Mé sociální prostředí – esej
Soubor jevů a procesů obklopujících člověka během jeho celého života, který má hodnotu a vliv pro jeho vývoj a život nazýváme prostředím.
Sociální prostředí je pak tvořeno lidskou společností a touto vytvářenými společenstvími, jako jsou např. rodiny, zájmová sdružení, společenské organizace, zaměstnání, politické strany, obce, národy a státy, na které jsou samotní lidé od narození vědomě i nevědomě vázáni a která mají vliv na jejich další vývoj.
Jak je výše uvedeno, jako sociální skupinu tedy můžeme chápat i jedince pracující ve stejném oboru, kdy touto skupinou a jejími vlivy na můj život a sociální roli jsem se rozhodl v této práci zabývat. Jelikož pracuji jako policista, budu se zabývat nikoli celou organizací Policie České republiky, ale svým nejbližším okolím a to kolektivem mého pracoviště, kterým je Obvodní oddělení Policie České republiky v Českém Těšíně.
Z hlediska počtu se jedná o skupinu v počtu přibližně třiceti pěti osob, kdy tyto osoby se navzájem znají, komunikují a stýkají se mezi sebou jak v pracovním procesu, tak i ve svém volném čase. Všichni máme společné jisté rysy, které jsou zároveň nutné a žádané pro výkon tohoto povolání a těmito je trestní bezúhonnost, minimálně středoškolské vzdělání, vlastnictví řídičského oprávnění pro motorová vozidla. Z hlediska věku se jedná o dvougenerační kolektiv v rozmezí 22 – 55 let věku. Častým společným rysem většiny kolektivu je kladný vztah ke sportu, kdy tento je dán jak určitou požadovanou hranicí fyzické zdatnosti, tak i samotným zájmem policistů o připravenost do služby. Jako policisté totiž zasahujeme i proti agresivním pachatelům, které je třeba v rámci zachování bezpečnosti a pořádku zpacifikovat. Dalším společným rysem kolektivu jsou přibližně stejné ekonomické možnosti policistů.
Vztah v kolektivu je v rámci zaměstnání zcela a plně organizován a jsou jasně dána a určena pravidla postupů, jednání a pravomocí. K tomuto náleží samozřejmě i rozdělení konkrétních pracovních pozic, které jsou s ohledem na celkovou společenskou prestiž povolání policisty ještě více či méně prestižní. Jde tedy o hierarchicky uspořádanou formální skupinu tvořenou vedením a to vedoucím oddělení, zástupci vedoucího oddělení, velitelem hlídkové služby a dále policejními inspektory rozdělenými dle plnění svěřených úkolů na policisty pro zpracování trestních spisů, policisty takzvané černé operativy, policisty pro dozorčí službu, policisty s územní odpovědností a samotnými policisty hlídkové služby. V této hierarchii zaujímám funkci podřízenou vedoucím funkcím, kdy pracuji jako policejní inspektor pro zpracování trestních spisů.
Na uvedeném oddělení pracuji již od svého nástupu k Policii ČR v měsíci dubnu roku 1998. Na oddělení jsem pracoval jako policista pro hlídkovou službu, kdy jsem dále postoupil na místo policisty s územní odpovědností a poté na nynější, výše zmíněnou funkci. Během svého postupu v uvedených pozicích jsem zaznamenal změnu společenské prestiže. Po celou dobu, až do dnešního dne se učím novým pracovním postupům, způsobům řešení různých situací a rovněž již takto získané zkušenosti předávám dále služebně mladším kolegům.
Od mého nástupu se na zdejším oddělení prostřídala část osazenstva, kdy někteří policisté změnili místo pracoviště, někteří od Policie ČR odešli do soukromého sektoru, a někteří také zemřeli při výkonu služby. Za dobu mé služby se rovněž v pozici vedoucího oddělení vystřídali tři pracovníci. Všechny tyto změny měli vždy více či méně podstatný vliv na fungování celého kolektivu a to jak v ohledu kvality a kvantity práce, motivace k práci, osobní odpovědnosti za vykonanou práci, tak i na vzájemné chování jednotlivců k ostatním občanům a na chování uvnitř kolektivu.
V kolektivu jsem našel kolegy se kterými si výborně rozumím, se kterými mám společné zájmy či názor na vykonávání svého povolání, ale také kolegy se kterými si vzájemně nerozumíme a to jak z důvodů pracovních, tak i osobních. Mezi první skupinou jsem si našel mnoho přátel i pro svůj volný čas. Setkáváme se i mimo zaměstnání při různých námi pořádaných turistických či sportovních akcích, oslavách, v restauracích a při vzájemných návštěvách, kdy tedy došlo i k tomu, že se takto mnohdy vzájemně spřátelily naše životní partnerky. Ve druhé skupině se jedná zejména o kolegy, kteří o tuto práci nemají valný zájem a berou ji jen jako způsob zajištění si relativně slušného výdělku. Mezi těmito jsou takoví, kteří nemají zájem učit se policejní práci a pouze se takto pomyslně vezou na výsledcích práce ostatních kolegů, kdy při společném jednání ponechávají odpovědnost, výkon služebních zákroků na ostatních. Mnohdy poté závidí úspěšnějším kolegům jejich služební postup ve funkci či finanční ohodnocení ze strany vedoucích pracovníků a vyvolávají tak neshody v kolektivu. Nemluvě o tom, že v očích veřejnosti takoví kolegové snižují společenskou prestiž všech policistů, když neumějí odpovědět občanům na jednoduchý dotaz, nebo neví jak provést svůj zákrok z důvodu neznalosti svých oprávnění a povinností.
Mám-li se zamyslet nad přínosem mého povolání pro můj život, pak musím konstatovat, že toto povolání mi mnohé dalo i vzalo. Ztratil jsem mnoho známých a přátel, ať již z důvodu jejich nesouhlasu s povoláním policisty, či z důvodu, že se nesmířili s tím, že
jsem na ně již z důvodu pracovního vytížení neměl tolik času jako dříve. Rovněž jsem částečně pozbyl čas, který jsem věnoval svým zálibám a svým blízkým. Na druhou stranu jsem získal zaměstnání, které mě baví, umožňuje mi seberealizaci a přináší mi relativně dobré finanční ohodnocení za vykonanou práci, slušnou společenskou prestiž a sociální postavení.
Z těchto důvodů jsem rovněž započal studium Ostravské univerzity, které mi v případě zdárného zakončení kladné aspekty mého povolání pomůže navýšit.