Stres

V dnešní době existuje řada definic stresu. Hans Selye jej definoval jako nespecifickou odpověď na jakékoliv narušení vnitřní rovnováhy organismu. Rozlišil také dva zcela odlišné druhy stresu- eustres a distres.

Distresem označujeme neuspokojení vitálních potřeb či stimulaci center nelibosti v limbickém systému. Tato stimulace vzniká automaticky při potenciálním nebezpečí a může být ovlivněna procesy učení. Z definice vyplývá, že tento typ stresu je škodlivý, a měli bychom se ho snažit dávkovat (k tomu je zapotřebí opravdová sebeanalýza). Je spojen s nemocemi, depresemi, osamělostí.

Eustres je naopak uspokojení vitálních potřeb či stimulace center libosti v limbickém systému, přičemž to závisí nejen na vnějších podmínkách, ale i na našich naučených reakcích. Přináší do života zdraví, spokojenost, zdraví, štěstí a proto bychom ho měli vyhledávat.

Pokud se chceme zabývat stresem, je důležité znát základní potřeby. Jsou jimi: potřeba stimulace, libých pocitů a potřeba doteku. Naprosté neuspokojení těchto potřeb může vést dokonce i ke smrti.

Každé ohrožení základních potřeb je považováno za nebezpečí, a spouští buď automatickou poplachovou reakci útok- útěk, stresovou reakci (distresovou).

Zatížení, která vyvolávají stres, se nazývají stresory. Působí-li delší dobu, odpovídá tělo reakcí nouzového stavu. Existují tři fáze obecného syndromu přizpůsobení: První z nich je fáze poplachu- organismus se snaží přizpůsobit nové situaci nejdříve v pasivní šokové fázi. To vede k poklesu tělesné teploty a krevního tlaku a vyvolává produkci adrenalinu. V aktivní protišokové fázi dojde k produkci hormonů nadledvinkové kůry, zvýšení krevního tlaku a ke koncentraci cukru v krvi. Druhou fází je fáze odporu, během které se organismus přizpůsobuje dotyčnému stresoru při redukované schopnosti odporu vůči jiným stresorům. V poslední fázi – fázi vyčerpání dochází ke kolapsu mechanismů přizpůsobení, popřípadě až k nevratným symptomům.

Existuje také stres zaměřený na podnět. Jedná se o takové situace, které způsobují stres nezávisle na osobě. Příkladem může být stres na pracovišti, kde často dochází k přetěžování (ale někdy i k nevytížení), nejistotě, strachu, k sociálním konfliktům. Dalším příkladem je sociální stres, který vyplývá z interpersonálních vztahů- zejména potom rodinných a partnerských.

Stres se projevuje různými příznaky. První skupinou jsou příznaky fyziologické- bolesti hlavy, nespavost, únava nebo malátnost během celého dne, zažívací potíže, pocení či dýchací potíže při nepatrných podnětech, pokles sexuální touhy, u žen poruchy menstruačního cyklu, problémy s krevním tlakem, náhlé alergie na věci, na které jsme dříve alergii neměli, atd. Druhou skupinu tvoří příznaky psychologické- například podrážděnost, apatie, deprese, pocit osamělosti, ztráta sebeovládání, společenská izolace, potíže s pamětí, nedostatek motivace, bezdůvodné násilí atd.

Nyní bych se ráda podrobněji zaměřila na distres.

Už výše jsem uvedla, že je důležité tento typ stresu správně dávkovat, aby se v nás distresová energie příliš nehromadila. Pokud by k tomu došlo, obrátila by se tato energie proti vlastnímu organismu a napadla by ho na slabém článku (například žaludek, zažívací trakt, srdce…). Existuje se několik způsobů jak tuto energii co nejdříve odreagovat. Nejlepší reakcí je okamžité odreagování. Stačí bouchnutí pěstí do stolu, křik, pláč nebo jiné uvolnění nahromaděné energie. Další reakcí může být nepřímé střetnutí, které vychází z toho, že útokové – útěkové hormony nejlépe odreagujeme svalovou činností (zatnout ruce v pěst, stisknout zuby apod.). Často se stane, že se nahromadí útoková energie, aniž si postižený uvědomí, že zažívá silné emoce a tím blokuje vybití energie. Je tedy nezbytné umět poznat vlastní opravdové emoce. Mezi velmi populární způsoby reakcí patří relaxace a meditace.

Pokud je z organismu při stresu odčerpáno příliš mnoho energie, organismus se brání, protože to ohrožuje biologickou homeostázu, a tím i přežití. V každodenním životě je člověk vystaven velkému počtu stresových situací, a tím spotřebuje více energie, než mu tělo může dát. To se brzy projeví únavou, skleslostí či znechucením. Existují ale metody, které napomáhají energii rozumným způsobem uspořit a „šetřit“ ji pro energeticky náročné stresové situace. Existují dva hlavní způsoby jak realisticky šetřit energii. Za prvé je důležité s energií zacházet šetrně, aby ji v krizových situacích bylo k dispozici více. Za druhé je potřeba si uvědomit, že pokud analyzujeme, často vznikající krizové situaci pochopíme jejich příčiny, tak si některé distresy ušetříme.

Závěrem bych ráda podotkla, že stres se stal součástí běžného života moderního člověka, a postihuje každého – od špičkových manažerů, přes dělníky až po studenty. Je důležité umět s ním správně zacházet, abychom se co nejvíce vyvarovali problémů s ním spojených.

Použitá literatura:

BIERKENBIHLOVÁ, Vera. Pozitivní stres. 1. vyd. Praha: Ivo Železný, 1996. 153 s.

ISBN 80- 237- 2836-9

FURST, Maria. Psychologie. 1. vyd. Olomouc. Votobia, 1997. 260 s. ISBN 80-7198-199-0