Ujgurská autonomní oblast – základní informace

Ujgursko je největší autonomní provincií Číny. Jeho přírodní bohatství na straně jedné a zároveň etnická odlišnost Ujgurů a Číňanů na straně druhé však z tohoto území činí konfliktní oblast, inklinující k separatismu.

Ujgursko, někdy také označováno jako „Ujguristán“, oficiálně však zvané jako „Ujgurská autonomní oblast Sin-ťiang“ leží v samém srdci Asie. Vzdálená západní provincie Číny, sousedící s osmi státy (Mongolskem, Ruskem, Kazachstánem, Kyrgystánem, Tádžikistánem, Afghánistánem a Pákistánem) byla po staletí součástí tzv. „historického Turkestánu“. Teprve komunistický převrat v Číně učinil konec tři tisíce let staré historii Ujgurů a samotný komunistický režim začal toto islámské obyvatelstvo násilně potlačovat a postupně asimilovat do čínského národa. [1]. Právě komplikované hranice tak vytváří velmi konfliktní situace, neboť většina států se Sin-ťiangem sousedících, je Ujgurům etnicky a nábožensky bližší než Čína a Ujgurové v minulosti s několika těmito etniky dokonce tvořili jeden stát. [2]

Samotný Sin-ťiang je největší čínská provincie, má rozlohu cca 1 660 000 km² a žije v ní asi 21 miliónů obyvatel. [3] Počet Ujgurů je sporný, bývá udáván okolo 9 milionů, ovšem podle neoficiálních odhadů může být jejich počet až několikrát vyšší [4]. I přes oficiální čísla jsou Ujgurové pátou nejpočetnější etnickou menšinou na území Číny a v samotné provincii je jejich etnikum bezpečně dominantní. [5] Kulturně, nábožensky a dokonce i jazykově je toto etnikum, vyznávající sunnitský islám, naprosto odlišné od zbytku čínského obyvatelstva. Ujgurové mají blízko k tureckému etniku a k Číně bylo jejich území připojeno právě až po tamní občanské válce v r. 1949. Krátce předtím (v letech 1944 – 1947) měli Ujgurové dokonce vlastní stát. Ten se nazýval Východní Turkestán, někdy též zvaný Východoturkestánská republika. [3]

Koneckonců, právě „Sin-ťiang“, znamená v čínštině „nová hranice“, i když Číňané tvrdí, že Sin-ťiang považovali za integrální součást Číny vždy a jeho anexi povaují za mírumilovné osvobození. [6]

Sin-ťiang je velmi bohatý na přírodní zdroje, ložiska ropy a uhlí a má také zásadní význam pro zemědělství a chov dobytka. [7] Přestože jde o oblast s poměrně nepříznivými klimatickými podmínkami, je důležitou oblastí i z hlediska vojensko-strategického, protože se zde nachází čínská základna pro testování jaderných zbraní Lop Nor. [8] Tato provincie tak tvoří určité nárazníkové pásmo mezi neklidnou střední Asií a středem Číny. V provincii Sin-ťiang se rovněž nalézají důležité zásoby zemního plynu. [9]

Právě existence surovin a zájem čínské vlády na energetické politice by měly činit z této oblasti spíše privilegované území, nicméně v důsledku nespokojenosti Ujgurů s čínskou politikou (zejména politikou populační a migrační), následnými násilnými incidenty a rebeliemi je to přesně naopak. [2]

Přestože formálně má mít oblast autonomii, ta není ze strany vlády dodržována. Stávající čínská politika má za cíl všechna etnika asimilovat a je si vědoma, že udržování národní, kulturní či náboženské identity by mohlo vést k možným separatistickým snahám, proto se tyto odlišnosti snaží likvidovat. Taková situace pak vede nutně Tento k ozbrojeným nepokojům a separatistickým tendencím, tak, jako právě v Ujgursku. [10]

Zdroje:

[1] WALTER, David. Ujgursko – zakázaná zóna. CzechPressGroup [online]. 1997 [cit. 2014-10-13]. Dostupné z: http://www.czech-press.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=115:ujgursko-zakazana-zona

[2] DUDOVÁ, Eliška. Menšinová politika Čínské lidové republiky: případová studie ujgurské menšiny. Brno, 2011. Dostupné z:http://is.muni.cz/th/274014/fss_b/Dudkova_Eliska_-_BC.pdf. Bakalářská práce. MASARYKOVA UNIVERZITA FAKULTA SOCIÁLNÍCH STUDIÍ Katedra politologie. Vedoucí práce Tomáš Šmíd.

[3] HORÁK, S. (2009) : Nástup Číny ve Střední Asii? Možnosti a limity vzájemných vztahů. Mezinárodní vztahy.

[4] Geographic Distribution of Ethnic Minorities“ – „Geografická distribuce etnické menšiny“ Dostupné z: http://www.stats.gov.cn/tjsj/ndsj/2010/html/B0111E.HTM

[5] Xinjiang [online]. 2.8.2012 Dostupné z: http://www.thechinastory.org/lexicon/xinjiang/

[6] LACINA, Jiří. Odraz problematiky separatismu v zahraniční politice Číny: Případová studie – Ujgurská autonomní oblast. Praha, 2014. Dostupné z: file:///C:/Documents%20and%20Settings/user/Plocha/zaverecna_prace.pdf. Diplomová práce. Vysoká škola ekonomická v Praze FAKULTA MEZINÁRODNÍCH VZTAHŮ. Vedoucí práce Emil Voráček

[7] Shujun, Yu. 2010. „Blueprint for a prosperous Xinjiang.“ Beijing Review. Dostupnéz: http://www.bjreview.com.cn/quotes/txt/2010-06/07/content_277099.html

[8] ŠLACHTA, M. (2007) : Ohniska napětí ve světě. Praha: Kartografie Praha.

[9] VAN WIE DAVIS, E. (2008) : Uyghur Muslim Ethnic Separatism in Xinjiang, China. Honolulu: Asia-Pacific Center for Security Studies.

[10] WELLENS, K. (2009) : Negotiable Rights? China’s Ethnic Minorities and the Right to Freedom of Religion. International Journal on Minority and Group Rights.