Slované

 

Původ Slovanů

– přišli během 6. století, jejich původním územím bylo dnešní východní území Polska a severozápad Ukrajiny

– jejich příchod byl součástí mohutné vlny stěhování národů – důsledkem proměny klimatu ve střední Asii ve 3. stol. nastalo sucho, nomádské kmeny se proto daly do pohybu a hledaly nová pastviště, postupovaly směrem na západ a začaly utlačovat zdejší kmeny (375 – Hunové zaútočili na východoevropské kmeny), dalšími důvody expanze bylo asi přelidnění či lákadlo bohatství na západě, expanze se zůčastnilo asi 1 milion lidí, do českých zemí vstoupili Moravskou branou, již tehdy zde žilo málo Germánů, postupně jejich etnikum zcela zaniklo (první zmíňka o Slovanech v rámci stěhování národů pochází z let 527-528, kdy plenili menší města v Byzanci, poté se stáhli zpět za Dunaj, v 60. letech 6. stol. se však znovu vrátili a začali se usazovat na Balkáně  směrem až do Řecka)

– Slované patřili do indoevropské jazykové skupiny, ve 2. a 3. tisíciletí p. n. l. se oddělili, dodnes zůstali některé jazykové podobnosti

– kulturní kořeny Slovanů – Zarubiněcká kultura – nacházela se v okolí řeky Pripjať a Pripjaťských bažin, největší rozkvět zaznamenala ve 2. stol. p. n. l., její páteří byli Baltoslované, Przeworská kultura – existovala v oblasti východního Polska, největší rozkvět probíhal od 1. stol. p. n. l. do 5. stol. n. l., byli v ní zahrnuti Germáni, Čerňjachovská kultura – rozkládala se na Ukrajině a v jejím okolí, existovala přibližně od 2. stol. p. n. l. do 5. stol. n. l, zahrnovala také Thráky, Sarmaty, Góty

 

Slovanská společnost

– Slované žili v rodové společnosti (zákl. buňka – rodina, součást rodu), rod se rovnal hospodářskému společenství

– sounáležitost v rodě byla udržována představou společného předka, v čele rodu stáli stařešinové

– organizace společnosti – vojenská demokracie, rody se postupně spojovaly do kmenů v čele s náčelníkem, původní kmenoví vojvodové se stali dědičnými knížaty a obklopili se rodovou šlechtou a vojenskými družinami, tím začala výrazně sílit sociální diferenciace

– společně obdělávali zem. půdu – tzv. občina – individuální rodinné hospodaření a soukromé vlastnictví půdy

– původní staroslovanský pohřební ritus byl žárový, postupně se začala ujímat také inhumace

– během staletí se Slované rozdělili na několik větví – západní (Češi, Poláci, Slováci, Polabští Slované), východní (Rusové, Ukrajinci), jižní (Chorvati, Srbové)

– v 7. stol. přišli do jižní Evropy turkotatarští Bulhaři (chán Asparuch), vytvořili společný stát, který existoval v letech 681 – 1018

 

Materiální struktura Slovanů

– zemědělství – převažovalo dobytkářství, od kterého se přešlo k obilnářství (užívali přílohový osevní systém) – pšenice, ječmen, ovoce, zelenina …, rybolov, sběr medu

– Slované využívali domestikovaná zvířata – krávy ovce, kozy, prasata, drůbež …

– řemesla – proběhl rozvoj hutnictví, kovářství, hrnčířství (pražská keramika – nejstarší slovanská kultura u nás, budovali zahloubená sídla stanového typu se střechou ze slámy)

– od 7. stol. došlo k první výstavbě opevněných hradišť – postaveny byly z dřeva, součástí hradiště byl hliněný val (Zabrušany na Teplicku)

 

Náboženství

– bylo polyteistické

– hlavní bohové – Perun – bůh bouře, hromu a blesku, stál v čele božstev, Veles – bůh stád a skotu, podléhala mu asi i úroda, Svarog – bůh světla a tepla, Svarožic – představoval oheň, Radogost – bůh války

– Slované věřili i v duchy a démony

– budovaly se i svatyně – Retra u Hamburku, ostrov Rujana (Arkona), kněz byl jediný kdo směl do svatyně vstoupit, svatyně byly centrem společenského, politického, vojenského a náboženského života, božstvu se zde kladli i oběti

 

Avaři, Slované a Sámova říše

– v 60. letech 6. století napadli Avaři Franky a obsadili Panonii (jejich vliv sahal na Slovensko, Rakousko a Moravu), roku 626 pronikli až ke Konstantinopoli

– Avaři si hospodářsky a vojensky podmanili Slovany, žili usedlým způsobem života, jejich zemědělství však nebylo tak vyspělé jako u Slovanů, chovali koně a buvoli

– moc Avarů zlomili až Frankové roku 796

– Slované museli Avarům odvádět zemědělské dávky, což vyvolávalo nespokojenost a bouře proti Avarům

– roku 623 (624) se kupec Sámo vydal obchodovat se Slovany, zjistil, že Slované bojují proti „Hunům“(Avarům), proto se zúčastnil vojenského vítězného tažení, poté se stal díky svým schopnostem králem, tím „vznikla“ Sámova říše (informace o ní jsou zachyceny ve Fredegarově kronice)

– roku 631 se Sámo dostal do konfliktu s Franky (Dagobert), jelikož Slované oloupili a povraždili skupinu fr. Kupců, Sámo se odmítl podřídit Dagobertovi a poskytnout náhradu

– nakonec došlo k ozbrojenému střetu, který vyvrcholil 3 dny trvající bitvou u Wogastisburgu (poloha není přesně známa, leží někde v severozápadních Čechách – pravděpodobně se jedná o vrch Rubín u Kadaně)

– jádro říše se nacházelo na již. Moravě, sféra vlivu sahala i do Čech a na část Slovenska

– v 7. – 8. stol. se stále více prohlubovala soc. diferenciace, hradiska se stávala centry pevnějších soc. útvarů – kmenů – zárodků pozdějších kmenových knížectví na čs. území

– roku 658 (659) Sámo zemřel – kmenový svaz se rozpadl

 

Velkomoravská říše

 

Počátky Velké Moravy

– historicky doloženým prvním panovníkem byl Mojmír I. (830-846) z rodu Mojmírovců – přijal křesťanství a uchovával mírové vztahy s franckou říší

– roku 822 se Moravané zúčastnili sněmu ve Frankfurtu (tou dobou již byli zřejmě pod jednotnou vládou)

– jistou samostatnost v Moravě měli pouze Holasici

– na Slovensku vládl kníže Pribina (Nitra), který si vytvářel svou vlastní moc a za jeho vlády se na slovensko šířilo i křesťanství (asi roku 828 zde salcburský arcibiskup Adalram vysvětil kostel)

– Mojmír I. se dostal kvůli vysvěcení kostela (chápal to jako franckou expanzi) s Pribinou do konfliktu a asi roku 833 dobyl Nitru a vyhnal Pribinu (od Ludvíka Němce dostal léno u Balatonu v Dolní Panonii – roku 861 zde byl údajně Moravany zabit a jeho nástupcem se stal syn Kocel, který zahynul roku 876, později se jeho panství zmocnil kníže Svatopluk)

– sjednocením Knížectví bylo dosaženo vzniku mohutné Velkomoravské říše v čele s Mojmírem I. (830 –846) a s centrem u Mikulčic

– po Mojmírovi I. se ujal vlády kníže Rastislav (846 – 870)

– Rastislav měl zpočátku podporu Ludvíka II. Němce, Rastislavova moc však stále rostla, Rostislav se také pokoušel navázat spojenectví s Bulhary, což vedlo k roztržce s Ludvíkem a k vpádu (855) fr. vojsk na Moravu, která se však ubránila

– roku 860 se Rostislavův dvůr rozhodl získat pro posílení státu a křesťanství podporu papeže chtěli vyslat biskupa, ale Mikuláš I. to zamítl

– v roce 863 bylo tedy vysláno poselstvo do Cařihradu – císař Michal III. a patriarcha Fótios se rozhodli vyslat na Moravu misii v čele s Konstantinem Filosofem (Cyrilem) a Metodějem, po tříletém působení se vrátili zpět do Cařihradu, kde byli jejich žáci vysvěceni na kněze, zpáteční cestu nastoupili roku 867, byzantská misie se dostala do konfliktu také s latinskými kněží, kvůli slovanské liturgii, papež nakonec pozval oba bratry a jejich žáky do Říma, papež Hadrián II. nakonec schválil slovanskou liturgii (bohoslužba se srozumitelným jazykem pro zdejší obyvatelstvo) a roku 869 dokonce zřídil také samostatnou moravsko – panonskou provincii v čele s Metodějem, během pobytu v Římě Konstantin onemocněl a přijal jméno Cyril a vstoupil do kláštera a krátce na to zemřel, Metoděj byl při zpáteční cestě z Říma zajat v Bavorsku a v letech 870 – 873 vězněn zdejšími závistivými kleriky, po zásahu papeže Jana VIII. Se mohl vrátit zpět do své diecéze

– v roce 870 byl kníže Rostislav zajat svým synovcem Svatoplukem a vydán do rukou Karlomana, v Řezně byl pak odsouzen Ludvíkem Němcem k trestu smrti ,ale nakonec byl jen oslepen a dožil někde v bavorském klášteře

 

Rozmach říše za knížete Svatopluka (871 – 894)

– hned po převratu v roce 870 byl Svatopluk zajat Franky a Morava byla vojensky obsazena

– Karloman využil Svatopluka a postavil ho do čela své armády proti Moravanům, ale před jedním z hradisek Svatopluk přeběhl k Moravanům a Franky společně porazili

– v roce 874 byl dojednán mír ve Forchheimu, Svatopluk se zavázal (stejně jako Čechové) odvádět Frankům tribut a složit slib věrnosti

– Moravě se podřídil i čs. kníže Bořivoj (882/884), který okolo roku 872 přijal od Metoděje křest se svou manželkou na Moravě

– Svatoplukovu nadvládu uznaly i některé lužické a slezské kmeny, byla ovládnuta i velká část Panonie, Východní marky, toto rozsáhlé panství označil byzantský císař Konstantinos VII. Porfyrogennetos v polovině 10. stol. ve spise „O spravování říše“ za Velkou Moravu

– v době Svatopluka byla Velká Morava již zformovaným protofeudálním státem s vlastní vládnoucí dynastií, soustavou hradů, církevní organizací a rozvinutou ekonomikou

– Hadrián II. dále určil nitranským biskupem Švába Wichinga

– časem znovu vyvstaly peripetie ohledně užívání slovanské liturgie, roku 880 ji papež Jan VIII. znovu uznal (nejdříve však měla být bohoslužba čtena v latině, pak ve slovanštině), téhož roku byl vysvěcen na nitranského biskupa Wiching, po Metodějově smrti (885) došlo ke sporům mezi “latinskými” a “slovanskými” kněží, Metoděj určil svým nástupcem svého žáka Gorazda, ten byl však Svatoplukem vyhnán i se svými učni a nástupcem se stal Wiching

– konec Svatoplukovy vlády je dosud přesně nejasný (odchod z veřejného života mezi mnichy či smrt v bojích s Maďary)

 

Mojmír II. (894 – 906) a zánik Velké Moravy

– po smrti Svatopluka se Čechy odtrhly (Spytihněv – 894)

–  asi v roce 903/904 zaznamenala moravská vojska zdrcující porážky od Maďarů, kteří pak zpustošili moravská hradiště

– porážku od Maďarů utrpěli Moravané i roku 906 kdesi u Nitry (padl zde i Mojmír II.),  poslední nadějí k obnově mojmírovského státu mohlo být bavorské vojsko, ale to bylo roku 907 v bitvě u Bratislavy rovněž zničeno

– už roku 908 psal opat Regino o Velké Moravě jako o zcela zpustošené, státní a církevní správa byla již tou zřejmě zlikvidována

– vesnické obyvatelstvo se místy začalo vracet k pohanským kultům

 

Kultura Velké Moravy

– Konstantin vytvořil ještě v Byzanci církevně slovanský jazyk (na základě jihoslovanského nářečí, jímž mluvili Slované v okolí Soluně) a písmo (hlaholice), do staroslověnštiny byly přeloženy části Bible  (tzv. modlitby) a soubor právních norem Zákon sudnyj ljudem; v oblasti Panonie vznikla veršovaná skladba Proglas (předmluva k evangeliím) a tzv. Panonské legendy (Život Konstantinův a Život Metodějův)

– k 3 významnějším střediskům patřila Nitra, Valy u Mikulčic (celý komplex cca 200ha), Uherské Hradiště – Staré město, dále pak Pohansko, Staré Zámky u Brna, Děvín, Bratislava-Hrad, Pobedim, Olomouc, Znojmo – Hradiště atd.

– hradiště největšího hospodářského a politického významu se nacházela v nížinách u ramen řek a u bažin, což jim poskytovalo vedle valu dostatečné krytí

– románská architektura (podle půdorysů) prozrazuje různé kulturní vlivy (z Bavorska, Dalmácie, Panonie), podobně jako šperkařství, postupně se začal vytvářet i moravský styl přepychových šperků, jenž se šířil zejména do Čech a jižního Polska