Úspěch při veřejném vystupování

Dá se předpokládat, že každý člověk dříve či později vystoupí před skupinou lidí. Mnohá vystoupení jsou pouze neformální, ale jednou může přijít den, kdy je třeba  myšlenky představit důležité skupině lidí. Tady může nastat kámen úrazu, pokud se člověk nezaměří na zlepšení těch kvalit, které jsou pro úspěšné obhájení vlastních názorů před publikem důležité. Mezi nejdůležitější patří kromě věcné správnosti a vhodného oblečení  náš hlas a řeč těla.

Hlas se podílí na celkovém dojmu, kterým působíme na lidi 38 procenty, 55 procent připadne na to, jak se  chováme a jak vypadáme, a jenom sedm procent na to, co říkáme. Nesmíme si ovšem myslet, že když vypadáme, chováme se a zníme báječně, můžeme si dovolit plácat nesmysly.V politice a v podnikání se ovšem předpokládá, že víme co říkáme nebo že se za nás  a naše tvrzení může někdo postavit a podpořit nás. Jde tedy spíše o to, jak své poselství umíme prodat. V případě, že své myšlenky prodat nedokážeme , nemáme velkou šanci v podnikání nebo ve veřejném životě obstát, natož se v něm nějak úspěšně prosadit.

Dobrý hlas dokáže podpořit naše profesionální postavení a také udržet pozornost posluchačů. Špatný hlas v nejlepším případě nudí a v nejhorším rozčiluje, čímž podkopává zbytek našeho image, který jsme si tak pracně vytvořili.

Náš hlas je podmíněn našimi životními zkušenostmi a také našim blízkým okolím- tím, kde a jak jsme vyrůstali, odkud pocházeli naši rodiče a také jaké školy jsme navštěvovali. Nesmíme ovšem opomenout vlivy cestování, druhy programů v rádiu a v televizi, které rádi sledujeme a taky jaký hlas má náš partner(ka). Mít hlas jasný, příjemný, bohatý, autoritativní nebo přátelský není dáno do vínku každému a spousta lidí touží po tom, svůj hlas do jisté míry změnit.

Je určitě mnoho možností, jak tohoto dosáhnout, ale ne každý má chuť vložit peníze do několika konzultací s odborníkem na nápravu řeči. Mezi metodami, jak zlepšit svůj hlas “samovýchovou”, můžem najít  například způsob nahrávání si vlastních krátkých projevů na magnetofon. Na každé nahrávce určitě najdeme něco, co bychom chtěli změnit a každý další záznam se stává indikátorem našeho pokroku. Určitě je také dobré číst si hodně nahlas a vnímat svou výslovnost, modulaci i tempo. Velice vhodné je číst nebo vyprávět dětem. Pokud udržíme jejich pozornost, znamená to, že vše děláme správně. Je ovšem důležité vybrat si vhodný příběh.

Když už jsme tak pracně zlepšovali naše řečnické schopnosti, dá se předpokládat, že někde vystoupíme. Největším nebezpečím je v tomto případě pro nás nervozita, avšak i zde existuje několik způsobů, jak se proti ní bránit. K velice důležitým věcem patří rozproudit v těle adrenalin, aby nevyvolal svalové napětí, které člověka ochromí. Je proto dobré si dát před vystoupením třeba rychlou chůzi po chodbě před jednací místností, čímž se tohoto nebezpečí zbavíme.

Dalším problémem, se kterým se řečník může setkat, je kyslíkový dluh. Je zapříčiněn dýcháním omezeným na horní část plic, které způsobila již zmiňovaná nervozita. Tady je důležité začít dýchat pomalu a zhluboka, přičemž samozřejmě  zapojujeme i dolní část plic. Při řeči je nutné dýchat pravidelně a uvolněně, je třeba také mluvit až zároveň s výdechem. Hlas potom bude znít hlouběji a kontrolovaněji.

Jestliže nám při řeči vysychá v krku, je nutné mít po ruce nějaký nápoj. Nedoporučují se horké nápoje jako je čaj nebo káva, zvlášť když je v nich mléko. Nepomohou ani nápoje šumivé či ledové. Nejvíce se  doporučuje navlhčit si hlasivky teplou vodou s plátkem citronu nebo se napít vody v pokojové teplotě. Pokud nikde po ruce není voda, a nám vyschne v ústech, je vhodné na chvíli přerušit vystoupení s tím, že potřebujeme  nahlédnout do poznámek a pár sekund se jemně koušeme do jazyka. To vyvolá sliny v ústech a pomůže navlhčit hrdlo. Je to ovšem východisko z vrcholné nouze a ve vlastním zájmu bychom se měli před každým vystoupením sami přesvědčit, že je voda po ruce.

I když technicky přednášíme proslov, to co děláme ve skutečnosti je, že předvádíme sebe sama. Samotní posluchači se během prvních tří minut rozhodnou, zda nás budou poslouchat či ne. Proto se všeobecně podtrhuje důležitost správného začátku. Ale kromě toho, že chceme posluchače zaujmout tím, co říkame, chceme je také zaujmout svým zjevem.

Chceme-li , aby posluchači naše argumenty přijali, musí být naše gesta, chování a hlas stejně přesvědčivé jako slova, jež říkáme. Je proto nutné vyhýbat se defenzívním postojům, jako objímání sebe sama nebo spínání rukou za zády. Takzvaná uzavřená gesta jako ruce zkřížené před tělem dávají najevo náš obranný postoj a vyjadřují obavy z toho, co říkáme.

Prezentování informací i sebe v nejlepším světle dosáhneme stálým udržováním tzv. otevřeného postoje, což v praxi znamená hlavně gestikulaci dlaněmi vzhůru. I když se snažíme dosáhnout toho, aby nám posluchači věřili, musíme dbát na to, aby naše gesta publiku nekázala, čili nepoužíváme napřažený ukazovák na zdůraznění argumentu nebo vsedě nespínáme prsty do špičky, což prozrazuje aroganci.

Ať je referát jakkoli vážný občasný úsměv pomáhá získat důvěru posluchačů. Je velmi vhodné rozdělit si lidi zrakem ve větším sále na skupiny a potom přejíždět očima od skupiny ke skupině. Lidé v té určité skupině budou mít pocit, jako bychom mluvili přímo k nim. K další skupině se přesuneme až po ukončení věty nebo myšlenky. Vyskytne-li se nějaký rušivý element, pohled z očí do očí mu ukáže, že si věříme a třeba tím některé výpady i omezíme.

Při vystupování na velkých konferencích se vyplatí prohlédnout si předem místo, kde budeme projev přednášet. Za řečnickým pultem by nám mělo být vidět dokonale alespoň do obličeje,

v nejlepším případě by mělo být vidět víc, asi až do poloviny hrudníku, abychom si udrželi pozornost posluchačů a nebyli pro ně jen mluvící hlava.

Velmi důležité je zjistit barvu pozadí. Pokud by jej tvořila tmavá opona, lehce by se mohlo stát, že přednášející v tmavém obleku by se proti ní ztratil. Takto si bez problémů zvolíme oblek v barvě kontrastní k pozadí. Nesmíme ovšem opomenout ani způsob osvětlení sálu,který také hodně ovlivní náš výběr vhodného oděvu.

Aby naše vystoupení mělo úspěch, musíme se samozřejmě zaměřit i na to, co si vezmeme na sebe. Pokud chceme dodat vážnosti tomu, co přednášíme, oblékneme se co nejkonzervativněji. Oblek podle situace zvolíme střední až tmavý a je při tom dobré vyhnout se proužkům, které odvádějí pozornost posluchačů a nutí je podívat se občas jinam, aby si oči odpočinuly. Košile bílá nebo v barvě slonové kosti, pokud se lépe hodí k barvě obličeje. Kravata by měla být zajímavá, nikoli příliš konzervativní, ani příliš výstřední. Vzor by neměl odvádět pozornost od našeho obličeje, ale kravata by zase neměla být jednobarevná. Aby se zpestřila jednolitá plocha obleku, může se použít kapesníček sladěný s barvou obleku.

Kapitola sama pro sebe jsou boty. Vždy musejí být perfektně vyblýskané s neošoupanou podrážkou a zásadně nesmějí být světlejší než oblek. Co se podrážky týká, v některých zemích se považuje za vrcholnou nezdvořilost, je-li při sezení vidět. Ponožky by měly být sladěné s barvou kravaty nebo kalhot a v každém případě dostatečně dlouhé, aby při sezení nebyl vidět ani kousek holého lýtka.

Ač byl styl odívání uveden až na samotný závěr, určitě nestojí na místě posledním. Je dobré znát barvy ladící k naší pleti, aby vůči barvě obleku náš obličej nebyl bezvýrazný. I tímto získáme větší jistotu, že naše názory budou kladně přijaty a že se svým vystoupením budeme mít úspěch.
PRAMENY:

1. Spillaneová- Image muže
2. Víkend-příloha MFD leden-květen1997