Regulace a dohled na finančním trhu se zaměřením na ochranu investorů a klientů
Přestože byl zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů novelizován novelou č. 43/2013 Sb., která měla za cíl „…především posílení postavení spotřebitelů a principu odpovědného úvěrování“[1]….., stále v oblasti spotřebitelských úvěrů z pohledu spotřebitele existují problematické oblasti. Některé problematické oblasti se bude snažit odstranit připravovaná novela zákona o spotřebitelském úvěru, která by měla vejít v účinnost v průběhu roku 2016. Tato seminární práce se bude zabývat uvedením již zmíněných problematických oblastí, podobou jejich řešení prostřednictvím připravované novely a nástinem dalších možných řešení, která by do legislativy mohla býti v budoucnu implementována.
1.1 Definice pojmů
Dříve než je možné začít popisovat problémy regulace a dohledu v oblasti spotřebitelských úvěrů a nastiňovat jejich možná řešení, je nutné zadefinovat pojmy, které budou v následujících kapitolách využity.
- Spotřebitelský úvěr[2]
Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba, jejíž celková výše není nižší než 5 000 Kč a zároveň není vyšší než 1 880 000 Kč. Spotřebitelský úvěr nesmí býti poskytnut pro účely bydlení a zároveň býti zajištěn zástavním právem k nemovitosti. Musí být také sjednán mezi spotřebitelem a věřitelem spotřebitelského úvěru (případně zprostředkovatelem spotřebitelského úvěru) a to s úrokem včetně úplaty.
- Spotřebitel
Spotřebitel je v tomto případě definován jako „fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání“.[3]
- Věřitel spotřebitelského úvěru
Za věřitele spotřebitelského úvěru se dle příslušného zákona považuje „osoba nabízející nebo poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání“.[4]
- Zprostředkovatel spotřebitelského úvěru
Poslední osobou, která při poskytování spotřebitelského úvěru může figurovat je zprostředkovatel spotřebitelského úvěru. Jedná se o osobu „která není věřitelem a která v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání za odměnu nabízí spotřebiteli možnost uzavřít smlouvu, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, s věřitelem nebo mu pomáhá tuto smlouvu uzavřít nebo ji jménem věřitele uzavírá“.[5]
- Roční procentní sazba nákladů
Nakonec je také důležité si definovat pojem, který je v posledních letech využíván jako hlavní ukazatel při srovnání jednotlivých, nejen spotřebitelských, úvěrů. Jedná se procentuální sazbu, která stanovuje podíl celkových nákladů, které musí spotřebitel po dobu trvání spotřebitelského úvěru hradit, vůči celkové výši spotřebitelského úvěru. Do celkových nákladů se zahrnují veškeré náklady, které musí spotřebitel vynaložit na sjednání provoz a splacení spotřebitelského úvěru.
1.2 Aktuální problémy v oblasti spotřebitelských úvěrů
V současnosti je možné získat spotřebitelský úvěr od bankovního subjektu nebo od subjektu nebankovního. Bankovní subjekty jsou regulovány a je na ně dohlíženo Českou národní bankou. K provozování činnosti potřebuje bankovní subjekt licenci, která je mu Českou národní bankou udělena pouze při splnění kritérií uvedených v zákoně 21/1992 Sb., o bankách. Jelikož je získání bankovní licence velice náročný proces, pohybuje se počet jejích držitelů v desítkách. Na druhou stranu existují nebankovní poskytovatelé spotřebitelských úvěrů. Tyto subjekty poskytují své služby na základě živnostenského oprávnění a jsou regulovány a dozorovány Českou obchodní inspekcí. Počet subjektů, které mají živnostenské oprávnění k poskytování spotřebitelských úvěrů, se pohybuje v desítkách tisíc. Jelikož jsou požadavky na získání živnostenského oprávnění velmi nízké a počet nebankovních poskytovatelů velmi vysoký, není možné toto odvětví efektivně regulovat a ani na něj dohlížet.
Zákonodárci se tento problém dlouhodobě snaží řešit převedením pravomocí regulace a dohledu nad nebankovními subjekty od České obchodní inspekce do působnosti České národní banky. Česká národní banka tento převod dlouhodobě odmítá z důvodu nedostatečných kapacit pro provádění zmíněných činností. Zákonodárci by tedy v reakci na Českou národní banku chtěli zavést přísnější pravidla pro nebankovní poskytovatele spotřebitelských úvěrů, díky kterým by se počet těchto subjektů mohl údajně snížit až o 80 %.[6] V případě takového radikálního snížení počtu nebankovních poskytovatelů by již mohlo býti v kapacitách České národní banky na tyto subjekty efektivně dohlížet a regulovat je. Nastává zde však otázka, zda-li je tento postup tím nejlepším možným řešením pro ochranu spotřebitele. Na straně jedné stojí teoretické řešení problému, které je schváleno zákonodárci a následně přepracováno v závaznou právní normu, na straně druhé však stojí způsob, jakým se s touto závaznou právní normou vypořádá trh jako takový. Je dosti pravděpodobné, že taková právní úprava omezí počet nebankovních poskytovatelů spotřebitelských úvěrů na pouhý zlomek současného počtu. V takovém případě se však prostředí stane méně konkurenčním a pro spotřebitele atraktivní nabídky mohou vymizet. Jelikož budou na nebankovní poskytovatele kladeny vyšší nároky při získávání povolení k poskytování spotřebitelských úvěrů, tak se navýší finanční a časové náklady ať už věřitelů spotřebitelského úvěru tak i zprostředkovatelů spotřebitelského úvěru a tím pádem vzrostou i ceny nabízených produktů. V neposlední řadě je také zapotřebí myslet na to, že byl sice vyřešen současný stav tohoto problému, ale tento problém se neustále vyvíjí a subjekty již po krátké době mohou přijít s řešením, jak se těmto opatřením vyhnout a v podstatě fungovat takovým způsobem, jakým fungovaly před zavedením případné novely.
Tento jev je možné demonstrovat na situaci z roku 2008, která nastala v americkém státě Ohio. V roce 2008 zde byl zaveden zákon, který měl za cíl ochranu spotřebitele před krátkodobými půjčkami, které byli úročeny velmi vysokými úrokovými mírami. Úvěrové instituce se této regulaci vyhnuly tím způsobem, že zrušily svou registraci jakožto poskytovatelé krátkodobých půjček a zaregistrovaly se jakožto poskytovatel hypotečních úvěrů. Jakožto poskytovatel hypotečních úvěrů začaly poskytovat krátkodobé hypoteční úvěry, které dosahovaly prakticky stejných parametrů jako předchozí krátkodobé půjčky.[7]
Nakonec je také zapotřebí mít na mysli případný stav trhu spotřebitelských úvěrů po zavedení případné novely. Část nebankovních poskytovatelů spotřebitelských úvěrů, která nebude chtít býti regulována a dohlížena Českou národní bankou, začne poskytovat úvěry takzvaně načerno.[8] A jelikož budou aplikována vůči regulovaným poskytovatelům přísnější pravidla, která se budou odrážet i v přísnějších pravidlech pro přidělování spotřebitelských úvěrů, nebudou mít někteří spotřebitelé na vybranou a budou muset navštívit poskytovatele podnikajícího načerno, jelikož by jim žádný jiný subjekt finanční prostředky neposkytnul. Subjekty podnikající načerno se však nebudou muset řídit ani pravidly, která jsou účinná v této době. To ve výsledku znamená, že ti spotřebitelé, kteří ochranu potřebují nejvíce, budou o ochranu připraveni (svým svobodným rozhodnutím, ale budou). V současnosti je totiž například zakázáno použití směnek nebo šeků k zajištění případně splacení spotřebitelského úvěru. V případě poskytování spotřebitelských úvěrů načerno by se však tato metoda zajisté velice rozmohla, jelikož směnka je cenným papírem, který by věřiteli spotřebitelského úvěru, případně zprostředkovateli spotřebitelského úvěru, poskytnul velmi silné postavení při vymáhání své pohledávky ze spotřebitele.[9]
1.3 Návrhy řešení problémů v oblasti spotřebitelských úvěrů
Zásadní otázkou je, jak je možné, že si je někdo schopný půjčit peníze prostřednictvím spotřebitelského úvěru například na zaplacení vánočních dárků a to od nebankovního subjektu, který je znám využíváním, pro spotřebitele, nevýhodných praktik (například RPSN ve výši 50 %). Jedním z možných řešení tohoto problému by mohlo být lepší vzdělání spotřebitelů v této oblasti. Počátek tohoto řešení by měl začínat už u výuky na základních školách. Děti by měly v některém z vyšších ročníků základní školy absolvovat předmět, který by je měl například informovat, jakým způsobem porovnat nabídky finančních produktů, který je pro ně v dané situaci výhodný a který je nevýhodný, na jaké praktiky finančních subjektů je zapotřebí si dávat pozor a podobně.
Dalším bodem tohoto řešení by mohly být webové stránky vytvářené orgánem státní správy, které by poskytovaly v podstatě totožné informace, jako jsou uvedeny v předchozím bodě, ale podrobněji. Vyšší míra finanční gramotnosti by mohla posloužit k lepšímu rozhodování spotřebitele a tím pádem i k samotné ochraně spotřebitele. Veškerá regulace je totiž vždy jen dočasná, jelikož pouze reaguje na již vzniklý problém, kdežto vzdělání a informovanost slouží jakožto prevence proti problémům.
Závěr
Na závěr je vhodné snad jen říci, že ochrana spotřebitele je v posledních letech velmi silně diskutovaným tématem ať už na tuzemské tak na mezinárodní úrovni. Ochrana spotřebitele je vesměs realizována prostřednictvím nejrůznějších regulací a zákazů, jelikož se jedná o, pro spotřebitele (voliče), nejjednodušší variantu a nevyžaduje od něj žádnou spolupráci na řešení problému. Jedná se o mnohem populárnější řešení oproti dlouhodobému a nákladnému vzdělávání a informování spotřebitele, které může mít nejistý výsledek. Je tedy evidentní, že při současném nastavení společnosti se problémy nejen v této oblasti budou řešit prostřednictvím opakovaného zakazování a regulování, které ve svém důsledku spotřebitelé ne vždy ochrání a v krajních případech mu dokonce může i ublížit.
[1] Ministerstvo financí ČR. Novela zákona o spotřebitelském úvěru vstoupila v účinnost [online]. Praha, 2013 [cit. 2015-11-08]. Dostupné z: http://www.mfcr.cz/cs/aktualne/tiskove-zpravy/2013/novela-zakona-o-spotrebitelskem-uveru-vs-9918
[2] Zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů. In: Sbírka zákonů. 21. 4. 2010.
[3] Peníze.cz. Jeden z pěti přežije: Kladivo na poskytovatele nebankovních úvěrů [online]. 2015 [cit. 2015-11-08]. Dostupné z: http://www.penize.cz/spotrebitelske-uvery/299903-jeden-z-peti-prezije-kladivo-na-poskytovatele-nebankovnich-uveru
[4] Peníze.cz. Očima expertů: Stát vymaže tisíce poskytovatelů půjček. Zmizí s nimi lichva? [online]. 2015 [cit. 2015-11-08]. Dostupné z: http://www.penize.cz/spotrebitelske-uvery/302978-ocima-expertu-stat-vymaze-tisice-poskytovatelu-pujcek-zmizi-s-nimi-lichva
[5] Nolo.com. Restrictions on Paysay Lending in Ohio [online]. © 2015 [cit. 2015-11-08]. Dostupné z: http://www.nolo.com/legal-encyclopedia/restrictions-payday-lending-ohio.html
[1] Ministerstvo financí ČR. Novela zákona o spotřebitelském úvěru vstoupila v účinnost [online]. Praha, 2013 [cit. 2015-11-08]. Dostupné z: http://www.mfcr.cz/cs/aktualne/tiskove-zpravy/2013/novela-zakona-o-spotrebitelskem-uveru-vs-9918
[2] § 2 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů. In: Sbírka zákonů. 21. 4. 2010.
[3] § 3 písm. a) zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů. In: Sbírka zákonů. 21. 4. 2010.
[4] § 3 písm. b) zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů. In: Sbírka zákonů. 21. 4. 2010.
[5] § 3 písm. c) zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů. In: Sbírka zákonů. 21. 4. 2010.
[6] Peníze.cz. Jeden z pěti přežije: Kladivo na poskytovatele nebankovních úvěrů [online]. 2015 [cit. 2015-11-08]. Dostupné z: http://www.penize.cz/spotrebitelske-uvery/299903-jeden-z-peti-prezije-kladivo-na-poskytovatele-nebankovnich-uveru
[7] Nolo.com. Restrictions on Paysay Lending in Ohio [online]. © 2015 [cit. 2015-11-08]. Dostupné z: http://www.nolo.com/legal-encyclopedia/restrictions-payday-lending-ohio.html
[8] Peníze.cz. Očima expertů: Stát vymaže tisíce poskytovatelů půjček. Zmizí s nimi lichva? [online]. 2015 [cit. 2015-11-08]. Dostupné z: http://www.penize.cz/spotrebitelske-uvery/302978-ocima-expertu-stat-vymaze-tisice-poskytovatelu-pujcek-zmizi-s-nimi-lichva
[9] § 18 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů. In: Sbírka zákonů. 21. 4. 2010.