Věda a umění – esej
Dobrý den, paní doktorko A.,
posílám Vám několik, možná neuspořádaných, poznámek, o kterých jsem chtěl mluvit na semináři a které mě zaujali. Jde převážně o rozdíly mezi vědou a uměním, ale i příklad spojení. Tahle problematika je tak komplexní 1), že by se o ni mohlo mluvit velmi dlouho a já, jako nevzdělanec, bych to ani nedokázal a ani nejsem přítelem mnoha, v tomto oboru vyskytujících se, abstraktních spekulací.
Umění, od slova uměti v nejširším smyslu, znamená naučenou, získanou dovednost. V užším smyslu činnost tvůrčí, zaměřenou k vyjádření vjemu či zážitku. Překlad řeckého slova techné má význam umění, překlad latinského ars má tentýž význam. Právě technika je význam umění v jeho širším smyslu. Pojem technika již mírně zavání vědou. Přestože do jisté doby žila technika bez vědy, dnes jde ruku v ruce progresivně kupředu, zajišťujíce hybnou sílu pokroku společnosti. Jde o ryze pragmatickou činnost, zejména pak ekonomické důvody, vydělávající nám dnešní univerzální hodnoty. Pro pojem vědy máme dost exaktních definic, pro techniku též. Zabývejme se dále vztahem vědy a uměním v tom jeho užším významu.
Nejzásadnější rozdíl je objektivita vědy a subjektivita umění, která je prakticky neměřitelná. Nástrojem vědy je racionální a logické myšlení, mluvící matematickým jazykem. Právě tyto mechasnismy při analýze umění často selhávají, avšak je dobré se o analýzu umění pokoušet pro osvětlení některých aspektů, abychom mohli umění lépe pochopit a vychutnat. To je právě jeden z důvodů, přoč je umění tak kouzelné a vzrušující. “Umění je tu proto, aby rušilo. Věda uklidňuje“ prohlásil G.Braque, kubistický malíř.
Předměty vědeckých objevů tady kolem nás jsou, jen se musí objevit. Tuhle myšlenku dobře vyjádřil a rozvinul A. P. Čechov (nevím jestli jde o originální znění): „Vědy je zapotřebí, ale kdyby Newton byl ležel jinde a nepadlo mu na nos jablko, neupozornilo ho, že je tady pritažlivost zemská, pritažlivost by byla dál. On by ji neobjevil, objevil by ji někdo jiný. Za minutu, za vteřinu, za sto let. Ale kdyby Shakespeare nenapsal Hamleta, tak by nikdy nebyl, kdyby Leonadro da Vinci nenamaloval Monu Lisu, nikdy by už taková nevznikla. Kdyby velcí umělci neudělali svoje díla, tak jsme chudší.“ „Příroda je dílo vesmíru, umění je však dílem člověka.“ Řekl Karel Čapek.
Věda inspiruje umění více, než umění vědu, je to snad i tím, že umění může být inspirováno čímkoliv, bez jakýchkoliv ohledů, zda produkt bude muset být funkční, správný nebo objektivně platný jako to vyžaduje věda. Věda pro umění vytváří technologickou bázy. Příkladem je zvládnutí perspektivy v malířství, statiky v architektuře. Umění odráží společnost, čili i vývoj techniky.
Zajímavějším příkladem je pro mě psychoanalýza a surrealismus, paradoxně založený na nelogičnosti, dezorientaci a neslučitelnosti biomorfovaných tvarů v umístěném prostředí, stavící na programovém přístupu poznatků Freudovy psychoanalýzy – vědy! a opět paradoxně marxistické ideologii, tvořící mezi surrealisty nesmiřitelný rozkol v tomto ismu, uržovaného v chodu vůdčí osobností, otce směru, Andrého Bretona. Breton byl svědkem poválečných traumat jako pracovník na psychiatrickém oddělení, kde se setkal s nedávnými Freudovými výzkumy a pokusy o odkrytí nejniternějších zákoutí trýzněné mysli pomocí hypnózy. Osobní zkušenosti se staly zakladním kamenem formování surrealismu. Představitelé surrealismu se pokoušeli vniknout do nadrealné sféry nevědomí a ukázat ji světu vědomí. Bránou do nevědomí pro ně byly sny, jako cesta sloužilo různé navozování stavů mysli vypětím, nedostatkem spánku, hladem, drogami. Byli uchváceni freudovskými motivy, nevědomím, analýzou snů, vnitřními pudy i věčnou uměleckou inspirací žen. Pudy povahy převážně pohlavní, až perverzní a nevědomí, které vlivem výchovy a společenské konvence výchází najevo ve snech a ve snížených okamžicích sebekontroly, byly dobrým motivem pro umění, neboť i ostatní pozorovatelé mohou mít navozen pocit, že i takové nesmyslmé věci už možná někdy viděli jako obrazy duše, protože pudy nevědomě řídí každého z nás. Díla jako Sen Pabla Picassa, Dalího The Great Masturbator, Max Ernst a motiv Oidipova komplexu, mnoho snových strašidelných surrealistických krajin a další… Mohlo by se zdát, že jsou surrealistické transcendentální obrazy umělé, já myslím, že některé mohou naopak být i velmi přirozené.
Umění má své nezastupitelné místo v lidské komunikaci, má schopnost sdělovat jinak vědou nepopsatelné informace. Uvědomění si umění je možná mezník ve vývoji mezi zvířetem a človekem.
Petr Beran
…pro seminář Filosofické otázky vědy
1) zde by bylo možno pojem komplexní vyložit také matematickou definicí pojmu – mající reálnou i imaginární část
Použité zdroje, vypujčené myšlenky a fráze:
[1] T.Martin, M. O`Mahony: Surrealisté
[2] Britské listy-deník, série článků o umění: http://www.blisty.cz/list.rb?id=194
[3] Slovník filosofických pojmů:
http://smetisko.no-ip.info/filez/Slovnik%20filosofickych%20pojmu.htm
[4] V. Neff: Filosofický slovník pro samouky
[5] Wikipedie, otevřená encyklopedie: http://cs.wikipedia.org/
[6]V.Syrový: www.hamu.cz/zvuk/studio/dokumenty/Lit30z.pdf
[7]Referáty na téma: Freud, Sigmunt-analýza snů http://Referáty-seminárky.cz
[8]http://www.google.com