ÚVOD

Ve své seminární práci charakterizuji a popisuji šikanování na pracovišti, konkrétněji ,,sociálně patologický jev“ zvaný ,,MOBBING“.

Je nutné rozlišit rozdíl mezi mobbingem a běžným konfliktem se kterým se setkáváme prakticky denně a který je součástí každodenního života nás všech. Konflikt bych definovala, jako mezilidský problém, který by se podle mého dal snadněji vyřešit pomocí ujasnění si, o co ve skutečnosti jde a aktivnímu naslouchání mezi stranami, které daný problém řeší.

Zatím co mobbing je cílený a promyšlený psychický nátlak, kterého se dopouští jednotlivec nebo skupina vůči určitému člověku za účelem jeho vyloučení z pracovního kolektivu, (standardní doba trvání se uvádí minimálně půl roku), a pak ještě pojem bossing, který bych definovala jako podobný  psychický teror akorát ze strany nadřízeného vůči svému podřízenému.

1) Příčiny mobbingu na pracovišti

Jednou z nejčastějších příčin, proč vlastně dochází k šikanování na pracovišti, je hlavně stres z přetížení pracovníků a špatná organizace práce z vedoucích pozic, se kterým se setkala. Dochází pak k jistému chaosu v systému práce šikanovaného pracovníka, ale i k nezdravému a konkurenčnímu soutěžení mezi dalšími spolupracovníky, kteří mají strach z nezaměstnanosti. Opačnou příčinou může být i nuda na pracovišti, kde se pracovníci zabývají spíše pomluvami a osobními záležitostmi, kteří chtějí záměrně a cíleně ublížit svému kolegovi a znehodnotit jeho jméno ve svůj prospěch.

2) Cíl mobbingu na pracovišti

Bohužel nejčastějším cílem, který je běžně praktikován takového šikanování je ve většině případů dosažení odchodu oběti ze zaměstnání a tím eliminovat konkurenci na pracovišti. Cílem může být i například získání nějakých neoprávněných výhod v podobě zajištění osobního pohodlí apod.

3) Typické oběti mobbingu

Šikanování se může týkat každého z nás, ovšem nejčastěji jsou vybírány oběti s jistými charakteristickými rysy, jako například určitý samotář v kolektivu nebo naopak člověk nápadný nějakou odlišností v kolektivu, který není běžný. Nejsnadnější cíl šikany je rozhodně nový pracovník, který kolektivu z jakéhokoli důvodu není pohodlný. A nakonec stojí za zmínku i velmi úspěšný pracovník, který neměl s nikým nikdy žádný problém, a tím probouzí v ostatních jakousi závist.

4) Typičtí pachatelé šikanování

Strůjcem nazýváme toho pracovníka, který vymýšlí jednotlivé způsoby šikany, tedy mobbingu. Pak jsou tzv.  ,, Náhodní pachatelé“, kteří z bezvýznamného konfliktu rozvijí trvalý spor. A tento spor je vyrovnaným bojem do té doby, než jeden získá převahu. Nakonec se mohou účastnit dvě skupiny tzv. Spoluúčastníků a ty se buď aktivně podílí na podpoře mobbingu strůjce anebo

Je to ta skupina, která daný problém přehlíží.

5) Fáze procesu mobbingu

V první fázi nastává konflikt, který když se nevyřeší hned nebo se vyřeší špatným způsobem. V případě, že se konflikt neřeší a nadále trvá, jednotlivci začínají do sporu zahrnovat i své emoce. Tím se proces dostává do fáze druhé, nyní už konkrétně nastává daný útok na šikanovaného jednotlivce a stává se tak terčem psychického teroru. Stav oběti v tomto případě z hlediska psychického i fyzického viditelně zhoršuje. Třetí fáze začíná v okamžiku, kdy se případ stává oficiálním tedy všichni spolupracovníci tiše přihlížejí namísto toho aby nějakým způsobem zasáhli.

V poslední fázi je šikanovaná oběť izolovaná a vyloučená z kolektivu a následně většinou dobrovolně opouští své zaměstnání.

6)Strategie mobbingu

Strategie mobbérů spočívá na začátku v prvé řadě šířením pomluv. V praxi je to např. zákeřné šuškání, tajuplné narážky, zlomyslné osočování nebo očerňování u nadřízeného. Poškozenému se pak následně připisují různá provinění, kterých se ve výsledku nedopustil. Další strategií je již zmíněná izolace kolegy, která se může projevit v odmítnutí spolupráce s obětí, ignorováním jeho názoru ba i dokonce pozdravu, zadržováním nebo zapíráním nových aktuálních a důležitých informací, které jsou nutné k práci, naprostým vyloučením z jakýchkoli společenských aktivit ostatních spolupracovníků apod. Sabotování práce v podobě mizení pracovní dokumentace její falšování a úmyslné poškozování je další ze strategií, který můžeme při mobbingu zpozorovat.

8) Jak mobbing řešit

Mobbing lze řešit pomocí třífázového modelu řešení:

• Pojmenování konfliktu, kde je potřeba zjistit kdo má s kým jaký problém a v čem spočívá jeho příčina
• Zpracování konfliktu tj. společně s prostředníkem daný problém prodiskutovat a vypracovat návrhy řešení daného problému
• Urovnání konfliktu, kde je potřeba dokonale se obeznámit s přijatým kompromisem a následně se usmířit např. podáním ruky.

ZÁVĚR

V dnešní době je mobbing stále častější problém, než se zdá. Může vás potkat v zaměstnání  v podstatě kdykoli a může potkat kohokoli z nás. Velice často si začátečních fází ani nevšimnete a nerozpoznáte, že jde skutečně o mobbing. Můžete se být obětí, nebo spoluúčastníkem nevědomé spolupráce tím, že budete patřit do skupiny výše zmíněné tím, že bude problém prostě přehlížet. Proto je dobré vědět, jak se mu bránit a co může člověk v této situaci proti němu dělat. Bohužel i přes veškerou snahu psychologů a odborů a jiných organizací, kteří se tímto problémem zabývají se ve většině případech stane, že dotyčný opustí své místo na pracovišti. Proto je nutné stále a častěji mluvit o svých problémech s kolegy i se svými příbuznými nebo nadřízenými. Je důležité nebýt na problém sám a neuzavírat toto téma před ostatními.