Sametová Revoluce
Sametová – nebo chcete-li Něžná revoluce – byla takřka zlomovou událostí. Událostí, která Československou republiku osvobodila od komunistického režimu, úzce se podobajícímu diktatuře na principu fašišmu. Osvobodila nás z pout, jenž nám nedovolovala svobodně žít a otevřela nám zcela odlišný a mnohem lepší způsob života a zároveň i bránu do Evropy a okolního světa, který pro nás byl do té doby tabu. A za to včechno vděčíme hrstce studentů. Ano, studentům, kteří se rozhodli demonstrovat při příležitosti 50. výročí studentských manifestací na počátku 2. světové války.
Vše začalo počátečními proslovy na Albertově a kladením květin a svíček na Vyšehradě. Poté se průvod vydal směrem na Václavské náměstí, byl však zastaven na Národní třídě pořádkovou policií, kde se z doposud poklidné demonstrace stal boj o zdraví. Očití svědkové popisují situaci jako chvíli, ve které doslova praskaly kosti. Příslušníci tehdejší Veřejné bezpečnosti napadali obušky všechny bez rozdílu věku a pohlaví i přesto, že mnoho lidí klečelo s rukama nahoře a křičelo: ,,Máme holé ruce !“. Nebyli ozbrojeni, neměli důvod. Vždyť přece plánovali poklidnou demonstraci, nikoli krvavý souboj.
Domy praskaly ve švech přeplněné lidmi, kteří se chtěli schovat před strážníky. Někteří stáli na chodbách, další byli vpuštěni do bytů jiných lidí. Ovšem našli se i tací, kteří raději, než by někoho pustili do bytu, řekli: „Způsobili jste si to sami, tak se z toho taky sami dostaňte!“. Skutečně mne zaráží lhostejnost lidí, kteří to všechno sledovali z oken svých bytů, viděli ten masakr a odmítli pomoci.
Ovšem všechno zlé je k něčemu dobré. Demonstrace vyvolala v obyvatelích Prahy odhodlání. Rozhodli se zakročit a informovat o událostech v Praze co nejvíce Čechoslováků.
Rozesílali fotografie, ptali se občanů, co ví o dění v Praze za poslední dny a seznamovali je s nastalou situací. Odpor ke komunistickému režimu se stupňoval, až nakonec komunistům nezbývalo nic jiného, než rezignovat. Rezignací komunistů se z totalitního Československa stal demokratický stát.
Můj názor:
Myslím si, že bylo správné, že lidé zareagovali na zcela nečestný a neoprávněný zásah Veřejné bezpečnosti, jenž byla ovlivněna tehdejším vedením. Věřím, že příslušníkům, jako civilistům, daný režim nevyhovoval, ale jako strážníci si nedovolili projevit známky sebemenšího odporu. Věřím, že všichni, kteří tenkrát drželi v rukou obušek, svého činu později litovali. Věřím, že ti lidé nebyli uvnitř tak špatní a zkažení a bili mladé, staré, ženy
i děti ze své vlastní vůle. Podle mého byli skutečně zmanipulováni. Ovšem je to můj názor. Bylo tomu skutečně tak?
Reakce lidí, kteří se rozhodli neponechat nic náhodě a vzít osud naší republiky do vlastních rukou, kdy rozeslali fotky do všech koutů ČSSR a informovali ostatní, se mi velice líbí. Všichni, kteří se do něčeho takového pustili, museli být velice stateční a silní a museli mít víru, že všechno dobře dopadne. I přes nejistotu, jak to dopadne, i přes to, že nevěděli, jestli se jim povede režim zvrhnout a v případě neúspěchu by je čekal trest, si stáli za svým názorem. A díky síle těchto lidí a oběti studentů a občanů, kteří 17. listopadu večer byli přítomni na Václavském náměstí, dnes můžeme žít neizolovaní od Evropy v demokratickém státě a vděčíme jim za svobodu, která po pádu komunistů nastala.
Zdroje a použitá literatura:
Otevřená encyklopedie Wikipedie
www.cs.wikipedia.org pod hesly Sametová revoluce a 17. listopad 1989
Jak pukaly ledy
Napsal: Michal Horáček
Vydalo: Ex libris, Praha 1990
Fotografie: Jaroslav Krejčí
Herbert Slavík
Obrázky:
www.google.com
pod heslem Michal Horáček
http://img.radio.cz/pictures/c/osobnosti/horacek_michalx.jpg
pod heslem 17.11. 1989
http://www.ceskapolitika.cz/fotogalerie/obr6/17Listopad.jpg
pod heslem Sametová revoluce
http://archiv.radio.cz/pictures/udalosti/17listopadx.jpg
pod heslem listopad 1989
http://ozivote.cz/data/535/dsc05702.jpg
www.cs.wikipedia.org
pod heslem Sametová revoluce
http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Albertov_deska.jpg