Prameny a literatura ke světovým dějinám

Rozpad římského imperia a vznik barbarizovaných království

lit.: Jan Burian a Jaromír Kyncl (historik právních dějin)

narat. pram.: Theofylaktos Simokrates – původně psáno řecky (konec 6. stol. n.l.)

 

Franská říše

lit.:  Jaroslav Kudrna a kolektiv, Dějiny Francie

1. James, Frankové, Pha 1997 (Lidové Noviny „Dějiny národů“)

pram.: Řehoř z Tours, O boji králů a údělu spravedlivých – kronika Franků, dějiny v deseti knihách, Pha 1986? – těžiště výkladu se váže do poslední třetiny 6. stol. – protínaly se náboženské střety mezi pohany a křesťany, nese rysy střed. kronikářství – pragmatické, utilitární, právo pro paměť – příklad pro praktické jednání těm, kteří tu kroniku měli číst

 

Formování raně střed. státu na britských ostrovech a ve Skandinávii

lit. Josef Polišenský a kol., Dějiny Británie

pram. Prokopios z Kaisarie, Válka s Peršany a Vandaly, Válka s Góty, Pha 1985 – byzantský kronikář z 1. pol. 6. stol., současník Justiniána, popisuje tažení nejvýznamnějších vojevůdců (Belisara),- pronikání západních Germánů je předmětem knihy Prokopia z Kaisarie – konec 5. a poč. 6. stol. – další zprávy pochází z Giodovy kroniky

Beda Venerabilis („Ctihodný“): „Historica eclesiastica gentis Anglorum“ („Církevní dějiny Anglie“)

 

Arabská říše a Iberský poloostrov v raném středověku

lit.: Ivan Hrbek, Korán

Felix Taufer, Svět islámu v rozkvětu a odkvětu slávy

Hans Kaufman, Maurové a Evropa

 

Východofranská říše

důležité pracoviště středověkých dějin – Colegium Carolinum (v Mnichově) – pracuje zde přední znalec Ferdinand Seibt – Lesk a bída středověku, Praha 2000 – pohled na všední život, práce čerpá z teritoria německé říše

 

Křížové výpravy

lit.: Hroch – V. Hrochová, Křižáci v Levantě, 1975 nebo Křižáci ve Svaté zemi, 1996

Bridge, Křížové výpravy 1995

pram.: V. Hrochová, Křížové výpravy ve světle soudobých kronik (prameny 11. a 12. století)

 

Dějiny Byzance

čeští historikové se věnují Balkánu, a proto musí studovat dějiny Byzance

lit.: Josef Bidlo (Gollova škola) – konec 19. stol.

Věra Hrochová (dějiny pozdní Byzance)

Růžena Dostálová, Dějiny Byzance, Praha 1991

pram.: Vladimír Vavřínek

vychází specializované sborníky – Byzantinoslavica, Studia Graeco Latina

 

Raně středověké státy Slovanů

lit.: Magdalena Beránková, Slované, Praha 2000.

Lubomír Havlík, Slovanské státní útvary raného středověku

Bohumil Chropovský, Slované – kultura, …, Praha 1989.

Dušan Třeštík, Počátky Přemyslovců, Vznik Velké Moravy

Zdeněk Váňa, Svět dávných Slovanů

Čestmír Amort, Bulharské země do roku 1396, Praha 1978

František Hýbl, Dějiny národa bulharského I, II

Jan Rychlík, Dějiny Bulharska, Praha 2000 (v řadě Dějiny států)

Konstantin Jireček, Dějiny národa bulharského

pram.: Slované se objevují ve zmínkách historiků – Herodotos (1. stol. n. l.), Plinius Starší mluví o Slovanech jako o Venédech  (sídlí severně od Karpat), Tacitus také píše o Venédech, Ptolemaios (pol. 2. stol.)

– výraz Slované se před 6. stol. neobjevuje – používá se stále výrazu Vénédi

– Jordanés: O vzniku a skutcích Gótů – tam rozlišuje Venédy na Slovany a Anty – postupně to ale mizí a zůstává název Slavíni (= Slované)

Počátky a vývoj přemyslovského státu do pol. 11. století

1. a) prameny narativní

1 – legendy

václavské a ludmilské – Gumpoldova legenda o sv. Václavovi – kolem 980 – napsáno v italské Mantově, Crescente fide – václavská legenda

Fuit in provincia Bohemorum – ludmilská l.

Legenda tvz. Kristiána – na pravost vznikly dva vyhrocené názory – Kristiánova legenda je pravá a naprosto unikátní – patří do 90. let 10. století a obsahuje dřívější verze legendy o sv. Václavovi a Ludmile (Dušan Třeštík), – sepsána v letech 992 – 994 – tento názor zastává i současná věda

prokopské – v klášteře na Sázavě (jediné centrum slovanské bohoslužby) – počátky kláštera ve 30. letech 11. století – jedním z předstvitelů byl právě opat Prokop (po jeho smrti byla slovanská liturgie zrušena) – jeho životní osudy se staly námětem prokopských legend

vojtěšské – do 11. a 12. stol.- Versus de passione sancti Alberti (= Verše utrpení sv. Vojtěcha)

2 – anály

Nekrologium břevnovské – z 12. stol.

Anály hrodišsko-opatovické

3 – kroniky

Kosmova kronika- „Chronicon Bohemorum“ – do roku 1125, Dušan Třeštík – rozbor Kosmovy kroniky – Kosmas, Praha 1972 – dokládá tam, že Kosmas byl hodně sečtělý – znal latinsky psané kroniky středověku – ovlivnil ho Regoin z Prümu

 

1. b) prameny diplomatické

Codex diplomaticus et epistolaris Bohemiae et Moraviae

Regesta diplomatica nec non epistolaria regni Bohemiae

literatura:

syntézy – František Palacký – Dějiny národa českého v Čechách a v Moravě

– Václav Novotný

Zdeněk Fiala, Přemyslovské Čechy, Praha 1965 – spolehlivé práce – znalec diplomatiky – ve všech marxistických pracích se odrážejí velké dějiny (dějiny knížat a panovníků)

Rostislav Nový, Přemyslovský stát v 11. a 12. století, Praha 1972 – zabývá se počátky Přemyslovců

Rostislav Nový, Jiří Sláma, Slavníkovci ve středověkém písemnictví, Praha 1987

Barbara Krzemninská, Boj knížete Břetislava I o upevnění českého státu. 1039, 1041, Praha 1979; Břetislav I, Praha 1986

Zdeněk Smetánka, Legenda o Ostojovi. Archeologie obyčejného života v raně středověkých Čechách, Praha 1992 – zabývá se venkovem (metoda „kolektivní biografie“) – pokouší se vysvětlit osudy ideálního venkovana (podobné škole Annales – Emanuel Le Roy Ladurie – zabýval se jižní Francií)

Dušan Třeštík, Anežka Merhautová,  Románské umění v Čechách a na Moravě, Praha 1983

Dušan Třeštík, Počátky Přemyslovců. Vstup Čechů do dějin 530 – 935, Praha 1997 – pracuje i s fakty archeologickými, vystavěno na textologické interpretaci – důsledný textový prostor všech verzí dochovaných legend (václavskoludmilské) – na jedné straně glorifikovaná práce a na druhé straně zatracovaná, Třeštík patří k nejpřemýšlivějším historikům – klade si mnoho otázek, Třeštík vždy dokázal české dějiny vysvětlovat v celoevropském kontextu (už ne bohemocentrismus)

Dušan Třeštík, Počátky Velké Moravy, Praha 2001 – paralelní kniha k počátku Přemyslovců (reaguje na objevy kolem Mikulčic)

 

Středověká města

lit.: F. Hoffmann, České město ve středověku, Praha 1972.

1999. Kejř, Městské zřízení v Čechách, Praha 1999.

Historické atlasy měst ČR – již 10 svazků

Století posledních Přemyslovců, vláda Lucemburků

1. a) prameny vyprávěcí (narativní)

Zbraslavská kronika (Chronicon aulae regiae) od Přemysla Otakara II. až po první léta vlády Jana Lucemburského (30. léta 14. století) – největší vypovídací schopnost pro toto období, autor oslavuje Přemyslovce po vymření, Elišku Přemyslovnu, zakladatele Zbraslavského kláštera Václava II.,autory opat zbraslavského kláštera Ota a po něm Petr Žitavský, původem ze Žitavy, autor podstatné části, Zbraslavský klášter založen roku 1292 Václavem II

Dalimilova kronika – počátek 14. století, první česky psaná veršovaná rýmovaná kronika, do 17. století byla anonymní – Tomáš Pešina z Čechorodu ji připsal jakémusi Dalimilovi z Kožojed, není historicky směrodatná, nemožné chápat jako historický pramen, do roku 1125 čerpá z Kosmovy kroniky, v letech 1125 – 1250 si vymýšlí, žádné autentické podklady a po roce 1250 zachycuje to, co sám zažil, nacionální, vyhrocení česko-německých vztahů, důvodem vnější kolonizace, autor možná pocházel z rožmberského dvora (nedokázáno)

 

1. b) prameny diplomatické

Codex diplomaticus et epistolaris Bohemiae et Moraviae

Regesta diplomatica nec non epistolaria regni Bohemiae

literatura:

syntéza: Václav Novotný – do roku 1271

Josef Šusta

Josef Vítězslav Šimák, Středověká kolonizace v zemích českých

Zdeněk Fiala, Přemyslovské Čechy

Josef Žemlička, Století posledních Přemyslovců

Josef Žemlička, Přemysl Otakar I.

Jiří Kuthan, Česká architektura v době posledních Přemyslovců – historik umění, sakrální architektura

Jiří Kuthan, Přemysl Otakar II., král železný a zlatý, král zakladatel a mecenáš

Vratislav Vaníček, Velké dějiny zemí Koruny české (13. století) = ostrá kritika

Jiří Kejř, Vznik městského zřízení v Čechách – problematika geneze měst a uplatňování městského práva

– první velké syntézy k Lucemburkům na českém trůně byly napsány ve 20. a 30. letech 20. stol. Josefem Šustou (odchovanec pozitivistického dějepisectví) – vsunul se do mezery, kterou nevyplnil Novotný

Josef Šusta, Dvě knihy českých dějin

Josef Šusta, Poslední Přemyslovci a jejich dědictví 1300 – 1308

Josef Šusta, Počátky lucemburské 1208 – 1320, Praha 1926 – 1935.

Josef Šusta, Soumrak Přemyslovců a jejich dědictví, Praha 1935.

Josef Šusta, Král cizinec, Praha 1939.

– chtěl napsat další svazek o Karlovi, ale práce se mu protáhla a tak Karlovi IV. věnoval dvě práce:

Josef Šusta, Karel IV. Otec a syn (1333 – 1346), Praha 1946.

Josef Šusta, Josef Šusta, Praha 1948. (bylo vydáno posmrtně)

– Šustovy práce ukazují excelentní pozitivismus – Šusta tudíž odpovídá na otázku: Jak to vlastně bylo? – analyzuje diplomatický pramenný materiál a i Kavka v pokračování k Šustovi jde ve stejném duchu

František Kavka, Vláda Karla IV. ze jeho císařství. 1355 – 1378, Praha 1992 – 1993

František Kavka, Karel IV. Historie života velkého vladaře, Praha 1998

František Kavka, Poslední Lucemburk na českém trůně, Praha 1998. – protipól k Baumovi

Jiří Spěváček, Karel IV. Život a dílo, Praha 1979 (dobré jsou kapitoly 4., 5., 7., 10) – některé moderní metody

Jiří Spěváček, Král diplomat Jan Lucemburský, Praha 1982. – přepracováno a vznikla kniha: Jan Lucemburský a jeho doba, Praha 1994.

Jiří Spěváček, Václav IV. K předpokladům husitské revoluce, Praha 1986. – kritický ohlas – nejmarxističtější Spěváčkova práce

Ferdinand Seibt – české dějiny 14. a 15. století – Karl IV. ein Kaiser der Europa, Mnichov 1978 (= Praha 1999 – Karel IV. Císař v Evropě) – německý bohemista

Karel Stejskal, Karel IV. Kultura umění jeho doby, Praha 1978 – dějiny umění

Jiří Fajt, Magister Theodoricus. Dvorní malíř císaře Karla IV., umělecká výzdoba posvátných prostor hradu Karlštejna, Praha 1997.

Wilhelm Baum, Císař Zikmund. Kostnice, Hus a války proti Turkům, Praha 1996.

Jaroslav Mezník, Lucemburská Morava 1319 – 1423, Praha, až učebnicově přehledné

Lenka Bobková – napsala text o době Lucemburské do Velkých dějin zemí Koruny české – 1300 stran rukopisu … zabývá se feuda extra curtem (= Nové Čechy) – zajímá jí myšlení a osobnosti lidí

 

Stoletá válka

pram.: Jean Froissar /frojasár/, Kronika stoleté války, Praha 1977

francouzský kronikář ČČH, rozbor kronik, Martin Nejedlý, 1996

lit.: Fowler, The Hundred Year´s War, London 1971

 

České země za husitských válek

1. a) narativní prameny

Husitská kronika Vavřince z Březové – pohled pražského měšťana na husitskou revoluci

Táborská kronika Mikuláše Biskupce z Pelhřimova – pozdní 30 léta, pohled táborský

Sebrané spisy Mistra Jana Husa, edd. Anežka Vidmanová, Jaroslav Eršil a Jana Zachová – stará generace, nemá pokračovatele, nutná dobrá znalost latiny

Eneáš Mikuláš Picollomini – česká historie humanisticky vzdělaného papeže Pia II. pohled na husitství z pozic radikálního katolíka, v latině – zprostředkovatel kacířského světa západní Evropě

Roku 1998 vyšlo v české úpravě a s komentářem, edd. Alena Hadrabová, Jiří Mátl, Dana Martínková

traktáty, lidová kázání a písně – Píseň o bitvě u Domažlic – Kronika Vavřince z Březové

 

1. b) diplomatické prameny

Regesta aetatis Venceslai Quarti – od roku 1378

Vydání pramenů k církevním dějinám Acta summorum pontificum res gestas Bohemicas aevi praehussitici et hussitici illustrantia

husitství dnes předmětem mezinárodního výzkumu

– Německo (Ferdinand Seibt – Collegium Carolinum)

– americké a kanadské univerzity (náboženské dějiny, dějiny myšlení a ideí)

Univerzita v Arizoně – duchovní vývoj husitství, Univerzita ve Vancouveru – John Classen – životní osudy žen v husitství a v 2. polovině 16. stol.

 

literatura:

František Palacký, Dějiny národu českého – husitství chápe jako vrchol českých dějin,

1. V. Tomek, Dějepis města Prahy – kritický pohled, bouralo dosavadní kulturní hodnoty

Josef Pekař (Gollův žák), Žižka a jeho doba – sepsáno 1927-1933, pozoruhodné z mnoha ohledů – způsob metody – anketa, ptá se kronikářů Žižkovy doby, jaký vlastně byl, začlenil do kontextu českých dějin – vidí jako obrovský duchovní kvas

Zdeněk Nejedlý, Dějiny husitského zpěvu – velký duchovní rozměr epochy, zasazuje do husitského chorálového zpěvu – 30. léta

Rudolf Urbánek, Věk poděbradský – měl navázat na Leichtrovu koncepci

1. M. Bartoš – katolík, na husitství se snaží dívat očima protestanta

Kurt Konrat, Dějiny husitské revoluce – hájil husitství na přesně stanovených zásadách materialismu – muselo dojít ke kvasu, pak se teprve mohly vzepřít lidové vrstvy (ale za Karla IV. bylo obyvatelstvo zatíženo, přesto k žádné vzpouře nedošlo – později poukazuje Šmahel)

Josef Macek, Tábor v husitském revolučním hnutí, ultraletvé

Josef Macek, Husitská revoluce

Josef Macek, Jagellonský věk v Čechách, velkolepá syntéza– vyšla až během 90. let

Petr Černej, Světla a stíny jednoho života, ĎaS 1992, – nekrolog Josefa Macka

Jaroslav Pánek, Tři letmá setkání s Josefem Mackem, FHB 1991, – nekrolog Josefa Macka

František Šmahel, Husitská revoluce I-IV – z 90. let

František Šmahel, Husitské Čechy, NLN 2000 – kontext husitství z hlediska evropských dějin, střední Evropy

František Šmahel, monografie o Janu Žižkovi a o Jeronýmu Pražském

Petr Čornej, Velké Dějiny zemí Koruny české (1402-1437), Praha 2000.

Petr Čornej, Lipanská křižovatka, – umí se vcítit do myšlení lidí a mentality této doby

 

Poděbradské Čechy

období, které nebylo v české literatuře dlouho systematický zpracováno

Rudolf Urbánek, Věk poděbradský, pokračování Leichtrovek

Jaroslav Boubín, myšlení Petra Chelčického – první moderní práce

 

Jagellonské Čechy (1471 – 1526)

pram.: – velké množství písemných pramenů – velká část vydána v edicích – „Epistografie“ (Archiv český), Písemnosti Zdeňka Lva z Rožmitálu na Blatné

Starší letopisové čeští, František Palacký (1829) – jsou to letopisy z měšťanského prostředí z let 1378 – 1526 – těžištěm je doba poděbradská a jagellonská

letopisy – chronologicky psané, ke každému dni nějaké významné události v lokalitě, ve které autor žil, kterou znal; vznikly v měšťanském prostředí a byly určeny pro měšťany – byla to v podstatě černá kronika (mor, kroupy) – všední život ve městě, podáno tak, aby to zaujalo

lit.:- dobře bylo toto období zpracováno v posledních letech, před tím o ně takový zájem nebyl

Josef Macek, Jagellonský věk v českých zemích I-IV., Praha 1992 – 1999. (vydáno posmrtně), – strukturalismus

1. díl – panovnická moc
2. díl – šlechta (nejlépe zpracováno)
3. díl – města
4. díl – venkov (nejslabší)

 

Evropská reformace a německá selská válka, protireforamce

lit.: – reformace

Amadeo Molnár, Na rozhraní věků. Cesty reformace, Praha 1985.

Amadeo Molnár, Noemi Reicertová, Slovem obrozená. Čtení o reformaci

– selská válka – velké téma marxistické historiografie, poznamenáno dobovou idelogií

Eduard Maur, Současný stav bádání o selské válce,  ČsČH 1977.

Eduard Maur, Tomáš Münzer, Praha 1983.

Václav Husa, Tomáš Münzer a Čechy, Praha 1997. ?

Josef Macek, Z revoluční minulosti německého lidu. Tomáš Münzer a německá selská válka.

Josef Macek, Tyrolská selská válka a Michla Geismeir.

– novokřtěnci

Jaroslav Pánek, Moravští novokřtěnci, společenské a politické postavení, ČČH 1991.

Herold Zeman, The Anabaptists… – anglický historik

– protireformace

Miroslav Hroch, A. Skobová, Králové, Kacíři, inkvizitoři.

Malcom Lambert, Středověké hereze

– tridentský koncil

František Kavka, A. Skobová, Husitský epilog na koncilu tridentskému, Praha 1969.

 

Základní prameny k českým dějinám předbělohorské doby

1. a) narativní

Kronika Bartoše písaře

Kronika Martina Kuthena ze Šprincberka

Kronika Václava Hájka z Libočan

Kronika Sixta z Ottersdorfu

Kronika Marka Bydžovského z Florentina

Kronika Václava Březana – Životy posledních Rožmberků

Kronika Mikuláše Dačického z Heslova

Kronka Bartoloměje Paprockého z Hlohol

Kronika Pavla Skály ze Zhoře

Kronika Ondřeje z Habernfeldu

Kronika Pavla Stránského

– osobní korespondence šlechticů:

řada Archiv český (František Palacký) – rody Hasištejnští z Lobkovic – 2. polovina 15. a poč. 16. století, Pernštejnové, páni z Rožmitálů – Zdeněk Lev, torzovitě korespondence Rožmberků, pánů z Hradce a Švamberků – z konce 16. století, Václav Budovec z Budova, Karel starší ze Žerotína

SÚA Praha, Stará manipulace – nejvýznamnější spisové materiály, dvorská kancelář a soud zemský, desky zemské – činnost úřadu zem. desek, královská registra – korespondence panovníků se zemskými stavy

APA (Archiv pražského arcibiskupství)

– řada klíčových písemností i v zahraničí – bohemikální prameny, např. Vídeňské archívy

– státní oblastní archívy = dva typy fondů:  rodinné archivy šlechticů a fondy velkostatků

SOA Třeboň – rožmberský archiv

– městské archivy – dějiny měst  16. a poč. 17. století, farní archivy

 

1. b) diplomatické

Sněmy české od léta 1526 až po naši dobu – mělo být dovedeno do doby, kdy vznikala edice (konec 19. století) – projekt ztroskotal, prvních 11 svazků 1526-1604, pak cenzura a až 15. svazek dva díly pro rok 1611

Z jednání sněmů českých,  základní zákonodárný orgán, prvořadé prameny k českým dějinám

Zemské sněmy a sjezdy moravské, 3 svazky, moravské politické dějiny

Vladislavské zemské zřízení 1500, edice: Zřízení zemská království českého 16. věku, (Jirečnová ed.), Praha 1882

Josef Polišenský (ed.), Dokumenta Bohemica bellum tricenale illustrantia, I-VII, Praha 1971-1982.

 

Obraz Habsburků v dějepisectví – habsburští císaři v době předbělohorské

Josef Janáček, Ferdinand I. – České dějiny, Doba předbělohorská (1526-1547), zevrubně zachytil prvních dvacet let Ferdinandovy vlády na českém trůně, sociální, hospodářské a ekonomické poměry – období zásadní pro český stát – upevnil své postavení, po 1547 soustředění na politiku říšskou, české země do rukou místodržitele Ferdinanda II.

Josef Janáček, Rudolf II. a jeho doba, Praha 1987 , 1576 – 1611 – velký náklad, hlad po historii

Jan Mikulec, Leopold I., nepříliš dobrá

Brigitte Hamann, Habsburkové – životopisná encyklopedie, Praha 1996. – příručka k dějinám habsburského rodu – elementární poučení

Walter Pohl, Karl Vocelka, Habsburkové. Historie jednoho evropského rodu, Praha 1996.

Irena Čornejová, Vít Vlnas, Ve stínu tvých křídel, Habsburkové v českých dějinách, Praha 1996.

– na konci 90. let zahájen výzkum – skupina HØffe des Hauses Östereich – Dvory rakouského domu = projekt k dějinám habsburské monarchie a Habsburků

Anton Gindely, Rudolf II. und sein Zeit, Praha 1868

Robert Evans, Rudolf II. and his world , Oxford 1983/7, – česky, Rudolf II. a jeho svět, Praha 1997.

Thomas da Costa Kaufmann (žid), nejrůznější aspekty uměleckého okruhu, umělecko-historická práce

James Palmitessa – studoval Rudolfa II. v Praze , dnes profesorem českých dějiny na univerzitě v Americe

Karl Vocelka, Rudolf II. und sein Zeit, 1985

Josef Janáček, Rudolf II. a jeho doba, Praha 1987.