Spory v Novém zákoně
SPOR O VZKŘíŠENÍ
Zde je základní otázka, zda-li bude žena po smrti patřit svým manželům. Ježíš však odpověděl
že ti, kteří byli hodni dosáhnout budoucího věku a vzkříšení z mrtvých se již nevdávají ani nežení, protože jsou již hodni andělům a jsou syny Božími. (viz. levirální sňatek)
BĚDA ZÁKONÍKUM A FARIZEUM
Bědování je opodstatněno materiální chamtivostí farizeů. Oproti tomu stojí Ježís myšlenkou,že je lepší a zbožnější uctívat Ducha, než materie. Např.: „Slepci, co je větší, obět´, nebo oltář,
který tu oběť posvěcuje. Kdo tedy přísahá při oltáři, přísahá při něm všem, co na něm leží“
SPOR O SOBOTU
Ježíšovi učedníci jsou obviněni, že v sobotu pracují, když si mnou obilí a jí. Ježíš odpověděl, že i David když měl hlad vešel do Božího domu a jedl. S tím souvisí i spor o uzdravení v sobotu. Matouš mluví o obraze ovečky v jámě. Je možno ji v sobotu vytáhnout z jámy? (V toře jest psáno, že pokud by mělo zvíře zemřít, je možno jej zachránit) Marek v tomto sporu již vidí kontrast dobra a zla a lukáš ho ještě rozšiřuje. I v sobotu je možno zachránit zvíře , kdyby mělo zemřít. Naplnění soboty je i o uzdravování člověka – v rovině duchovní. Demonstrace uzdravení fyzického je přimknutí k Bohu – pravá náplň soboty. Zkrze sobotu je člověk uzdravován.
TRADICE OTCU
Zde Ježíš opět podrobuje kritice farizejské tradice. Konkrétně jde o mytí rukou před jídlem. Nemyté ruce jsou znesvěcujcí. Ježíš nechápe, proč farizejští ctí rituály a tradice, ve kterých se vytratil obsah. „Tento lid mě ctí rty, ale jejich srdce jsou daleko ode mě“ Markovo evangelium jde v příkladech a vysvětlování ještě dál a myslím si, že je srozumitelnější
LEVIRÁLNÍ MANŽELSTVÍ
Zemře-li někdo bez dětí, bylo povinností bratra zesnulého, aby vdovu přijal za svou manželku a snažil se zplodit potomstvo po svém bratru. První syn z tohoto manželství byl pokládán za potomka zesnulého a měl všechna jeho práva. Příbuzný se ovšem mohl této povinnosti zříct – musel podstoupit veřejnou potupu.
DANĚ JEŽÍŠOVY DOBY
Když se Judsko stalo přímou římskou provincií, byl proveden soupis poplatníků. Daně byly pronajímány výběrčím. Kromě toho byla placena daň z hlavy na znamení poddanství. Byla taktéž placena daň chrámová = 2 drachny. Byla ustanovena k hrazení chrámových vydání při ranních a večerních obětech. Časem byla změněna na nucenou roční dávku. tato daň nesmí být zaměňována s daní placenou římskému císaři.
HERODIÁNI
Příznivci, a stoupenci vládního režimu Heroda Antipy. Herodiáni tvořili jádro sekty saducejské, která uznávala vládu Herodů. Farizeové a většina židovského národa Herodovu nadvládu těžce snášeli. Herodiáni a Farizeové byli politickými nepřáteli, ale v nenávisti vůči Kristovi byli jednotní a svorní.
FARIZEOVÉ
Název je odvozen z hebrej. slova „perušim“ což znamená člověk oddělený, odloučený, libující si ve zvláštnostech. V dějinách židovského náboženství vytvořili náboženskou stranu, sektu, sebevědomě vystupující, farizejsky učenou, zastupující věřící židy. Mezi židovskými vzdělanci zaujímala první místo. Farizeové zaváděli do Zákona různé malichernosti a předpisy a kladli na ně větší váhu než na Zákon Boží.
SADUCEOVÉ
V dějinách jsou zároveň s Farizei, s nimiž vedli neustále potyčku o Zákoně Mojžíšově a jeho předpisech. Tvořili samostatnou nábož. stranu, sektu, k níž se hlásili bohatí a vznešení židé (aristokracie rodová, finanční a velekněžská) Příznivcům a stoupencům strany saducejské se též říkalo „spravedliví“ Ze saduceů pocházeli nejvyšší kněží, kteří bývali předsedou strany. Např. Annáš či Kaifáš.
ZÁKONÍCI
Zákoníci nebyli kněžími. Tvořili mezi Farizei a kněžími laickou skupinu, která si vzala za úkol vykládat Zákon a podle něho posuzovat (soudit(jiné. Tímto úkolem, zejména když se dostali do velerady, nabyli velkého významu a rozhodovali, jak se má Zákon plnit a podle něho soudit.
VELEKNĚŽÍ
Z úřadu vzešlí představení kněžských rodin v čele s veleknězem a kromě nich hlavy 24 tříd kněžských (z části i jiní kněží)
STARŠÍ
Prvorozený syn „pohlavárův“ s dědičným právem. Spravoval jak menší, tak větší část národa
POUŽITÁ LITERATURA:
- Bible Svatá
- Starověda biblická (vydáno r. 1886, proto jsou v práci občasné archaismy)
- Ze Starého Zákona