Význam Desatera dnes – úvaha

Domnívám se, že Desatero, tak jak je zapsáno v Bibli, bylo platné především ve své době, kdy měl lid (bez možnosti sebevzdělání a pod stálým útlakem) nižší úroveň duchovního vědomí a více potřeboval řád, který napovídá, co je nutné dodržovat a jak je třeba se chovat. Myslím si také, že stejně tak jako desateru, tak i křesťanství samotnému dala vzniknout především tehdejší intenzivní lidská potřeba věřit. Ve světě je mnoho nespravedlností, nenávisti, rozbrojů, násilí… Každý člověk někdy pociťuje prázdnotu, absenci štěstí a smyslu života, strach a utrpení… Potřeba víry v lásku a milosrdenství, potřeba víry, která pomáhá a dává lidem naději, provázela nejen dobu minulou, ale odráží se i v době současné… jen okolnosti se mění.

Člověk může svůj duchovní hlad (či strach) utišit v bezpočtu existujících náboženství. Zní to možná cynicky, ale považuji za vystihující, když napíšu, že dnes si člověk může své náboženské vyznání vybrat přímo „na míru“(beze strachu z perzekuce ze strany státu, či ze zásahu státem právě protěžované církve). Víru, která co nejvěrněji vystihuje jeho vnitřní přesvědčení a odpovídá jeho životním zkušenostem. A může ji během svého života i několikrát změnit. Avšak pokud se budeme chvíli věnovat studiu základních tezí světových náboženství, všimneme si, že ve svém důsledku mají téměř shodné myšlenkové struktury a liší se leckdy pouze v pojmenování uctívaného objektu. Sinajskou smlouvu (její základní myšlenky) lze tedy nalézt v různých obměnách a parafrázích jako nosný pilíř mnoha náboženských systémů.

Dnešní moderní doba přinesla spolu se svobodou lidského vyznání a myšlení vůbec také vědní obory. Díky vědě a jí získaným poznatkům je oproti dřívějšku mnohem více ateisticky smýšlejících lidí. Lidé už si nepotřebují vysvětlit, proč je bůh trestá a sesílá na ně různá neštěstí a nemoci (např.: seslal AIDS, protože se lidé neřídí jedním z jeho přikázání a smilní, atd.). Dle mého názoru se tak dá říci, že věda částečně v tomto bodě převzala roli víry a ubrala ji tak na prostoru, a tím pádem i na důležitosti, kterou v lidském životě v dřívějších dobách hrála. Zdá se, jakoby vznikl přímo viditelný rozpor mezi vědou a vírou, a jakoby se vzájemně vylučovaly.

Myslím si, že morální hodnoty obsažené v desateru existují ve společnosti dodnes a jsou efektivním receptem pro její harmonické fungování. Desatero samo by mělo být samozřejmou součástí dnešních zdravých morálních hodnot, avšak budeme – li ho chtít použít v současné době doslovně nemůžeme uspět. Už v Bibli je řečeno, že žádný smrtelník nedokáže po celý svůj život dodržet všechny z daných deseti zásad. Přikázání jsou viděna jako most mezi Bohem a člověkem a dokonale ho dokázal splnit pouze Ježíš.

Myslím, že čím delší je doba od vzniku desatera, tím se snižuje i jeho praktická použitelnost. Dnes je situace jiná, dnes nelze aplikovat všechna přikázání a ještě navíc slovo od slova…  čistě teoreticky možná, ale snaha o to je dle mého názoru druhem přežitku, či nedostatkem porozumění přirozenému vývoji lidské společnosti a jejích potřeb. I dnes existují osobnosti se silně zakořeněným křesťanstvím a intenzivně a upřímně se snaží o striktní dodržení desatera, ale je jich pouze menšina a myslím, že celková tendence vede spíše k jejich dalšímu postupnému úbytku.

Ze zkušenosti z blízkého okolí vím, že člověk se možná spíše stane zarputilým zastáncem pravidel víry, když jí nějakým způsobem přijme až v průběhu dozrávání své osobnosti, než když se do ní, bez možnosti volby narodí.

Když se pozastavíte a zamyslíte se nad tím, proč dodržování desatera přikázání v moderní společnosti ustupuje postupem času do pozadí, dojdete možná ke stejnému názoru jako já. Dle mého soudu, je desatero již v různých ohledech zastaralé a nenabízí, to co dříve, protože dnes lidé také něco jiného hledají.

I když dnes existují náboženská sdružení (moderní křesťanské směry), která se snaží dát desateru novou, moderní a znovu přitažlivou podobu, ale mě osobně jejich snahy připadají spíše nešťastné.

Já desatero vnímám jako nedílnou součást naší kultury, a také morálního smýšlení každého z nás. V horších případech, ho vidím také jako pomůcku pro ty, kteří nenašli morální hodnoty desatera již zvnitřněné v sobě.