Rytířské romány
0 Úvod
Cílem práce je seznámení se s Rytířskými romány českého středověku
- Rytířský epos a jeho proměny
Rytířství, jeho kultura a ideály výrazně zasáhly do života středověké společnosti a byly jedním z prvků tvořící se evropské kultury. Vývoj rytířství jako sociálního jevu provázela s jistým zpožděním také literatura. Sociální, ideové a morální proměny v pojetí rytířství umožnily, aby se rytířská epika zaměřená k bojovníkům a oslavě feudální služby postupně změnila v epiku dvorskou, v jejímž středu stál rytíř jako milenec, který prožívá dobrodružství a vede boj ve službách milované ženy. Pouze vnější, ale výraznou manifestací této proměny rytířské epiky se stala změna ve funkci ženských postav v tomto význačném žánru středověké literatury. Teprve ve chvíli, kdy se prosazuje dvorské pojetí literární tvorby (milostné lyriky i rytířské epiky), dostávají se ženské postavy do centra příběhu.
Od 12.století lze pak ve vývoji rytířské epiky odhalit dvě základní tendence. Jeden z jejích vývojových proudů byl více vázán na historickou skutečnost a směřoval k realističtějšímu způsobu zobrazení, druhý se vyznačoval využitím vysokého počtu fantastických motivů a jeho cílem bylo upoutat vnímatele, poskytnout mu přitažlivé vyprávění, založené na dobrodružném příběhu.
Tradiční bývaly v české literární historii a někdy i v dějinách jiných evropských literatur výše ceněny skladby s moralisticko-didaktickou tendencí, zatímco dvorská rytířská epika bývala chápána jako okrajový jev, jako čistě zábavná tvorba bez hlubších uměleckých aspirací.
Z hlediska současného hodnocení původnosti představuje česká rytířská epika soubor skladeb, které jsou závislé na německých předlohách a v tomto smyslu tedy nepůvodní. Pro středověkého autora, vzdělaného v zásadách poetiky a rétoriky, bylo zcela samozřejmé, že ve své tvorbě bude navazovat na existující literární tvorbu. Smysl literární práce spočíval v dobové aktualizaci starších předloh nežli ve snaze přinést novou tématiku a nové postupy. Navázání na předlohu nebylo nedostatkem díla, ale jeho předností.
- Veršované rytířské romány
Světské rytířské dvorské romány představují žánr obtížně zařaditelný do společenského kontextu, neboť jsou již svou samotnou podstatou určeny k evokování jiného než tohoto světa. Abychom dokázali v rámci daných žánrů toto „reálně“ rozpoznat, musíme se na to, co tyto žánry reprezentují, dívat spíše nepřímo a neprvoplánově. Podobně jako hagiografická legenda zobrazuje realitu prostřednictvím náboženských hodnot, tak i dvorský román pojednává společenskou realitu prostřednictvím dokonalého světa rytířských ideálů.
- Alexandreida
Vznikla v provinčním a mimo dvorském prostředí a je nejspíš dílem duchovního spjatého dvorem některého z regionálních šlechticů. Světonázor toho díla se výrazně liší od Ulrichova vyprávění o exotických výpravách, kláních a pletkách se ženami, dokonce má vůči podobnému zaměření averzi. Jeho obraz Řecka nám nepředpokládá žádný pohádkový svět, nýbrž jednoznačně autorovu vlastní společnost: krajina připomíná venkov středověké střední Evropy, Alexandrovi rytíři dostávají česká jména, jeho vojenská taktika je charakteristicky středověká, a dokonce i jeho korunovace je pojednána podle ceremonie pražské korunovace. Sám Alexandr je zobrazován jako idealizovaný český válečník a král, vždy obklopený družinou svých šlechtických rádců a vždy se stranící nástrah světáctví.
- Vévoda Arnošt
Podoba Vévody Arnošta zdaleka nepředstavuje původní zpracování látky. Odhalíme zde dvě vrstvy. Starší klade důraz na historickou složku. Mladší byla připojena později. Odkazuje k historické skutečnosti tím, že Arnoštova cesta připomíná zprávy o křížové výpravě Jindřicha Lva. Má již v podstatě fantazijní charakter.
- Lavrin aneb o Jetřichovi Berúnském
Německé zpracování této látky je založeno na tyrolské pověsti, o jejíž popularitě svědčí to, že horská oblast kolem zemského hradu Tirol byla označována jako Lavrinova růžová zahrada. Pověst spojovala dva celky, a to vyprávění o růžové zahradě a příběh panny, kterou král unesl trpaslíkům a věznil ve své podzemní říši.
České zpracování vychází z bavorsko-rakouské skupiny rukopisů, ale některými svými rysy se ode všech dochovaných rukopisů této skupiny liší.
- Tandariáš a Floribella
Autorem předlohy českého eposu byl salcburský básník Pleier, který vytvořil tři skladby, v nichž se motivy dvorské literatury spojují s motivy lidových pověstí. Je to báseň Garel vom Bluhenden Tal, v niž Garel, příbuzný krále Artuše, po fantastických dobrodružstvích získává sličnou Laudemii, dále je to skladba Meleranz, která rovněž vypráví o dobrodružstvích syna francouzského krále a Artušova synovce, uzavřených získáním královny Tytomie, a skladba Tandareis und Floridbel, kterou zpracoval český autor. Fantastické motivy, které jsou vlastní německé předloze ( nymfy, trpaslíci, obři), jsou v české podobě jevem spíše okrajovým. Autor se soustředil hlavně na milostnou motivaci Tandarišových dobrodružství a na vylíčení hrdinských činů, které mu získaly opět císařovu milost i Floribellinu ruku.
- Tristram a Izalda
Dílo datované do konce 14.století. jako práce anonymního básníka představuje Tristam spojení tří německých pramenů. Obsahuje některé postupy dobové milostné lyriky, má jinak jen málo společného s dvorskou poezii, více se však blíží k prostotě Tandariáše
Pokud upravovatel používá lyrický jazyk tak jen proto, aby vytvořil konvenční rým. Když se Tristram nabídne, že bude bojovat s obrem Moroltem, není motivován rytířskou ctí a slávou, nýbrž idealistickou touhou vydobýt si přízeň dámy, jak je vyjádřena v dvojverší naprosto vybočujícím z rámce feudálních vztahů, jež existovaly mezi králem Markem, jeho synovcem a jeho nastávající nevěstou. Tento příběh tak poskytuje upravovateli příležitost reprodukovat populární rytířský román.
- Antický román středověkých Čech
Antika, kterou si podrobuje a kterou vtahuje do života svého věku autor české Alexandreidy, se ovšem liší v jednom významném ohledu nejen od antiky, s kterou se vyrovnával Roman d´Eneas, ale od francouzského „antického románu“ vůbec: chybí v ní Ovidius, inspirace Ovidiovou milostnou tématikou, pro Francii 12.století tak příznačná.
Didaktičnost českého autora napovídá, že chtěl své publikum vychovávat, rozšířit jeho vzdělání, ovlivnit politické názory, mravní utváření a způsob života. Nahrazování bohaté mytologie a starověkých reálií obrazy, které byly bližší životu jeho doby, ukazuje, s jakou dávkou vzdělání mohl u českého publika počítat.
- Závěr
Ve své práci jsem došla poznatku, že Rytířstvo ve svém vývoji prošlo několika etapami a přes společný zrod mělo v různých zemích rozdílnou úlohu i různé osudy.
- Literatura
Ed.,E.Petrů, Rytířské srdce majíce, 1.vydání, vydal Odeon Praha 1984, 01-020-84
Lehár, Jan. Nejstarší česká epika, vydalo nakladatelství Vyšehrad 1983, 33-651-83
Thomas, Alfréd. Čechy královny Anny,1.vydání, vydal Host – vydavatelství v Brně 2005. ISBN 80-7294-132-1.
Lehár, Jan, kol. autorů. Česká literatura od počátků k dnešku. 1. vydání, vydalo Nakladatelství Lidové noviny v Praze, 1998. ISBN 80-7106-308-8.