Symbolismus v literatuře – výklad
Symbolismus je umělecký směr, který vznikl kolem roku 1880 ve Francii jako reakce na naturalismus v literatuře a impresionismus v malířství. Jeho cílem bylo zobrazovat věci, které nejdou racionálně popsat (např. emoce, nálady), tj. zobrazit nezobrazitelné. Symbolisté se snažili proniknout k podstatě skutečnosti, usilovali o vnímání umění všemi pěti smysly a k tomu jim měl pomáhat symbol, který nebyl přímým pojmenováním věci, ale sloužil jako prostředník mezi skutečným světem a „světem duše“ a měl náznakem odkrýt tajemství ukryté v nitru věci.
V literatuře se symbolisté snaží pomocí symbolů dostat pod povrch věcí, vyjádřit pocity a vnitřní stavy člověka, kdy symboly slouží jen k naznačení a každý čtenář si je má sám dotvořit. Autoři chtějí svými díly především zapůsobit, nezáleží jim na plném pochopení. Do literatury uvádějí volný verš, kladou důraz na hudebnost verše a používají odvážné metafory („když o podzim se řízl čas“) a celé řady symbolů, které mají vyvolávat emoce, barvy, zvuky a dojmy. Objevuje se i prolínání žánrů.
Za předchůdce symbolismu v literatuře je považován americký spisovatel Edgar Allan Poe. Ve své básni Havran vyjadřuje, za pomoci symbolu havrana, pocit hrůzy z konečnosti lidského života. Havran zde symbolizuje smrt.
Do symbolismu patří tzv. „Prokletí básníci“ – A. Rimbaud, Ch. Baudelaire a P. Verlaine.
Arthur Rimbaud, francouz, kterého vychovala jeho přísná a velice nábožensky založená matka. V 16 letech utekl do Paříže, kde se seznámil s Verlainem, se kterým se toulal po Evropě a měl s ním i homosexuální vztah. Mezi jeho díla patří sbírky Básně, Iluminace, básně Spáč v Úvalu a další. Ve své nejznámější básní Opilý koráb, stylizované jako výpověď korábu, který vypluje na moře a jeho posádka zmizí a on je volný a zmítá se v bouři až nakonec zatouží po domovině, symbolizuje básníka, který se zmítá v moři poezie a života jako koráb.
Rysy symbolismu se objevují v díle dalšího z prokletých básníků Charlese Baudelaira. Měl neradostné dětství – neshody s otčímem. Živil se jako lit. kritik a žil bohémským životem – holdoval alkoholu, drogám a sexu, což se mu stalo inspirací stejně jako jeho zážitky z cestování, např. Indie. Opovrhoval měšťáctvím, společností, sentimentalismem a romantismem, boří normy a svými díly šokuje. K jeho dílům patří sbírka Květy zla, kde se mimo jiné vyjadřuje i o umění, že má zobrazovat skutečnost ve všech jejích podobách. Baudelaire zde nehledá krásu v krásných věcech, ale v šerednostech. V básni Zdechlina se zamýšlí nad životem a smrtí a uvažuje o tom co bylo, do jisté míry bere smrt jako jinou formu života (procesy rozkladu na mrtvole). Ve své básni Vztahy se zabývá smysly a jejich vnímáním a chce aby si i čtenář užil tyto vjemy co nejsilněji.
Dalším z prokletých básniků je Paul Verlaine, který pocházel ze spořádané rodiny. Ale opustil svou ženu a vedl bouřlivý život. Ujal se mladého Rimbauda a při jedné potyčce ho postřelil. Zato byl souzen a strávil 2 roky ve vězení. Po propuštění se vrátil k tuláctví a alkoholu. Ve svém díle Umění básnické ukazuje jak má symbolismus vypadat. Dalšími díly jsou básně Spleen, Podzimní píseň a sbírka Moudrost.
Mezi symbolisty patří i Stephan Mallarmé, který se ve své poezii snažil o propojení jednotlivých druhů umění (literatura, hudba, výtvarné umění). Mezi jeho nejznámější díla patří Faunovo odpoledne a básnická sbírka Úchylky.
V české literatuře se symbolismus projevil především u Otokara Březiny, vlastním jménem Václava Jebavého. Tento autor byl velmi vzdělaný-četl filosofickou literaturu, ovládal řadu cizích jazyků a četl světové autory v originále. Působil jako učitel na obecné škole a svá díla zprvu otiskoval v časopisech Moderní revue a Rozhledy. Roku 1895 podepsal manifest České moderny. Zpočátku se věnoval především vlastenecké lyrice a veršovaným povídkám – Protější okno (novela), Román Eduarda Brunnera – autor je nejspíš sám zničil po neúspěšném pokusu o uveřejnění. Ve sbírce Tajemné dálky vzpomíná na své neradostné mládí, cítí se sám a touží uniknout z tohoto světa do tajemných dálek. Svítání na západě je sbírka s motivem smrti a dobrovolné samoty, které se jeví jako cesta k poznání. Sbírka Větry od pólů je vrcholem abstraktní lyriky, obsahuje mnoho filosofických myšlenek. Stavitelé chrámu a Ruce jsou dvě optimističtěji laděné sbírky s motivy spojení člověka a vesmíru a naděje v budoucnost. Šestá sbírka Země nebyla dokončena. Dalším autorovým dílem je soubor básnických próz Hudba pramenů, které byly vydávány časopisecky. V tomto souboru je převažujícím tématem umístění umění a krásy ve světe.
Dalším symbolistou české literatury je Antonín Sova, autor, který se věnoval i impresionismu-Květy intimních nálad, Z mého kraje, dobovým problémům-sb. Soucit a vzdor, Zlomená duše. V jeho symbolistické poezii jsou patrné rozpory mezi snem a skutečností. Vrcholem individualistické poezie je sbírka Údolí nového království s představou idylické země, budoucnosti a motivem poutníka. Dalším dílem je báseň Ještě jednou se vrátíme ze stejnojmenné sbírky, kde se krajina a příroda stává místem snu, životní harmonie a vzpomínek na šťastná setkání a naplněnou lásku. Při četbě si oba prostory uvědomujeme a často se prolínají. Sbírka Zpěvy domova je reakcí na 1. sv. válku s láskou k vlasti.
Karel Hlaváček, básník a výtvarník české dekadence a symbolismu, který pocházel z chudé rodiny, onemocněl tuberkulózou a ve 24 letech zemřel. Přispíval do časopisu moderní revue. K jeho symbolistickým dílům patří sbírka Mstivá kantiléna, jejíž tématem je boj Gézů a Španělů. Gézové se zde stávají symbolem touhy po pomstě.
Symbolismus je směr, který se objevil v literatuře, výtvarném umění i v hudbě např. u Clauda Debussyho. Tento směr byl roku 1914 odmítnut, dovoloval autorům vyjádřit cokoliv, co chtějí, ale za cenu, že ne vždy bude dílo pochopeno, tak jak je myslel sám autor, neboť každý si může určitý symbol vyložit jinak.