Učitel

Učitel neboli pedagog je jeden ze základních činitelů výchovně-vzdělávacího procesu. Učitelem označujeme osobu, která napomáhá procesu vzdělávání. Kvalitní učitel by měl napomáhat zlepšování prostředí, ve kterém se odehrává výchovný a vzdělávací proces, předávat své znalosti, motivovat žáky k získávání znalostí z dalších zdrojů, ale také rozvíjet jejich morální hodnoty. Učitel by neměl zapomenout ani na sebevzdělávání, neboť stejně jako jde vpřed doba, mění se i pohled na svět a přibývají nové znalosti.[1]

 

Ve školství se setkáváme s vyšším počtem žen. V českém školství se jev feminizace učitelské profese značně rozvinul. Naše republika se řadí mezi země s nejvyšší feminizací učitelské profese. Odhalit příčiny feminizace učitelské profese se pokoušejí odborníci po řadu let, ale jednoznačného objasnění se zatím nedosáhlo.

 

V České republice jsou uváděny zejména tyto příčiny: ustálená dělba práce mezi muži a ženami, nízká finanční atraktivnost učitelské profese pro muže, relativně nižší náročnost studia na pedagogických fakultách než na fakultách jiných škol. K zamyšlení tu je i prestiž učitelské profese.[2]

 

Syndrom vyhoření

Syndrom vyhoření (také syndrom vyhasnutí, vyhaslosti, vyprahlosti) byl poprvé popsán v roce 1975 H. Freudenbergerem v článku „Staff burnout“ v časopise Journal of Social Issues. Existují různé definice (např. ztráta profesionálního zájmu nebo osobního zaujetí u příslušníka pomáhajících profesí nebo vyhoření jako výsledek procesu, v němž lidé velice intenzívně zaujatí určitým úkolem nebo ideou ztrácejí své nadšení), které se shodují v určitých bodech:

– Jedná se o psychický stav, prožitek vyčerpání.

– Vyskytuje se zvláště u profesí obsahujících práci s lidmi nebo alespoň kontakt s lidmi a závislost na jejich hodnocení.

– Tvoří ho řada symptomů především v oblasti psychické, částečně i fyzické a sociální.

– Klíčovou složkou syndromu je emoční vyčerpanost, kognitivní vyčerpání a „opotřebení“ a často i celková únava.

– Všechny hlavní složky syndromu vyhoření vycházejí z chronického stresu.

 

Nejpodstatnějším znakem je posledně zmiňovaný chronický stres vycházející z pracovní činnosti, který může být doprovázen další zátěží z osobního života, sociálního i fyzikálního okolí atd. Profese je charakteristická vysokými nároky na výkon, bez možnosti delší úlevy a závažnými následky v případě omylu. Výkon takové práce bývá spojen s velkou odpovědností a nasazením, někdy s pociťováním „poslání“ profese.

 

Vyhoření je tedy důsledek nerovnováhy mezi profesním očekáváním a profesní realitou, mezi ideály a skutečností.

 

Fáze

Samotné vyhoření je výsledek dlouhého pozvolného procesu, který má následující fáze:

1. fáze, předfáze: jedinec pracuje co nejlépe, snaží se, přesto má pocit, že požadavkům není možné dostát a jeho snaha není dostatečně ohodnocena, tato fáze představuje jakési podhoubí pro vznik syndromu vyhoření
2. fáze: pocit, že jedinec nic nestíhá, jeho práce začíná ztrácet systém
3. fáze: vyskytují se symptomy neurózy (např. úzkost) spolu s pocitem, že jedinec stále musí něco dělat, přičemž výsledkem je chaotické jednání
4. fáze: pocit, že „něco uděláno být musí“, mizí a nahrazuje ho opačný pocit – že se nemusí nic; pouhá přítomnost druhých lidí jedince dráždí, přidružuje se ztráta veškerého nadšení a zájmu, převládá únava, zklamání a vyčerpání

 

Příznaky

Zvláště v poslední fázi se vyskytují tyto příznaky:

– únava a pokles výkonu

– deprese a úzkosti

– poruchy paměti a soustředění

– poruchy spánku

– tělesné potíže (trávicí trakt, dýchací soustava, sexualita, kardiovaskulární systém, …)

– nespokojenost, dysforie, neschopnost uvolnit se

– tendence k návyku na psychoaktivní látky (alkohol, tabák, …)

– snížení sebedůvěry a poruchy v interpersonálních vztazích

 

Je to tedy stav, kdy se u jedince vyskytuje ztráta činorodosti a poslání, pocity zklamání, hořkosti při hodnocení minulosti. Jedinec ztrácí zájem o svou práci i o osobní rozvoj, spokojuje se s každodenním stereotypem, snaží se pouze přežít, „nemít problémy“, je emočně „oploštělý“, dochází k redukci tvořivosti, iniciativy a spontaneity, převažují negativní pocity, přidružují se i somatické potíže.

 

Prevence a léčba

Při prevenci vyhoření je důležitý vlastní postoj člověka k práci – samozřejmě v ní má být pociťován smysl, ale neměla by být jediným cílem, smyslem a zájmem v jeho životě a sociální opora, jejímiž hlavními zdroji jsou: rodina, kolegové v práci, přátelé, zájmy a koníčky a celkově trávení volného času. Při léčbě vyhoření se také využívají psychologické přístupy.^[3]

 

Příznaky vyčerpání

Emoční – sklíčenost, bezmoc, beznaděj, ztráta sebeovládání, vznik např. nekontrolovatelného pláče, podrážděnosti poruchy spánku či výbuchy vzteku, pocity strachu, pocity prázdnoty, apatie, ztráta odvahy, osamocení.

 

Fyzické – nedostatek energie, slabost, chronická únava, svalové napětí bolesti zad, náchylnost k infekčním onemocněním, funkční poruchy (např. kardiovaskulární a zažívací potíže), poruchy paměti a soustředění, náchylnost k úrazům a nehodám vlivem nepozornosti.

 

Obecné rizikové faktory – nejistota pracovních poměrů spojená s nestabilitou na trhu práce a obavami ze ztráty zaměstnání, rostoucí náchylnost ke stresu v souvislosti s globalizací (např. nejistota související s přesunem pracovních pozic a příležitostí do zahraničí), vyžadování přesčasů ze strany zaměstnavatele, rostoucí tlak na zvýšení produktivity práce, rostoucí emocionální náročnost práce, neslučitelnost soukromého života a zaměstnání.^[4]

 

Jak předejít syndromu vyhoření

1. Snižte příliš vysoké nároky. Kdo na sebe i druhé klade neustále příliš vysoké nároky, vystavuje se nebezpečí stresu. Přijměte skutečnost, že člověk je nedokonalý a chybující.
2. Nepropadejte syndromu pomocníka. Vyhněte se nadměrné citlivosti k potřebám druhých lidí. Nesnažte se být zodpovědní za všechny a za všechno.
3. Naučte se říkat NE. Řekněte ne, pokud budete cítit, že je toho na vás nakládáno příliš.
4. Stanovte si priority. Nemusíte být všude a vždy. Nevyplýtvejte svou energii na nesčetné aktivity.
5. Dobrý plán ušetří polovinu času. Rozdělte si rovnoměrně práci. Větší úkoly si rozdělte na dílčí etapy, které budete schopni zvládnout.
6. Dělejte přestávky. Uvědomte si, že vaše zásoba energie je omezená. Nežeňte se z jedné činnosti do druhé.
7. Vyjadřujte otevřeně své pocity. Pokud se vás cokoliv dotkne, dejte to najevo. Udělejte to tak, abyste sami necitlivě nezasáhli druhého.
8. Hledejte emocionální podporu. Sdělená bolest, poloviční bolest. Najděte si „vrbu“, důvěrníka.
9. Hledejte věcnou podporu. Všechny problémy nemůžete vyřešit sami. Pohovořte si s kolegyněmi a kolegy, požádejte je o radu a o návrhy na řešení.
10. Vyvarujte se negativního myšlení. Jakmile zabřednete do hloubání a sebelítosti, řekněte si „stop“. Položte si otázku: „Co je na mně dobrého?“ Radujte se z toho, co umíte a dokážete.
11. Předcházejte komunikačním problémům. Práci si dobře připravte, sdělte spolupracovníkům i klientům hned na začátku svá očekávání a cíle.
12. V kritických okamžicích zachovejte rozvahu. V konfliktní situaci se nenechávejte svést prvním negativním pocitem k impulzivnímu jednání.
13. Projděte si zpětně kritické situace. Analyzujte svoje chování, navrhněte alternativy řešení. Zapojte kolegyně a kolegy.
14. Doplňujte energii. Vaše práce není pupek světa. Vyrovnávejte pracovní zátěž potřebnou mírou odpočinku.
15. Vyhledávejte věcné výzvy. Buďte otevření novým zkušenostem, dále se učte a vzdělávejte.
16. Využívejte nabídek pomoci. Jestliže máte pocit, že v kritických situacích nereagujete dobře, měli byste se snažit změnit své chování.^[5]

 

Zdroje

1) http://cs.wikipedia.org/wiki/Syndrom_vyho%C5%99en%C3%AD

2) http://www.novinky.cz/zena/styl/269796-syndrom-vyhoreni-stary-jev-v-novem-havu.html; datum zveřejnění 14. 6. 2012

3) http://ona.idnes.cz/zastavte-syndrom-vyhoreni-driv-nez-ublizi-vasemu-zdravi-pzv/zdravi.aspx?c=A110505_151325_zdravi_abr; zveřejněno 7. 5. 2011

4) Syndrom vyhoření z pohledu učitelů v praxi a možnosti jeho předcházení, Diplomová práce, Brno 2010, Bc. Jolana Zachová, Masarykova Univerzita, Pedagogická fakulta, Katedra sociální pedagogiky

5) http://cs.wikipedia.org/wiki/U%C4%8Ditel

[1]http://cs.wikipedia.org/wiki/U%C4%8Ditel

[2] Syndrom vyhoření z pohledu učitelů v praxi a možnosti jeho předcházení, Diplomová práce, Brno 2010, Bc. Jolana Zachová, Masarykova Univerzita, Pedagogická fakulta, Katedra sociální pedagogiky

[3] http://cs.wikipedia.org/wiki/Syndrom_vyho%C5%99en%C3%AD

[4] http://www.novinky.cz/zena/styl/269796-syndrom-vyhoreni-stary-jev-v-novem-havu.html; datum zveřejnění 14. 6. 2012

[5]http://ona.idnes.cz/zastavte-syndrom-vyhoreni-driv-nez-ublizi-vasemu-zdravi-pzv/zdravi.aspx?c=A110505_151325_zdravi_abr; zveřejněno 7. 5. 2011