Smysl života

Co znamená pojem života pro každého z nás  

Na úvod této práce bych chtěl poznamenat, že není možné dát jednoduchou a přesnou odpověď ne otázku smyslu života. Problematika této otázky je velmi složitá. Jistě ještě existují lidé, kteří se na smysl svého života vůbec neptají a spokojeně se starají o své každodenní dobro. Tato práce vychází z názoru, že zaměřuje-li člověk své touhy, úsilí nesprávným směrem, nedosáhne nikdy životní spokojenosti. V tomto případě může být sám sobě na obtíž, může svůj život požívat nešťastně. Naopak správné pochopení tohoto problému může kladně posílit životní orientaci.

Nejen já zastávám názor, že každý člověk by měl mít vytyčený nějaký cíl nebo sen, kterého chce dosáhnout. Pro mnoho lidí je sen smyslem života. Pro někoho to může být spokojené manželství se zdravými dětmi, láska, pro někoho zase dobře placené povolání. Představy o smyslu života jsou velmi rozdílné a mění se často s věkem, se společenskou situací jednotlivce.

Životní ambice a životní očekávání lidí  

Člověk dochází k vědomí spokojenosti se svým životem tehdy, když to, čeho dosáhl, je v souladu s tím, co od svého života očekával. Čím je ale určen obsah životních očekávání? Těmito očekáváními bývají životní ambice. Dá se říci, že v minulosti bylo začlenění lidí do života jednodušší. Například za feudalismu dědil nejstarší syn otcovu chalupu a pole. Tím bylo jeho životní očekávání jednoznačně určeno.  Pro pracujícího člověka v kapitalismu byla ústředním bodem životních  ambicí otázka existenční jistoty, výdělku. U dívek byl splněním životních ambicí sňatek s existenčně zabezpečeným mužem.

Dnes si vlastně životní ambice stanoví každý člověk sám, nikdo dnes nemůže počítat s tím, že když je z potomků nejstarší, má vyhráno. Velmi důležité je vést už děti k tomu, aby své životní cíle a ambice orientovaly podle smyslu životní činnosti. Pro mnoho lidí je životními ambicemi dosáhnout toho, čeho dosáhl jeho otec nebo matka.

Může být láska, rodina nebo manželství smyslem života

    Stále více lidí určuje jako smysl života svou rodinu. Uvědomme si, kolik z nich “ žije “ jen díky tomu, že se těší na chvíle strávené se svou rodinou a dětmi. Někoho nezajímá, jak je ohodnocen ve svém zaměstnání (má-li vůbec nějaké), nebo jaké má společenské postavení, ale štěstí svých dětí a rodiny by nevyměnil za nic.

V minulosti bylo manželství “ institucí „, kterou se účastníci zabezpečovali především existenčně, ve smyslu hmotného zabezpečení. Láska nebyla rozhodující a lidé zpravidla ani nečekali, že manželský život jim díky manželské lásce dá vědomí smysluplnosti životní činnosti a životní spokojenosti. Ideálem nebývala láska a manželství z lásky, ale “ dobrá partie „, tj. bohatý ženich nebo nevěsta. Smysl života tehdy nebyl dáván do souvislosti s manželstvím a rodinným životem, ale byl často utrpením. Tehdejší “ velké lásky “ se zakládaly na sexuální přitažlivosti, zatímco dnešní mladí lidé při hledání smyslu života velmi často myslí na štěstí v lásce a šťastný rodinný život. Není tomu ale vždy přesně tak.
Povolání a pracovní činnost jako důvody, pro které stojí za to žít

    Aby pracovní činnost mohla být tím významným zdrojem vědomí, že stojí za to žít, musí být splněny některé podmínky. Je důležité, aby lidé byli velmi spokojeni se svou prací, a také musí mít pocit, že jejich činnost je někomu prospěšná. O mnoha povoláních platí, že i „ sucharská “ povolání mají své významné emocionální hodnoty. Nejdůležitějším faktorem, který ovlivní člověka, zda pro něj má jeho povolání velký význam, je bohatství prožitků s nimi spojených. To, co prožívá při své práci právník, učitel nebo instalatér, je pro každého z nich důvodem, pro který stojí za to žít.

Velmi důležité jsou také vztahy na pracovišti i mimo ně. Je samozřejmé, že cítí-li se někdo dobře v kolektivu přátel na svém pracovišti, odráží se tento stav na jeho chování doma i jinde. Samozřejmě, takový člověk se svým životem spokojen asi bude. Je stále však mnoho lidí, u kterých je tomu naopak. Je také velmi zajímavé pozorovat sebehodnocení studenta, lékaře, topiče a třeba inženýra. I kdyby se všichni “ jako rovný s rovným “ setkali třeba na zábavě nebo na fotbale, všude se projeví jejich specifický názor o sobě, určený hlavně jejich pracovním začleněním. A na tom, zda jsou s tímto začleněním spokojeni, zda se sami vnímají jako úspěšní, závisí to, zda jsou spokojeni se svým životem.

K čemu může vést ztráta životního smyslu  

    Tato část práce se dá pochopit tak, že je vlastně napsána pro lidi, kteří buďto nepochopili předešlé myšlenky, nebo pro ty, kteří sice pochopili jejich podstatu, ale neumí si poradit s organizací vlastního života. Dá se také pochopit jako určité varování pro ty, kteří zamýšlejí udělat něco nedobrého.

Je mnoho lidí, kteří si říkají “ proč tu jsem?“. Podívejme se sami na sebe a uvědomme si, kolikrát řekneme svým nejbližším věci, které bychom při čistém smýšlení neřekli.
Tyto krátké úvahy se dají snad no shrnout asi tak, že ztráta smyslu života může vést ke psychickému zhroucení a v krajním případě také bohužel k sebevraždě. Sebevražda je vlastně projev neschopnosti reagovat na překážky v životě. Podle statistik připadá nejvíce sebevražd kvůli rodinným a pracovním konfliktům.

Závěr
Žít, to je objektivně náročný úkol, který musíme zvládnout. To je věta, která mě nejvíce zaujala z literatury k tomuto problému. Životní spokojenosti je dosaženo tehdy, když život poskytuje dostatek kladných prožitků, jestliže kladné životní pocity převažují nad zápornými. Važme si života, snažme se každý najít ten“svůj smysl“, pro který budeme chtít žít. Ať už to je uvedená rodina, práce, ať už to je literatura, hudba nebo např. sportovní činnost.
Seznam použité literatury    
Chorvát, Fr.:O smyslu života a práce. Práce,
Praha 1990
Máchová,J.: Duševní hygiena rodinného života