp. konkrétních sociologických disciplín je velmi mnoho oborů příbuzných či blízkých sociologii. Vztah na této úrovni je ovšem více dán shodným předmětem zájmu, než obecně teoretickým prolínáním oborů. Jde např. o ekologii, politickou vědu (politologii),nebo demografii. Zde by se mělo hovořit spíše o vztahu konkrétních sociol. disciplín a těchto věd, než o vztahu těchto věd a sociologie vůbec. O poslední jmenované-demografii-se vzhledem k jejímu, poněkud výsadnímu, postavení rozepíšeme více.
- Vztah k demografii:
Demografie je vědní obor, zabývající se reprodukcí lidských populací. Ta má svou biologickou a sociální stránku. Prakticky je nemožné (teoreticky ano)oddělit tyto strany téže mince. Demografie je empirickým oborem, hodnotí objektivně zjištěná data. Všechny demografické události jsou i výraznými sociálními událostmi. Jádrem demografie je zkoumání procesů porodnosti, úmrtnosti, sňatečnosti, potratovosti, rozvodovosti a migrace. Tyto procesy tvoří v podstatě kostru lidského života a proto je vzájemný vztah demografie a sociologie velmi blízký. K prolínání obou oborů dochází např. ve zkoumání instituce manželství, nebo ve formování společné natalitní politiky.
V sociologické metodologii hraje podstatnou roli statistika. Z ní vyplývá následující vztah:
- Vztah ke statistice:
Statistiku chápeme jako soustavu metod k získávání a vyhodnocování poznatků, je tedy metodologickou vědou.V klasifikaci věd statistika protíná obsahově vědy jako je fyzika, chemie, biologie, psychologie, ekonomie a sociologie. Zvláštnosti statistického zkoumání společnosti spočívají ve třech bodech:1.má specifický pohled, který lze vyjádřit v pojmech hromadný jev a pluralita,2.statistika vyjadřuje zvláštní kolektivitu-nazývá se soubor, 3.všímá si proměnlivosti,variability jevů, procesů, věcí a událostí.
Statistika má v sociologii dvě základní funkce: 1.zpřesňuje pojmy, poznatky a metodologické nástroje, 2.zvyšuje vysvětlující a předvídající funkci sociologických poznatků.
Dějiny sociologie ukazují, že vztah k ostatním společenským vědám nebyl vždy neproblematický. Sociologie díky svým interním problémům často sahala k analogiím jiných věd. Výsledkem byl převažující redukcionismus, tedy omezení se na určitý pohled, či princip zkoumání.
Literatura:
1.Velký sociologický slovník, Karolinum, Praha 1996
2.Jiří Šubrt – Sociologické texty II, Karolinum, Praha 1996