Slezská univerzita v Karviné – proč tato škola? – úvaha

Téma: Proč zrovna tahle škola

První otázka – Jak začít. Asi proč tu vlastně jsem (na této škole). Snadná odpověď. Nikam jinam mě nepřijali. Následuje další otázka – proč zrovna Karviná? Ještě snazší odpověď: …

To bylo radosti, když mě přijali. Byl jsem rád, že vypadnu z toho šíleného města, už jsem ho měl fakt dost. No jo, ale nastal tu problém. Jaké lidi na škole potkám? Budu s nimi vycházet? Pro mě dost důležité otázky. Měl jsem štěstí. Lidičky co jsem potkat jsou fakt dobrý. Samozřejmě ne vždy a všechno je růžový, ale jsem spokojen. První známé, kamarády či přátele mám díky mým spolubydlícím, kteří byly na „sešn“, pořádaný AIESECem, který se konal před zahájením školy. Další jsem poznal v průběhu prvního měsíce v seminářích atd.

Toto je snad nejpozitivnější věc, co na této škole shledávám. Neříkám, že je to jen toto. Možná mě ještě něco napadne v průběhu psaní.

A pak to všechno začalo. Získávání „infos“ od starších o těch co tu přednáší a předávají to ,co se samy naučili… . Jak je vidět začnu jednotlivými předměty a vezmu to po dnech. Fajn. Pondělí – pohodový den. Jo, ale úterkem to všechno začíná. Ráno „Mikro“ (druhy semestr Makro). Předmět, na který jsem se i těšil. A co se nestane přednášky jistého externího přednášejícího jsou velmi, nevím jak to napsat, no, nudné. Člověk při nich usíná, nedává pozor. Ale taky proč by měl. Nejmenovaný pan profesor (titul) se zdá být velmi dobrý, je vidět, že svému řemeslu rozumí, ale skáče z jednoho na druhé. Připadá mi, jakoby nebyl zvyklý přednášet před tolika lidmi. Abych pravdu řek, lituji „gympláky“, kteří v tom mají chaos.

Teď nevím, který předmět bude následovat. MATIKA- středa, přednáška, seminář. Přednášky, z těch by se jeden mohl na hlavu stavět. První tři přednášky jsem ještě stíhal, ale pak jsem nevěděl, která bije. To bylo :  „…  podle věty té a té, to uděláme tak a tak,… … tady si uděláme příklad a zbytek máte na síti … bla, bla, bla …nemáme totiž moc času…“. Ani se nedivím. Pětačtyřicet minut na přednášku z matematiky, „Není to trochu moc, ono by stačilo klidně patnáct minut, když tomu všichni rozumí, ne?“ Semináře s přednášející byly velmi uklidňující, opravdu mohu říci pohodové. Každý chodil s radostí k tabuli vypočítat ten lehký příklad, který předtím nikdy neviděl a jemu podobné příklady v životě nepočítal.
Stál tam, napsal zadání a koukal. Koukal na paní, co učí matiku, a na tabuli a zpět. No a když nic nevypočet, tak si ta paní udělala mínusko a ten, kdo to vypočetl, měl plusko. Takže na konci semestru, kdy deset lidí z asi tak 30 byli celkem v pohodě, že měli pluska, se nemuselo obávat o svých 10 bodu za účast na seminářích. Ti, kteří měli jsem mínuska, nebo neměli nic, chodili stále častěji k tabuli, aby měli příležitost  znaménko plus získat. Ale účinek byl zpravidla opačný.

A překvapení na konec semestru. Všichni (ve všech seminářích) psali takou deseti-minutovku, jestli si opravdu ty bodíky za účast zasloužíme. Tak proboha co to je?!. Když je napsáno, že za účast v seminářích, musím podotknout aktivní účast, dostanu 10 bodu, tak bych je měl teda dostat. A ne po semestru chození na semináře, i když jsem od té pané nic nepochopil, ještě na konci o ty bodíky bojovat s nervama „v kýblu“. Pravda je, že já na tom byl dobře. Určitý počet plusek jsem získal, takže jsem mohl byt  relativně v klidu, ale nebyl.

K tomu, abych matiku pochopil, jsem začal navštěvovat seminář matiky jiné vyučující a ještě mi pomáhal človíček, který tomu rozumí. A jak vypadají přednášky ve druhém semestru? …

Čtvrtek – INFORMATIKA, přednášky, semináře. Vezmeme to popořadě. Po první přednášce většina studentů na ně už nikdy nešla. Jestli se tam objevilo padesát studentů, tak to je úspěch. Občas přednášejí, když technika nechce poslouchat, neví si rady. Tak zavoláme počítačového experta. A hele závada byla odstraněna! Byl to špatně zastrčený kabel. Přednášející si asi neláme hlavu s přípravou na přednášku. Ono se hledá něco, co by tam v PC mělo být uloženo a ono to tam není, nebo kde to vlastně je….. a už se to našlo , bylo to v jiném dialogovém okně. Teď otázka, kterou si klade mnoho studentů: proč, na co je přednáška, když si to hned nemohu vyzkoušet, na co mi to je koukat na velké plátno, kde šipka pohybuje sem a tam. No nic, prostě je. Semináře si myslím jsou v pohodě, podle tohoto, co jsem zažil já. Taky se stane, že něco pan na semináři neví, nebo se splete, nebo studenti, kteří „informu“ opakují mají na řešení daného úkolu jiný názor, tak se názory zkonfrontují a je to. Co mě překvapilo, byla druhá část prvního semestru, kdy začal PASCAL. Proč se ho učit? Nechápal jsem ani já, ani nikdo jiný. Dověděl jsem se, že nás to má naučit logičtěji myslet, nebo tak nějak. Po konzultaci se známým, který se v tomto vyzná, a vysvětlil mi to, dávám zapravdu, že nám pomůže. Zajímavá byla i zkouška. Měla tři části teoretickou, WORD a PASCAL. Vyjádřím se jenom k té teoretické. Jaký je Váš názor na otázky typu: Které tlačítka se (ne)nachází na dialogovém okně xyzž?

To bylo zhodnocení předmětů, které nejvíce otřásly mnou a pravděpodobně i jinými studenty.

Zkusím školu zhodnotit z obecného pohledu. Jedním z velkých problémů jsou počítače. Na této škole se nachází dvě učebny s 24 dobrými počítači. A kolik má tato škola studentu. Já nevím, ale typuji tak kolem 1500.

Budova školy je prostě budova. Na první pohled si každý domyslí, pro jaký účel byla postavena, ale vysokou školu (universitu) nedělá budova, ale lidi, kteří zde pracují a mě nepatří soudit lidi, ale jejich výuku a to jsem se pokusil o pár řádek výš. Snad se mi to podařilo.