Suicidium, sebevražda

Úvod

            „Suicidium i suicidiální chování představuje závažný problém, který je v centru zájmu řady odborníků. Je možné na něj pohlížet z hlediska medicínského, psychologického, filozofického, etického, sociologického nebo právního. Jde o akt, který blízkým lidem něco vzkazuje, něco důležitého sděluje. Jde o tragický výkřik zoufalství, který vyvolává pocity viny, smutku a beznaděje. Suicidiální chování představuje širší pojem, obsahující nápady, myšlenky, výroky a proklamace, aniž by muselo dojít k vlastnímu suicidiálnímu aktu. Masaryk rozlišuje sebevraždu v širším slova smyslu od sebevraždy v užším slova smyslu. Sebevražda v širším slova smyslu je podle něj „ten nepřirozený způsob smrti, jenž přivoděn byl neúmyslným vsahováním v životní proces, ať kladným, činným vlastním jednáním, či záporným, trpným chováním se vůči nebezpečí života“. V užším a vlastním slova smyslu sebevrahem je pak v jeho pohledu „ten, kdo učiní svému životu konec úmyslně a vědomě, kdo si smrti jako takové přeje a je si jist, že svým jednáním či opominutím smrt si přiovdí“. Sebevražedné jednání je považováno celosvětově za zdravotní problém, kterému věnuje pozornost i Světová zdravotnická organizace.“ (Koutek, Kocourková, 2003, str. 11 – 12)

Příčiny sebevražednosti

„Kteří lidé jsou nejvíce ohrožení? Na tyto otázky nezná nikdo vyčerpávající odpověď. Není možné předpovědět, kdo sebevraždu spáchá a kdo ne. Jedna z nejdůležitějších odlišností vyplývající z výzkumů sebevražd je rozdíl mezi lidmi, kteří se o sebevraždu pokusí, ale nezemřou, a mezi těmi, kteří se skutečně zasebevraždí. Řada vědců se domnívá, že se mnoho lidí pokouší o sebevraždu, aniž by chtěli doopravdy zemřít. V této skupině „pokusů“ je sebevražda prostředkem, jak dát najevo nějakou skutečnost o svém životě. Je výrazem toho, jak jsou problémy vážné, je zoufalým voláním o pomoc.“ (Frankel, Kranzová, 1998, str. 75 – 77)

„Obecně lze říci, že sebevražda bývá vyvolána nějakou ztrátou nebo neúspěchem. Následující seznam obsahuje příklady událostí, které mohou být takovým způsobem prožívány. Je to například rozchod nebo rozvod rodičů, či smrt někoho z rodičů. U nejistích jedinců to může být rozchod s přítelem či přítelkyní, nebo rozchod s kamarádem kvůli hádce, či v důsledku přestěhování do jiného města či kvůli přerušení kontaktu po absolvování školy. Dále to může být přestěhování do jiného města, neúspěch ve sportu, učení či v jiných dovednostech, zranění (které může znamenat konec kariéry ve sportu, hudbě nebo v tanci). U dospělých to často může být ztráta zaměstnání nebo zamítnutí žádosti o vysněnou práci, či zklamání z něčeho,s čím byly spojovaný obzvlaštní naděje. Tyto příklady jsou považovány za časté spouštěcí události vedoucí k sebevražednému pokusu či sebevraždě.“ (Frankel, Kranzová, 1998)

Způsob sebevraždy

        „Patrně si každý sebevrah přeje rozloučit se s životem způsobem co možná rychlým; varuje se zbytečné bolesti, spíše se snaží učinit si smrt co možná příjemnou a vyhýbá se veliké námaze sil, protože jeho životní síla je zlomena. Nyní jak statistika ukazuje, užívá se nejčastěji provazu.“ (Masaryk, 1998, str. 105)

Formy suicidálního chování

„Rozlišujeme suicidiální myšlenky, suicidiální tendence, suicidiální pokus a dokonané suicidium. Nejsilnější tendence zemřít se pak projevuje sebevražedným pokusem a dokonanou sebevraždou.“ (Koutek, Kocourková, 2003, str. 27)

„Bilanční sebevražda je suicidium dokonané na základě předchozího bilancování, kdy postižený dojde k závěru, že jeho stávající situace je pro další život neúnosná. Tomu je blízká biická sebevražda, tedy sebevražda v normálním duševním stavu, na základě motivů vycházející z reality. Při hodnocení těchto forem sebevraždy však musíme odlišovat motivy patologické. Účelově suicidiální jednání je charakterizováno jako jednání, jehož cílem není smrt, ale vyřešení jinak svízelné situace. Tomu je podobné demonstrativní suicidiální jednání. Rozdíl je v tom, že při účelovém jednání je tento cíl sledován nevědomě, při demonstrativním vědomě. Zkratkovité suicidiální jednání je taková suicidiální aktivita, při níž jedinec jedná zkratovitě. Za takové jednání můžeme považovat např. to, když školák dostane špatnou známku a zareaguje tak, že zahodí žákovskou knížku. Suicidiální jednání zkratkovitého charakteru probíhá stejným způsobem. Neuvědomí si v první chvíli, že tím situaci nejen nevyřeší, ale ještě ji zhorší.“ (Koutek, Kocourková, 2003, str. 31)

„Mezi zvláštní případy nedokonaného suicidálního jednání patří parasuicidum a simulace suicidálního jednání. Parasuicidum je sebevražedný pokus, kdy sebevrah nemá v úmyslu zemřít, jedná se především o sebepoškozování, které může ovšem skončit smrtí. Simulace suicidálního jednání je jednání, kdy jedinec pouze předstírá sebevraždu, většinou chce tímto aktem něčeho dosáhnout nebo se vyhnout nepříjemnosti.“ (www2)

Suicidiální příznaky

        „U každého pacienta musíme věnovat pozornost příznakům, které mohou naznačovat riziko suicidálního (sebevražedného) jednání. Popisuje se škála příznaků: taedium vitae (pocit, že život za nic nestojí, již mě v životě nic pěkného nečeká, negativní hodnocení) se považuje za první krok k úvahám o sebevraždě. Dále se popisuje suicidální myšlenky. Ty mohou být buď vágní, nekonkrétní (bylo by lepší, kdybych nežil, sebevražda by vyřešila mé problémy…) nebo konkrétní, kdy pacient uvažuje přímo o tom, jak by sebevraždu realizoval. Suicidální tendence jsou stavem, kdy pacient bojuje s nutkáním sebevraždu realizovat, je to určitý stav „na hraně ostří“. Suicidální pokus – tentamen suicidii – je nezdařený pokus o sebevraždu, dokonaná sebevražda pokus zdařený.“ (www1)

Pomoc

        „Lidé všech věkových skupin a s různými problémy často zjišťují, že některé druhy terapie nebo poradenství jsou užitečné. Mluvit o svých problémech s terapeutem může být jak nepříjemný, tak osvobozující zážitek.“ (Frankel, Kranzová, 1998, str. 106)

„Linka důvěry může být dobrý první krok pro někoho, kdo se cítí být přitahován sebevražednými myšlenkami nebo sebepoškozujícím jednáním. Linka důvěry je pracoviště, které je možné kontaktovat prostřednictvím telefonu. Na linku důvěry se můžete obrátit s jakýmkoli problémem, pokud nejde o linku, která má ve svém názvu určitou specializaci. Pracovník linky důvěry s vámi bude hovořit, aniž byste se museli představit a říci svoji adresu. Většina linek důvěry má nepřetržitou službu nebo má provoz do pozdních večerních hodin. Pokud se ocitnete v těžké naléhavá situaci, v níž můžete například cítit neúnosný strach nebo úzkost, depresivní pocity nebo sebevražedné nutkání, můžete zavolat právě v tu chvíli, nemusíte hledání pomoci odkládat.“ (Frankel, Kranzová, 1998, str. 107 – 109)

„Krizové centrum je pracoviště zaměřené na pomoc lidem v naléhavých životních situacích. Jeho provoz bývá často nepřetržitý. DO krizového centra je možné přijít dle vlastního uvážení, není třeba se dopředu telefonicky ohlašovat, někdy ale může být výhodné se s pracovníky krizového centra nejdříve spojit telefonicky. Důležité je vědět, že pro každého člověka znamená krize něco jiného, neexistuje měřítko, které by označovalo míru krize.“ (Frankel, Kranzová, 1998, str. 109)

Zdroje

Literatura

• Frankel B., Kranzová R. 1998. O sebevraždách. Praha : NLN, s.r.o., 1998.
• Koutek J., Kocourková J. 2003. Sebevražedné chování. Praha : Portál, s.r.o., 2003.
• Masaryk, T.G. 1998. Sebevražda. Praha : Ústav T. G. Masaryka, 1998. ISBN 80-901971-4-0.

Internet

• [Online] [Citace: 19. 4 2014.] http://telemedicina.med.muni.cz/psychiatricka-propedeutika/index.php?pg=text–vysetreni-v-psychiatrii–vysetreni-psychickych-potizi–suicidium .
• [Online] [Citace: 19. 4 2014.] http://www.claudia.8u.cz/?page_id=47.