Sluneční stát: Tommas Campanella – kritická esej
V této recenzi bude popsán utopický spis italského filosofa, teologa a astrologa Tommase Campanelly (1568 – 1639), který nese název Sluneční stát. Kniha byla přeložena z ruského originálu a vyšla v Praze v roce 1979. Je doplněna informacemi o životě a díle autora a seznamem vysvětlujících poznámek.
- Campanella patří do období renesance, kdy se začaly objevovat názory s ústřední myšlenkou přírody. Renesanční myšlení vychází ze scholastiky, kdy byl hlavní myšlenkou Bůh a je typické i návratem k antice. Autor se sice vyzná v historii a některé prvky života v jeho zemi srovnává např. se starověkým Řeckem a Římem, ale podle mého názoru je tolik ovlivněn častou četbou literárních pramenů, že mnohé poznatky kopíruje a dokonce si i v některých myšlenkách odporuje. Spis je napsán formou dialogu mezi mořeplavcem a velmistrem. Musím však podotknout, že se nejedná tolik o dialog, ale spíše o jednoduchý popis, kdy se autor stylizoval do role mořeplavce a podává své názory v podobě vypravování o jeho „dokonalém“ Slunečním státě. Velmistrova role slouží pouze jako přechod k dalšímu tématu pomocí různých otázek.
V knize je mnoho případů, kdy T. Campanella není schopen konkrétnějšího popisu. Tvrdí, že obyvatele hory znají řadu nových druhů zvířat, rostlin, léků aj., které si podle něj ani nedokážeme představit. Bohužel ani on svoji představu neuvedl, a pokud se o ní zmínil, vykreslil ji spíše abstraktně. Autor uvádí např. tajemství, jak řídí obyvatelé Slunečního státu koně nohama, což nepopsal příliš srozumitelně. Následně mluvil o nových objevech tohoto národa, které jednoduše převzal od jiných autorů a dále je nijak nerozvedl ani nedoplnil. Zmínil se o objevu létání, které v jeho dobách rozvíjel Galileo Galilei nebo o dalekohledu, který pro změnu převzal od Leonarda Da Vinciho. Jeho přínosem byl nápad sluchátka, ale psal, že pomocí něj obyvatelé uslyší hudbu sfér, čímž si odporuje, protože v předchozích textech knihy tvrdil, že nebe neboli sféra je jenom jedna.
Když autor popisoval, že stát byl postaven na hoře a skládá se ze sedmi kruhů, na jehož vrcholu je chrám, kde sídlí vládce, uvědomila jsem si, že toto jsem již četla v Božské komedii, kterou napsal Dante Alighieri. Jedná se o italského básníka ze 14. století, který tímto způsobem popisoval Očistec, na jehož vrcholu bylo Boží království. T. Campanella psal básně již od třinácti let, proto bych se nedivila, kdyby se nechal inspirovat právě u něj. Nepochybně měl na něj obrovský vliv Platón, který ve svém díle Republika (dílo je známé i pod názvem Ústava) popisuje svůj ideální stát. Platón byl proti soukromému vlastnictví u vyšších vrstev, ale u pracujícího lidu tomu tak nebylo. Sociální idea T. Campanelly byla více komunistická. Všechno je řízeno vyšší úřednicko – duchovní mocí. Všichni musí pracovat. Pokud bych měla vybrat tři hlavní pilíře, na kterých stojí celý státní systém, patřilo by mezi ně náboženství, řád a astrologie.
Výstavba státu i jeho uspořádání a řada dalšího (např. plození dětí) je řízeno podle astrologie. Autor v knize často poukazuje na nový astrologický systém, který však vysvětluje pomocí speciální terminologie, které by normální čtenář bez dodatečně přidaných poznámek, nejspíš neporozuměl.
- Campanella se zabýval se i otázkou konce světa a mluvil dokonce i o tom, jak přijde nová doba, kdy v celém světě bude pouze křesťanství. Sice tedy křesťanství podporoval a hlásal mu vítězství, ale i přesto se v knize vyskytují oblasti, které se s tímto náboženstvím neslučují. Patří sem např. nemanželské soužití, kdy ženy jsou společné pro všechny muže, což si odporuje s názory křesťanství i s jedním z Desatera Božích přikázání – Nepokradeš manželky bližního svého. Na druhou stranu v této zemi manželství neexistuje a ani láska, protože lidé žijí v zemi a plodí děti proto, aby zachovali řád. Dalším příkladem je pravidlo, kterým se řídili obyvatelé Slunečního státu – Oko za oko, které pochází ještě ze starého zákona. Campanella dokonce ve své knize povoluje v určitých případech sebevraždu upálením, což si odporuje s přikázáním Desatera – Nezabiješ. Přijde mi absurdní jeho snaha zmírnit váhu trestu dobrovolného upálení větou: „Lidé, kteří jsou v pytlích se střelným prachem, jsou povzbuzování okolními diváky, aby umírali důstojně.“. Obyvatelé slunečního státu byly sice svým způsobem pacifisté, ale je zajímavé, že i když se snažili řešit války mírumilovnou cestou a byli proti násilí (původně dokonce ani nechtěli zabíjet zvířata pro obživu), tak že i přes odpor k násilí sebevraždu povolovali. Zároveň je v textu popsáno, že se neshody ve státě neřešily sporem, ale pokud nastal spor s jinou zemí, mohli si obyvatelé vylévat hněv z domácích sporů na nich. Tady si Campanella zase protiřečí. Jedním z hlavních témat knihy je společné vlastnictví a tedy přednost celku nad jednotlivcem a od toho se vyvíjí i ostatní aspekty společenského života, které se vymykají zmíněnému náboženství. Zajímavým tématem byla zpověď, která se také neslučuje s katechismem. Nejvyšší vládce země zjišťuje hříchy svého světa pomocí zpovědi nejvyšších kněží, kteří se mu svěřují se svými hříchy, ale zároveň se zmiňují o prohřešcích nižších duchovní a občanů, což naprosto odporuje zpovědnímu tajemství. Autor často používá číslo tři a jeho kombinace. Například číslo šest (jako násobek trojky a dvojky), třináct, čtyřiadvacet, šestatřicet nebo slovní spojení – dva až tři. Předpokládám, že toto číslo si vybral také z náboženského důvodu, kde představuje boží trojici (Otec, Syn a Duch svatý).
V knize se objevují myšlenky panteizmu, jakožto spojení Boha s přírodou, což je typické pro tehdejší dobu. Campanella tvrdil, že pokud chceme studovat složitost světa, musíme uctívat moudrost Boha. Co mně přišlo dost nepochopitelné, byla myšlenka, že Slunce se sice snaží spálit Zemi namísto toho, aby dalo život rostlinám, ale že Bůh sám obrací boj Země a Slunce k jejich rozkvětu. Je možné, že v tom viděl nějaký astrologický nebo astronomický význam či něco v didaktickém smyslu, ale pokud to tak opravdu bylo, tak to bohužel v knize neuvedl, takže o tom můžu jenom polemizovat.
Utopický spis je dokonalou sociální ideou, která je v dnešní době čtena spíše pro svou historickou významnost. T. Camapnella je považován za předchůdce utopického socialismu, kde je ústředním tématem snaha přetvořit stávající společnost svými ideály, z důvodu nespokojenosti s jejím vývojem. Později si autoři představovali technický pokrok, který v mnoha případech skutečně nastal a místo společenského uspořádání se začala psát literatura ve stylu science – fiction. Utopie byla tedy přínosem pro vývoj dnešní literatury. Nejspíš se v této literatuře jednalo o střed představy a skutečnosti a takhle to možná myslel i T. Campanella svou myšlenku o střetu Země a Slunce, které i když působí protichůdně, vzniká něco pozitivního.