Vojtova reflexní lokomoce
Léčebná rehabilitace dětí s poruchou centrálního motoneuronu (Vojtova metoda reflexní terapie)
– dětský neurolog – Prof. Dr. Václav Vojta se narodil 12.7.1917 již. Čechách v Mokrosukách
– zasloužil se o rozvoj dětské neurologie a kineziologie
– autor metody reflexní lokomoce (Vojtova metoda)
– dokázal, že včasná diagnostika a terapie v prvních týdnech života má rozhodující vliv na hybnost
– snaha o pochopení lokomočních principů člověka
vojtova metoda (Vojtův princip)
– diagnostický a terapeutický systém, který se stal nezbytnou součástí diagnostiky a terapie hybných poruch hlavně u dětí
– základním principem je fakt, že v centrálním nervovém systému člověka jsou geneticky zakódované motorické vzory, které jsou v něm uloženy tzv. holograficky a ne topicky
– lokomoční projev člověka (pohyb vpřed) je zcela automatický a slouží k dosažení chtěného cíle, tzn., že nemyslíme na pohyb, který vykonáváme, myslíme jen na cíl, který chceme dosáhnout.
– každá lokomoce je automaticky řízena, vychází z jistého držení těla (postury) a je-li centrální řízení motoriky člověka nepostiženo, pak je prováděna ve zkříženém pohybu
– lokomoce je komunikační prostředek, který se zcela automaticky zapíná – neučí, ale „zapíná“ se
– vyjádření vztahu polohy a pohybu zcela jednoduše vyjádřil Magnus již v roce 1916 „Každý pohyb začíná v určité poloze a končí v určité poloze. Poloha doprovází pohyb jako stín.“
Vojtův systém můžeme rozdělit na tři základní kapitoly:
- vývojová kineziologie – ontogenetický vývoj člověka
- diagnostika
- terapeutický systém
vývojová kineziologie
– ontogenetický vývoj motoriky člověka je geneticky determinován, probíhá zcela automaticky a je pokračováním vývoje intrauterinního
– „hnacím motorem“ motorické ontogeneze je motivace dítěte , za předpokladu motivace dítěte se tedy automaticky objevují jisté svalové souhry, schopnosti dítěte se motoricky projevit a něco dosáhnout
– vyzrávání CNS (ontogeneze motoriky) je charakterizováno vývojovými stupni, každý vývojový stupeň je obsažen ve vyšším vývojovém stupni, což dokazuje kineziologická analýza těchto globálních motorických vzorů
– zabývá se motorickým vývojem dítěte a dává jasná pravidla k rozpoznání ideální hybnosti
– ontogenetický vývoj je dokončen samostatnou bipedální sociální lokomocí
diagnostika
– Vojtova diagnostika zahrnuje v první řadě vývojovou kineziologii, sedm polohových reakcí a dynamiku primitivních reflexů
– včasná diagnostika je důležitá vzhledem k dalšímu motorickému vývoji
– plasticita CNS (obnovování neurálních spojení, vytváření dalších spojení) je největší v raném věku
– pokud dítě nemá k dispozici „normální motoriku“, použije náhradní motorické projevy – v tomto okamžiku se začíná projevovat motorické postižení viditelně, „náhradní motorika se začíná fixovat a znemožňuje tak nástup „normální“ motoriky
– první „náhradní“ projevy je možno pozorovat v 6 týdnech (kontaktování, úsměv)
– „náhradní“ motorika se plně rozvine v 1. trimenonu a ve 2. se začne fixovat, začínat odstraňovat hybnou poruchu ve 3. trimenonu může být u vážnější hybné poruchy již příliš pozdě a že porucha bude mít daleko větší následky, než by měla při zahájení terapie v 1. trimenonu.
– odhalení pohybové poruchy ve čtvrtém trimenonu nebo dokonce ve věku jednoho roku dítěte nese s sebou velké následky, dítě, které by při včasně zahájené terapii mohlo být bez problémů a nebo s minimálními problémy, zůstává trvale postiženo
– výsledek rehabilitace je závislý na včasné intervenci, ovlivňující faktory jsou rozsah postižení, přístup rodiny
– diagnostický problém představuje i nenápadná hybná porucha – dítě se hrubě motoricky vyvíjí tzv. „docela dobře“ a ujde tak pozornosti jak rodičů tak i odborníků a objeví se až při vertikalizaci dítěte
příklad vyšetřovaných reflexů
- sací reflex
- orofaciální reflex
- chůzový automatismus
- Mooro reflex
- Galantův reflex
– hodnotí se trvání a intenzita reflexů, přítomnost či nepřítomnost
polohové reakce
– využívají se k odhalení stupně posturální zralosti CNS
– z kineziologických odpovědí můžeme usuzovat na vývojový věk, tzn. na stádium motorické ontogeneze, ve kterém se dítě momentálně nachází
- Vojtovo boční sklopení
- Trakční zkouška
- Landauova zkouška
- Peiper-Isbert
- Axiální závěs
- Collinsové horizontála
- Collinsové vertikála
– po zhodnocení polohových testů, primitivní reflexologie a spontánního chování dítěte můžeme udělat závěr, který v průběhu vývoje do 1 roku věku nazveme centrální koordinační poruchou
terapeutický systém
– zahrnuje tři modely:
model, který se aktivuje na břiše se nazývá reflexní plazení
model aktivovaný z polohy na zádech se nazývá reflexní otáčení
model, aktivovaný z polohy na obou kolenou se nazývá 1.pozice
– všechny modely jsou umělé a obsahují dílčí modely ontogeneze dítěte
– pracuje se na základě znalosti „spušťových zón“ – bodů na lidském těle
– dráždění zón pod tlakem – ve správném směru a určité poloze těla
– podráždění vyvolá vybavení „ideálního pohybového vzoru“, který je každému jedinci dán geneticky, aktivovány nezávisle na vědomí člověka
– terapie je nejúspěšnější pokud je zahájena před vznikem náhradních modelů
zdroj: http://www.rl-corpus.cz/vojta.htm