Svědkové Jehovovi
Úvod
Termín sekta v sobě obsahuje řadu problémů. Když použijeme v češtině slovo sekta, tak máme na mysli něco škodlivého nebo špatného. Nicméně už následovníci Krista v 1. st. n. l. byli označováni jako sekta nebo „ta cesta“.
Označení sekta
Pro člověka 21. století je velice obtížné správně označit jakoukoliv skupinu za sektu, a to právě pro její hanlivý význam. Slovo sekta v sobě zahrnuje jak význam ve smyslu odštěpení se od hlavního proudu, definováno normativním Slovníkem spisovné češtiny pro školu a veřejnost jako „náboženská skupina odštěpená od církve“ (nebo „jiné větší náboženské společnosti“, jak by dodal Slovník cizích slov z r. 1966).
Také jej však chápeme jako uzavřenou skupinu s temnářskými sklony.
V dnešní společnosti, zvláště pak v ČR je toto označení velmi zprofanované. Příčinu můžeme hledat i v komunistické propagandě. „Náboženství je opiem lidstva,“ řekl Karel Marx. Důsledkem bylo velmi kruté pronásledování věřících všech vyznání socialistickými vůdci.
„Termín sekta je používán v současné době, především marxisty, jako politická zbraň k ocejchování politických protivníků (nebo lidí s jinými názory). Tato metoda pochází ze socialistických států a první ji formuloval Lenin ve svých pracích. Důsledek takového ocejchování je podobný označení někoho za fašistu.“ Citováno ze zprávy Vyšetřovací komise anglického Parlamentu ohledně náboženské diskriminace v Německu 1996.
„Sekty jsou skutečně náboženský parazit,“ řekl v rozhovoru pro Český zápas Dr. Zdeněk Vojtíšek. Dnes můžeme pozorovat, jak je náboženská svoboda ohrožována tzv. experty na sekty.
Destruktivní kult
Tak, jako existují špatní lidé, existují i špatné lidské skupiny. V oblasti víry se jim říká destruktivní kulty. Destruktivní znamená ničivý, rozkladný, rozvratný; kult je uctívání; soubor postojů a úkonů zaměřených k vyjádření náboženské úcty vůči božstvům, duchům zemřelých a jiným nadpřirozeným bytostem; skupina vykazující tyto věci. Do jisté míry je destruktivní kult synonymem slova sekta v onom nesprávném použití, ale je to přesnější výraz, protože destruktivní se samozřejmě může stát jakkoli velká či tradiční náboženská společnost. Jako příklad destruktivního kultu v našem prostředí bych uvedla některé ze satanistických skupin.
Stejně tak jako je opravdu špatných lidí naprostá menšina, je i destruktivních náboženských skupin hodně málo. Sektolozi ovšem označují za destruktivní kdekoho, s kým z teologických důvodů nesouhlasí nebo když to prospěje jejich ziskům, i bez řádných důkazů.
Terčem sektologů jsou téměř všechna alternativní náboženská hnutí, přičemž objektivní informace o těchto skupinách jsou k dispozici jen vzácně.
Je na každém, aby posoudil prospěšnost či škodlivost té které náboženské skupiny sám.
Vývoj teologický
Dalším problémem je, že neexistuje přesná hranice mezi skupinami, které přijímáme jako přijatelné náboženské organizace a těmi, které odpovídají všeobecné představě o sektách, tyto dvě kategorie se vzájemně prolínají.
Jiným běžným, ale nelogickým rozlišením mezi sektou a církví je skutečnost, zda je příslušná skupina legalizována státní správou nebo ne. Sekta je náboženská společnost, která vznikla nedávno ve snaze reformovat nauku nebo praktiky větší a starší náboženské společnosti. Obvykle přejímá většinu učení původní skupiny, ale má i nové, odlišné ideje. Protože přerušila tradice, existuje mezi ní a okolím určité napětí. Mnoho sekt brzy zanikne, jiné přežívají. Další rostou a vyvíjejí se v náboženské společnosti, od kterých se případně zase odštěpují nové sekty. Jako sekty v tomto smyslu začínala mnohá náboženství i křesťanství.
Charakteristické rysy sekty
Čtyři charakteristické rysy sekty najdeme ve studii Odilo Štampacha „Sekty a nová náboženská hnutí“ (Praha, 1995):
- uzavřenost, pramenící z pocitu, že svět je nebezpečný. Proto styk s ním je třeba omezit na nejnutnější.
- fundamentalismus, jednoduchý, trochu primitivní přístup k pramenům, například k Bibli, bez přihlédnutí k dobovému určení.
- autoritářský způsob řízení, například publikační činnosti.
- utajování organizační struktury i vlastní nauky při misijním působení.
Sociolog Ronald Enroth ve své práci o sektách (česky pod názvem „Za novými světy“, Praha 1994) shrnul určující rysy sekt do devíti bodů. Upozorňuje, že ne všechny sekty musí mít nutně všechny tyto poznávací znaky. Třebaže Štampachovo hodnocení tři z nich konstatuje, je užitečné seznámit se s charakteristickými rysy sekt v podání amerického badatele:
- Vůdce, který autoritativně vyžaduje naprostou oddanost
- Vyznání a hodnoty jsou v protikladu k vyznání a hodnotám převládající kultury
- Pocit výlučnosti skupiny, jež disponuje „pravdou“
- Zákonictví s množstvím pravidel a omezení
- Důraz na pocity a emoce
- Pocit pronásledování
- Strach ze sankcí a trestů za neposlušnost
- Tajnůstkářství
- Odpor proti duchovním církví
U mladých lidí, zvláště pak u těch, kteří jsou sociálně deprivováni, může být velmi přitažlivý prvek opozice. Popření obvyklého mravního kodexu, který se v naší kultuře, utvářené křesťanstvím, opírá se o Desatero, je patrné na příklad v satanismu. Toto popření stávajícího systému hodnot dává členu sekty klamný pocit svobody. „Dělám si, co chci, ne to, co mi někdo určí“ – tuto sebevědomou větu je možno slyšet z úst mladistvých, ovlivněných Satanskou biblí Szándory La Veye často.
Pro ty, kdo trpí pocitem méněcennosti z nejrůznějších příčin (neschopnost se zařadit, problémy ve škole či zaměstnání, vztahové „mindráky“), znamená účast ve výlučném společenství sekty „zvýznamnění“ vlastní osobnosti. Prvek elitářství, vědomí, že právě já patřím k těm, kteří jediní znají „pravdu“, dodává pocit důležitosti a nadřazenosti nad ostatními, kteří jsou „vně“. Pocity a emoce hrají v životě mladého člověka významnou roli. Chce mít pocit štěstí a je ochoten jej získat i užíváním drog. Jedna z nich, nedávno v obrovském množství zajištěná policií, dostala příznačný název „Extáze“. Působí pocit štěstí a lásky ke každému. Háček je v tom, že po čase nastávají poruchy duševního života, které mohou ohrozit celou osobnost. „Krásné pocity“, jež nabízejí některé sekty (Misie božského světla, skupiny New Age a další) jsou podobně přitažlivé a podobně nebezpečné. Tento subjektivismus („mé osobní prožitky“) vytlačuje střízlivé rozumové uvažování.
Zdroje příjmů
Nejtypičtějším zdrojem příjmů sekt je finanční obětavost jejich členů. Některé z těchto organizací se získanými prostředky dále podnikají a rozmnožují je. Přesto základním faktem zůstává, že nikdy jindy nejsou lidé ochotni vzdát se tolika peněz jako když jsou o ně požádáni pod záminkou náboženství. Některé skupiny vyžadují od svých členů desetinu z veškerých příjmů, tzv. desátek. V některých jiných skupinách se vyžaduje při vstupu dokonce odevzdání veškerého majetku. Jiné skupiny zase vyžadují od svých členů bezplatnou práci pro organizaci. Platí, že v těchto skupinách se klade rovnítko mezi finanční obětavost a opravdovost víry. V důsledku toho se často členové „ předhánějí „ ve své obětavosti, aby stoupali po žebříčku prestiže ve skupině, která se jim stala jejich sociálním prostředím. Příkladem je náš český mesiáš Jan Dvorský (Parsifal Immanuel), kterému se podařilo vybrat od poměrně malé skupinky svých vyznavačů mnoho milionů na založení tisícileté říše.
SVĚDKOVÉ JEHOVOVI
Oficiální název: Náboženská společnost Svědkové Jehovovi
Zakladatel: Charles Taze Russel ( 1852-1916 )
Hierarchie společnosti:
- podle nasazení
- řádový člen
- pomocný průkopník (50 hodin v kazatelské službě měsíčně)
- pravidelný průkopník (70 hodin / měsíc)¨
- celodobý průkopník (nepracuje, většinu času tráví kázáním)
- misionář ( viz výše, ale pracuje přidělen v jiné zemi)
- podle postavení
( kázáním a přednášením ve sboru jsou pověřeni pouze muži)
- řádový člen
- služební pomocník
- starší (podobný jako kněz)
- cestující dozorce (dohlíží na určitou oblast v zemi, v jednotlivém sboru tráví 1 týden povzbuzování a vyučováním)
- zvláštní pozornost zasluhují členové žijíci v Bételu a vedoucí tohoto domu v zemi
Charakteristika:
Odmítají mnoho tradičních křesťanských doktrín. Nevěří v nesmrtelnou duši ale ducha=síla k životu, která mizí se smrtí. Po Armagedonu bude člověk vzkříšen k lepšímu životu, pokud si to zaslouží. Dále odmítají nauku o Trojici, další základní kámen křesťanských církví. Ježíše považují za Božího syna, kterého stvořil sám Bůh, jako jediného. Jsou přesvědčeni o brzkém konci světa, kdy dojde k rozhodující bitvě Armagedonu mezi Ježíšem Kristem a říší zla představovanou Satanem jako vládcem světa, ostatními církvemi a politickou mocí. Mají přísnou centrální organizaci každá země má většinou v hlavním městě tzv. Bétel (odbočka) = boží dům, z nějž se řídí dění v jednotlivých sborech( s hlavním centrem v Brooklynu ). I přesto se v jednotlivých sborech liší přístupy k důležitým otázkám, jako je např.styk s vyloučenými.Provádějí rozsáhlou propagaci časopisy Strážná věž a Probuďte se! a jiným publikacemi. Tato propagace je pro členy službou lidem i Bohu a uvnitř společnosti je vnímána jako povinnost každého člena. Hlavním cílem je oznámit lidem „dobrou zprávu o blízkém Armagedonu a následujícím Božím království“. Odmítají mj. krevní transfúzi a dříve i povinnou základní vojenskou službu. Za dob fašismu byli zavíráni do koncentračních táborů pro nezdravení „heil Hitler“ a neúčast ve válce. V komunismu byli perzekuováni, mnoho z nich ve vězení za to, že nebyli ve straně ani nechodili k volbám. Při soudu byl použit zákon o „Maření státního dohledu nad církvemi“.Neslaví žádné svátky, pouze si připomínají Kristovu smrt – „památnou večeři“. Velmi přísně se nezapojují do politiky.
Stručná historie: Charles Taze Russel se narodil 16.2.1852. V 17 letech se setkal s adventismem, což jej přimělo k založení neformální skupiny, jejímiž členy byli vesměs jeho známí a která měla všem jeho členům pomáhat ve studiu Bible. Zde se začala formovat nauka, která později stála u zrodu organizace Svědkové Jehovovi. Russel věřil v neviditelný návrat Ježíše Krista na zemi. V roce 1879 začal vydávat časopis Sionská věž a Posel Kristovy přítomnosti.
- 1881 – založena Zion´s Watch Tower Society ( sionská traktátní společnost
Strážná věž )
- 1886 – vyšel první díl série knih Millenial Dawn, The Divine Plan Of The
Age ( Božský plán věků )
- 1889 – dokončena čtyřpatrová budova v Allegheny, hlavní sídlo společnosti
po dobu devatenácti let
- 1891 – 19. Až 26. Dubna se konalo první shromáždění Badatelů Bible
- 1892 – Strážná věž oznámila, že v roce 1914 dojde ke konci Světa a že se
Ježíš Kristus vrátí
- 1909 – ústředí Společnosti se přestěhovalo do Brooklynu
- 1916 – zemřel Charles Taze Russel
- 1918 – Rutherford a jeho sedm spolupracovníků bylo zatčeno, neboť
Badatelé Bible odmítali vstoupit do armády
- 1920 – byl označen rok 1925, kdy budou vzkříšeni z mrtvých věrní Starého
Zákona, rovněž mělo dojít k „ nastolení nových řádů na světě“
- 1924 – začala vysílat první rozhlasová stanice Společnosti – WBBR
- 1931 – na sjezdu v Columbu byl přijat nový název – SVĚDKOVÉ JEHOVOVI
- 1942 – zemřel Rutherford, jeho zástupcem se stal N.H.Knorr
- 1943 – otevřena první třída biblické školy Strážné věžě Gilead – poskytuje
pětiměsíční školení pro budoucí misionáře
- 1961 – v angličtině vyšel Překlad nového světa Křesťanských řeckých písem
( vlastní překlad Bible )
- 1977 – po Knorrově smrti se stal novým prezidentem F.Franz
- 1983 – Raymond Franz, odpadlík, bývalý člen vedoucího sboru Společnosti a
synovec prezidenta F.Franze, vydal svoji knihu Krize svědomí, kde
popsal své negativní zkušenosti se Společností
- 1992 – zemřel F.Franz a novým prezidentem se stal M.G.Henschel
- 1993 – Náboženská společnost Svědkové Jehovovi v České republice byla
registrována podle zákona č. 161/1992 Sb.
Základní body nauky Svědků Jehovových:
Jejich společnost je jedinou pravou společností.
Všechny církve považují za náboženské sekty, katolická církev je nazývána „ babylónská nevěstka“ a papež je zobrazován v mitře s Hitlerem.
Na rozdíl od tradičního křesťanství Svědkové nevěří v Trojici, Ducha svatého považují za „ boží činnou sílu“, Ježíše pak ztotožňují s archandělem Gabrielem.
Jehova je jediný pravý Bůh.
Ježíš Kristus je jediný zplozený Boží Syn, jediný přímo stvořený Bohem.
Satan je neviditelný „ panovník tohoto světa“.
Nynější svět bude zničen a nahrazen Božím královstvím spravovaným Kristem, který bude z nebes vládnout spolu s malým stádem ( 144 000 vybraných lidí ).
Ostatní lidé, kteří získají Boží schválení, budou žít navždy na zemi.
Velký důraz je kladen na dodržování biblických norem ohledně křesťanských vlastností ( sexuální mravnost, osobní poctivost a věrnost v plnění manželských a rodinných odpovědností, podporování stability rodin, odmítání tabáku a zneužívání drog, odmítání transfúze krve ).
Neutrální postoj k politickému dění ( neúčast na volbách, nezdravení vlajky a dalších státních symbolů, odmítání vojenské služby, neslavení svátků – vánoce, velikonoce, Nový rok, narozeniny,…).
Jsou přesvědčeni, že od roku 1914 žijeme v „ posledních dnech“ a že konec tohoto systému věcí můžeme očekávat každým dnem.
Hnutí je řízeno centralisticky a teokraticky úřadujícím prezidentem, který je volen na celý život.
Závěr
Otázka: „Jak je možné, že se člověk rozhodne vstoupit do sekty či se přidá k uctívání nějakého kultu?“, má více odpovědí. Může se jednat o:
Zneužití přirozených potřeb člověka. Zneužití momentální situace člověka. Zneužití náboženskosti člověka. Zneužití sugestibility člověka. Zneužití biologických faktorů.
Já sama jsem členem výše zmiňované společnosti. Ke vstupu do ní mě však nepřivedla ani jedna výše uvedená možnost. Byla jsem k ní jednoduše vychována. I přesto má cesta k Bohu byla složitá. Z vlastní zkušenosti vím, že ani takto vedený člověk nemá ve všem jasno. Osobně si nemyslím, že společnost Svědkové Jehovovi je nějak nebezpečná, ale jako v každém společenství, i zde se najdou lidé fanatističtí i se sklony k sektářství. SJ prošli již dlouhou cestu od svého vzniku a od sektářství se pomalu ale přece vzdalují. Snažím se sledovat dění uvnitř ve společnosti a její vývoj a pevně doufám, že věci, které jesště potřebují vylepšit, brzy vylepšeny budou.