Schizofrenie

Schizofrenie je termín používaný pro skupinu mentálních nemocí, jež způsobují poruchu myšlení, emočních reakcí a chování.

Odborníci dělí schizofrenii do dvou skupin. V první skupině jsou choroby způsobené poraněním mozku nebo nemocí. Jde o potíže, které se nazývají organické. Alzheimerova nemoc, nádor na mozku nebo mozková obrna jsou příklady takových organických nemocí. Mentální potíže, které nemají žádnou takovou zjevnou fyzickou příčinu, nazýváme funkčními. Nejznámějšími takovými potížemi jsou neurózy různých druhů včetně stavů úzkosti, fobie, nebo obsedantního (tj. nutkavého) chování, jakým je např. neustálé mytí si rukou.

Existují však i další funkční potíže nazývané souhrnně psychózy. Jednou z nich je například maniodepresivní psychóza. Ovšem nejběžnější je schizofrenie, která se dříve či později projeví u jednoho až dvou procent světové populace. Nemoc se vyznačuje mnoha příznaky, jež ovlivňují osobnost nemocného člověka i jeho chování. Patří k nim halucinace, falešné představy, potíže s myšlením, emoční poruchy a pohybové problémy – obvykle se zhoršují následkem stresu.

 Halucinace se nejčastěji projevují jako hlasy, jež komentují chování nebo myšlení nemocného, ačkoliv stejně běžné je i to, že postižený slyší různé zvuky. Za halucinace však považujeme i vidění stejně jako chuťové, čichové či dotykové vjemy.

Ačkoliv se nazývají potížemi funkčními, existují důkazy o tom, že příčina schizofrenie může být i fyzická, podobně jako u mentálních potíží organických. Při vzniku schizofrenie hrají důležitou roli i faktory genetické. Blízcí příbuzní člověka trpícího schizofrenií mají více než desetiprocentní naději, že takto onemocní rovněž. Jestliže má někdo touto nemocí postižené oba rodiče, má průměrnou naději jedna ku dvěma, že se u něho schizofrenie projeví také.

Techniky umožňující zobrazovat mozek ukázaly, že lidé trpící schizofrenií mají v určitých oblastech mozku nějaké strukturní nebo funkční abnormality. Určité problémy související s mozkem, jako jsou třeba mozkové nádory, bývají často dávány do souvislosti s příznaky schizofrenie. Některé léky, například amfetaminy, bývají s touto nemocí také spojovány.

Falešná přesvědčení

Přeludy, které zažívají schizofrenici i lidé trpící jinými mentálními nemocemi, jsou falešná přesvědčení, kterých se pacient houževnatě drží. Postižený se na tato přesvědčení upne, dokonce i v tváří v tvář jasným důkazům, že nic takového neexistuje. Takový člověk pak věří, že ho někdo sleduje, pronásleduje, trestá, dokonce že ho někdo hypnotizuje.

Někdy u nemocného převažuje přelud velikášství, takže takoví pacienti mohou být přesvědčeni, že jsou důležitou a známou osobností z minulosti či současnosti. Pacienti trpící schizofrenií, kteří mají přeludy či halucinace, že jsou pronásledováni, nebo že jsou někým slavným, jsou nazýváni paranoidní schizofrenici.

Zmatené myšlení

Většina schizofreniků trpí nějakou poruchou myšlení, jež jim neumožňuje soustředit se nebo jasně myslet.

Pacienti mluví o zablokovaném myšlení nebo o tom, že jim myšlenky do hlavy vkládá nebo z hlavy bere nějaká vnější síla. Následkem poruch myšlení mluví popleteně a nesouvisle. Schizofrenik v řeči skáče z jednoho předmětu na druhý, zdánlivě s prvním nesouvisející.

V některých případech se řeč rozpadne na podivné a nesrozumitelné fráze a nesouvislé slabiky. Schizofreniky trpící takovým druhem pomateného myšlení nazýváme schizofreniky hebefrenickými.

Typickou součástí schizofrenie je i těžká emoční porucha, ačkoliv ta se může projevovat mnoha formami. Pacient se například chichotá nebo směje ve zcela nevhodných situacích. Někteří pacienti zažívají tzv. ploché emoce, které jsou den po dni stále stejné, neměnné. Jiní zase prožívají období zuřivosti, která propukají bez zjevné příčiny a bez varování.

Dalším, i když méně častým příznakem nemoci je katatonie, což je útlum emočních schopností, kdy pacient vydrží sedět mnoho hodin bez hnutí, zírá do jednoho místa a nakonec přestane úplně opouštět místnost.

Schizofrenie často způsobuje, že pacienti nevnímají teplo, chlad a nepohodlí. Proto taky můžeme tyto pacienty někdy vidět v létě s několika vrstvami oblečení na sobě, zatímco ve studených dnech si vyjdou oblečení jen nalehko.

Léčení

Schizofrenie je nevyléčitelná. Při pokusu přesně určit účinky jakéhokoliv léčebného programu je důležité pochopit průběh nemoci a to, co způsobuje, protože schizofrenie se liší ve svých projevech a závažnosti.

Bohužel v mnoha případech je schizofrenie nemoc chronická, které se pacient nezbaví. U takových pacientů může léčení trvat celý život a zpravidla znamená trvalou hospitalizaci. U některých pacientů je možné nemoc léčit kombinací léků a domácí a nemocniční péče.

Pacienti vykazující příznaky rozrušení zpravidla nejlépe reagují na léky, jako je fenothyazin, což je silné sedativum. Antidepresiva se podávají schizofrenikům vykazujícím postpsychotickou depresi. Podávání léků je účinné pouze v kombinaci s psychologickým léčením.

Hospitalizace je pro schizofreniky důležitou součástí léčby, protože nemocniční personál může sledovat jejich chování a příznaky nemoci a poskytnout nejvhodnější terapii. Nejlepší způsoby nemocničních aktivit pro schizofreniky jsou ty, které si mohou převést do života, jejž vedou ve své rodině či společenství. Rodinní příslušníci mohou schizofrenikům pomoci tím, že jim poskytnou pomoc, podporu, radu a zabezpečení jim příjemné prostředí.

Vzhledem k tomu, že schizofrenici mívají spíš negativní pocity a často trpí strachem a úzkostí, je pro ně životně nezbytné stálé povzbuzování a podpora okolí.

Závěrem

Původní název schizofrenie je dementia juvenilis nebo dementia praecox.

Jsou známé různé formy schizofrenie: prostá (schizophrenia simplex), katatonická (schizophrenia catatonica), nebefrenická (schizophrenia nebephrenica) a paranoidní (schizophrenia paranoides). Termín schizofrenie zavedl E. Blener.