Smiřičtí ze Smiřic

Jsou starou českou panskou rodinou pocházející z tvrze Smiřice u Hradce Králové, kde je zaznamenáváme na počátku 15. století, přesněji roku 1406, kdy získávají tvrz Smiřice.

Prvním významným pánem ze Smiřic byl Jan ze Smiřic, který se v roce 1420 přidal ke straně podobojí, o rok později se stal hejtmanem v Mělníce, v následujících letech válčil po boku Pražanů, které později zradil, byl zatčen a uvězněn. V lednu roku 1428 podplatil strážné a uprchl. 4. října 1433 se opět smířil s Pražany, ochotně uznal Zikmunda za krále a roku 1440 byl zvolen druhým hejtmanem kraje boleslavského a také hejtmanem na Litoměřicku. Držel Bezděz, Housku, Helfenburk, Roudnici a Jestřabí. Podporoval Jiřího z Poděbrad, ale později ho zradil a přidal se k opozici. Jiří ho obvinil ze zrady a nechal zatknout. Byl odsouzen za zradu a 7. září 1453 v Praze na Starém městě popraven.

Jeho synové Václav a Jindřich byli dáni do poručnictví Markétě z Michalovic, jejich matce, Zdeňku ze Šternberka, který je okrádal a panu z Rabštejna. V té době také prodali králi Ladislavovi Roudnici, Helfenburk a Encovany. Jestřabí a Housku přenechal Zdeněk ze Šternberka Markétě a jejím synům. Václav spravoval statky sám, ale zemřel velmi brzo, v roce 1470, zanechal po sobě vdovu Kateřinu ze Svojšína a dceru Magdalénu. Jeho bratr Jindřich sloužil králi Bedřichovi, který ho vyzdvihl do panského stavu 27. února 1475. V roce 1475 koupil Liblice, ale prodal Jestřabí. Zemřel v roce 1478. Zanechal po sobě vdovu Kateřinu z Kolovrat, čtyři syny a sedm dcer.

Synové Jan, Albrecht, Zikmund a Jaroslav Jindřich si rozdělili dědictví tak, že Jan a Zikmund získali dohromady Lysou nad Labem. Albrecht sloužil na dvoře krále Matyáše Uherského, bojoval s Turky. V roce 1503 se rozdělil s bratry o Lysou, kde také zemřel 9. února 1505. Lysou po něm zdědila jeho matka. Jeho bratr Jaroslav Jindřich získal v roce 1503 Milovice, které v roce 1509 opět prodal. Zemřel jako jeho bratr Albrecht bez dětí.  Jeho bratři Jan a Zikmund rozdělily rod na dvě větve. Jan získal od bratra Housku. Byl purkrabím Pražského hradu a zemřel 31. ledna 1506. Zikmund, jeho bratr, sloužil již v dětství jako pachole u biskupa varadského, později sloužil na královském dvoře v Dubíně, po smrti krále Matyáše se vrátil do Čech. Byl výborný hospodář, získal Hrubou Skálu, Byšice, Škvorec, Miletín, Poličany, Hořice, Náchod a Visemburk. Zemřel roku 1548, měl čtyři dcery a tři syny.

Nejstarší syn Jaroslav sloužil králi Ferdinandovi a císařem Karlem byl pasován na rytíře, v roce 1554 s celým rodem přijat do panského stavu a v roce 1558 byl povolán do zemského sněmu. V Kostelci vystavěl nový zámek s kostelem, kde nechal zřídit hrobku. Zemřel 18. listopadu 1597 bez dětí a zanechal svůj majetek pro nejstaršího z rodu.

Jeho bratr Albrecht a Jindřich a jejich potomci rozdělili rod a majetek na dvě pošlosti – pošlost Náchodskou a pošlost Skalskou. Albrechtova dcera Markéta (* 1555 – – 1593) provdaná za Viléma IV. z Valdštejna byla matkou Albrechta Václava Eusebia z Valdštejna (*1583 – -1634).

Pošlost Náchodskou získal Albrecht a jeho synové, pošlost Skalskou Jindřich a jeho děti. Jindřich získal z pozůstalosti otce Zikmunda Hrubou Skálu, Navarov, Semily a Hořice. Koupil Trosky, Milovice, Šárovcovu Lhotu, Úlibice a vyměnil několik vesnic u Rohozce. Zemřel roku 1569 a zanechal po sobě vdovu Alžbětu z Valdštejna, dceru Annu Kateřinu a syny Jaroslava Jana, který získal po otci Úlibice. Zemřel na následky úrazu v roce 1588. Bratr Albrecht Vladislav byl komorníkem arciknížete Maxmiliána, vlastnil Hořice, po bratrovi zdědil Úlibice a koupil Holovousy. Zemřel v roce 1602 bez dětí. Nejstarší bratr Zikmund sloužil na dvoře císaře Maxmiliána a po jeho smrti u císaře Rudolfa. Po otci získal Hrubou Skálu, koupil Dub, Ktovou a Kumburk. Po bratrovi Albrechtovi zdědil všechen jeho majetek. Přešel k systému režijního velkostatku, stal se dovršitelem snahy generací a jedním z nejbohatších lidí v Čechách. Zemřel 27. května 1608 na Malé Straně Pražské.

Jeho syn Jaroslav (* 1588 – – 1611) umírá ve 23 letech na rodovou nemoc, pravděpodobně tuberkulózu. Jeho bratr Albrecht Jan (*1594 – – 1618) byl jedním z vůdců stavovského povstání. Podílí se na defenestraci, která byla sjednána v jeho pražském paláci. Studoval na kalvínské univerzitě v Heidelberku a cestoval po Itálii a západní Evropě. Byl zvolen za direktora i správce a uvažovalo se o jeho zvolení za českého krále, bohužel v listopadu 1618 náhle zemřel. Svá panství znamenitě rozšířil, koupil Malou Skálu, Dymokury, Chřenice a půlku panství Turnova.

Jím de facto vymřel rod Smiřických po meči, neboť jeho bratr Jindřich Jiří (*1592 – – 1630) byl duševně nemocný, tudíž nesvéprávný. Jeho poručnicí se měla stát po Albrechtově smrti jeho sestra Eliška Kateřina (asi * 1590). Ta však byla z rozkazu svého otce vězněna na hradu Kumburku od roku 1606 za milostné pletky s kovářem.

Rozsáhlého dědictví a poručnictví nad Jindřichem Jiřím se ujala jeho sestra Markéta Salomena, manželka Jindřicha Michala Salavaty z Chlumu.

Elišku Kateřinu osvobodil z Kumburku Ota z Vartemberka, vzal si ji za manželku a zmocnil se některých statků (především Kumburku a Jičína) které v té době spravovala Markéta. Tak vznikl spor mezi oběma sestrami o rozsáhlý majetek Smiřických. Spor řešila zemská vláda, Ota z Vartemberka byl v Praze uvězněn. 1. února 1620 přijíždí do Jičína Jindřich Salavata s komisaři, aby převzal panství od Elišky Kateřiny.

Následoval známý výbuch na Jičínském zámku (Eliška Kateřina prý sešla s hořící loučí do sklepení, kde byl uložen střelný prach a zámek prý vyhodila do vzduchu), sídle Smiřických, při němž zahynula Eliška Kateřina spolu se svým švagrem Jindřichem Michalem Salavatou z Chlumu.

Po této události se majetku Smiřických opětovně ujímá Markéta Saloména, která spravovala statky až do bitvy na Bílé Hoře, kdy utíká do Slezska spolu se svým bratrem Jindřichem Jiřím. 26. dubna 1621 byl zemřelý Albrecht Jan ze Smiřic odsouzen a byl zbaven majetku.

O majetek Smiříckých se přihlásil Albrecht z Valdštejna, nejbližší příbuzný Smiřických, který se také stává poručníkem Jindřicha Jiřího, který byl vydán Albrechtovi a “uvězněn” na Hrubé Skále, kde také 7. dubna 1630 umírá. Jím definitivně vymřel rod Smiřických. Jeho sestra Markéta Saloména  zemřela v exilu v Nizozemí, neznámo kdy.

Erb Smiřických

Znak rodu Smiřických je prostý. Gotický štít je kosmo dělený (z pravého horního rohu do levého dolního rohu), nahoře barva stříbrná, dole černá. Někde najdeme barvy na štítu obráceny (nahoře černá, dole stříbrná) a někde je dokonce             štít dělen šikmo (z levého horního rohu do pravého dolního rohu). Nad přilbou, která je natočena vpravo najdeme klenot, jímž je pár orlích křídel, vpravo stříbrné, vlevo černé, někdy bylo křídlo pouze jedno, dělené jako štít. Nad štítem najdeme přikryvadla, v barvě stříbrné a černé.

LITERATURA:

ANDĚL, Rudolf – KOLEKTIV: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, Severní Čechy. III. díl. Praha, Svoboda 1984, s. 158 – 159

BUBEN, Milan: Heraldika. Praha, Albatros 1986, 317 s.

HALADA, Jan: Lexikon české šlechty. II. díl, erby, fakta, osobnosti, sídla a zajímavosti. 2. vydání. Praha, Akropolis 1994, s. 144 – 145

MACEK, Jan: Jagelonský věk v českých zemích. II. díl – šlechta. Praha, Academia 1994,

MYSLIVEČEK, Jan: Erbovník, aneb kniha o znacích i osudech rodů žijících v Čechách a na Moravě. Praha, Horizont 1993, s.