Učíme se jen od toho, koho milujeme – esej

1 Úvod

Láska hory přenáší, tak proč by nemohla být předpokladem k vůli něco se učit a naučit? A navíc dobrovolně a bez nucení. Své učitele si nemůžeme vždy vybrat sami, ovšem zůstává otázkou, zda se budeme chtít učit od někoho, kdo nám nepadl do oka. Jak procházíme životem, tak se postupně vymaňujeme z vlivu učitelů, které musíme vnímat, i když nechceme a sami si začínáme vybírat, od koho se budeme učit. A nejsou to jen učitelé ve škole. Jsou to rodiče, rodinní příslušníci, přátelé, spisovatelé, duchovní vůdci, politici i hvězdy zábavního průmyslu.

2 Učíme se jen od toho, koho milujeme

Ano, proč bychom se také měli učit od někoho, koho nemilujeme, nemáme ho rádi, není nám sympatický? Není to jen záležitost vztahu učitel – žák, ale toto pravidlo platí i v mnoha dalších vztazích, které život přináší. Například láska dítěte k rodičům je prvním předpokladem důvěry a pokud dítě věří, pak se učí, vnímá a rodičovská moudra tak přebírá za svá. Stejně tak je to ale i ve škole, pokud si dítě učitele neoblíbí, tak mu neuvěří a jen těžko bude přijímat látku, kterou učitel přednáší. I v dávné historii lidstva existovaly postavy, které pro celé lidstvo byly velkými učiteli, kteří byli všeobecně uznáváni a milováni. Byly to postavy disponující ohromným charismatem. Co je to charisma? Co dělá to, že někteří jedinci jsou milováni celými národy s tou největší oddaností a někdy dokonce až s absolutně nekritickou slepou důvěrou? Někdo možná odpoví, že se jedná o člověka krásného, silného či chytrého. Ale to je podle mě odpověď mylná. Pravý důvod nám zůstává skrytý, můžeme se jen dohadovat, že to je souhra určitých okolností, možná je to dar od Boha, ale záleží na tom vlastně tak moc? Prostě se TO stane, objeví se osoba mající pro druhé charisma, je všeobecně milována a přijata. A právě to jsou oni, od kterých jsou všichni ochotni se učit. A učí se rádi, necítí učení jako povinnost, oni se chtějí učit, oni chtějí být jako ONI milovaní. Vzpomeňme i velké postavy dějin. Kristus byl milován, byl následován a dnes jeho učení přijímají a uznávají miliony lidí na celém světě. Buddha byl za svého života přijímán ohromnou obcí následovníků, kteří by za jeho učením šli až na kraj světa. A Buddha je milován i 2500 let po své smrti a zdá se, že právě díky lásce jeho věrných, kterých jsou dnes stovky milionů, jeho učení bude stále živé. Ovšem Buddha i Kristus nebyli jen milováni, ale také upřímně a bezpodmínečně milovali, a to každého bez jakéhokoliv rozdílu. Ohromným neštěstím je ovšem láska a z ní plynoucí následování a akceptování lidí a jejich učení, jako byl například Hitler. Ano, i jeho lidé milovali a učili se od něj, uvěřili mu. A čím se jim za jejich lásku a důvěru odvděčil? Smrtí, hrůzou, strachem, válkou …  A jak je možné, že lidé uvěřili takové zrůdě? Jak je možné, že jej následovali, že mu věřili? Propaganda? Skvěle zvládnutá psychologie davu? Asi ano. Ale co chybělo nejvíc, je rozum, zdravý rozum těch, co uvěřili a milovali. Není dobré dát vždy na první dojem, krásné řeči či sliby. Jak je vidět může se slepá láska bez rozumu stát chybou až tragickou. Vždy bychom si měli vybírat toho, koho milujeme srdcem i rozumem. Měli bychom jej vnímat celou svou bytostí v jeho naprosté celistvosti a ve všech souvislostech. Možná pak zjistíme, že nejde o lásku, ale jen o jakési momentální poblouznění. K tomuto poblouznění, milování a následnému uvěření lidem, kteří to s námi nemyslí vždy nejlépe, dochází i v dnešní době, a to v ohromném měřítku. Vezměme si jen nepřeberné množství hvězd hudebního, filmového či modelingového průmyslu, za kterými by někteří šli až do pekla. Milující si myslí, že jejich oblíbené hvězdy je také milují, chtějí být jako ony hvězdy a rádi a bez nucení se od nich učí. To, že ono učení není vždy to pravé, je nasnadě. Oproti Kristu či Buddhovi nesledují tito novodobí učitelé blaho, prospěch a spokojenost všech, ale pouze prospěch, zisk a slávu svou. Pamatujme, že vše, úplně vše, se dá zneužít, ostatně učení Krista bylo později zneužito také a také to stálo miliony životů a neskutečné množství utrpení. Jak ale ubránit své děti i sebe před touto falší, která je založena pouze na zajímavé image a perfektní reklamě? Odpověď je snadná, je to LÁSKA, láska opravdová a upřímná, láska, která dává a nečeká zisky, ani díky, ani oslavování. Láska, upřímnost, opravdovost a nezištnost je ten nejlepší a nejúčinnější lék proti falešným učením. Protože „Učíme se jen od toho, koho milujeme“.

3 Závěr

Je až neuvěřitelné kolik se skrývá v jedné tak krátké a nenápadné větičce, kterou svého času vyřkl německý umělec a vědec Johann Wolfgang von Goethe, pravdy. Musíme si přiznat, že láska je opravdu nejvyšším citem, který je schopen ovlivnit mnoho lidí, mnohé děje a to i celosvětovém měřítku. Láska je ovšem vzácná, možná je tím nejvzácnějším, co v životě máme a poznáváme a tak s ní musíme i nakládat a chovat se k ní. J. W. Goethe vyřkl ještě jeden zajímavý citát: „Nikdo není tak beznadějně zotročen, jako ti kteří falešně věří, že jsou svobodní.“ A nejsou to právě ti, kteří propadli falešné lásce? A není právě zde láska a náklonnost nástrojem zneužívání?

4 Seznam použité literatury

K vypracování této práce nebylo použito žádné literatury ani jiných zdrojů.