Trojjediný a Osobní Bůh

Trojedinný Bůh  a Osobní Bůh

Sv. Pavel mluví s filosofii o oltáři k neznámému bohu – hledání, hmatání, tápání po Bohu; hledání horizontu – jednoty. Otázka po smyslu se objevuje kdekoliv na světe a též její odpovědi. Herakleitos – mnohost protikladů – bez základu, naproti tomu jednota vše co je jiné je v podstatě jedno. Východní pojetí všeho jako jednom, které se jinak manifestuje. Hledání monologické – lidská úvaha oslovení něčeho je bez odpovědi. Chápání neznámého prapůvodu monologicky je pozice mlčení o tom nemůžeme něco říci, jen to uchopujeme pojmy a ty ovládáme. Mluvit o Bohu = mlčet.

Osobní Bůh

Osobní Bůh ne Bůh jako osoba.- Osoba  pojem psychologický i filozofický. Tento pojem vzniká s významem Bůh, poté je teprve tento pojem aplikován na člověka. Bůh živý osobní je protipólem Boha neznámého. Bůh dá lidské tápající ruce podporu. Bůh o sobě tím něco sděluje – vyslovuje, ukazuje a daruje se = MANIFESTUJE SE Nezůstává uzavřený do nebe. Vzdálenost imanence od transcedence a jejich vzájemné pronikání. Člověk může, ale nemusí se manifestovat, ale i prapočátek může a nemusí se manifestovat. Transcendentální bytí – krása – jevení se; pravda – vyslovit se;  dobro – darovat se. Vím co je Láska? Prapůvod – základem bytosti, která se může manifestovat do dějin světa i jednotlivce, který souhlasí nebo nesouhlasí. Prapůvod není časově ani fyzicky omezen. My přitom ani nevíme, co je čas, protože z něj nemůžeme vystoupit – objektivně posoudit. Prapůvod je v čase i mimo něj. Prapůvod vstupuje svobodně, dává ruku a vstupuje do lidského dramatu, aby mohl být vůbec nalezen. Živý Bůh je ten, který se dává poznat. Ze starého zákona Prapočátek je hledaný, nenalezený se manifestuje člověku. Židé nechtěli mít svého osobního Boha a odmítají Jahve. Ale Bůh chtěl mít tento národ. Abrahám  není zachycen v Bibli v úvaze o Bohu, ale opouští svou kulturu, aby poznal prapočátek který se mu manifestoval, je osvícen (slovem); zdánlivé bláznovství. Abrahám se nechá oslovit, Prapočátek se manifestuje a začíná vést dialog. Zjevuje se jako živý host, který nemusí být přijatý. Toto není Abrahámova konstrukce vlastních úvah, jako například v Babylonské věži, kde jde o snahu člověka spojit imanenci s transcedencí. Mojžíš, kterému se Prapočátek zjevuje se ptá: Kdo jsi? A Bůh odpovídá: Jsem ten, který jsem. Člověk je nazvaný jménem a má možnost odpovědět nebo neodpovědět. Příběh Izraele má dialogický vztah s Bohem. Jsou vyvoleni ti, kteří ho předtím nehledali na rozdíl od jiných národů, kteří tuto snahu měli. Prapočátek je vede tudy, kudy oni jít nechtějí. Atheismus: já o něm nechci nic vědět, ale Prapočátek se bohužel manifestuje, neshoduje se s jejich představami. Bůh jsoucí vede Dialog. Ne Bůh filozofů, ale Oheň, všeobjímající světlo, jiné než u Platóna. Cíl dialogu je pomocná ruka – symbol svatby muž žena i Božské s kosmem. Ženich ukazuje je ruku nevěstě a ona ji chytne  a on se objeví celý. Ruka protrhává uzavřené nebe a lidským rozumem uchopitelně se ukazuje. (symbol zjevení se Boha v Kosmu) Cíl dialogu je tedy zjevení tváře, jak člověka tak toho kdo se manifestuje. Později synonymum osoba – tvář (prví symbol divadelní maska). Tváří v tvář vzniká vztah, V starém zákoně: nesmíš vidět mou tvář, abys nezahynul. Tvář vede k extázi = vyvedení z klidu, člověk velmi těžko snáší být mimo sebe – extazis. Jednání jsoucího má svobodu zcela se manifestovat či ne. To zasahuje stejně jedince i společnost. Sám o sobě nepodléhá nutnosti se manifestovat. Manifestuje se člověku a tímto oslovením mění jeho situaci. Už nemůže nevědět a musí se rozhodnout souhlasit čine. Bůh se manifestuje ve starém zákoně i esteticky, protože my vnímáme smysly – spojení mezi smysli a vnitřním tušením. Bůh se dává poznat, ale neznásilňuje duši. Jeli Prapočátek živý a nekonečný, tak jak může být všude a zároveň člověk být autonomní? Když je on všude, jak může být také ty? Je láska.

Trojjedinný Bůh

O trojici toho víme velmi málo. Člověk je svobodný jako ten, kdo je schopen oslovit. Prapočátek tě miluje a chce abys ho miloval. Jak to, když je všude a všechno, jak může vzniknout Ty a láska. Kristus: Boha nikdo nikdy neviděl, ale Kristus nám o něm vypovídá, Kristu má jiný vztah s Prapočátkem než ostatní lidé. Bůh se stále více konkretizuje, stává se tělem jeho velikost i krize. Tajemný a skrytý (poznatelný jen osvícením) se náhle manifestuje. To nejuniverzálnější se stává nejpartikulárnějším. Je uprostřed dějin, ale zároveň na počátku i na jejich konci. Na vztahu mezi Kristem a Prapůvodem stojí celé křesťanství. O počátku vypovídá člověk – manifestuje Boha, ale i Kristus, Logos – na počátku dějin ne čas, ale prapůvod  =  Otec „ Na počátku bylo Slovo“- Logos. Trojice – něco bylo Prapočátek. Logos a Pneuma-duch. Logos je věčně u Prapočátku a stává se člověkem, nepřevtěluje se Prapoč. Láska pouze u jednoho? Ne v maximálním egoismu, ale vztahuje se ke světu – ne láska sama o sobě, ale láska vztah minimálně dvou. Vztah v samotném Božstvu – Otec neustále daruje sám sebe – Logos přijímá sebe jako dar a nechává se dokonale vyslovit a neustále odtud povstává vzájemná láska – tak osobní a jedinečná – Bůh není samotář, ale živoucí ohnisko lásky. Duch udržuje odlišnost mezi vyslovujícím a slovem a zároveň jednotu. Analogie interpersonální – nalézt obraz Boha – být obrazem podle obrazu – (Paměť rozum a vůle). Milující milovaný a sám osobně milovaný – interpersonální. Buďte polodni – obraz plodnosti – muž a žena jedním tělem – dítě – plodnost fyzická, intelekt., duševní, duchovní – něco povstává (ne egoismus). Živoucí Trojice umožňuje, že člověk může druhého milovat. Osoba je charakterizována vztahem, bez vztahu je mrtvá. Trojice základ člověka – chtít či nechtít milovat – struktura přijetí a darování – z plodnosti vztahu ne z konstrukce. Člověk stojí tváří v tvář a nebojí se že ho bude negovat – je v nekonečném. Jinakost i společnost, vypovídá o Bohu jako o lásce darující se obdarované přijetí a nové darování. Člověk jako osoba – rytmus bytí přijetí sebe a darování se. Odlesk Božího pramene lásky. Souhlas sexu jako s darem a obdarovat. To co tuším v Bohu se odráží v člověku.