Volba povolání – úvaha
Psychologie a zvláštnosti dospívání
…“ Stabilita a duševní zdraví jedince spočívá na dvou sloupech: na rodině a povolání; zřítí-li se jeden sloup a je-li druhý dosti silný, unese tu tíhu celou; je-li slabý, celá stavba spadne.“…
(Vondráček, V. : Fantastické a magické z hlediska psychiatrie, str. 238, Columbus, Bratislava, 1993)
Podle E. H. Eriksona se každé životní období vyznačuje určitým vývojovým konfliktem, kterému je jedinec vystaven a který musí překonat. Tyto Eriksonovy fáze jsou následující:
- rok života: DŮVĚRA / NEDŮVĚRA vůči okolnímu světu.
- a 3. rok života: AUTONOMIE / POCIT STUDU z vlastních schopností, sebedůvěra.
- a 5. rok života: INICIATIVA / POCIT VINY podle reakce rodičů na aktivitu dítěte.
- až 11. rok života: PŘIČINLIVOST / INFERIORITA při poznávání světa.
- až 18. rok života: NALEZENÍ IDENTITY / DIFÚZNOST ROLÍ při zařazování se do společnosti, převzetí role svého pohlaví atd.
Mladší věk dospělosti: INTIMITA / IZOLACE ve smyslu pro navazování užších osobních vztahů, rozšiřování „já“ na „my“.
Střední věk dospělosti: PLODNOST / SEBEABSORBOVÁNÍ, tzn. produktivita vs. stagnace, sociální zralost vs. chudost sociálních vztahů.
Stáří: INTEGRITA / POCHYBOVÁNÍ, míra spokojenosti se sebou samým, se svým životem.
zdroj: http://www.help24.cz
Výběr povolání je jedno z nejvýznamnějších rozhodnutí v životě člověka. Se změnami společnosti za posledních dvacet let se změnil přístup v mnoha ohledech. Některá povolání jsou stabilně prestižní – lékař, učitel, právník, v současné době není zájem o učební obory a logicky na trhu práce chybí řemeslníci. Skoro to vypadá, že by každý chtěl být manažer, chtěl by mít vysoký plat a spoustu podřízených. Na konkrétní otázku, co chce dělat, odpovídá mladý člověk obvykle – mít se dobře. Na tom není nic špatného, avšak v záplavě vysokoškolsky vzdělaných lidí a jejich oprávněných požadavcích na finanční ohodnocení zaniká hlavní smysl řízení: mít odpovědnost za svá rozhodnutí.
Dříve se děti rozhodovaly ve velmi mladém věku, co chtějí dělat. Ze základní školy v devátém, později osmém ročníku, studijní typy odcházely na gymnázia s vyhlídkou pokračování na vysoké škole, méně studijní typy volily mezi odbornými školami a učilišti, kde se kladl důraz hlavně na praxi. Po roce 2000 došlo legislativními rozhodnutími k prodloužení přípravy na povolání. Pro mladého člověka je dobré, že déle studuje a může se specializovat až v pozdějším věku, na druhou stranu nevím, proč mají mít například zdravotní sestry a učitelky v mateřských školách vysokoškolské vzdělání. Argument, že vývoj směřuje stále rychleji vpřed, moc neobstojí, protože lidské tělo je stále stejné a technologie k jeho zkoumání jdou nastudovat „za pochodu“ již v pracovním procesu. Koneckonců, ve zdravotnictví, jako v jednom z mála odvětví probíhá prakticky povinné celoživotní vzdělávání. V mateřské škole děti potřebují padesát let totéž: zábavu a uspokojení svých fyziologických potřeb, což je schopný zajistit každý zdravý a odpovědný dospělý člověk i bez vzdělání.
Jen malé procento lidí může říct, že chodí do práce rádi a ještě menší, že práce je jim koníčkem. Takový člověk může hovořit o velkém štěstí. Pokud je mu však práce jediným zdrojem radosti, může být ohrožen workoholismem.
Dojde-li ke ztrátě zaměstnání, znamená to pro jedince velkou zátěž. Nejen, že přijde o pravidelný plat, ale také zpřetrháním vazeb na důležité sociální kontakty mu klesne sebevědomí. Mohou se dostavit pocity méněcennosti v důsledku absence uznání. Dlouhodobě jsou nezaměstnaností ohroženi lidé bez kvalifikace a ženy po skončení rodičovské dovolené a těsně před odchodem do důchodu.
Podle zdrojů ČSÚ bylo v roce 2007 z celkového počtu 354878 nezaměstnaných 191150 žen. Ve věku 30-34 let to bylo 26 996 žen a 16353 mužů. Ve věku 50-54 let to bylo 31258 žen a 22398 mužů.
Převzato z: http://www. csu.cz
Další ohroženou skupinou z hlediska nezaměstnanosti jsou absolventi bez praxe. Pokud mladý člověk po skončení vzdělávacího procesu nenastoupí nikam do zaměstnání, nedojde u něj ke správným návykům, které jsou důležité pro začleněnost člověka do společnosti.
V ideálním případě by každý dělal, co ho baví a dostal za to prostředky, které by upokojily jeho potřeby. Bohužel je tato myšlenka nerealizovatelná a tak se musí snažit každý sám podle svých možností a schopností.
Výběr povolání hraje v lidském životě významnou úlohu, pokud se volba nezdaří, nabízí se jako řešení chodit do práce pro peníze a svoje ambice a sny realizovat v osobním životě ve volném čase.