Sociologie práce – Pozice ženy na trhu práce

Ve své seminární práci bych se chtěla zaměřit na postavení žen na trhu práce a jejich finanční ohodnocení.

Žena má ve společnosti nezastupitelnou roli. Ať už jako matky nebo pečovatelky o „rodinný krb“. V posledních padesáti letech se však ženy snaží ve stále větší míře uplatnit také jako plnohodnotně pracující jedinci společnosti. Tato možnost je jim také stále více umožňována a dnes má žena srovnatelné možnosti pro získání práce jako muž. Stále se však žena vrací domů a z role pracujícího jednice se plynule přeorientuje do role matky, uklízečky, kuchařky atd. A to bez ohledu na to, jak a kde pracuje. V podstatě by se tento proces dal popsat jako „z práce do práce“.

Sociologie práce se zaměřuje výhradně na placenou práci a pomíjí to, že ženy, které jsou v domácnosti, také pracují a často si přivydělávají, byť v rámci neformální ekonomiky. Proč sociologie spojuje ženy výhradně se soukromou sférou a muže se sférou veřejnou? Tuto a podobné otázky a námitky začaly v 70. letech 20. století vznášet na adresu sociologie feministické kritičky. Poukazovaly na to, že sociologie od svého založení spočívala na určitých gendrových stereotypech a že nejen témata, ale i metody sociologického zkoumání byly formovány na základě zkušeností mužů.  Sociologie tak vlastně reprodukovala a dále posilovala gendrové stereotypy, se kterými se můžeme setkávat v každodenním životě.

Já osobně se za feministku nepovažuji a uvědomuji si odvrácenou stranu každodenního života. V každé konkrétní rodině jsou odlišné přístupy k práci ženy a muže, ke každodenním povinnostem a k výchově dětí. V jedné rodině může situace vypadat tak, že muž ráno odejde do práce, žena zůstane s dětmi doma, vychovává je a udržuje domácnost v chodu. V jiné rodině může existovat situace, kdy prostě není jiné východisko a na trhu práce se musí uplatnit jak muž tak i žena a o chod domácnosti se spravedlivě podělí. Nebo také jistě existují i rodiny úplně opačné, kdy žena odchází do zaměstnání a muž zabezpečuje ono teplo domova. Myslím si, že v liberalizované společnosti, v níž dnes žijeme, je to pouze na možnostech, úsilí a úsudku každé rodiny.

Liberalizace však nic nemění na faktu, že postavení žen na trhu práce se koncentruje v nízko příjmových sektorech, odvětvích a oborech. Ženy dosahují nižších pozic v zaměstnání a stávají se častěji nezaměstnanými, i dlouhodobě. Dosahují dlouhodobě nižších příjmů než muži. Ženy se setkávají na trhu práce častěji než muži s diskriminací na základě svého pohlaví.

Jak dokazuje výzkum zaměstnanosti, česká společnost patří v otázce postavení ženy na trhu práce a jejího uplatnění jako pracujícího jedince mezi nejvyspělejší – zaměstnanost českých žen patří k jedné z nejvyšších v Evropě. Tento fakt může mít několik příčin. Buď se opravdu česká společnost více přibližuje myšlení západu nebo jde pouze o skutečnost, že průměrná česká rodina by z jednoho platu nepřežila.

Výzkumy také dokazují, že žena obvykle vykonává jiné profese než muž a je soustředěna v jiných sektorech národního hospodářství. Tento fakt je však celkem opodstatněný. Vlastně si dost dobře nedovedu představit, že bych někdy v životě dělala svářeče.

Ženská práce souvisí především s péčí a starostí o druhé – zdravotnictví, sociální činnosti, školství, různé úřady. Ženy jsou koncentrovány v tzv. sekundárním trhu práce a tato koncentrace bývá spojena s poklesem prestiže profese, případně celého odvětví. Ženská pracovní síla bývá vnímána jako druhořadá v porovnání s mužskou. Bývá považována za méně kompetentní v porovnání s mužskou pracovní silou, za méně stabilní, málo perspektivní až zcela neperspektivní a méně výkonnou. Muži bývají obvykle považování za lepší pracovníky než ženy bez ohledu na skutečné individuální schopnosti. Zaměstnavatelé nedokáží dostatečně ocenit loajalitu pracujících matek, které si práce obvykle váží, jsou výkonné a nestojí o to měnit své místo tak často jako muži. Nespolehlivost a labilita ženské práce je odvozována od krátkodobých absencí z důvodů rodinných povinností. V České republice je tradiční vnímání mužů a žen, a trh práce funguje spíše podle stereotypních představ.

Při mapování vztahu placené práce a ženské pracovní síly si kladu otázku, co znamená práce v životě žen a nakolik je pro ně důležitá? Proč téměř všechny ženy v produktivním věku pracují? Ukazuje se, že výkon placené práce je pro ně nástrojem osamostatnění, finanční nezávislosti, získání sociálního kapitálu, profesních a osobních kontaktů, včetně možnosti navazovat přátelství a jiné vztahy. I když má v životě ženy rodina přednost před placenou prací, ženy bez práce být nechtějí, neumějí a nemohou. I když doposud u nás ženy prakticky nevolily mezi prací a rodinou, protože pracovat musely.

Přes plné pracovní nasazení většina českých žen nemá kariérové ambice, nebo jejich ambice bývají mnohem slabší v porovnání s muži. Ženy orientující se na práci a svou kariéru dosud žily převážně ve dvoukariérových manželstvích, kde se s pomocí partnera sice počítá, ale nezbavuje o ženu podstatné tíhy zodpovědnosti za chod domácnosti a fungování rodiny. Mladší generace žen zaměřených na kariéru dnes žije buď bez partnera, nebo s partnerem, ale bez dětí. Zatímco mladí muži nemusí tak dalece volit, mohou mít jak svou práci, tak i rodinu, mladé ženy se dostávají do složitější situace. Stále častěji se rozhodují pro jedno či druhé, aby v životě obstály.

Často je s kariérově a pracovně orientovanými ženami s vyššími než průměrnými výdělky na významných pozicích spojována bezdětnost, neboť kariérová orientace ženy je chápána jako překážka její mateřské role. Pracovní cíle žen totiž neodstraňují jejich tradiční povinnosti v domácnosti a na rozdíl od mužů se profesní zapojení žen odehrává z části na úkor jejich role v rodině.

Z výzkumu Centra pro ekonomický výzkum a doktorské studium University Karlovy vyplynulo, že ženy berou na stejné pozici jako muži o čtvrtinu méně. Výzkum neměřil případnou diskriminaci, ale rozdíly mezi postavením mužů a žen. Vycházel z míry zaměstnanosti, z rozdílů zastoupení v různých zaměstnáních a oborech a z platů.

Přímo v jednom podniku na stejných místech mívají ženy o desetinu nižší hodinovou mzdu než jejich kolegové.

Co se týče vrcholových pozic, pak ženy pronikají do vrcholového managementu spíš v podnicích, které vyplácejí nižší odměny. Do nejvyšších pozic v oborech s vysokými platy, jako je například bankovnictví, se ženy prakticky nedostávají. Tento fakt může mít podíl na nižších příjmech žen. Průměrný plat vrcholových manažerek ve stejném odvětví a velkých firmách je tak mnohem nižší než u vrcholových manažerů. Nižší odměnu může mít částečně na svědomí i to, že ženy mívají někdy kratší praxi, protože určitý čas strávily na rodičovské dovolené.

Za třetinou rozdílů pak může stát takzvaná segregace, tedy rozdělení na typicky mužské a ženské obory. V České republice je podobná jako ve starých zemích Evropské unie. V poslední době se ale rozdíly mezi lidmi do 35 let začínají pomalu stírat. Do profesí a pozic, které byly dosud spíš doménou mužů, se dostává stále více mladých žen. Týká se to například zákonodárství, vyšších úřednických míst či vedení ve větších firmách. Muži se naopak začínají objevovat víc na nižších administrativních místech či v prodeji.