Vývoj sklářství na Jablonecku
Vývoj sklářství nejen v naší oblasti
Nejstarší nálezy skleněných nádob jsou přibližně 5000 let staré a pocházejí ze středomořské oblasti. Ze stejné doby je i nejstarší perla ze skla, která byla nalezena v Thébách v Egyptě. V našich zemích bylo sklo známo již v prehistorické době bronzové a to na jižní Moravě a na západním Slovensku.
Stěhování národů znamenalo v pozdějších dobách v Evropě silné narušení sklářské výroby. V našich zemích se proto objevují první historické zprávy až ve 12. století. Pro rozvoj výroby skla ve střední Evropě bylo rozhodující bohatství lesů (dřevo – zvláště bukové, používalo se jako zdroj energetický, jako surovina na výrobu drasla, jako materiál pro stavbu nářadí), takže počínaje 14. stoletím dochází zde k zakládání hutí. Z této doby pocházejí místní názvy jako: Sklenářova Lhota, Sklenařice, Sklenné a Skelné Teplice. Nejstarší historické zprávy o skle v oblasti Jizerských hor doložené archeologickým průzkumem jsou datovány z první poloviny 14. století. V 15. a 16. století hutí přibývá a rozšiřuje se výroba užitkového zboží – sklenic, pohárů, lahví, ozdob.
Sklářské rodiny přecházely z jedné pohraniční oblasti do druhé a zvláště v polovině 16. století dochází k přílivu sklářů do severních Čech. Výroba skla se stala zdrojem bohatých příjmů pro feudály, kteří při pronájmu půdy udělovali sklářům privilegia, ale stanovili i řadu omezení.
Postupem doby se zlepšovala jakost domácích skel, až posléze přidáním vápence do sklářského kmene se vytvořilo sklo známé jako český křišťál. Do této doby spadají počátky rozsáhlejší výroby drobného skleněného zboží a ozdob, které nastupují cestu do světa společně s českým křišťálovým sklem. Drobné skleněné zboží se vyrábělo při hutích již dříve a k jeho zpracování se využívalo hlavně zimního období. Byly při tom napodobovány benátské perly. Zákazníkům se dodávaly zprvu výrobky surové, později broušené a to i za hranice země do Saska a Hamburku.
Souvislost s broušeným kamenem
Již v dobách Karla IV. se těžily na Turnovsku polodrahokamy, které byly broušeny a leštěny a používány pro různé účely. Turnovské kamenářství má tedy neméně tak bohatou tradici jako výroba skla v hutích v Jizerských horách. Polodrahokamy byly nalézány v okolí Kozákova, na Ještědsku a na Jizerské louce.
Vzhledem ke zdokonalování technologií zpracování se stávají nové kameny cenově nepřístupné. Širší, méně zámožné vrstvy, přijímají proto náhradou imitované kameny, které poprvé uvádějí na trh počátkem 16. století Benátčané. V této skutečnosti je možno spatřovat základy pro pozdější průmyslovou výrobu bižuterních ozdob v dnešním pojetí, kdy se výrobce nesnaží vytvářet konkurenci pravým šperkům, ale podchycuje zájem širšího okruhu spotřebitelů o cenově dostupnější módní ozdobu.
Benátčané svou vysokou produkcí imitovaných kamenů z kompozičního skla ohrozili i původní kamenořezačské řemeslo. Turnovští jsou přinuceni čelit tomuto nebezpečí stejnou zbraní. Roku 1711 se bratřím Fischerům podaří v Turnově po pěti letech pobytu v samotných Benátkách a po mnoha vlastních pokusech utavit první kompozici barevného skla. Tím byl položen základ budoucímu proslulému oboru českého sklářství.
Skleněné kameny byly nejdříve vybrušovány z kousků, které vznikly rozbitím utaveného skla, později byly dělány odlitky v hliněných formičkách a způsob mačkání výlisků ze skleněných tyčí v železných formách zasazených do kleští je používán až ve druhé polovině 18. století. Takto mačkané kameny byly broušeny ručně, každý jednotlivý kus zvlášť až do konce 19. století. V Turnově se tak vytvořila tři odvětví výroby: skláři, mačkáři a brusiči.
V době, kdy zásluhou nového oboru výroby začíná v Turnově sklářství prospívat, prodělává sklářská výroba v Jizerských horách v polovině 18. století období krize způsobené rakousko-pruskými válkami, rostoucí hospodářskou soutěží s výrobní oblastí novoborskou a šenovskou a nikoliv na posledním místě zastaralými výrobními způsoby. Zakladatelské rodiny rezignují, nejsou způsobilé přizpůsobit se novým poměrům a postupně opouštějí své hutě. V této době vstupuje na hospodářské kolbiště v oblasti jizerské sklářské výroby rodina Riedlů. Dochází k velkému rozvoji výroby plochého i dutého skla, je zaváděna výroba broušených ověsů pro lustry a drobných předmětů ze skla.
Vývoj bižuterní výroby v 18. a 19. stol (1789-1870)
Pro vývoj bižuterního průmyslu v severočeské oblast jsou směrodatné v této době tyto ekonomické faktory:
- od konce 18. století se projevuje celkový pokles vývozu českého skla na zahraniční trhy a to z důvodů podstatného zlepšení jakosti konkurenčních výrobků
- čeští skláři sice chrání svůj monopol výroby křišťálového skla, avšak v roce 1730 začíná být v Benátkách vyráběno sklo po českém způsobu
- v obchodu a ve výrobě se projevují vlivy válek
- francouzská revoluce
Z těchto příčin dochází k zabavování velkého množství zásilek, k zákazu vandrování sklářských tovaryšů, k ustrnutí výroby. Dochází ke zvyšování cen surovin a dřeva, což má za následek zvyšování cen skla. Snižují se mzdy i zisky, dochází k přelivu kapitálu do jiných odvětví. Tato krize byla prohlubována nevhodným dopravním spojením jizerské oblasti, kterým byly zdražovány výrobky o větším objemu a váze. To má také vliv na orientaci na vhodnější drobné výrobky ze skla.
Charakter práce v hutích, které pracují pro tato nová odvětví, zůstává zatím na úrovni manufaktury. Tyto hutní prvovýroby pracují již v rozsáhlém barevném sortimentu a můžeme rozlišovat jejich dva hlavní typy:
- velké hutě, které vyrábějí sklo tvrdší duté a tyčové
- menší kompoziční hutě vyrábějící měkčí sklo s větším obsahem olova, které se vyznačuje vyšším lomem paprsků i barev
Z drobné řemeslné výroby, která pracuje pro rozšiřující se trh, se vyvíjí decentralizovaná manufaktura založená na dělbě práce. Přichází řada technických zdokonalení a objevů, která umožňuje zlevnění drobného skleněného zboží a rozšiřuje se okruh odběratelů. Jedním z nejdůležitějších je mačkání skla, s nímž souvisí nová přidružená řemesla jako rytci, formaři, atd. Druhovýroba se stala složitým kooperujícím aparátem postupně doplňovaným i výrobou kartonáže a jinými pomocnými provozy.
Začátkem 19. století je v tomto novém odvětví výroby jabloneckého zboží zaměstnáno na Jablonecku a Železnobrodsku již 10000 lidí. Problematika jednotlivých druhů zboží se podle současného komoditního členění vyvíjela takto:
Perle a perličky:
Sekané perle jsou na Jablonecku vyráběny již koncem 18. století, zhotovují se ze skleněných stéblin, které se sekají, zbavují se ostrých hran tavením a brousí se. Do obchodu se dostávají pod názvem „šmelc“, eventuelně podle počtu brousících postupů dvoukrátky, tříkrátky. Zboží schopné konkurence s benátským (rocailles) se podařilo zavést až roku 1860.
Proces mačkání skla jako základ výroby mačkaných perlí byl znám v Čechách již začátkem 18. století. K jeho širšímu uplatnění došlo teprve po objevu výroby skelné kompozice bratry Fischery roku 1711. Původní hliněné formy byly nahrazeny kovovými. Na Jablonecku dochází k velkému rozvoji této výroby ve dvacátých letech 19. století.
Duté perle foukané byly na Jablonecku vyráběny a dekorovány přibližně ve stejné době. Broušení perel se provádělo jednak ve větších brusírnách o několika brousících složeních, jednak po domácku na brusech otáčených ručně nebo šlapáním.
Skleněné knoflíky a vánoční ozdoby:
Na Jablonecku byly nejdříve vyráběny lampové knoflíky, později mačkané. Toto odvětví, jehož zakladatel není znám, se rychle rozvíjelo. Bylo zdrojem obživy několika tisíc lidí. Velký rozvoj výroby módních knoflíků nastává v šedesátých letech, což se projevuje v rozhodujícím podílu těchto výrobků na vývozu jabloneckého zboží ve druhé polovině 19. století.
O vánočních ozdobách nejsou na počátku 19. století zmínky. Existence výroby dutých perlí však nasvědčuje tomu, že podobné druhy ozdob mohly býti vyráběny.
Skleněné kameny:
Tento druh patří mezi nejstarší výrobky Jablonecka. Původ této výroby na Turnovsku je datován rokem 1711. V průběhu 18. století prošlo toto odvětví několika krizemi. Zřízení kompoziční hutě v Jablonci roku 1750 svědčí o rozšíření výroby skleněných kamenů v této oblasti, která zahrnuje také Rychnov a Rádlo, kde se soustřeďuje největší počet brusičů. V roce 1836 pracuje v Jablonci již 9 kompozičních hutí z celkového počtu 16. Odbyt skleněných kamenů směřuje hlavně do Německa, Ruska, Francie, Anglie, Ameriky a Orientu a rozlišují se již jednotlivé kvality: cínové kameny, ohněm leštěné, atd.
Kovová bižuterie:
Je označována také jako pasířská práce, jak se původně označovala výroba středověkých ozdobných pásů se zasazenými kozákovskými polodrahokamy a později výroba veškerých šatových ozdob z kovu, případně se zasazenými skleněnými kameny. Od roku 1766 bylo pasířské zboží vyráběno z kotlíků zhotovovaných ručním razníkem na dřevěné podložce. Kromě šatových ozdob se vyrábějí také hřebeny, přezky, kovové knoflíky, kování na dýmky a jiné drobné kovové zboží. Rozvoj pasířské výroby je však podmíněn zvýšením technické úrovně. Od osmdesátých let 18. století se provádí moření kovů, dále stříbření studenou cestou a leštění. Zvýšení úrovně výroby prospívá roku 1820 příchod několika pasířů z německého Obersteinu. Na Výstavě průmyslové výroby Čech roku 1829 ve Vídni sice není žádné pasířské zboží zastoupeno, soupis exponátů na této výstavě svědčí o převaze skleněného zboží nad kovovým. V roce 1842 jen pouze v Jablonci pracuje 53 pasířů, kteří vyrábějí nepravé šperky z kompozičních kamenů. O rostoucím významu tohoto odvětví výroby v průběhu 19. století není žádného sporu.
Vývoj dvou předních obcí v této oblasti probíhal takto:
V první polovině 19. století nepřesahoval JABLONEC svým významem a rozsahem ostatní střediska obchodu se sklem. Podle záznamů bylo na celém maloskalském panství na počátku 19. století 12.000 obyvatel. Jablonec měl v roce 1802 pouze 1.976 obyvatel, roku 1808 byl povýšen na tržiště a městem se stává až v roce 1866. Prudký rozmach prodělává Jablonec až po rakousko-pruských válkách, kdy se počet jeho obyvatel během třiceti let, z původních 6.752 v roce 1869, ztrojnásobil. Podílí se pak na vývozu drobného skleněného zboží v celé oblasti přibližně 60%. Nejdůležitějším výrobním zbožím byly broušené perle, které byly faktickým monopolem Jablonce. Již tehdy se dodávaly po svazcích o 1200 kusech. Za dob obchodu s otroky na guinejském pobřeží bylo možno za jeden svazek perlí v tržní ceně 1 dolaru získat výměnou otroka.
Důležitým obchodním střediskem byla i ZÁSADA. Blízkost hutí umožnila brzy rozšíření domácké výroby a již v 18. století vyjíždějí odtud celé karavany vozů se zbožím na veletrhy. Koncem 19. století, kdy rozhodující část obchodu ovládají již jablonecké exportní domy, dochází i zde k relativnímu přelidnění a jsou sem zadávány objednávky pro export, které nemohou levněji zpracovat domáčtí výrobci v nejbližším okolí Jablonce.
Vývoz jabloneckých skleněných výrobků, kompozičních kamenů a perel stoupá. V roce 1792 bylo vyvezeno za 45.000 zl. konvenční měny, v letech 1831-40 průměrně ročně za 663.000 zl. konvenční měny, v roce 1849 za 916.000 zl. konvenční měny, v roce 1856 včetně pasířských výrobků za 2.490.000 zl. konvenční měny. Počet mačkářů, výrobců vinutých perel a pasířů je několikanásobný. Rovněž exportních domů přibývá. Podíl jabloneckých výrobků (perliček, kamenů), na celkových vývozech skla stoupá z 3-4% v roce 1792 na 13% v roce 1850. Celková výroba skla v jablonecké oblasti včetně krystalerie a lustrových ověsů představuje pak téměř již 1/3 české sklářské produkce.
Z hlediska rozvoje výrobních sil zůstává sklářství a s ním související jablonecká výroba drobného skleněného a kovového zboží do šedesátých let 19. století na úrovni manufaktury – v prvovýrobě centralizované, v druhovýrobě rozptýlené. K novému období vývoje v severočeském sklářství je dán podnět novými možnostmi energetických zdrojů – zavedením uhlí jako paliva a regenerativního topení plynem. Končí pronikání hutí do pohraničních lesů a vysokých poloh s nevhodnými dopravními cestami. Hutě se vracejí zpět do údolí řek a blízkosti železnic.
Vývoj bižuterní výroby od konce 19. stol. do I. Světové války (1870-1917)
Ve druhé polovině 19. století dochází k důležitým změnám v ekonomické základně jablonecké výroby, jakou je používání nerostného uhlí, zavedení regenerativního topení plynem v hutích, vybudování plynárny (1872) a elektrárny (1891) v Jablonci, na úseku dopravy dokončení železničních spojů k hlavní trati na Liberec a konečně roku 1904 spojení elektrickou dráhou mezi Janovem a Rychnovem.
Na Jablonecku působí v sedmdesátých letech 19. století 9 hutí specializovaných na výrobu suroviny pro drobné skleněné zboží a ozdoby a mimoto zde existuje 67 kompozičních hutí. Nároky na hutní výrobu stoupají nejenom co do kvantity, ale i kvality a barevných odstínů skla. Je objeveno také tajemství speciálního skla – avanturinu, na něž měly doposud monopol Benátky. V druhovýrobě dochází sice k neustálému zvyšování počtu domáckých výrobců, na druhé straně však pokračuje koncentrace výroby do určitých středisek. Příznačným je pro toto období budování mačkáren, které byly zřizovány na jižních svazích Jizerských hor a v celé oblasti Černostudničního hřebene, vždy v určité vzdálenosti od bydliště pro nebezpečí, které znamená otevřený oheň. V mačkání mají základ rozsáhlé skupiny zboží jako knoflíky, mačkané perle a kameny.
Perle a perličky:
V roce 1887 se začínají vyrábět tzv. benátské perle (rocailles). Na rozdíl od kulatých perlí benátských byly v obchodě známy také české perle „šmelc“ sekané ze šestihranných stéblin. Také jejich výroba se dále zdokonalovala a jsou již od poloviny 18. století osvědčeným vývozním artiklem, hlavně pro průmysl nášivek. Jako tříkrátky jsou označovány perle podle počtu obroušených hran surových kuliček. V roce 1894 nahrazují tento artikl dvoukrátky, které byly obrušovány jednodušším způsobem. V této době dochází ve Francii k zavedení způsobu výroby perlí ze skloporcelánové masy (frity) formováním a vypalováním v peci. Tato výroba je ihned zaváděna také v Jablonci.
Skleněná bižuterie:
V této komoditě byly zpracovávány ponejvíce perle jednak na náhrdelníky a jejich větší velikosti na košíky, draperie a ozdoby. Důležitým a slavným oborem se stala výroba banglí (sleněných kroužků – náramků), které měly masový odbyt v Africe, Indii i Číně. Jejich dražší druhy byly broušeny, malovány, zdobeny kameny, atd.
Skleněné knoflíky:
Tento druh výrobků vstoupil do módy od šedesátých let 19. století. Jejich sortiment dosahoval počtu několika tisíc artiklů. Od jednoduchých mačkaných až k broušeným a bohatě dekorovaným vzorům, jakož i knoflíkům vinutým. Rovněž mačkání se neustále zdokonaluje používáním lépe vybavených leštěných forem, stříháním okrajů (broku) a jejich obrušováním (sejmováním), čímž se zvýšila kvalita zboží.
Skleněné kameny:
Výroba skleněných kamenů byla vzhledem k velkým nárokům na přesnost broušených ploch dlouho doménou rukodělné práce. První patent na strojní broušení kamenů v Čechách byl podán v roce 1891 Danielem Swarovskim a jejich výroba zavedena v letech 1905-8. Pro zvýšení efektů začala se pokrývat spodní strana kamene stříbrnou zrcadlovou vrstvou, tzv. simili. Swarovski zakládá s finanční pomocí francouzského zákazníka výrobu nejdříve v Janově Dole a později odchází do Wattensu v Tyrolích, kde našel příznivé podmínky a kde vybudoval moderní brusírenský podnik.
Kovová bižuterie:
Kovová bižuterie se stala v 19. století největším oborem jablonecké výroby. Její podíl na vývozech přesahoval od roku 1890 50%. Základní zpracování kovů se provádí na stroji a lisovny jsou již továrními podniky s moderním strojovým vybavením. Rytecká práce je však z převážné části prováděna po domácku. Výrobě prospívá již zmíněné založení elektrárny v Jablonci roku 1891, založení plynárny přineslo zdokonalení techniky spájení, pokroku bylo dosaženo v technologii galvanizace, při používání barev a smaltu, při leštění a při fastování kamenů. Některá místa se přitom specializovala na výrobu ozdob pro určité trhy, například Kokonín na prsteny a africké náušnice.
VÝVOJ BIŽUTERNÍ VÝROBY ZA PRVNÍ REPUBLIKY (1918-1938)
Jablonecká výroba byla již před 1. světovou válkou orientována z 90% na zahraniční trhy, takže rozpad rakousko-uherské monarchie – v jiných tradičních odvětvích severočeského průmyslu velmi citelný – se ve výrobě jabloneckého zboží nijak znatelně neprojevil.
Zvyšuje se průměrný počet zaměstnanců v podnicích a postupuje diferenciace výrobců. Svou vlastní cestu na zahraniční trhy se snaží v této době nalézti druhé centrum jablonecké výrobní oblasti – ŽELEZNÝ BROD – specializací své sklářské výroby (skleněné figurky).
Perle a perličky:
V poválečných letech bylo dosaženo rekordního obratu, který nebyl později opakován a souvisel s oblibou šatových ozdob a doplňků z rocailles v módních centrech. Československá výroba soutěží v této komoditě úspěšně s italskou konkurencí.
Skleněná bižuterie:
Nedaří se zavést mechanizaci mačkání a zlepšují se pouze mačkací kleště. Největší koncentrace výroby v oboru skleněné bižuterie je dosaženo u voskovaných perel, při jejich výrobě se zdokonaluje proces máčení v roztoku rybího stříbra.
Dochází k odklonu od skleněné bižuterie ve prospěch bižuterie kovové. Typickým příkladem je úpadek domácí výroby skleněných kroužků (banglí).
Skleněné knoflíky:
Tento druh zboží čelí poměrně nejlépe konjunkturním výkyvům. Obtížnost výroby knoflíků a náročnější příprava forem znamenají pro konkurenci větší překážky při zavádění vlastní výroby než u bižuterie skleněné.
Zdroje:
Vlastimil Vondruška – Sklářství
Antonín Langhamer – Legenda o Českém skle
Základní učebnice zbožíznalství bižuterie –Svaz výrobců bižuterie, Jablonec nad Nisou
Materiály z archivů