Vývojové poruchy učení se zaměřením na dyslexii
Úvod
Nerovnoměrnost se vývoji, obtíže či nápadnosti, které pozorujeme v chování dětí, ať už se jedná o tělesnou neobratnost, těžkosti ve vyjadřování, rozptýlenou pozornost, impulzívní chování, nebo o nevyrovnané výkony ve školní práci. Tyto a celá řada jiných drobných odchylek a nápadností spadá pod označení lehké mozkové dysfunkce (LMD) nebo specifické poruchy učení a chování. Můžeme se také setkat s s novějším označením ADHD neboli syndrom deficitu pozornosti spojený s hyperaktivitou. V pedagogice se mluví o parciálních defektech nebo o částečném oslabení výkonu.
Jedná se o děti často s průměrnou až nadprůměrnou inteligencí, které trpí poruchami učení a chování v rozsahu od mírných po těžké. Jedná se o odchylky ve funkci centrálního nervového systému. Ty vznikají z nejrůznějších příčin (ne vždy známých) i genetických už v samém začátku těhotenství, nebo v jeho průběhu, při porodu i po něm. Tedy v době, kdy je dětský mozek zvýšeně „vnímavý“ na nepříznivé vlivy. Není to tedy žádná nemoc, ale jedná se o vývojovou poruchu, která dozráváním centrálního nervového systému ztrácí na své intenzitě. Není však dobré spoléhat na to, že vývoj sám vše spraví, protože správnou výchovou a důsledným vedením můžeme dětem s LMD pomoci.
Vývojové poruchy učení
Mezi nejznámější vývojové poruchy učení (též specifické poruchy učení) řadíme dyslexii, dysgrafii, dysortografii, dyskalkulii, které bývají provázeny často syndromem lehké mozkové dysfunkce (LMD).
Dítě může trpět jednou či více poruchami najednou, ať už je to porucha čtení (dyslexie), psaní (dysgrafie), pravopisu (dysortografie) nebo matematických představ (dyskalkulie). Příčinou jsou nedostatky především v oblasti sluchového a zrakového vnímání, přitom sluch i zrak jsou v pořádku.
Jak se porucha učení zpravidla pozná?
– Dítě plete písmena, obtížně skládá slabiky, při čtení namáhavě slabikuje nebo hláskuje, přetrvává
tzv. dvojí čtení.
– Zaměňuje tvarově nebo zvukově podobná písmena (b – d – p, h – k, a – o, ž – š – č apod.).
– Má problémy s umísťováním čárek a háčků, přehazuje písmena ve slovech psaných i čtených,
nerozeznává délky samohlásek.
– Domýšlí si text, neví, co čte nebo jej obtížně reprodukuje.
– Stále si plete pravou a levou stranu, špatně se soustředí-
– Obtížně se orientuje v časoprostorových vztazích.
– Má potíže v oblasti hrubé a jemné motoriky jako je kreslení, psaní, ale i stříhání nebo házení míčem, poskoky na jedné noze apod.
Kdo může pomoci nebo poradit
Zda dítě trpí vývojovou poruchou učení nebo chování, rozhodnou až odborníci (obvykle psycholog, lékaři, pedagogové) po komplexním vyšetření v pedagogicko-psychologických poradnách či speciálně pedagogických centrech.
Ne každé podezření na některou z dys- poruch je potvrzeno při komplexním vyšetření, i když potíže dítěte vypadají dost podobně, mají zcela jiné příčiny. Zde se může například jednat o celkovou nezralost dítěte, opožděný intelektový vývoj, probíhající onemocnění nebo o poruchy zraku či sluchu, o nichž rodina neví a teprve komplexní vyšetření může odhalit příčiny školního selhání.Protože se jedná o vývojové obtíže, je důležité podchytit je včas a začít s cílenou nápravou pod vedením odborníka (psychologa, speciálního pedagoga), co možná nejdříve.
Někteří rodiče s drobných odchylek ve vývoji dítěte všimnou ještě dříve než nastane škola. Zde je namístě odklad školní docházky. Pokud se během první třídy vyskytnou výukové problémy, mohou se rodiče sami nebo na doporučení třídního učitele obrátit na pedagogicko-psychologickou poradnu nebo jiná speciálně pedagogická centra, kde kromě komplexního vyšetření probíhá ambulantní náprava. Na některých školách již pracují speciální pedagogové, kteří se problematikou poruch učení zabývají a v rámci výuky s těmito dětmi pracují (integrační program školy). Pro těžší případy poruch učení jsou zřizovány tzv. dyslektické třídy.
Několik nejdůležitějších zásad
- Chvalte nejen dobrý výkon, ale i snahu.
- Při práci odstraňte všechny rušivé vlivy, protože pozornost se nechá velmi snadno u těchto dětí rozptýlit.
- Pracujte s dítětem často, ale krátkodobě.
- Před dítě klademe reálné cíle, nároky zvyšujeme pozvolna.
- Dítě nikdy nenutíme násilím, v klidné atmosféře se pracuje příjemněji.
- Buďme trpěliví a neztrácejme nervy, postupné zrání nervové soustavy způsobí, že problémů bude časem ubývat
.
Dyslexie
Projevuje se odchylkami funkce CNS. Tyto odchylky se projevují různými kombinacemi oslabení ve vnímání, řeči, paměti, kontrole pozornosti, motoriky apod.
Dyslexie je vývojová porucha čtení, která je dnes již široké veřejnosti poměrně dobře známá. Tato porucha se projevuje neschopností naučit se číst, přestože se dítěti dostává běžného výukového vedení a má přiměřenou inteligenci. Jedná se o vývojově sníženou schopnost naučit se číst, porozumět a interpretovat psané slovo. Ve svých důsledcích postihuje celou osobnost. Neschopnost naučit se číst, osvojovat si poznatky může být příčinou neprospěchu i v jiných výukových předmětech. Žák čte velmi těžkopádně, pomalu, často přehazuje písmena ve slovech, plete si písmena zrcadlově podobná – b d p, m n, a o e.
Dítě dyslektik často nechápe smysl přečteného textu, hádá z části slov, domýšlí z kontextu. Někdy čte dítě v opačném směru – kos místo sok, tašky místo šátky. Při čtení dítě přeskakuje text, vrací se, čte dvakrát – jednou pro sebe, jednou nahlas tzv. dvojí čtení. Při čtení dává najevo námahu, napětí, nejistotu, vzrušení.
S poruchou souvisejí různé citové problémy a poruchy. Potíže se čtením se promítají do negativního vztahu ke škole, učiteli, spolužákům, zvláště je-li žák vystaven posměchu. Zde je namístě pedagogický takt učitele, který by neměl nutit dyslektické dítě příliš dlouho číst před celou třídou, ale naopak by měl chválit snahu a každý čtenářský výkon, i když není úplně výborný. Je jasné, že značně trpí sebevědomí dítěte, také se snižuje pracovní tempo i chuť do další práce.
Podle Matějčeka a Fischera je třeba rozlišovat čtyři základní skupiny dyslexií, lišící se anamnézou, obrazem a typickým průběhem nápravného léčení.
Základ této rozdílnosti je v různej etiologii dyslexie.
- v rámci syndromu lehké mozkové dysfunkce, pro který svědčí shoda některých anamnestických údajů s drobnými neurologickými nálezy, provázenými často typickými projevy v chování. Dyslexie tohoto typu bývá těžká a náprava obtížná.
- v rámci hereditárních poškození. V těchto případech jde o lehčí případy dyslexií, u kterých i náprava bývá úspěšnější.
- u případů hereditárně-encefalopatických , jestliže u dětí, u kterých došlo k lézi jako u osob již hereditárně předisponovaných. Tady jde o případy těžké, více-méně ireparabilní.
- v rámci neurotických poruch, které se však vyskytují v jazycích s fonetickým pravopisem ( jako je např.i čeština) je méně pravděpodobné než např. u dětí mluvících Ale tato porucha se může vyskytnout i u nás, hlavně při aplikaci více vizuální ( tzv. globální) než fonetické metody vyučování čtení. Při aplikaci vizuální metody se očekává od dítěte první pochopení významu celého napsaného slova. Normální dítě se naučí pomocí této metody číst o dost snadněji a rychleji, ale dítě s narušeným vývinem v tomto směru je ve velké nevýhodě. Proto se ve školách, kde se tato metoda aplikovala, odhalili vývinové poruchy čtení a proto se mnohé experimentální školy, aplikující zásadně globální metodu, vrátili k používání fonetické metody při vyučování čtení.
Možné průvodní jevy
Je časté spojení dyslexie s dysortografií a s dysgrafií. Čím těžší je porucha, tím častěji se k ní druží jiné poruchy. Problémy s pravolevou orientací. Špatná přizpůsobivost. Poruchy sebevědomí. Snížený zájem o práci. Podle závažnosti se porucha promítá do více vyučovacích předmětů.
Hodnocení školní práce
Klasifikace dětí s vývojovými poruchami učení je odlišná od běžné klasifikace. Upřesňuje ji pokyn MŠMT ČR. Děti, u kterých je diagnostikována dyslexie nebo jiná vývojová porucha učení, mohou být se souhlasem rodičů hodnoceni z mateřského jazyka, cizího jazyka a z jiných předmětů, do nichž se porucha promítá, slovně. Jakmile dítě překoná nejvýraznější obtíže, je vhodné postupně přecházet k běžné klasifikaci.
Určitou pomocí může být i individuální studijní plán, který může být vypracován pro kterýkoli předmět. Ten se může radikálně lišit od výuky v daném ročníku a měl by umožnit postupně dítěti zvládnout učební látku. Individuální plány mají charakter smlouvy mezi vedením školy, učiteli a rodiči žáka. Tento postup lze uplatnit na základní i střední škole.
Náprava vývojové dyslexie je proces dlouhodobý, záleží na stupni poruchy a její formě. Každé cvičení, kterým začnete s nápravou, by mělo být pravidelné, náhodnými cvičeními se dyslexie neodstraní.
Závěr
Dítě má poznat, že všichni v rodině ho mají rádi a že jsou ochotni mu pomáhat. Musí ve své rodině cítit oporu. Neznamená to ovšem, že bychom měli být ve výchově povolní a dítě rozmazlovat. Naopak musí poznat, že platí určité zásady a pravidla, která musí dodržovat. Rodiče by měli umět rozlišit na jedné straně neklid, zbrklost či neobratnost a na druhé straně podvod, zlomyslnost a agresivitu.
Rodiče by měli pravidelně spolupracovat se školou a informovat se na prospěch a chování svého dítěte. Mohou si samozřejmě vybrat vhodnou školu, kde je uplatňován individuální přístup k žákům a jsou respektovány zvláštnosti provázející děti s LMD a SPU (specifickými poruchami učení). Nejvíce informací o těchto školách mají v pedagogicko-psychologických poradnách.
Použitá literatura
Internet.
Beranová, Z.: Dítě. Vývojové poruchy učení, I. 1998, č. 12.
Beranová, Z.: Dítě.Vývojové poruchy učení, II. 1999, č. 1 – 4.
Matějček , Z.: Dyslexie – specifické poruchy čtení. Jinočany. 1995.